Bächer a Melichar
BÄCHER A MELICHAR – PŘÍBĚH DVOU ČESKÝCH TOVÁREN, KTERÉ POSÍLALY SVÉ STROJE DO CELÉ EVROPY
Na starých reklamních cedulích, katalozích, dopisních obálkách a obchodních tiskovinách se někdy objevují jména Bächer a Melichar tak těsně vedle sebe, že mohou působit jako název jedné firmy. Ve skutečnosti za nimi stojí dva samostatné příběhy, dvě továrny a dvě významná jména českého zemědělského strojírenství. Rudolf Bächer budoval svůj podnik v Roudnici nad Labem, zatímco František Melichar vyráběl stroje v Brandýse nad Labem. Oba podnikatelé vyrůstali v krajině, kde zemědělství stále určovalo rytmus života, ale současně už do polí vstupovala průmyslová revoluce. Kůň zůstával před strojem, lidské ruce jej stále vedly, avšak to, co se dělo za nimi, už stále více určovala přesná mechanika železných převodů, kol, radliček a výsevních zařízení.
Byla to doba obrovské proměny evropského venkova. Ještě v polovině 19. století se mnoho zemědělských prací provádělo způsobem, který se po generace téměř neměnil. S rozvojem průmyslu ale přicházely nové pluhy, mlátičky, řezačky, secí stroje, rozmetadla hnojiv a později žací technika. Českým zemím v tomto procesu připadla mimořádně důležitá role. Na začátku 20. století představovaly jedno z hlavních center výroby zemědělských strojů v celé rakouské monarchii a odborná studie historika Luboše Švece uvádí, že roku 1902 pocházelo z českých zemí přibližně 64 procent produkce zemědělských strojů celého Předlitavska. Vedle značek Wichterle, Kovařík, Knotek, Umrath nebo Ježek patřili k výrazným představitelům tohoto průmyslu právě Bächer a Melichar.
Melicharův příběh začal velmi skromně. Roku 1881 si František Melichar v Brandýse nad Labem pronajal domek číslo 241 na Pražské ulici a začal zde pracovat na zemědělských strojích. Jeho prvním velkým tématem se stalo setí. Mechanický secí stroj vypadal proti pozdějším traktorům nenápadně, pro zemědělství však znamenal zásadní změnu. Ruční rozhoz osiva byl závislý na zkušenosti člověka a jen obtížně zajišťoval přesnou hustotu výsevu. Dobře zkonstruovaný secí stroj dokázal ukládat semena pravidelněji, do stanovené hloubky a vzdálenosti, což znamenalo menší spotřebu osiva a zároveň předpoklad lepšího výnosu.
Melicharovy stroje si rychle získávaly zákazníky. Když roku 1883 přijel vídeňský obchodník a objednal najednou sedmadvacet secích strojů, mohl Melichar dosud pronajatý dům koupit. Malá dílna ale brzy nestačila. Roku 1887 přišel nový patentovaný secí stroj s jednoduchými pevnými plechovými lžičkami a právě jeho úspěch umožnil další expanzi. Melichar zakoupil stavební parcely a v následujícím roce už stála první budova budoucí továrny. Jen během prvního roku zde vzniklo přes tři sta nových lžičkových secích strojů vlastní značky.
Velkou příležitostí byla Jubilejní zemská výstava v Praze roku 1891, jedna z nejvýznamnějších přehlídek českého průmyslu své doby. Melichar zde představil lžičkový secí stroj a kombinovaný stroj určený k setí řepy a současnému dávkování umělého hnojiva. Výstava přinesla podniku další zakázky a továrna už tehdy zaměstnávala kolem 120 lidí. Z malé brandýské dílny se během jediného desetiletí stal největší specializovaný výrobce secích strojů v monarchii.
Technický vrchol první Melicharovy éry přišel roku 1894. Tehdy byl patentován secí stroj UNIKUM, který se stal jedním z klíčových výrobků celé továrny. Konstrukce byla dále zdokonalována a právě schopnost spojit praktickou zkušenost zemědělců s vlastním technickým vývojem patřila k největším přednostem podniku. Následovaly další typy, rozmetadla umělých hnojiv, stroje pro výsev řepy, secí stroje na jetel, ledkovače a později například secí stroje FORTUNA nebo kombinované stroje IMPERATOR.
Továrna rostla společně se svými výrobky. Roku 1892 získala parní pohon a původní ruční stroje poháněné klikami vystřídaly transmisní rozvody napojené na parní stroj. Od roku 1894 se v závodě používala také elektřina, zpočátku především pro osvětlení. Postupně vznikla lakýrna, lisovna, truhlárna, výpravna, slévárna i vlastní strojovna a roku 1907 zabíral areál přibližně 26 000 čtverečních metrů. V témže roce zakladatel František Melichar zemřel a vedení podniku převzal jeho syn, rovněž František.
Právě mladší Melichar začal ještě výrazněji hledět za hranice monarchie. České země byly výborným výrobním zázemím, ale velká továrna potřebovala stále nové trhy. Tradiční vývoz do Ruska komplikovala cla a obchod se Srbskem zasáhla celní válka s Rakousko-Uherskem. Velkou příležitost naopak představovalo Rumunsko, jehož rozsáhlé zemědělské oblasti potřebovaly moderní techniku.
