Derby V.

DERBY – PŘÍBĚH LIBEŇSKÉHO KRÉMU, KTERÝ CHTĚL DÁT LESK KAŽDÝM BOTÁM

V první polovině 20. století patřila krabička krému na boty k domácnosti stejně samozřejmě jako kartáč, mýdlo nebo jehla s nití. Kožená obuv byla drahá, měla vydržet několik let a podle toho se o ni také pečovalo. Boty se po příchodu domů zbavily prachu a bláta, nanesla se na ně tenká vrstva krému a po zaschnutí přišel na řadu kartáč nebo měkký hadřík. Lesk nebyl jen otázkou parády. Dobře ošetřená kůže zůstávala vláčná, méně vysychala, lépe odolávala vlhkosti a především déle sloužila. V době, kdy se boty běžně podrazily znovu u ševce a kvalitní pár mohl člověka provázet dlouhá léta, byl krém na obuv skutečnou každodenní potřebou.

Právě v tomto světě se objevila značka Derby, jeden z výrazných československých prostředků pro péči o obuv. Za jejím příběhem nestála velká obuvnická továrna, ale Otakar Baumann a jeho chemický podnik v Praze-Libni. Z dochovaných pramenů víme, že nešlo pouze o obchodní jméno nalepené na anonymní výrobek. Baumann provozoval skutečnou lučební továrnu a Derby bylo součástí širšího chemického sortimentu. Dobové ochranné známky uvádějí vedle past na obuv také tukové výrobky a pasty na podlahy. Krém na boty tak patřil do stejného světa spotřební chemie jako vosky, leštidla a prostředky, které měly chránit, konzervovat a dodat povrchu lesk.

OTAKAR BAUMANN A LIBEŇSKÁ TOVÁRNA

Nejpevnější stopu k počátkům Derby poskytují dobové zápisy ochranných známek. V polském úředním věstníku ochranných známek z roku 1925 je pod registračními čísly 8375 až 8377 uvedena firma Otakar Baumann, Praha, Československo, charakterizovaná přímo jako chemická továrna. Zápis je mimořádně zajímavý ještě jedním detailem: uvádí původní prioritu známek už k 14. březnu 1921. Derby tedy můžeme bezpečně zasadit nejméně na samotný počátek první republiky. Značka nebyla produktem třicátých let, jak by se podle některých dochovaných reklam mohlo zdát, ale existovala už na začátku dvacátých let.

Registrovány přitom nebyly pouze názvy. Jedna ochranná známka měla kruhovou podobu s nápisem „Derby Creme“, uvnitř se nacházel jezdec na koni a označení „Ochranná známka číslo 10 – Otakar Baumann Praha-Libeň“. Další známky chránily samotná slovní označení DERBY CRÈME a Derby. Sortiment, pro který byly známky registrovány, zahrnoval chemické výrobky, pasty na obuv, tukové výrobky a pasty na podlahy. Už tato trojice ochranných známek ukazuje, že Baumann budoval Derby jako skutečný brand, nikoli pouze jako popis jednoho výrobku.

Jméno Derby bylo zvoleno velmi dobře. Působilo zahraničně, sportovně a elegantně a zároveň nabízelo výborný obrazový motiv – koně a jezdce. Derby bylo v evropském prostředí spojeno s dostihy, společenskou elegancí a upraveným zevnějškem, tedy se světem, ke kterému dokonale naleštěné pánské boty přirozeně patřily. Zda právě tato asociace vedla Baumanna při výběru názvu, zatím nemáme písemně doloženo, a proto by nebylo správné vydávat ji za historický fakt. Spojení názvu Derby s jezdcem na koni je však doloženo přímo ochrannou známkou a ukazuje, že s dostihovou obrazností značka vědomě pracovala.

TOVÁRNA UPROSTŘED PRŮMYSLOVÉ LIBNĚ

Derby patřilo k průmyslové Libni, která měla v první polovině 20. století úplně jiný charakter než dnes. Podél dnešní Sokolovské ulice a v okolí Palmovky, Švábek a dalších částí Libně fungovaly strojírny, barvírny, koželužny, chemické podniky a desítky menších továren. Kouřily zde komíny, po ulicích jezdily nákladní povozy a později automobily a mezi obytnými domy se rozkládaly výrobní dvory. V tomto prostředí působila také Baumannova lučební továrna Derby-Obé na Sokolovské třídě. Dochované industriální databáze ji dodnes evidují jako jeden z někdejších libeňských výrobních podniků a připomínají také její tovární komín.

