Bergrova cikorka I.

Bergrova cikorka – zapomenutá značka Josefa Bergera z Horek

Cikorka z Podkrkonoší

Na přelomu 19. a 20. století patřila cikorka k naprosto běžnému vybavení českých domácností. Pravá káva byla drahá a pro mnoho rodin představovala spíše sváteční zboží, zatímco pražený kořen čekanky nabízel dostupnou domácí náhradu. V českých zemích proto vznikla celá řada továren na cikorku a další kávoviny. Vedle velkých jmen, která později ovládla trh, působily také menší regionální podniky. Jedním z nich byla továrna Josefa Bergera v Horkách u Staré Paky, jejíž výrobek se prodával jako Bergrova, případně Bergerova cikorka.

Na dochovaných obalech a reklamních tiskovinách se objevuje Bergerovo jméno společně s označením Horka u Staré Paky – Podkrkonoší. Nešlo tedy jen o obchodní značku nebo prodejce, který by výrobek nakupoval jinde. Josef Berger provozoval vlastní továrnu na cikorku a postupně vybudoval podnik, který se nakonec stal natolik významným, že o něj projevil zájem jeden z největších producentů kávových náhražek v monarchii.

Bergrova, nebo Bergerova?

Dochované předměty ukazují několik podob názvu. Setkat se můžeme s označením Bergrova cikorka, Bergerova cikorka i Bergrova cikorie. V době kolem roku 1900 nebylo kolísání podob obchodních názvů ničím neobvyklým. Dnešní přísně definovaná podoba značek tehdy teprve vznikala a jméno výrobce se v reklamě často převádělo do různých přivlastňovacích tvarů.

Velmi cenným dokladem je dochovaná obchodní účtenka z roku 1905, označovaná přímo jako Bergerova cikorka. Vedle ní známe plechové obaly, na nichž je uveden Josef Berger a Horka u Staré Paky. Dohromady tak nejde o jediný náhodně zachovaný předmět, ale o několik různých stop jednoho skutečně fungujícího výrobku a výrobce.

Od čekanky k fíkové kávě

Cikorka vznikala pražením a mletím kořene čekanky. Výsledný nápoj měl tmavou barvu, výraznou vůni a dal se pít samostatně nebo přidávat do pravé kávy. Výroba kávovin se však neomezovala jen na čekanku. Zpracovávalo se také obilí, žaludy nebo fíky a jednotliví výrobci vytvářeli vlastní směsi a receptury.

U Josefa Bergera je doložena také výroba fíkové kávy. Jeho firma se totiž později objevuje nejen v Horkách, ale také v Pohřebačce u Opatovic nad Labem, kde provozovala závod uváděný jako výroba cikorie a fíkové kávy. Berger byl investorem zdejšího průmyslového areálu a podnik tak evidentně překročil rámec jedné malé podkrkonošské továrny.

Fíková káva byla tehdy oblíbenou součástí kávových směsí. Pražené fíky dodávaly nápoji tmavou barvu, vůni a určitou nasládlost a ve spojení s čekankou vytvářely chuťově plnější náhražku pravé kávy. Berger tedy nepůsobil pouze jako výrobce jediného druhu cikorky, ale patřil k širšímu odvětví tehdejší výroby kávovin.

Z malé továrny vzniká zajímavý podnik

Přesný rok Bergerova vstupu do podnikání se zatím nepodařilo bezpečně doložit. Jisté však je, že na počátku 20. století už jeho firma nebyla bezvýznamnou lokální živností. Dochované obaly, obchodní dokumenty a existence dalšího výrobního závodu ukazují podnik se širším odbytem.

To je důležité také pro pochopení dochované reklamy. Výrobci cikorky prodávali v zásadě velmi podobný produkt, a proto se zákazníka snažili získat značkou, obalem a reklamou. Právě odvětví kávových náhražek patřilo v českých zemích k těm, která velmi rychle pochopila význam barevných obalů, smaltovaných cedulí, reklamních kartiček a dalších předmětů určených přímo spotřebitelům.

Bergerovo jméno na plechovce proto nebylo pouhým údajem o výrobci. Bylo zároveň značkou, která měla zákazníkovi říci, po které cikorce má při příštím nákupu sáhnout.

Rok 1912 a nástup Kolínské továrny

Rozhodující okamžik v historii firmy přišel v roce 1912. Tehdy se Bergerův podnik spojil s rychle expandující Kolínskou továrnou na kávové náhražky.

Kolínská továrna vznikla roku 1894 a během několika následujících desetiletí vyrostla v mimořádně silný podnik. Nestačila jí vlastní továrna v Kolíně. Budovala nové závody a současně přebírala starší konkurenty. V roce 1912 proběhla fúze s firmami Buva a Berger, díky níž se Kolínská továrna zařadila mezi největší české podniky svého druhu.

