Československý Merkur
Československý Merkur – když mladá republika začala prodávat své jméno světu
Republika, která potřebovala nové zákazníky
Vznik Československa na podzim roku 1918 nebyl pouze politickým převratem. Pro české země znamenal také zásadní hospodářský problém. Nový stát zdědil mimořádně silnou průmyslovou základnu habsburské monarchie, jenže zároveň se rozpadl obrovský společný trh, do něhož byly české a moravské továrny po desetiletí přirozeně zapojeny. Výrobci skla, porcelánu, textilu, strojů, cukru, kovového zboží i desítek dalších komodit najednou potřebovali nejen vyrábět, ale také znovu vysvětlit světu, kdo jsou, odkud přicházejí a proč by měl někdo nakupovat právě v Československu.
Dobový americký tisk tehdy otevřeně upozorňoval, že obchod, který před válkou procházel přes Vídeň, Hamburk nebo Berlín, se musí naučit nacházet cestu přímo do Prahy. Americkým vývozcům například radil, aby zboží určené pro nový československý trh neoznačovali pouze německy, ale anglicky a česky. Praha se měla stát samostatným obchodním centrem střední Evropy, nikoli provinčním přívěskem někdejší Vídně. Wikisource
A přesně v této atmosféře se objevuje Československý Merkur.
Jeho francouzská podoba Mercure Tchécoslovaque je doložena už roku 1919, tedy prakticky bezprostředně po vzniku republiky. Švýcarský hospodářský tisk 5. listopadu 1919 odkazoval na článek publikovaný v Mercure Tchécoslovaque o československo-švýcarských obchodních vztazích. Jeho autorem byl Maximilien Pettera, sekretář švýcarského konzulátu v Praze. Merkur tedy nevznikl někdy hluboko v zavedených poměrech první republiky. Patřil k jejím úplným začátkům. RERO Document Server
Perunova 5: československý export se učí marketing
V roce 1920 už lze činnost Merkuru zachytit mnohem přesněji. Ve francouzské revue France–Europe Orientalevycházely inzeráty na MERCURE TCHECO-SLOVAQUE, charakterizovaný jako revue exportu a importu v Československu. Administrace sídlila na adrese Praha-Vinohrady, Perunova 5 a zahraničním obchodníkům nabízela informace o československém průmyslu, obchodu a trhu i seznamy továren, exportérů a obchodních domů. BCU Cluj DSpace
Na té reklamě je ovšem ještě něco mnohem zajímavějšího než adresa. Merkur zahraničním podnikatelům vysvětloval zásadu, která by bez problémů mohla stát v dnešní učebnici marketingu: přizpůsobte se zákazníkovi, komunikujte v jeho jazyce a používejte jeho míry, váhy a měnu. BCU Cluj DSpace
To je na rok 1920 mimořádně moderní. Československý Merkur evidentně nechápal export jako prosté naložení bedny na vlak a její odeslání přes hranice. Chápal, že výrobce musí zahraniční trh poznat a svou nabídku mu přizpůsobit. Dnešní marketing by tomu říkal lokalizace, customer experience nebo market adaptation; oni to tehdy napsali normálně lidsky: chcete-li něco prodat Francouzovi nebo Angličanovi, nemůžete po něm chtít, aby se kvůli vám nejdříve stal Čechem.
Právě tady začíná být mimořádně zajímavá i dochovaná smaltovaná cedule Československého Merkuru s vícejazyčnými variantami názvu a označením „I. ETAGE“. Zatím nemáme dokument, který by dokazoval, že skutečně visela v domě Perunova 5, takže bych to do popisu sbírkového předmětu nepsal jako hotovou věc. Její charakter však přesně odpovídá orientační firemní ceduli, která návštěvníka směřovala do kanceláře v prvním patře. Pokud se někdy podaří doložit její původ právě z tohoto domu, nebude to jen reklama na časopis, ale fyzický pozůstatek sídla jedné z prvních československých exportně-propagačních institucí.
Merkur nebyl jeden časopis
Důležitý posun přineslo srovnání několika pramenů. Československý Merkur a The Czechoslovak Trade Journal nebyly původně totožné tituly. Dokazuje to například knihovna československého konzulátu v Liverpoolu, která roku 1923 vedla oba časopisy samostatně. Vedle nich odebírala Prager Presse, Lidové noviny, Obzor národohospodářský, Průmyslový věstník a řadu dalších domácích periodik; celkové roční předplatné československých titulů přesahovalo 5 000 korun. Knihovna přitom nesloužila pouze zaměstnancům konzulátu, ale byla součástí jeho propagační činnosti. Theses.cz
Takže Merkur se skutečně dostával do zahraničí tam, kde měl smysl: k diplomatům, obchodníkům a lidem hledajícím informace o československém hospodářství.
