Brandýská kostková

Když káva nebyla samozřejmostí

Dnes si pod slovem káva představíme především pražená zrna kávovníku. Ještě před sto lety ale vypadala ranní káva v mnoha českých domácnostech úplně jinak. Pravá zrnková káva byla drahá a pro velkou část obyvatelstva představovala spíše sváteční zboží. Každodenní hrnek tmavého nápoje se proto připravoval z obilí, sladu, cukrové řepy a především z čekanky obecné. Její kořen se sušil, pražil a mlel a vzniklá cikorka se používala samostatně nebo jako přísada k pravé kávě.

Nebyla to přitom jen nouzová náhražka. Cikorka se během 19. století stala samostatným průmyslovým výrobkem a kolem její produkce vyrostly velké továrny i silné značky. Franck, Velimská cikorka a řada dalších výrobců sváděla boj o místo v českých kuchyních. Do tohoto světa vstoupila během první světové války také značka, jejíž jméno bylo dokonale jednoduché a okamžitě říkalo, odkud pochází:

Brandýská cikorka.

Továrna založená uprostřed války

Brandýská cikorka, továrna na kávové náhražky v Brandýse nad Labem, byla založena roku 1917. Nebyl to náhodný okamžik. Evropa byla čtvrtým rokem ve válce, zásobování potravinami se zhoršovalo a dovoz řady zámořských surovin byl silně omezený. Pravá káva patřila k výrobkům, jejichž nedostatek byl citelný, a domácí kávové náhražky proto získávaly ještě větší význam.

Pro vznik cikorkárny byl navíc Brandýs nad Labem velmi dobře položený. Okolní Polabí představovalo úrodnou zemědělskou oblast vhodnou pro pěstování čekanky, tedy základní suroviny pro výrobu cikorky. Dobový tisk to ostatně používal přímo jako argument ve prospěch továrny. Časopis Ženský svět v roce 1928 připomínal, že závod vznikl v Polabí právě tam, kde je půda pro pěstování čekanky zvlášť příhodná.

Továrna tedy nestála daleko od svých surovin. Čekankové kořeny vypěstované na polích bylo možné po sklizni zpracovat, usušit, upražit a proměnit v tmavou aromatickou hmotu, která po zalití horkou vodou dávala nápoji charakteristickou barvu a nahořklou chuť.

Z válečné náhražky běžná součást snídaně

Konec první světové války neznamenal konec cikorky. Právě naopak. Československo vzniklo v době obrovského nedostatku a zásobovací problémy pokračovaly ještě dlouho po říjnu 1918. Potraviny byly přidělovány na lístky a skutečná káva zůstávala pro mnoho rodin luxusem.

Dobová inzerce přitom dokládá, že Brandýská cikorka byla schopna reagovat velmi rychle. Už krátce po vzniku republiky tisk oznamoval, že Brandýská cikorka – továrna na kávové náhražky v Brandýse nad Labem vyrábí čekankovou přísadu ke kávě ze surovin z nové sklizně. Továrna založená teprve roku 1917 tedy během několika málo let dokázala proniknout na trh a vybudovat distribuovaný spotřební výrobek.

Cikorka měla proti pravé kávě jednu zásadní výhodu: byla domácí a levná. Nemusela cestovat z Brazílie, Střední Ameriky nebo Afriky přes oceán a evropské přístavy. Její základ vyrůstal na českém poli.

A právě to se během první republiky stalo důležitou součástí jejího příběhu.

Brandýs se mění v průmyslové město

Brandýs nad Labem byl sice starobylým městem se zámkem a dlouhou historií, ve dvacátých letech se však zároveň rychle měnil v průmyslové centrum regionu. Vedle slavné továrny Melichar–Umrath na zemědělské stroje zde působily kovodělné podniky, pivovary, mlýn a další závody.

A mezi nejvýznamnější zaměstnavatele města patřila právě Brandýská cikorka.

Rozměr podniku nejlépe ukazují čísla. V roce 1929 pracovalo v továrně 70 dělníků a 12 úředníků. Na podnik vyrábějící jedinou skupinu potravinářských výrobků to rozhodně nebylo málo. Brandýská cikorka se během pouhých dvanácti let od svého založení zařadila mezi významné průmyslové závody města.

