Baťa III.

Baťa na Vinohradech – obchod u náměstí Krále Jiřího

Baťa míří i za centrum Prahy

Když se řekne Baťa a Praha první republiky, většině lidí se vybaví především slavný Dům služby na Václavském náměstí. Baťova pražská síť však byla podstatně hustší. Firma se nesoustředila pouze na centrum, ale postupně pronikala do jednotlivých pražských čtvrtí a snažila se dostat své prodejny co nejblíže každodenním cestám zákazníků. V roce 1931 měla mít Praha již čtyřicátou prodejnu Baťa, přičemž toto číslo zahrnovalo jak velké obchodní domy, tak podstatně menší filiálky v pronajatých obchodních prostorách. adoc.pub

Jednou z logických oblastí pro další rozvoj byly Královské Vinohrady, tehdy Praha XII. Šlo o hustě osídlenou, sebevědomou městskou čtvrť s početnou střední třídou, širokými třídami a rušným obchodním životem. Jedním z jejích přirozených center bylo náměstí, které se tehdy nejmenovalo Jiřího z Poděbrad, jak je známe dnes, ale jednoduše náměstí Krále Jiřího. Tento název neslo od svého založení roku 1896 až do roku 1948. Prague City Tourism

Právě spojení Baťa – Vinohrady – náměstí Krále Jiřího je proto potřeba při práci s meziválečnými materiály používat. Hledat v dobových novinách „Jiřího z Poděbrad“ by bylo anachronické a řadu stop bychom tak jednoduše minuli.

Náměstí, které se ve třicátých letech měnilo před očima

Baťa přicházel na Vinohrady v době, kdy okolí náměstí Krále Jiřího dostávalo svou definitivní velkoměstskou podobu. Náměstí vzniklo na místě někdejších zahrad a během několika desetiletí jej obklopila souvislá bloková zástavba činžovních domů s obchody v přízemí. V letech 1928–1932 zde navíc vyrostl Plečnikův kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, který celé lokalitě poskytl novou monumentální dominantu. Praha 3

Pro obchodní firmu Baťova typu to bylo téměř učebnicové místo. Vinohradská třída patřila k hlavním pražským komunikacím a okolní ulice byly zaplněny obyvateli, kteří nemuseli kvůli každému většímu nákupu cestovat na Václavské náměstí. Právě na podobném principu Baťa svou síť budoval: velký reprezentační dům v centru doplňovaly menší čtvrťové prodejny.

V dobových materiálech se navíc Vinohradská třída objevuje jako Fochova. Ještě roku 1939 lze například nalézt adresu „Praha XII., Fochova 84 – náměstí krále Jiřího“, což dobře ukazuje tehdejší způsob orientace v místě. Přítomnost.czDnešní názvy ulic jsou tedy při pátrání po zdejších obchodech poněkud zrádné.

Obchodní dům, nebo prodejna?

Tady je ovšem potřeba udělat důležité rozlišení. V případě vinohradské pobočky u náměstí Krále Jiřího bych zatím nepoužíval bez výhrady označení samostatný Baťův obchodní dům ve stejném významu jako u Václavského náměstí, Žižkova nebo Nuslí.

Podrobná práce Adély Dorňákové věnovaná speciálně pražským obchodním domům Baťa identifikuje osm pražských staveb vybudovaných či zásadně přetvořených pro firmu Baťa. Jsou mezi nimi Václavské náměstí, Žižkov, Nusle a další pražské lokality, ale náměstí Krále Jiřího mezi touto osmičkou uvedeno není. Autorka přitom výslovně upozorňuje, že Baťových prodejních míst bylo v Praze mnohem více než samostatných baťovských novostaveb. adoc.pub

To je podstatné. Baťa nemusel všude stavět Baťu. Firma běžně obsazovala vhodné obchodní prostory v existujících domech, vybavila je jednotným mobiliářem, výkladci, firemní grafikou a obrovským nápisem a z pohledu chodce vznikla naprosto jednoznačná baťovská prodejna. Architektonicky však mohl dům zůstat obyčejným vinohradským činžákem.

Dokud se tedy nepodaří dohledat stavební spis, přesnou historickou adresu nebo plán jednoznačně označený jako Baťův Dům služby na náměstí Krále Jiřího, je přesnější mluvit o vinohradské prodejně Baťa v oblasti náměstí Krále Jiřího.

Baťa neprodával pouze botu

Taková prodejna přitom nebyla jen místem, kam se člověk přišel podívat na pár střevíců. Ve třicátých letech se Baťův obchodní systém stále více opíral o myšlenku „služby veřejnosti“. Firma kombinovala prodej obuvi s punčochovým zbožím, doplňky, opravami bot a v některých větších provozovnách také s pedikúrou a další péčí o nohy.

