Beránkova Tržnice
Beránkova tržnice – od řeznického krámu k vinohradskému impériu
Začátek na Tylově náměstí
Na přelomu 19. a 20. století patřily Královské Vinohrady k nejrychleji se rozvíjejícím částem Prahy. Přibývaly nové domy, obchody, restaurace i podnikatelé, kteří dokázali využít rostoucího města a jeho stále početnějšího obyvatelstva. Jedním z nich byl řezník a uzenář Josef Beránek, muž, jehož jméno se během několika desetiletí stalo jednou z nejznámějších obchodních značek Vinohrad.
Beránek převzal na konci 19. století řeznický obchod v domě čp. 629 na Tylově náměstí. Podnik postupně rozšiřoval, roku 1897 koupil celý dům a později získával další objekty v bezprostředním okolí. Firma Josef Beránek, řeznictví a uzenářství byla roku 1904 zapsána do obchodního rejstříku. Už tehdy však bylo patrné, že Beránek míří mnohem dál než k běžnému řeznickému krámu.
Právě z této rané etapy pochází dochovaná reklamní tiskovina z roku 1905, na které se už objevuje označení „Beránkova tržnice, Král. Vinohrady, Tylovo nám. 629“. Je to nenápadný, ale mimořádně zajímavý doklad chvíle, kdy se rodinné řeznictví začínalo měnit ve velký obchodní podnik.
„Obrovské zásoby všeho druhu masa“
Reklama z roku 1905 vypovídá o charakteru Beránkova podniku velmi přesně. Zákazníkům oznamuje:
„Obrovské zásoby všeho druhu masa, též uzeného. Kůzlata, jehňata, bažanti, zajíci, králíci. Ryby sladkovodné i mořské denně čerstvé.“
Taková nabídka už výrazně přesahovala sortiment obyčejného řeznictví. Beránek prodával běžné i uzené maso, mladé maso, zvěřinu i ryby, přičemž výslovně zdůrazňoval každodenní čerstvost. To vyžadovalo dobře organizované zásobování, skladování a rychlou distribuci.
Samotné označení tržnice nebylo náhodné. Tylovo náměstí mělo dlouhou obchodní tradici a po desetiletí sloužilo jako jedno z hlavních tržišť Královských Vinohrad. Beránek využil místa, kam byli lidé zvyklí chodit nakupovat, a postupně zde vytvořil soukromý podnik, který svou šíří začal připomínat moderní potravinový dům.
Reklama, která měla styl
Dochovaná tiskovina je pozoruhodná nejen obsahem, ale také výtvarným zpracováním. Horní polovinu zabírá stylizovaná ženská postava, která v jedné ruce drží velkou šunku a na druhé nese tác s masnými výrobky. Kresba má stále secesní charakter, ale její kompozice už odpovídá modernější reklamě: jednoduchý motiv, snadno zapamatovatelné jméno a jasně formulovaná nabídka.
V dolní části stojí výrazným písmem název Beránkova tržnice, adresa a telefonní číslo. Následuje stručný výčet sortimentu bez dlouhých popisů či nadbytečných frází. Reklama tedy fungovala přesně tak, jak měla – zákazník během několika sekund věděl, kde podnik najde a co si v něm může koupit.
Rok 1905 je přitom podstatný. Tiskovina vznikla v době, kdy Beránkův podnik ještě neměl podobu pozdějšího rozsáhlého komplexu s restaurací, hotelem a kinem. Zachycuje začátek celého příběhu.
Z řeznictví se stává velkopodnik
Beránkův růst byl mimořádně rychlý. Už před první světovou válkou patřila firma k největším podnikům svého druhu v monarchii. V roce 1912 zaměstnávala přibližně 170 lidí a zabývala se nejen řeznictvím a uzenářstvím, ale také obchodem se zvěřinou a prodejem sladkovodních i mořských ryb.
Firma fungovala ve velkém i malém a část produkce směřovala také do zahraničí. Výroba byla stále více mechanizována a organizována tak, aby jednotlivé pracovní úkony na sebe plynule navazovaly. Beránkův podnik se tak už před první světovou válkou začal vzdalovat tradičnímu řemeslnému modelu a přibližoval se průmyslově řízené potravinářské výrobě.
Právě tady je vidět Beránkův skutečný talent. Nešlo jen o to prodávat více masa než konkurence. Dokázal propojit výrobu, obchod, zásobování i propagaci do jednoho dobře fungujícího systému.
Tržnice, kde se dalo koupit téměř všechno
Za první republiky získala Beránkova tržnice rozměry, které by byly ještě na počátku století téměř nepředstavitelné. Z dobových popisů vyplývá, že podnik disponoval rozsáhlými chladírenskými a mrazírenskými prostory, v nichž bylo možné skladovat stovky tun masa.