Dobový hospodářský přehled je ještě konkrétnější. Uvádí, že po převzetí závodů firmy Matěje Buvy syn ve Vysokém Veselí a Josefa Bergera v Horkách v roce 1912 vzrostl počet továren kolínského podniku na deset. To ukazuje, že Bergerův závod nebyl pouhou značkou převzatou z obchodních důvodů, ale skutečnou výrobní kapacitou začleněnou do rozsáhlejší průmyslové skupiny.

Pohřebačka pokračovala pod novým majitelem

Také Bergerova stopa v Pohřebačce do tohoto příběhu dobře zapadá. Firma Josef Berger, výroba cikorie a fíkové kávy v Pohřebačce, byla z obchodního rejstříku vymazána roku 1913 pro vzdání se obchodu. Následně zde působila právě Kolínská továrna na kávové náhražky.

Změna tedy proběhla velmi těsně po fúzi z roku 1912. Bergerovo jméno mizelo, ale továrna a samotná výroba pokračovaly pod větší společností.

Ještě koncem třicátých let patřily Opatovice mezi české závody Kolínské továrny vedle Kolína, Řečan, Vysokého Veselí a Přelouče. Bergerův podnik tak nezanikl beze stopy. Část jeho výrobního zázemí přešla do průmyslové soustavy, která přežila svého původního majitele o mnoho dalších desetiletí.

Proč dnes Bergrovu cikorku téměř neznáme

Odpověď je poměrně jednoduchá. Bergerova samostatná značka zmizela právě ve chvíli, kdy začínala éra velkých výrobců schopných investovat do rozsáhlé distribuce a masové reklamy. Kolínská továrna postupně budovala značky, které se objevovaly v obchodech po celé zemi, tiskla reklamní materiály ve velkých sériích a své výrobky podporovala promyšlenou propagací.

Ve třicátých letech už Kolínská továrna disponovala vlastní rozsáhlou sítí závodů a patřila mezi nejvýznamnější producenty kávových náhražek. Její reklamní kartičky, pohádky, obaly a plechové cedule jsou proto dnes nesrovnatelně běžnější než Bergerovy předměty.

Bergrova cikorka se naopak stala jednou z těch značek, které zmizely během průmyslové koncentrace ještě před první světovou válkou. Proto jsou dnes její plechovky, účtenky a další reklamní doklady poměrně vzácné.

Plechovka jako poslední svědek

Dochovaná plechovka s nápisem Bergrova cikorie může na první pohled působit jako drobná památka po neznámé regionální firmě. Ve skutečnosti za ní stojí mnohem zajímavější příběh.

Josef Berger vybudoval v Horkách u Staré Paky továrnu na cikorku, své výrobky prodával pod vlastním jménem a rozšířil výrobu také o fíkovou kávu. Jeho podnikatelská stopa vedla z Podkrkonoší až do Pohřebačky u Opatovic nad Labem. Roku 1912 se Berger stal součástí velké konsolidace českého cikorkového průmyslu a jeho závody převzala Kolínská továrna na kávové náhražky.

Právě zde se historie Bergrovy cikorky uzavírá. Jméno zmizelo, ale výroba pokračovala dál pod silnější značkou.

A tak dnes zůstává několik plechovek, obchodních tiskovin a dalších reklamních předmětů jako připomínka doby, kdy se o místo na českém kuchyňském stole utkaly desítky výrobců cikorky. Někteří z nich se stali slavnými. Jiní, jako Josef Berger, postupně zmizeli uvnitř větších podniků.

Bergrova cikorka však dokazuje, že i za téměř zapomenutým názvem na staré plechovce může stát překvapivě velký kus české průmyslové historie.

Zdroje

• Československé bursovní papíry 1938–1939 – historie Kolínské továrny na kávové náhražky, převzetí závodů Matěje Buvy syn a Josefa Bergera v Horkách roku 1912 a přehled závodů společnosti.
• Chocoland a.s. – Historie – založení Kolínské továrny roku 1894, její expanze a fúze s firmami Buva a Berger v roce 1912.
• Cesty a památky – Kolínská továrna na kávové náhražky – vývoj podniku a jeho rozšíření po fúzi se závody Buva a Berger.
• Historie Pohřebačky u Opatovic nad Labem – Josef Berger, výroba cikorie a fíkové kávy; výmaz firmy z obchodního rejstříku roku 1913 a následné působení Kolínské továrny.
• Dochovaný plechový obal Bergrova cikorie – Josef Berger, Horka u Staré Paky, Podkrkonoší.
• Dochovaná obchodní účtenka Bergerova cikorka, 1905.
• Kolínský deník / Regionální muzeum v Kolíně – reklamní tiskoviny a marketing Kolínské továrny na kávové náhražky.