A právě zde se Melicharův příběh propojil s Rudolfem Bächerem.
Bächer patřil k další generaci českých výrobců, kteří na konci 19. století pochopili, že modernizující se zemědělství vytvoří obrovský trh pro průmyslově vyráběné nářadí a stroje. Jeho roudnický závod se proslavil především pluhy a další zemědělskou technikou. Roudnice nad Labem měla pro takovou výrobu ideální prostředí. Ležela uprostřed úrodného Polabí a zároveň měla železniční spojení umožňující expedici těžkých výrobků do vzdálených oblastí.
Bächer a Melichar si přitom nemuseli konkurovat ve všem. Jejich sortiment se naopak výborně doplňoval. Jeden měl silné postavení ve výrobě pluhů a techniky pro obdělávání půdy, druhý byl specialistou na secí stroje. A právě z této logiky vznikla jejich zahraniční spolupráce.
Historické prameny dokládají, že František Melichar společně s Rudolfem Bächerem založili v Bukurešti komanditní společnost určenou k prodeji zemědělských strojů s kapitálem 500 000 korun. Nebyla to malá obchodní kancelář dvou regionálních výrobců. Půlmilionový kapitál ukazuje ambici vytvořit silnou společnou distribuční organizaci schopnou prosadit české zemědělské stroje na jednom z nejdůležitějších agrárních trhů jihovýchodní Evropy.
Společná jména se proto začala objevovat na zahraničních skladech, obchodních tiskovinách a reklamách. Krásným dokladem je maďarská reklama z roku 1913, která propaguje originální Melicharův kombinovaný secí a hnojicí stroj IMPERATOR. Pod reklamou je uveden společný sklad „Bächer Rudolf – Melichar Ferenc“ v Nagyváradu, dnešní rumunské Oradei. Česká průmyslová jména se zde přizpůsobila jazyku místního trhu: Rudolf Bächer zůstal Rudolfem Bächerem, zatímco František Melichar se proměnil ve Ference Melichara.
A právě tato reklama nádherně ukazuje, že příběh Bächera a Melichara není pouze historií železa a strojů. Je také historií značky a obrazu.
Velký nápis ORIGINAL „MELICHAR“ nebyl náhodný. S rostoucím úspěchem strojů přicházely napodobeniny a továrna potřebovala zákazníkovi neustále připomínat, že má požadovat skutečný originál. Dobová reklama proto přímo varovala před imitacemi. Zemědělský stroj se měnil ve značkové zboží podobně jako mýdlo, čokoláda nebo cikorka. Jen místo krásné ženy, dítěte nebo pohádkové postavy byl hlavním hrdinou reklamního obrazu samotný stroj.
Na starých reklamách je to krásně vidět. Secí stroj je kreslen s technickou přesností, aby zákazník mohl vidět jeho kola, zásobník, výsevní ústrojí a mechanismus. Současně ale není pouze technickým výkresem. Je umístěn do grafické kompozice společně s výrazným názvem výrobce, ochrannou známkou, medailemi z výstav a často také heslem zdůrazňujícím originalitu výrobku. Technická ilustrace se zde potkává s reklamní grafikou.
To je úplně jiný výtvarný svět než u Otty, Alpy nebo Velimské cikorky, ale není o nic méně zajímavý. Reklama na mýdlo mohla pracovat s čistotou lidského těla, reklama na čokoládu s dítětem a radostí, reklama na cikorku s rodinnou domácností. Výrobce zemědělského stroje potřeboval vytvořit jinou emoci: důvěru v přesnost, pevnost a spolehlivost. Obraz dokonale zkonstruovaného stroje byl proto zároveň obrazem továrny, která jej vyrobila.
Melichar dokázal tuto důvěru proměnit v mimořádný obchodní úspěch. Do 20. dubna 1909 vyrobila jeho továrna už 39 129 strojů. Roční produkce dosahovala přibližně šesti tisíc kusů a závod zaměstnával stovky lidí. V roce 1908 činil obrat téměř 1,8 milionu korun. O několik let později, roku 1913, zaměstnávala továrna podle dochovaných údajů 680 dělníků, deset mistrů a pětatřicet úředníků. Z někdejší dílny v pronajatém domku se během jedné generace stal průmyslový podnik evropského významu.
Další kapitolu otevřelo propojení s bankovním kapitálem. Rozšiřování výroby vyžadovalo peníze, které už nemohla poskytovat pouze rodinná firma. Roku 1911 byla Melicharova továrna přeměněna na akciovou společnost. Ve správní radě zasedli vedle Františka Melichara také významní představitelé finančního světa, včetně Jaroslava Preisse spojeného se Živnostenskou bankou. A mezi členy správní rady najdeme také Rudolfa Bächera. Obchodní spolupráce obou výrobců tak nebyla pouze jménem na rumunském skladu, ale měla mnohem hlubší podnikatelský základ.
