Českobudějovické smaltované nádobí

Smalt z Vráta, který přežil monarchii, válku i znárodnění

KDYŽ SE ČESKÉ BUDĚJOVICE STÁVALY MĚSTEM SMALTU

Na konci 19. století se České Budějovice rychle měnily v průmyslové město a jedním z oborů, které zde zapustily překvapivě hluboké kořeny, byla výroba smaltovaného nádobí. Smalt představoval pro tehdejší domácnost téměř ideální materiál. Ocelový plech dodával nádobě pevnost a relativně nízkou hmotnost, sklovitá smaltovaná vrstva chránila kov před korozí, usnadňovala čištění a zároveň umožňovala vyrábět nádobí v nejrůznějších barvách a dekorech. Hrnce, kastroly, konvice, mísy, cedníky, džbány nebo umyvadla se tak postupně stávaly běžnou součástí domácností všech společenských vrstev. České Budějovice se pro tuto výrobu ukázaly jako mimořádně vhodné místo a během několika let zde vzniklo několik konkurenčních smaltoven. Z jejich příběhů vede jedna z nejzajímavějších linií přes Vráto, Westen & Hasenclever, Bohemii, rodinu Ullmannových a Františka Gibiána až k dnešnímu BELISu.

WESTEN & HASENCLEVER – ROK 1893

Historie vrátenského závodu začala 1. října 1893, kdy zde Franz Westen a Otto Hasenclever založili smaltovnu zaměřenou na výrobu kovového a smaltovaného zboží. Některé pozdější prameny mezi zakladateli uvádějí také Adolfa Westena. Továrna však pod původními majiteli nezůstala dlouho. Už roku 1894 ji převzal Ferdinand Steiner a podnik začal vystupovat pod názvem Bohemia. Právě označení Bohemia je pro další historii továrny důležité, protože se s vrátenským provozem spojilo na dlouhou dobu. Steinerovo podnikání však nebylo úspěšné a závod se dostal do vážných hospodářských problémů. Továrna, která mohla po několika letech existence úplně zmizet, tak čekala na nového majitele.

ROK 1905 – PŘICHÁZÍ MORITZ ULLMANN

Zlom nastal roku 1905, kdy továrnu získala firma M. Ullmann a syn – Moritz Ullmann und Sohn. Právě pod Ullmannovými začalo období skutečného rozvoje vrátenské smaltovny. Moritz Ullmann, narozený roku 1863, převzal podnik, který měl za sebou problematickou první dekádu, a postupně z něj vybudoval prosperující továrnu. Výroba zůstala zaměřena především na smaltované nádobí a kovové potřeby pro domácnost. Z plechu zde vznikaly předměty, které provázely člověka prakticky celým dnem – od ranního umývání přes přípravu jídla až po večerní úklid. Smaltované hrnce a kastroly stály na sporácích, konvice ohřívaly vodu, mísy sloužily v kuchyni i při hygieně a další nádoby nacházely uplatnění v domácnostech, živnostech, nemocnicích i veřejných institucích.

RODINNÝ PODNIK ULLMANNOVÝCH

Firma byla vystavěna jako rodinný podnik a postupně do ní vstupovali další příslušníci rodiny. To bylo pro průmysl Rakouska-Uherska a později první republiky typické. Rodina neposkytovala pouze kapitál, ale vytvářela také síť lidí, kteří se podíleli na řízení továrny a její obchodní budoucnosti. Mezi nejdůležitější postavy další historie patřil František Gibián, zeť Moritze Ullmanna. Právě přes něj se příběh původní firmy M. Ullmann a syn přenesl do poslední předválečné generace majitelů. Roku 1937 se Gibián stal jediným vlastníkem závodu. Ostatní členové rodiny zůstávali s podnikem spojeni kapitálově, ale faktické vedení smaltovny přešlo do jeho rukou.

SMALT PRO TISÍCE DOMÁCNOSTÍ

Smaltované nádobí bylo v první polovině 20. století jedním z nejrozšířenějších druhů kuchyňského vybavení. Jeho úspěch nebyl založen jen na praktičnosti. Smalt umožňoval spojit průmyslovou sériovou výrobu s výraznou barevností a dekorací. Výrobce mohl nabízet jednoduché jednobarevné nádoby i celé soupravy zdobené linkami, ornamenty nebo květinovými motivy. Kuchyňské nádobí tak přestávalo být pouze nástrojem a stávalo se součástí vzhledu domácnosti. Továrna ve Vrátě vyráběla kromě klasických smaltovaných potřeb také další kovové zboží, například kuchyňské mycí stoly ze zinkovaného plechu. Produkce proto zasahovala daleko za hranice samotného vaření a smaltovna se stávala dodavatelem praktického vybavení celé domácnosti.