Samotný The Czechoslovak Trade Journal vznikl roku 1920. Americký The Czechoslovak Review při uvedení prvního čísla ocenil, že časopis je napsán velmi dobrou angličtinou, obsahuje množství ekonomických údajů a věnuje se exportu, dovozním předpisům, surovinám, průmyslovým oborům i československému trhu. Tehdejší adresa časopisu byla Purkyňovo náměstí 6, Praha-Vinohrady, tedy jiná než Perunova 5 Československého Merkuru. To opět podporuje závěr, že kolem roku 1920 šlo o dvě samostatné aktivity. Wikisource
A pak přichází rok 1927.
1. červenec 1927 – den, který teď můžeme doložit ze dvou stran
Dochované pracovní vysvědčení JUDr. Aloise Ševčíka nám poskytuje něco, co je u podobného pátrání skoro luxus: přesné datum organizační změny.
Ševčík, narozený 14. března 1893 v Jaroměřicích u Jevíčka, nastoupil 1. července 1926 jako redaktor anglického exportního měsíčníku The Czechoslovak Trade Journal. Dokument říká, že 1. července 1927 byl časopis specializován na sklářský a porcelánový průmysl a dostal nový titul The Czechoslovak Glass and Pottery Journal. Zároveň byl Ševčík jmenován ředitelem firmy Československý Merkur a kromě redakce časopisu převzal i celé obchodní vedení firmy. IMG_1696(1)
A právě teď se podařilo najít nezávislé potvrzení, které je podle mě pro výsledný příběh nádherné. Katalog německé ZBW/EconBiz vede The Czechoslovak Trade Journal v letech 1920–1927, přičemž poslední evidované číslo sedmého ročníku je výslovně červen 1927. EconBiz
Jinými slovy:
archivní vysvědčení říká: změna od 1. července 1927; mezinárodní bibliografický katalog říká: původní časopis končí červnem 1927.
To je mimořádně silná shoda. Umožňuje nám považovat popis změny ve vysvědčení nikoli jen za osobní vzpomínku nebo administrativní formulaci, ale za událost potvrzenou také samotnou vydavatelskou řadou.
Co přesně se mezi původním vydavatelem Trade Journalu a firmou Československý Merkur odehrálo — zda Merkur titul koupil, převzal jeho provoz, vstoupil do něj kapitálově nebo se obě aktivity spojily jiným způsobem — zatím doložit neumím. Sekundární katalogový záznam spojuje raný Trade Journal se jménem Richard E. Kadich, ale přímé spojení Kadicha s Československým Merkurem jsem nenašel. Wikisource Tady je ještě potřeba kopat a nevyrobit si z pěkné hypotézy „historický fakt“.
JUDr. Alois Ševčík – člověk, kterého jazyky živily celý život
Na Ševčíkovi je možná nejzajímavější, že jeho pozdější život potvrzuje charakteristiku z roku 1928.
Ve vysvědčení je výslovně pochválen jako spolehlivý znalec angličtiny i dalších jazyků, ve kterých psal články a vyřizoval korespondenci. Současně je charakterizován jako iniciativní, pilný a svědomitý pracovník. Z Československého Merkuru odešel na vlastní žádost k 31. lednu 1928 a následujícího dne měl nastoupit do Československé normalisační společnosti. IMG_1696(1)
To se z dnešního pohledu může zdát jako trochu nudný kariérní přesun: z reklamy k technickým normám. Ve skutečnosti šel Ševčík přímo doprostřed jednoho z nejzajímavějších československých technických projektů meziválečné doby.
Československá normalizační organizace tehdy systematicky vytvářela normy pro strojírenství, hutnictví, spojovací materiál, papírové formáty a řadu dalších průmyslových oblastí. Americká ročenka standardizace uváděla, že do listopadu 1927 už bylo přijato 25 norem, dalších 48 bylo rozpracovaných a 12 připravených k zahájení; vedení organizace sídlilo v Praze V na Pařížské 28. Wikimedia Commons
A jen několik měsíců poté, co tam Ševčík nastoupil, se Praha v říjnu 1928 stala místem formálního ustavení mezinárodní normalizační federace ISA, předchůdkyně dnešní ISO. Zástupci šestnácti zemí zde schválili její stanovy a československý profesor Vladimír List se stal místopředsedou. Elektrika
Nemáme zatím důkaz, že Ševčík osobně seděl na zakládací konferenci ISA. To bych nevymýšlel. Ale jeho přechod do normalizační společnosti právě v únoru 1928 a jeho mimořádná jazyková vybavenost do tohoto prostředí logicky zapadají téměř dokonale. Mezinárodní technická normalizace byla koneckonců právě o tom, co celý život uměl: přesně převádět odborné informace mezi jazyky a různými technickými prostředími.
A tady se krásně uzavírá kruh.