Právě označení Derby-Obé je zajímavou stopou k širšímu sortimentu továrny. Z dochovaných reklamních účtenek a dalších předmětů víme, že se jméno Derby používalo nejen samostatně, ale bylo spojováno přímo s Baumannovým podnikem v Praze-Libni. Továrna tak patřila do dnes téměř zapomenutého světa menších československých chemických výrobců, kteří produkovali spotřební zboží pro každodenní domácnost. Nebyla to chemie velkých průmyslových závodů, hnojiv nebo těžkých surovin. Z jejích výrobních prostor vycházely malé krabičky a další balení, která putovala přes velkoobchody a drobné prodejce až na police domácností.

A právě to je na Derby důležité. Tovární komín a malá krabička krému představují dva konce jednoho příběhu. Na jedné straně průmyslová Libeň se svými provozy a dělníky, na druhé naleštěné boty člověka, který možná o existenci Baumannovy továrny nikdy nepřemýšlel. Znal pouze jméno napsané na krabičce: Derby.

„PRAVÉ CÍDIDLO NA OBUV“

Dobové reklamní předměty používají pro Derby krásné označení „pravé cídidlo na obuv“. Dnes už slovo cídidlo z běžného jazyka téměř zmizelo, tehdy však bylo naprosto srozumitelné. Cídit znamenalo čistit, leštit a uvádět do pořádku, a přesně to měl Derby krém dělat. Jeho úkolem nebylo pouze zakrýt odřená místa černou barvou. Správná pasta měla kůži promazat, chránit její povrch, pomáhat odpuzovat vlhkost a po vykartáčování vytvořit rovnoměrný lesk.

Takový výrobek měl v meziválečné domácnosti mnohem větší význam, než bychom mu přisuzovali dnes. Dobré kožené boty byly hodnotným majetkem. Opravovaly se, měnily se podrážky a podpatky a jejich majitel se snažil životnost obuvi prodloužit co nejvíce. Péče o boty byla zároveň součástí osobní reprezentace. Úředník, obchodník nebo číšník mohl mít starší obuv, ale nesměla působit zanedbaně. Naleštěná bota byla známkou pořádku stejně jako čistý límec nebo vyžehlené kalhoty.

Derby tedy neprodávalo luxus. Prodávalo udržovanost. A právě proto mohlo oslovit mimořádně širokou vrstvu zákazníků.

KRABIČKA, KTEROU MĚL ZÁKAZNÍK POZNAT NA PRVNÍ POHLED

Otakar Baumann velmi dobře pochopil, že v obchodě nestačí mít dobrý výrobek. Na polici mohlo stát několik různých past na boty a zákazník musel právě Derby okamžitě poznat. Proto byla důležitá ochranná známka, název, grafika krabičky i opakování stejného motivu v reklamě. Kruhový znak s jezdcem na koni se k malé kulaté krabičce krému hodil téměř dokonale. Symbol mohl být vytištěn přímo na víčku a zákazník nemusel číst dlouhý text, aby poznal výrobek, který už jednou koupil.

Dochované reklamní skleněné mincovníky Derby nesou právě spojení Derby Créme, pravé cídidlo na obuv, ochranná známka číslo 10, Otakar Baumann, Praha-Libeň. Takový předmět ležel přímo na pultu obchodu, tedy v posledním místě před rozhodnutím zákazníka. Obchodník na něj během dne pokládal drobné mince a každý člověk čekající na vrácení peněz měl značku přímo před očima. Mincovník byl nenápadný, ale mimořádně chytrý reklamní nosič: nezabíral místo navíc, obchodník ho skutečně používal a reklama byla přítomná při každém placení.

Derby však nezůstávalo pouze na pultě. Dochovaly se také reklamní účtenky, plechové a smaltované cedule a další propagační předměty. Velké cedule umístěné na fasádě nebo uvnitř obchodu měly úplně jinou funkci než malá krabička. Připomínaly značku člověku ještě dříve, než výrobek potřeboval koupit. Zákazník kolem reklamy mohl chodit týdny a měsíce a ve chvíli, kdy mu doma krém došel, už jméno Derby znal.