Sortiment zahrnoval hovězí, vepřové, telecí a skopové maso, drůbež, zvěřinu, ryby, sádlo i širokou škálu uzenin. Prodávaly se zde salámy, šunky, klobásy, párky, debrecínky, moravské uzené maso a další výrobky. Část zásobování vycházela také z vlastního hospodářského zázemí firmy.
Beránkova tržnice tak fungovala jako skutečné centrum potravinového obchodu. Velký výběr, zásoby, dlouhá otevírací doba a dobře organizovaný provoz přitahovaly zákazníky z různých společenských vrstev.
Reklamní věta o „obrovských zásobách všeho druhu masa“ proto nebyla jen nadsázkou. V průběhu dalších let se stala přesným popisem podniku, který Josef Beránek vybudoval.
Jméno Beránek se mění ve značku
Jednou z nejsilnějších stránek firmy byla reklama. Josef Beránek velmi rychle pochopil, že podnik musí být nejen kvalitní, ale také viditelný.
Používal reklamní kartičky, plakáty, firemní tiskoviny a další formy propagace. Jméno Beránek se postupně začalo objevovat samostatně a přestalo být pouze příjmením majitele. Stalo se značkou.
To je dobře patrné právě na reklamě z roku 1905. Nezdůrazňuje osobu Josefa Beránka ani jeho řemeslné zásluhy. Hlavním sdělením je jednoduše Beránkova tržnice. Podnik už má vlastní identitu.
Tento způsob uvažování byl na začátku 20. století velmi moderní. Beránek dokázal propojit výrobu, maloobchod, velkoobchod a reklamu tak, že jeho jméno získalo v Praze mimořádnou známost.
Od masa k restauraci, hotelu a kinu
S rostoucím úspěchem se rozšiřovaly i Beránkovy ambice. Roku 1914 přibyla ke komplexu kavárna a velkorestaurace. Součástí podniku byla také lidová jídelna a další gastronomické provozy.
Po první světové válce následoval další rozvoj. Roku 1920 byl otevřen Slovanský hotel, který později nesl jméno Beránek. Celý areál se postupně rozšířil až do Londýnské ulice.
V roce 1929 bylo otevřeno také Bio Beránek, moderní premiérové kino s kapacitou několika stovek diváků. Během jediné generace se tak původní řeznický obchod proměnil v komplex zahrnující tržnici, uzenářství, restauraci, hotel i kino.
Byla to pozoruhodná podnikatelská proměna, která neměla na tehdejších Vinohradech mnoho obdob.
Beránkovy podniky za první republiky
Firma pokračovala v růstu i ve dvacátých a třicátých letech. Roku 1928 vznikla filiálka v Braníku a o několik let později také na Smíchově. Po smrti Josefa Beránka v roce 1936 pokračoval v rodinném podnikání jeho syn Josef Beránek mladší.
V roce 1937 zaměstnávaly Beránkovy podniky přibližně 350 lidí. Šlo tedy o rozsáhlou firmu, která byla pevně propojena s obchodním a společenským životem Prahy.
Soukromá historie podniku skončila po únoru 1948, kdy došlo ke znárodnění. Značka, která se budovala několik desetiletí, postupně zmizela z běžného obchodního života.
Malá reklama na začátku velkého příběhu
Dochovaná reklama z roku 1905 je dnes cenná právě tím, že ukazuje Beránkův podnik ještě před jeho největším rozkvětem. Hotel, kino, stovky zaměstnanců i široká síť provozů měly teprve přijít.
Už tehdy však vidíme všechny hlavní rysy, které budou pro Beránkovy podniky typické: širokou nabídku, důraz na čerstvost, velké zásoby, výraznou reklamu a snahu vybudovat silné obchodní jméno.
Text o kůzlatech, jehňatech, bažantech, zajících, králících a každodenně čerstvých rybách dnes působí jako drobný fragment dávného městského života. Ve skutečnosti ale zachycuje okamžik, kdy se z úspěšného vinohradského řezníka rodil velkopodnikatel.
Josef Beránek začínal s masem a uzeninami. Během několika desetiletí však vybudoval místo, kde se nakupovalo, jedlo, bydlelo a chodilo do kina.
A právě proto je malá reklama z roku 1905 víc než jen starý tisk. Je to začátek příběhu jedné z nejvýraznějších obchodních značek starých Královských Vinohrad.
Zdroje
Encyklopedie Prahy 2 – hesla Beránkova tržnice, Josef Beránek, Historické střípky – Na nákupech u Beránka, Tylovo náměstí a Bio Beránek.
František Pavlík (ed.): Památník města Královských Vinohradů, Praha 1929.
Beránkův besedníček, informační tisk velkoobchodu masem Josef Beránek, 1913.
Dobový tisk a obchodní adresáře Královských Vinohrad a Prahy z počátku 20. století.
Reklamní tiskovina Beránkova tržnice, Král. Vinohrady, Tylovo nám. 629, 1905, sbírka Reclamare.
Do you like this personality?
