Čeněk Jan Brun
KIKIRIKI – když se vejce prodávalo v prášku
Název KIKIRIKI dnes působí skoro jako dětská hříčka. Ve dvacátých letech minulého století však označoval výrobek, který měl své pevné místo v československých kuchyních: práškovou náhražku vajec. Za značkou stála pražská firma Vincenc Brun & Co., která sídlila v Karlíně a vedle KIKIRIKI nabízela také přípravek BRUNIN a prášek do pečiva. Dochovaná reklama z roku 1926 ukazuje malého výrobce, který už velmi dobře rozuměl tomu, čemu bychom dnes říkali budování značky.
KIKIRIKI místo vajíčka
Nejzajímavějším výrobkem firmy byl bezpochyby KIKIRIKI. Dobová reklama jej popisovala jako žlutý prášek – náhražku vajec. Samotný název byl výborně zvolený. Kikirikí připomínalo kohouta, slepici, vejce a hospodářský dvůr, aniž by zákazníkovi bylo nutné dlouze vysvětlovat, k čemu výrobek slouží. Byla to jednoduchá reklamní zkratka, kterou si člověk snadno zapamatoval. A přesně o to šlo. Práškové náhražky vajec nebyly v první polovině 20. století ničím neobvyklým. Vejce byla poměrně drahou a zároveň rychle se kazící surovinou. Výrobek, který bylo možné dlouho skladovat ve spíži a při pečení jím vejce alespoň částečně nahradit, proto dával ekonomický smysl. KIKIRIKI tak nebylo jen výrobkem s veselým názvem. Prodávalo především praktičnost.
BRUNIN nesmí chybět v žádné kuchyni
Vedle KIKIRIKI vyráběla firma druhý přípravek s názvem BRUNIN. U něj je původ názvu ještě průhlednější. Z příjmení majitele Brun vznikla vlastní obchodní značka BRUNIN. V srpnu roku 1926 se oba výrobky objevily společně v reklamě otištěné v deníku Prágai Magyar Hírlap. Inzerát představoval KIKIRIKI jako žlutě zbarvenou náhražku vajec a BRUNIN jako přípravek určený do těsta. Firma je propagovala společným heslem, podle něhož BRUNIN a KIKIRIKI neměly chybět v žádné kuchyni. Výrobce zároveň zákazníkům oznamoval, že jeho zboží je možné koupit v každém obchodě. To je důležitá drobnost. Naznačuje totiž, že nešlo pouze o prodej z jediné pražské provozovny. Brun usiloval o distribuci prostřednictvím běžné obchodní sítě a inzeroval i mimo české jazykové prostředí Československa. Reklama byla otištěna v maďarsky psaném československém deníku. KIKIRIKI a BRUNIN tedy měly oslovovat zákazníky napříč tehdejší republikou.
Nejstarší prášek do pečiva
Sortiment firmy ale KIKIRIKI a BRUNINem nekončil. Stejný inzerát propagoval také prášek do pečiva, který firma označovala jako „nejstarší“ a připomínala, že se dříve prodával pod ochrannou známkou KOCH. A právě tato nenápadná věta je pro historii podniku velmi zajímavá. Ukazuje, že Brunova firma pravděpodobně navazovala na starší výrobek nebo obchodní tradici. Zda Vincenc Brun značku KOCH převzal od předchozího výrobce, koupil recepturu či podnik, nebo pouze pokračoval v prodeji již známého výrobku, se mi zatím nepodařilo bezpečně doložit. Proto by nebylo poctivé z této stopy vyrábět jistý příběh. Jisté ale je, že firma sama považovala předchozí značku KOCH za natolik známou, že ji ještě v roce 1926 připomínala zákazníkům.
Praha X., Královská 79
Na konci reklamy stojí údaj, který nám dovoluje firmu přesněji zasadit do Prahy:
Vincenc Brun & Co.
Praha X., Královská 79
Praha X označovala Karlín. Firma tedy působila v jedné z nejživějších průmyslových a obchodních částí tehdejší Prahy. Karlín byl už od 19. století územím továren, dílen, skladů, obchodníků a menších výrobců. Právě v podobném prostředí se dařilo podnikům, které nepotřebovaly reprezentativní palác v centru města, ale dobré spojení, sklady a přístup k obchodní síti. Brunovy prášky tak nevznikaly někde na venkově v zadní místnosti koloniálu. Jejich výrobcem byla pražská firma, která své výrobky nabízela širšímu trhu.
Pozor na napodobeniny
Ještě zajímavější je poslední část reklamy. Firma zákazníky výslovně vyzývala, aby odmítali napodobeniny, a zdůrazňovala, že Vincenc Brun & Co. je jediným výrobcem. Dnes taková věta vypadá nenápadně. Ve skutečnosti je to pěkný doklad toho, jakou cenu už tehdy měla známá obchodní značka. Pokud výrobce považoval za nutné upozorňovat na imitace, znamená to přinejmenším to, že chtěl zákazníky naučit rozpoznávat originální výrobek podle názvu a obalu. KIKIRIKI už nebylo pouze označením prášku. Byla to značka.
Reklama, která se vešla na známku
A firma nezůstala pouze u novinové inzerce. Dochovala se také československá reklamní známka KIKIRIKI–BRUNIN. Podobné reklamní známky nebyly poštovními ceninami. Lepily se na dopisy, obálky, účty nebo propagační materiály a fungovaly jako drobný reklamní plakát. Byla to reklama, která cestovala spolu s korespondencí. Pro malého výrobce představovala chytrý způsob, jak dostat značku před oči dalších lidí za zlomek ceny velkého plakátu nebo novinové kampaně. A dvojice názvů KIKIRIKI a BRUNIN se pro takovou reklamu hodila dokonale. Jeden název byl hravý a snadno zapamatovatelný. Druhý nesl přímo jméno výrobce.
Malá značka z velké éry české reklamy
O samotném Vincenci Brunovi zatím prameny mnoho neprozrazují. Neznáme bezpečně jeho životopis ani přesný rok založení a zániku podniku. A není důvod tato prázdná místa vyplňovat domněnkami. To nejzajímavější se ale dochovalo. Víme, co firma vyráběla, kde sídlila, jak své výrobky pojmenovávala a jak je propagovala. A právě na KIKIRIKI je krásně vidět, jak moderní už reklama ve dvacátých letech dokázala být. Výrobek dostal jednoduché jméno spojené s jeho použitím. Vedle něj vznikla druhá značka odvozená od jména výrobce. Firma používala novinovou inzerci, reklamní známky, zdůrazňovala dostupnost zboží v obchodní síti a současně zákazníky varovala před napodobeninami. To všechno jsou principy, které používají značky dodnes. Jen grafika byla hezčí. A název?
KIKIRIKI.
Na náhražku vajec těžko vymyslet něco lepšího.
Prameny
Základním dobovým pramenem je reklama firmy Vincenc Brun & Co. otištěná 15. srpna 1926 v československém maďarskojazyčném deníku Prágai Magyar Hírlap. Uvádí přímo výrobky KIKIRIKI a BRUNIN, starší ochrannou známku KOCH, jméno výrobce i adresu Praha X., Královská 79.