Po první světové válce se struktura českého zemědělského strojírenství dále koncentrovala. Roku 1921 získala Melicharova společnost další slavnou továrnu na zemědělské stroje – podnik Umrath. Do názvu společnosti tak vstoupilo další velké jméno a vznikly Spojené továrny hospodářských strojů Fr. Melichar–Umrath a spol. České zemědělské strojírenství se postupně měnilo ze světa desítek rodinných továren ve svět velkých průmyslových skupin.
Podobnou cestou prošel také Bächer. Jeho roudnický podnik se později dostal do širších průmyslových struktur a na podzim 1939 byl Bächerův závod začleněn do koncernu Ringhoffer-Tatra. Zajímavé ale je, že společné obchodní vazby vytvořené s Melicharem žily dál. Dochované poštovní celistvosti ze Slovenska z let 1941–1944 stále nesou kombinované označení spojené se jmény Bächer a Original Melichar, což je krásným dokladem toho, jak dlouho může obchodní značka přežívat původní majetkové vztahy.
Po druhé světové válce už pro svět soukromých českých strojírenských dynastií nezbylo mnoho prostoru. Melicharův podnik byl roku 1945 znárodněn a následujícího roku dostal jméno Agrostroj. Ještě několik let se na výrobcích objevovalo označení Agrostroj Melichar, jako by nové hospodářství nedokázalo okamžitě zahodit značku, kterou zemědělci znali desítky let. Roku 1952 se závod stal součástí Brandýských strojíren a sléváren a tradiční výroba zemědělských strojů zde skončila. Také někdejší Bächerův roudnický podnik prošel znárodněním v rámci poválečné reorganizace velkého československého strojírenství.
Zůstaly stroje, katalogy, faktury, dopisy, reklamní cedule a fotografie.
A právě na nich lze příběh Bächera a Melichara číst možná nejlépe. Na staré ceduli nebo reklamním kartonu nejsou dvě jména vedle sebe náhodou. Připomínají dobu, kdy český průmysl nebyl uzavřený uvnitř hranic země, ale dokázal vyvážet techniku na Balkán, do Rumunska, Uher a dalších částí Evropy. Za těmito jmény stály dvě továrny, stovky dělníků, slévárny, kovárny, truhlárny, konstrukční kanceláře, obchodní cestující a sklady vzdálené stovky kilometrů od Brandýsa a Roudnice.
A také něco, co je na staré reklamě snadno přehlédnutelné: sebevědomí českého průmyslu.
Nápis ORIGINAL MELICHAR nebyl pouze obchodním heslem. Říkal zákazníkovi, že výrobek má původ, konstrukci a pověst, kterou stojí za to chránit před napodobeninami. Jméno výrobce se stalo zárukou kvality. Bächer zase vybudoval značku spojenou s pluhem a obděláváním půdy. Když se jejich obchodní zájmy spojily, mohli zahraničnímu zemědělci nabídnout téměř celý základní cyklus práce na poli: půdu nejprve připravit a potom přesně zasít.
Je proto symbolické, že se jejich jména dodnes objevují vedle sebe právě na starých reklamních předmětech. Bächer a Melichar nebyli jednou továrnou. Byli dvěma českými průmyslovými příběhy, které se v určitém okamžiku spojily, protože pochopily, že společně mohou dojít dál než každý zvlášť.
A došli opravdu daleko – z Roudnice a Brandýsa až do Bukurešti, Budapešti, Nagyváradu a dalších částí Evropy.
Na začátku přitom stála docela prostá potřeba: dostat semeno do země přesněji a půdu zorat lépe než dřív. Z této potřeby vyrostly továrny, z továren značky a ze značek jména, která se tiskla velkými písmeny na katalogy, cedule a stroje.
BÄCHER. MELICHAR.
Dvě jména na kusu staré reklamy. A za nimi jedna z velkých kapitol českého průmyslu.
ZDROJE
Luboš Švec – Počátky a rozvoj zemědělského strojírenství v Brandýse nad Labem do roku 1914, Studie a zprávy Okresního muzea Praha-východ; vývoj Melicharovy továrny, zahraniční obchod, spolupráce s Rudolfem Bächerem a společná společnost v Bukurešti.
Original Melichar – archiv historie továrny Františka Melichara v Brandýse nad Labem; počátky výroby, secí stroje, tovární areál, akciová společnost a poválečný vývoj.
Dobový tisk Tiszántúl, 1913 – reklama na Original Melichar IMPERATOR a společný sklad „Bächer Rudolf – Melichar Ferenc“ v Nagyváradu.
e-Sbírka – poválečné právní předpisy a dokumentace znárodnění; Spojené továrny hospodářských strojů Fr. Melichar–Umrath a zahraniční společnosti Bächer–Melichar.
Muzeum nákladních automobilů Tatra – dokumentace znárodnění Ringhoffer-Tatra a účastí na podnicích Rudolf Bächer–Melichar v zahraničí.
Dobové katalogy, obchodní tiskoviny a reklamní materiály firem Rudolf Bächer a František Melichar – značky Original Melichar, Unikum, Imperator a další zemědělské stroje.