Pražské Domy služby tento princip předváděly v největším měřítku. Například žižkovský dům v Husově, dnešní Husitské ulici obsahoval vedle prodejny také rychlosprávkárnu a pedikúru, zatímco v horních patrech bydleli zaměstnanci. Budova měla téměř celoprosklenou fasádu, reklamní nápisy Baťa a později také neonové osvětlení. adoc.pub

Čtvrťová prodejna na Vinohradech nemusela mít tak monumentální podobu, ale byla součástí stejného systému. A právě v tom byla Baťova obchodní síť moderní. Zákazník neměl značku potkávat jednou za čas při cestě do centra. Baťa měl být na jeho každodenní trase.

Vinohrady byly pro Baťu ideálním prostředím

Na Vinohradech se navíc potkávaly dvě věci, které k sobě mimořádně dobře pasovaly: moderní velkoměstská čtvrť a moderní způsob maloobchodu. Královské Vinohrady byly už před připojením k Praze jedním z největších měst českých zemí a po vzniku Velké Prahy v roce 1922 tvořily samostatný obvod Praha XII. Tento stav trval až do roku 1949. Praha 3

Baťova expanze tedy nemířila na periferii. Mířila do jedné z největších koncentrací obyvatel a obchodní síly mimo historické centrum. V okolí náměstí Krále Jiřího se bydlelo, chodilo do škol, restaurací, lékáren, kaváren a specializovaných obchodů. Vinohradská třída zároveň představovala přirozenou dopravní osu mezi centrem Prahy a východními částmi města.

Baťa přesně taková místa vyhledával. Výloha jeho prodejny totiž nebyla pouze místem, kde bylo vystaveno zboží. Byla médiem. Firma pracovala s obrovskou frekvencí obměny výloh, cenovou komunikací, charakteristickou typografií a jednoduchým logem natolik intenzivně, že se jednotlivé pobočky stávaly součástí vizuální krajiny města.

Jedna pobočka obrovského systému

Vinohradská Baťova prodejna je zajímavá právě tím, že ukazuje druhou, méně nápadnou polovinu Baťova úspěchu. Historie firmy se často vypráví prostřednictvím velkých staveb – továrního Zlína, mrakodrapu, hotelů, Domů služby a funkcionalistické architektury. Jenže obchodní impérium by bez husté sítě obyčejnějších městských filiálek nefungovalo.

V Praze existovalo ve třicátých letech množství takových prodejen. Jen roku 1931 dobový tisk hovořil už o čtyřicáté pražské pobočce. Vedle nich vznikaly výrazné novostavby, například na Václavském náměstí, v Nuslích nebo na Žižkově. adoc.pub

Baťa tak vytvářel něco, co bychom dnes bez rozmýšlení nazvali retailovou sítí. Značka měla centrálně řízenou reklamu, jednotnou podobu obchodů, vlastní zásobování, servisní služby a velmi silnou firemní identitu. A přesto dokázala každou prodejnu zasadit do konkrétního městského prostředí.

Na Vinohradech tím prostředím bylo náměstí Krále Jiřího – dnešní náměstí Jiřího z Poděbrad.

Stopa, kterou ještě stojí za to dohledat

U vinohradské Baťovy pobočky nám však stále chybí jeden detail, který bych na webu nezakrýval domněnkou: přesné číslo domu a datum otevření zatím nemám spolehlivě doložené. Současné prameny potvrzují charakter náměstí, dobové názvosloví i rozsah pražské sítě Baťa, ale pro konkrétní provozovnu potřebujeme ještě dobový adresář, reklamní inzerát nebo firemní dokument.

To ovšem vůbec nesnižuje význam samotné stopy. Naopak. V případě Václavského náměstí máme slavnou stavbu, o níž vznikla řada studií. U čtvrťových poboček se historie musí často skládat z reklam, účtenek, adresářů, fotografií výkladů a drobných zmínek v novinách. A právě takové fragmenty dokážou někdy nejlépe ukázat, jak byla značka Baťa skutečně přítomná v každodenním životě meziválečné Prahy.

Zdroje

Adéla Dorňáková: Obchodní domy Baťa v Praze, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy – práce shrnuje síť pražských prodejen a osm samostatně sledovaných baťovských obchodních staveb. adoc.pub

Prague City Tourism: Náměstí Jiřího z Poděbrad – historie náměstí Krále Jiřího a jeho přejmenování roku 1948. Prague City Tourism

Encyklopedie Prahy 2: Náměstí Jiřího z Poděbrad – historické názvosloví a příslušnost Královských Vinohrad. Encyklopedie Prahy 2

Městská část Praha 3: historie náměstí Jiřího z Poděbrad a vývoje Královských Vinohrad. Praha 3

Přítomnost, 1939 – dobový doklad adresního označení Praha XII., Fochova, náměstí Krále Jiřího. Přítomnost.cz