V roce 1950 vydal Ševčík Cvičebnici strojnické ruštiny. Katalog Roku 1954 spolu s Břetislavem Dejdarem vytvořil Rusko-český strojírenský slovník, 212stránkovou odbornou publikaci, která byla ještě o mnoho desetiletí později v odborné literatuře oceňována pro rozsáhlý excerpční materiál a znalost ruské i české technické terminologie. JTP A roku 1977, tedy půl století po jeho odchodu z Československého Merkuru, vyšlo už třetí přepracované a doplněné vydání jeho knihy Ruština ve strojírenství o 414 stranách. Čítanka pracovala mimo jiné s texty ruské odborné literatury, encyklopedií a sovětských technických norem. Katalog
Najednou tedy věta z malého pracovního vysvědčení z roku 1928 dostává úplně jinou váhu. Když zaměstnavatel napsal, že Ševčík ovládal angličtinu a další jazyky a používal je k odbornému psaní a korespondenci, nebyla to kancelářská pochvala na rozloučenou. Jazyk, technika a přesná odborná terminologie se staly jeho profesí na další desítky let.
Jeden podivný stín z padesátých let
A našel jsem ještě jednu stopu, kterou bych zatím do hlavního životopisu psal jen s velkým otazníkem.
V dokumentačním souboru Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR souvisejícím s Akcí B, tedy nuceným vystěhováváním tzv. státně nespolehlivých osob z Prahy a dalších měst v letech 1952–1953, se objevuje záznam:
„Ševčík Alois dr. 1893 – Ke Klimentce 2187/13, Praha 16-Smíchov.“ USD
Jméno, titul i rok narození přesně odpovídají našemu Aloisi Ševčíkovi, takže je velmi pravděpodobné, že jde o téhož člověka. Ale zatím nemáme kontext konkrétní tabulky dostatečně rozkrytý na to, abych tvrdil, že Ševčík byl skutečně vystěhován nebo jakým způsobem se ho Akce B dotkla. Zápis dokazuje přítomnost osoby tohoto jména, titulu a roku narození v příslušném dokumentačním souboru, nic víc. To je stopa pro další archivní pátrání, ne hotový závěr.
Pokud se ale totožnost potvrdí a podaří se dohledat jeho spis, mohli bychom získat ještě úplně novou kapitolu jeho života po roce 1948.
Merkur jako zapomenutý předchůdce exportního marketingu
Československý Merkur se tak před námi postupně mění z anonymního jména na staré smaltované tabuli v poměrně živý podnik. Začínal nejpozději roku 1919, kdy nová republika zoufale potřebovala navázat přerušené obchodní vazby. V roce 1920 už měl administraci na Vinohradech v Perunově ulici 5 a zahraničním podnikatelům nabízel nejen časopis, ale také informace o československém trhu, kontakty na výrobce a praktické rady, jak obchodovat přes hranice. Zahraničním firmám vysvětloval zásady lokalizace reklamy dlouho před tím, než marketing objevil vlastní anglický slovník.
Jeho časopis putoval na československý konzulát v Liverpoolu. Firma později propojila svou činnost s anglickojazyčným The Czechoslovak Trade Journal, jehož původní řada přesně v červnu 1927 končí. Od následujícího dne vzniká specializovaný The Czechoslovak Glass and Pottery Journal a jeho redaktor JUDr. Alois Ševčík se současně stává ředitelem Československého Merkuru a přebírá jeho obchodní vedení. O několik měsíců později odchází do světa technické normalizace, kde jeho jazykové schopnosti nacházejí další využití. EconBiz IMG_1696(1)
Na první pohled jde o historii jednoho dávno zaniklého časopisu. Ve skutečnosti je to příběh o tom, jak se Československo po roce 1918 učilo mluvit se světem samo za sebe. Už nepotřebovalo Vídeň jako obchodního prostředníka. Potřebovalo vlastní časopisy, vlastní katalogy, vlastní adresáře, překladatele, obchodníky a lidi schopné zahraničnímu zákazníkovi vysvětlit, co nová republika vyrábí.
A Československý Merkur byl podle všeho právě jedním z takových míst.
Možná je proto jeho stará smaltovaná cedule zajímavější, než se na první pohled zdá. Není na ní jen název časopisu. Je na ní stopa okamžiku, kdy se československý průmysl po rozpadu monarchie učil prodávat pod vlastním jménem.
Prameny a zdroje
Pracovní vysvědčení JUDr. Aloise Ševčíka, leden 1928 – originální dobová písemnost. IMG_1696(1)
The Czechoslovak Trade Journal, bibliografický záznam ZBW/EconBiz, 1920–červen 1927. EconBiz
France–Europe Orientale, 1920 – inzerce Mercure Tcheco-Slovaque, Perunova 5, Praha-Vinohrady. BCU Cluj DSpace
The Czechoslovak Review, 1920 – informace o vzniku The Czechoslovak Trade Journal. Wikisource
Studie o československém konzulátu v Liverpoolu – knihovna a odběr Československého Merkuru a Czechoslovak Trade Journal. Theses.cz
Standards Yearbook – Československá normalisační společnost a její činnost ve 20. letech. Wikimedia Commons
Česká agentura pro standardizaci – historie Vladimíra Lista a mezinárodní normalizace. Česká agentura pro standardizaci
Katalog Jihočeské vědecké knihovny – Alois Ševčík, Ruština ve strojírenství, 1977. Katalog
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR – dokumentační soubor k Akci B se záznamem „Ševčík Alois dr. 1893“.
