Calabria lihuprostý nápoj

Kalabria – lihuprostý nápoj doktora Foustky

Na počátku 20. století bylo Kladno a jeho okolí především krajem dolů, hutí, dělnických kolonií a těžké práce. Právě tady, v tehdy ještě samostatných Kročehlavech, však roku 1911 vznikl podnik, jehož příběh působí vedle kouřících komínů Poldiny huti skoro exoticky. Jmenoval se Kalabria a jeho první výrobky voněly po citronech dovážených z jižní Itálie. Za podnikem stáli dva muži, kteří na první pohled netvořili právě očekávanou dvojici výrobců limonád – místní lékař MUDr. Zdeněk Foustka a drogista František Tachovský. Podle historie společnosti se oba setkali s mimořádnou kvalitou citronů pocházejících z italské Kalábrie a rozhodli se jejich chuť přenést do českého prostředí. Začali citrony dovážet a v Kročehlavech z nich vyráběli přírodní citronovou šťávu. Podle oblasti původu ovoce dostal výrobek – a následně celý podnik – jméno Kalabria.

Doktor, který chtěl omezit pití alkoholu

Postava Zdeňka Foustky dává celé reklamě na „lihu prostý nápoj“ další rozměr. Foustka nebyl podnikatel, který si před jméno pouze efektně napsal titul doktora. Narodil se roku 1873, vystudoval lékařství na české univerzitě v Praze a od roku 1902 působil v Kročehlavech jako lékař okresní nemocenské pokladny. Od následujícího roku byl obecním lékařem a později pracoval také jako železniční a báňský lékař. Pohyboval se tedy přímo mezi lidmi pracujícími v jednom z největších průmyslových center českých zemí. Součástí jeho veřejného působení byla přitom i osvěta zaměřená na problém alkoholismu. Biografický slovník Historického ústavu Akademie věd výslovně uvádí, že Foustka věnoval této otázce značnou pozornost.

Právě proto je staré označení „lihu prostý nápoj“ na reklamě Kalabrie tak zajímavé. V tehdejší češtině jednoduše znamenalo nápoj bez alkoholu, ale v případě doktora Foustky mohlo mít sdělení mnohem silnější význam než u obyčejné limonády. Nešlo pouze o žízeň. Na přelomu 19. a 20. století sílilo v českých zemích protialkoholní a abstinentní hnutí, které spojovalo nadměrné pití s chudobou, nemocností, pracovními úrazy a rozpadem rodin. Zvlášť v hornických a hutnických oblastech představoval alkohol vážné sociální téma. Foustka jako místní lékař znal jeho následky z bezprostřední blízkosti. Výroba chutného a společensky přijatelného nealkoholického nápoje tak mohla být zároveň podnikáním i praktickou podobou zdravotní osvěty. Přímý dokument, v němž by Foustka označil Kalabrii za součást své protialkoholní kampaně, jsem zatím nenašel; spojení je však vzhledem k jeho doložené osvětové činnosti velmi pozoruhodné a historicky dobře zapadá do prostředí doby.

Citrony z Kalábrie v Kročehlavech

Základem úspěchu byla citronová šťáva. Dnes působí dovoz jižního ovoce samozřejmě, před první světovou válkou však představoval skutečnou logistickou a obchodní operaci. Citron musel být dopraven z jižní Itálie přes velkou část Evropy dostatečně rychle, aby se dal průmyslově zpracovat. Označení Kalabria proto fungovalo zároveň jako značka i jako reklamní příběh: evokovalo slunce, Středomoří a skutečný geografický původ základní suroviny. Uprostřed průmyslového Kladenska to muselo znít skoro stejně exoticky jako dnes název malé sicilské manufaktury na etiketě prémiové limonády.

Původní citronová šťáva měla úspěch a nabídka se začala rozšiřovat. Firma přidala malinové šťávy a rovněž tehdy populární limonádové, čajové a kávové kostky – koncentrované výrobky, z nichž si zákazník mohl připravit nápoj doma. Postupně se tedy z jednoho nápadu stal poměrně široký potravinářský podnik.

Kalabria za první světové války

Rozhodující zkouškou byla první světová válka. Z malého předválečného podniku se podle dochované historie Kalabrie stal armádní dodavatel. Firma zaměstnávala přibližně šedesát lidí a pracovalo se ve dvou směnách. Válečná ekonomika zároveň vedla k rozšíření sortimentu. Vedle ovocných šťáv se vyráběly marmelády, povidla, vanilkový cukr nebo prášek do pečiva. Z lokálního výrobce citronového nápoje se tak během několika let stala regulérní potravinářská továrna.

Pro samotného Zdeňka Foustku přinesla válka úplně jiný příběh. Roku 1914 nastoupil jako vojenský lékař, v září téhož roku padl v Haliči do ruského zajetí a následně se zapojil do československého zahraničního odboje a legií v Rusku. Jeho život tak překročil rámec místního kročehlavského doktora a podnikatele a stal se součástí mnohem širších československých dějin.

Od Foustky ke Karáskovi

Kalabria přesto přežila válku i vznik Československa. Další zásadní změna přišla roku 1927, kdy podnik koupil Josef Karásek, původně jeden z jeho zaměstnanců. Právě s Karáskovým jménem se později spojila tradice „Karáskových limonád“. Firma pokračovala ve výrobě ovocných šťáv a získala zákazníky i za hranicemi republiky; podle dnešní historie společnosti se její výrobky vyvážely například do Švýcarska a dokonce zpět do Itálie – tedy do země, odkud kdysi přišly citrony, které celý příběh odstartovaly.

Pozoruhodné je, že značka nezmizela společně s první republikou. Po roce 1991 se výrobní objekt vrátil rodině Josefa Karáska a tradice výroby byla obnovena. Kalabria v Kladně funguje dodnes a dnešní společnost stále používá rok 1911jako počátek své historie. Výroba zůstala spojena s Kročehlavy a s tradicí ovocných sirupů a limonád.

Co vlastně říká stará reklama

Pokud tedy máš reklamu s textem „Kalabria – lihuprostý nápoj Dr. Foustky“, díváš se na stopu úplně raného období firmy, kdy byla značka ještě bezprostředně spojována se svým zakladatelem MUDr. Zdeňkem Foustkou. To je podstatné i pro datování. Foustka stál u vzniku podniku roku 1911, zatímco roku 1927 jej převzal Josef Karásek. Reklamu zdůrazňující přímo doktora Foustku bych proto předběžně řadil především do období 1911–20. let, přičemž přesnější dataci by bylo možné zkusit určit podle grafického provedení, adresy, právní formy firmy nebo případného ochranného označení na konkrétním předmětu.

A právě spojení slov „Dr. Foustky“ a „lihu prostý“ je na této reklamě možná vůbec nejhezčí. Zdeněk Foustka byl praktický lékař průmyslového Kladenska a člověk zabývající se otázkou alkoholismu. Jeho Kalabria nabízela něco, co tehdejší reklamní jazyk mohl prezentovat téměř jako moderní civilizační nápoj: osvěžující, ovocný, jižanský – a především bez alkoholu. Nebyla to ještě dnešní limonáda v plastové lahvi vedle pokladny supermarketu. Byla to součást doby, která začínala přemýšlet o veřejném zdraví, hygieně a střídmosti a současně objevovala moderní značku, obal a reklamu.

Ze slunné Kalábrie tak vede překvapivě přímá cesta do dělnických Kročehlav. A na jejím začátku nestál limonádník, ale doktor.