V červenci 1927 navíc do vedení společnosti vstoupil významný agrární politik a hospodářský činitel Jan Kotlant. Ústřední jednota jej vyslala do společnosti Brandýská cikorka a Kotlant byl následně zvolen jejím předsedou. To ukazuje, že podnik byl v této době propojen s širšími strukturami československého zemědělského a družstevního hospodářství.

Cikorka v kostkách

Firma se přitom nespokojila pouze s tradiční sypkou cikorkou. Ve dvacátých letech nabízela také Brandýskou cikorku v kostkách.

Z dnešního pohledu to může působit jako maličkost, ale šlo o velmi chytrou úpravu tradičního výrobku. Spotřebitel nemusel cikorku odměřovat lžičkou; dostal přesně připravenou porci v praktické podobě. Dobový Ženský svět označoval tuto formu za praktickou novinku v oboru kávových náhražek a předpokládal její další rozšíření. Časopis zároveň připomínal, že výrobky Brandýské továrny si během pouhého desetiletí získaly značnou oblibu.

Právě kostka se stala také námětem jedné z nejhezčích reklam značky.

Václav Čutta a kluk s balíčkem cikorky

Brandýská cikorka pochopila velmi brzy, že dobrý spotřební výrobek potřebuje také dobrou reklamu. A tady se její historie protíná s dějinami českého užitého umění.

Pro značku vytvořil reklamní plakát Václav Čutta, jeden z výrazných českých ilustrátorů a autorů reklamní grafiky první poloviny 20. století. Dochovaný plakát Brandýská cikorka v kostkách spravuje dnes Uměleckoprůmyslové museum v Praze. eSbírky jej datují kolem roku 1920 a evidují pod inventárním číslem GP 3221.

Na plakátu stojí chlapec v bílé košilce s výraznou červenou kravatou a v ruce drží balíček Brandýské cikorky. Za ním klečí starší žena a ukládá balíčky výrobku do pytle. Kompozice je jednoduchá, barevná a okamžitě čitelná – přesně taková, jaká musela být reklama zavěšená v obchodě nebo ve veřejném prostoru.

Čutta nevytvořil pouze obrázek potraviny. Dal značce tvář.

A právě to je důvod, proč je tento plakát zajímavý i o více než sto let později. Brandýská cikorka už dávno zmizela z obchodních regálů, ale její vizuální podoba přežila díky práci člověka, který původně dostal prosté zadání: přimět zákazníka, aby si koupil balíček cikorky.

Reklama se dostala až k dětem

Brandýská cikorka však nepracovala jen s velkými plakáty. Dochovaly se také drobné reklamní tiskoviny – pohlednice, kartičky a reklamní pohádky, které obchodníci přidávali zákazníkům k nákupu.

Byla to jedna z nejpůvabnějších forem prvorepublikové reklamy. Dítě dostalo malý barevný sešitek s pohádkou nebo příběhem a značka se tak dostala přímo do domácnosti. Dochované tiskoviny Brandýské cikorky využívají například příběhy O hráškové princezně, Jana Žižku, motivy Ezopových bajek nebo pohádku o drátenících a čertovi. Dochovaly se rovněž reklamní pohlednice s lidovými a svátečními motivy.

To už nebyla reklama založená jen na oznámení ceny a názvu výrobku. Firma vytvářela obsah, který měl zákazník důvod uchovat.

Dnes bychom tomu říkali content marketing.

Ve dvacátých letech tomu říkali reklamní pohádka.

Káva bohatých a káva obyčejných domácností

Příběh Brandýské cikorky ale nelze oddělit od sociální reality první republiky. Kávové náhražky nebyly pouze otázkou chuti. Pro mnoho domácností byly otázkou ceny.

Dobové sociální výzkumy a tisk ukazují, že skutečná zrnková káva byla pro nejchudší rodiny prakticky nedostupná. Na stolech dělnických domácností se proto objevovala žitná káva, sladová káva nebo právě cikorka. Často se pila s mlékem a chlebem a někdy představovala podstatnou část jednoduché snídaně či večeře.