ČESKÉ BUDĚJOVICE – MĚSTO TŘÍ VELKÝCH SMALTOVEN

Vrátenská továrna přitom nebyla sama. Na přelomu století vzniklo v Českých Budějovicích několik významných smaltoven. První českobudějovická továrna na smaltované plechové nádobí zahájila výrobu roku 1894 a před první světovou válkou zaměstnávala přes šest set lidí. Další velký závod založil Franz Westen roku 1896 na Rudolfovské třídě pod německým názvem Südböhmische Stanz- und Emaillierwerke, tedy Jihočeská lisovna a smaltovna. Krátce existovala také smaltovna Vulkán u Mladého. České Budějovice a jejich bezprostřední okolí se tak staly jedním z výrazných center smaltérského průmyslu českých zemí. Jednotlivé podniky si konkurovaly, hledaly zákazníky doma i v zahraničí a společně vytvářely průmyslovou tradici, která ve městě přežila více než 130 let.

FRANTIŠEK GIBIÁN – POSLEDNÍ SOUKROMÝ MAJITEL

Rok 1937 přinesl vrátenskému závodu další změnu. Jediným majitelem se stal František Gibián, narozený roku 1887, zeť Moritze Ullmanna. Gibián tak převzal podnik, který rodina budovala více než třicet let. Československý průmysl se však už nacházel na prahu katastrofy, kterou nikdo z tehdejších podnikatelů nemohl odvrátit. Po okupaci českých zemí začala systematická perzekuce židovských podnikatelů a arizace jejich majetku. Ullmannova rodina a její příbuzní patřili mezi ty, jejichž životy i podnikání byly nacistickým režimem zničeny. František Gibián byl během okupace perzekvován a roku 1942 zahynul v koncentračním táboře. Továrna, kterou jeho rodina po desetiletí rozvíjela, se dostala pod cizí správu.

TOVÁRNA ZA VÁLKY

Válečná léta změnila také samotnou výrobu. Smaltovna už nemohla fungovat jako běžný prvorepublikový podnik vyrábějící především pro civilní domácnosti. Produkce byla podřízena potřebám válečného hospodářství a ve Vrátě se kromě jiného vyráběly potřeby pro německou armádu a smaltované nádoby pro lazarety. Podnik přežil, jeho původní vlastnický svět však byl zničen. Příběh vrátenské továrny tak patří k mnoha československým průmyslovým historiím, u nichž nelze oddělit dějiny značky od osudů lidí, kteří ji vytvořili.

PO VÁLCE PŘIŠLA NÁRODNÍ SPRÁVA

Po osvobození v roce 1945 se továrna dostala pod národní správu. Obnovení předválečných vlastnických poměrů se však nekonalo. Československý průmysl směřoval k rozsáhlému zestátňování a po únoru 1948 byl tento proces dokončen také u smaltoven. Vrátenský závod byl začleněn do velkého státního systému výroby kovového zboží. Samostatný svět rodinné firmy M. Ullmann a syn definitivně skončil. Výrobní tradice ale přežila, stejně jako lidé, technologie a zkušenosti s výrobou smaltovaného nádobí.

ZE TŘÍ TOVÁREN VZNIKÁ SFINX

Po znárodnění byly českobudějovické smaltovny postupně organizačně spojovány. Z tohoto procesu vznikl podnik známý jako Sfinx České Budějovice. Tady je dobré rozlišovat mezi zjednodušenou firemní chronologií a podrobnějšími městskými prameny: historie BELISu uvádí vznik samostatného národního podniku Sfinx už v roce 1951, zatímco Encyklopedie Českých Budějovic klade zřízení samostatného n. p. Sfinx České Budějovice k 1. lednu 1953. Jisté je, že v první polovině padesátých let byly hlavní budějovické smaltovny spojeny do jednoho velkého státního podniku a vrátenský závod někdejší firmy Ullmann se stal jeho významnou součástí.

SFÍNX, KTERÝ PUTOVAL DO CELÉHO SVĚTA

Sfinx se v následujících desetiletích vypracoval v obrovský podnik. V sedmdesátých letech měl podle firemní historie kolem 2 700 zaměstnanců a jeho výrobky směřovaly až do 80 zemí světa. Smaltované nádobí z Českých Budějovic se tak dostávalo do kuchyní daleko za hranicemi Československa. Vrátenský provoz získal zvláštní postavení právě jako exportní závod. Byla to pozoruhodná kontinuita: továrna založená roku 1893 přežila změnu majitelů, monarchii, dvě světové války, nacistickou správu i znárodnění a stále vyráběla výrobek založený na stejném principu – ocelový plech pokrytý vypálenou vrstvou smaltu.