Cikorka tak měla zvláštní postavení. Na jedné straně byla náhražkou dražšího výrobku, na druhé straně se sama stala tradiční chutí, na kterou byly generace lidí zvyklé. Mnoho zákazníků ji přidávalo i k pravé kávě, protože jí dodávala tmavší barvu a charakteristickou hořkost.

Brandýská cikorka proto neprodávala exotický luxus.

Prodávala něco mnohem každodennějšího: ranní hrnek na kuchyňském stole.

Továrna, která patřila k Brandýsu

Ještě před druhou světovou válkou byla Brandýská cikorka natolik významným podnikem, že ji městské historické materiály řadí mezi důležité brandýské průmyslové závody společně s Melichar–Umrathem, podnikem Planta, Společenským pivovarem a Schubertovým mlýnem.

To je možná největší rozdíl mezi tím, jak značku vnímáme dnes a jak ji vnímali lidé tehdy. Dnes je Brandýská cikorka především jméno na starém plakátu, plechové ceduli nebo reklamním sešitku. Pro člověka žijícího v Brandýse ve dvacátých a třicátých letech však byla skutečnou továrnou – místem, kam každé ráno přicházely desítky zaměstnanců a odkud odjížděly balíčky kávové náhražky do obchodů.

Za barevnou reklamou stál průmyslový podnik.

Co z Brandýské cikorky zůstalo

Přesný poválečný osud společnosti se mi zatím nepodařilo z dostupných spolehlivých pramenů zrekonstruovat natolik přesně, abych jej chtěl vydávat za jistotu. A právě tady je lepší nechat v historii prázdné místo než ho zaplnit hezky znějící legendou.

Co ale doložit můžeme, je překvapivě bohatý život značky mezi rokem 1917 a první republikou. Během pouhých několika let se z továrny založené za válečného nedostatku stal jeden z významných brandýských podniků. Její výrobky se prodávaly po Československu, firma přišla s cikorkou v praktických kostkách a investovala do reklamy, na které pracovali skuteční výtvarníci.

A právě reklama nakonec přežila samotný výrobek.

Z polí Polabí na kuchyňský stůl

Na staré reklamě Brandýské cikorky je vlastně zachycen celý jeden zmizelý svět. Za obyčejným balíčkem stojí čekanka vypěstovaná na polabském poli, továrna založená uprostřed první světové války, desítky dělníků, pražení a zpracování kořenů, obchodníci, kteří výrobek rozváželi, a nakonec hospodyně, která ráno postavila na plotnu hrnec.

A pak je tu ještě výtvarník.

Václav Čutta vzal obyčejnou kávovou náhražku a vytvořil pro ni obraz, který přežil více než sto let.

To je možná nejhezčí paradox Brandýské cikorky. Samotný výrobek, který měl být každé ráno spotřebován a zmizet, je dávno pryč. Továrna přestala být součástí každodenního života města a značka zmizela z obchodů.

Ale kluk v bílé košili s červenou kravatou pořád drží svůj balíček Brandýské cikorky v kostkách.

A díky němu si dnes můžeme připomenout značku, která se narodila roku 1917 v Brandýse nad Labem, vyrostla na čekance z úrodného Polabí a po několik desetiletí patřila k obyčejnému rannímu rituálu českých domácností.

ZDROJE: Státní oblastní archiv v Praze – Politický okres Brandýs nad Labem v průběhu generální stávky v prosinci 1920; Zdeněk Gutwirth: Průmysl v okrese brandýském, Naše Polabí VII/1929 – založení továrny roku 1917 a počet zaměstnanců.
ZDROJE: Uměleckoprůmyslové museum v Praze / eSbírky – Václav Čutta: Brandýská cikorka v kostkách, GP 3221.
ZDROJE: Univerzita Karlova – studie každodennosti a stravování v Československu, citace dobové inzerce Brandýské cikorky a časopisu Ženský svět, 1928.
ZDROJE: Město Brandýs nad Labem–Stará Boleslav – historické materiály k průmyslu města a Brandýské cikorce.
ZDROJE: Venkov, 12. 9. 1937 – životopis Jana Kotlanta a jeho působení ve vedení společnosti Brandýská cikorka.