ROK 1976 – OHEŇ VE VRÁTĚ

Další dramatický okamžik přišel roku 1976, kdy vrátenský závod zasáhl velký požár. Továrna byla těžce poškozena, ale ani tentokrát výroba ve Vrátě definitivně neskončila. V následujících letech byl závod obnoven a v osmdesátých letech zde vznikl nový moderní provoz vybavený technologií určenou především pro exportní výrobu. Zboží odtud putovalo na zahraniční trhy pod několika obchodními názvy, mezi nimi SFINX, MERKURIA a BELIS. Právě zde se v příběhu poprvé výrazně objevuje jméno, které na českobudějovickou smaltérskou tradici navazuje dodnes.

BELIS – NOVÉ JMÉNO STARÉ TOVÁRNY

Po roce 1989 přišla další zásadní změna vlastnických poměrů. Státní Sfinx byl privatizován a z jeho jednotlivých částí vznikaly nové společnosti. Vrátenská výrobní tradice pokračovala pod značkou BELIS. V roce 1994 získal část společnosti v restituci Petr Gibián, potomek rodiny spojené s předválečnou smaltovnou, a další část byla odkoupena. Po desetiletích státního vlastnictví se tak do příběhu podniku symbolicky vrátilo jméno rodiny, jejíž osud násilně přerušila druhá světová válka a následné znárodnění.

SMALT, KTERÝ PŘEŽIL 130 LET

Dnešní BELIS se hlásí k tradici výroby sahající do roku 1893 a uvádí se jako jediný současný výrobce smaltovaného nádobí v České republice. Vedle vlastního jména znovu používá také historickou značku SFINX. To vytváří neobyčejnou kontinuitu: Westen & Hasenclever – Bohemia – M. Ullmann a syn – František Gibián – znárodněný Sfinx – exportní závod – BELIS. Názvy se měnily, majitelé přicházeli a odcházeli, režimy se vystřídaly, továrna vyhořela a byla znovu postavena, ale výroba smaltovaného nádobí přežila.

Z VRÁTA DO KUCHYNÍ CELÉHO SVĚTA

Stará reklamní cedule M. Ullmann a syn proto není jen reklamou na hrnce. Je svědectvím o jedné z nejdelších průmyslových tradic jižních Čech. Začíná v roce 1893 u Westena a Hasenclevera, pokračuje přes neúspěšnou Bohemii Ferdinanda Steinera k rodině Ullmannových, pod níž továrna od roku 1905 skutečně prosperovala. Přes Františka Gibiána se příběh dostává k tragédii okupace, přes znárodnění ke Sfinxu a nakonec k dnešnímu BELISu. Jen málokterá historická reklamní cedule tak umožňuje sledovat výrobní linii dlouhou více než 130 let – od smaltovaného hrnce z doby Rakouska-Uherska až po nádobí, které se v Českých Budějovicích vyrábí i dnes.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE PRO RECLAMARE

PŮVODNÍ TOVÁRNA: Westen & Hasenclever
ZALOŽENA: 1. října 1893
MÍSTO: Vráto, dnes součást Českých Budějovic
VÝROBA: smaltované nádobí a kovové zboží
MAJITEL OD 1894: Ferdinand Steiner
HISTORICKÝ NÁZEV ZÁVODU: Bohemia
M. ULLMANN A SYN: majitelem od roku 1905
MORITZ ULLMANN: 1863–1935
FRANTIŠEK GIBIÁN: 1887–1942
JEDINÝ MAJITEL GIBIÁN: od 10. dubna 1937
PO ROCE 1945: národní správa
POVÁLEČNÝ NÁSTUPCE: Sfinx České Budějovice
VRÁTO: později exportní závod Sfinxu
POŽÁR ZÁVODU: 1976
EXPORTNÍ ZNAČKY: Sfinx, Merkuria, Belis
POZDĚJŠÍ NÁSTUPCE: BELIS
HLAVNÍ HISTORICKÝ SORTIMENT: smaltované hrnce, kastroly, konvice, mísy a další kuchyňské a domácí kovové potřeby
PRO MAPU RECLAMARE: Vráto, České Budějovice

ZDROJE

Encyklopedie Českých Budějovic – Smaltovny – Westen & Hasenclever, Bohemia, Moritz Ullmann a syn, František Gibián, válečné období, znárodnění a historie českobudějovických smaltoven.
BELIS a.s. – Náš příběh – historie vrátenského závodu, Sfinx, požár roku 1976, exportní výroba a vznik společnosti BELIS.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích – práce věnovaná historii společnosti – rodina Ullmannových, František Gibián a vlastnický vývoj podniku.
Encyklopedie Českých Budějovic – Průmysl – Moritz Ullmann, vrátenská Bohemia a postavení smaltérského průmyslu v Českých Budějovicích.
Historické a podnikové prameny Sfinx České Budějovice – poválečné spojení smaltoven, výrobní program a export.