PLAKÁT, KTERÝ SE DOCHOVAL V MUZEU

Jedním z nejkrásnějších dokladů reklamní kultury Derby je velký plakát z roku 1930, který se dnes nachází ve sbírce Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Jde o rozměrný ofsetový tisk o velikosti přibližně 126 × 93 centimetrů, jehož autory jsou Holeček a Moučka. Plakát pracuje s jednoduchou, ale velmi účinnou kompozicí: otevřená krabička černého krému, z ní vystupující světlý pás a nad ní výrazná silueta pánské polobotky. Divák během jediného pohledu přesně ví, co se prodává.

Je to reklama typická pro období, kdy československá užitá grafika procházela obrovským rozvojem. Plakát už nepotřeboval dlouhé vysvětlování. Produkt byl zvětšen téměř do monumentálního měřítka a značka měla být čitelná z dálky. Černá bota zároveň fungovala jako nejlepší možné potvrzení výsledku: výrobek a jeho účel byly spojeny do jediného obrazu.

Zajímavý je i údaj, který muzeum u plakátu uvádí – Propka–Ledovico, ČSR 1930, přičemž místo vzniku je evidováno jako Hradec Králové. Tento záznam naznačuje další obchodní či výrobní souvislost značky kolem roku 1930, kterou však zatím není možné z dostupných pramenů bezpečně vysvětlit. Pro historii Derby je proto správné uvést ji jako doloženou stopu, nikoli automaticky tvrdit, že Baumannova libeňská výroba v tomto roce skončila nebo byla převedena jinam. Právě podobné detaily jsou u menších prvorepublikových značek často posledními zbytky podnikové historie, která se nedochovala v souvislém archivu.

DERBY V DOBĚ, KDY BOTY MUSELY VYDRŽET

Sílu značek jako Derby dnes nejlépe pochopíme, když si představíme běžnou prvorepublikovou domácnost. Boty se nekupovaly impulzivně a už vůbec se nevyhazovaly při prvním poškození. Dítě mohlo obuv zdědit po starším sourozenci, dospělý nechával boty opakovaně opravovat a dobrý švec byl důležitou součástí každé městské čtvrti i menšího města. Podrážky, podpatky a další části se měnily, zatímco kožený svršek mohl při dobré péči vydržet dlouhá léta.

Právě proto měly prostředky na ošetřování obuvi tak stabilní trh. Krém se spotřeboval a bylo potřeba koupit další. Pro výrobce to byla ideální situace: pokud zákazník jednou získal s Derby dobrou zkušenost, mohl po stejné krabičce sáhnout znovu a znovu. Značka se tak postupně dostávala do domácí rutiny. Člověk už nepřemýšlel, jaký chemický přípravek potřebuje. Řekl jednoduše, že koupí Derby.

To je okamžik, kdy se z výrobku stává značka v pravém smyslu slova.

REKLAMA TAM, KDE SE ROZHODOVALO O NÁKUPU

Baumannova firma přitom používala velmi praktickou formu propagace. Vedle velkých plakátů a cedulí existovaly předměty určené přímo obchodníkům. Reklamní mincovník na pultu, účtenka s názvem výrobku nebo cedule u vstupu byly součástí místa prodeje a připomínaly Derby přesně ve chvíli, kdy měl zákazník peněženku v ruce.

Z dnešního pohledu jde o klasickou podporu prodeje, ale ve dvacátých a třicátých letech se tento způsob propagace teprve profesionalizoval. Výrobce už nespoléhal pouze na to, že obchodník jeho krabičky někam položí. Pomáhal vytvářet celé prostředí kolem produktu. Značka se objevila na výloze, nad dveřmi, na pultu a nakonec na samotném výrobku, který zákazník odnesl domů.

Právě dochované reklamní předměty Derby dnes krásně ukazují, jak propracovaný tento systém mohl být i u relativně obyčejného spotřebního zboží. Krém na boty stál jen zlomek ceny samotné obuvi, přesto kolem něj vznikla vlastní grafická identita a reklamní svět.

DERBY, ARMADA A VELKÝ BOJ O NALEŠTĚNOU BOTU

Derby samozřejmě nebylo na československém trhu samo. Péče o obuv byla velkým obchodem a vedle domácích značek působily také zahraniční výrobky. Mezi výrazné konkurenty patřila například Armada, jejíž historie sahá ještě před vznik Československa. Jednotliví výrobci proto museli zákazníkovi stále připomínat, proč má při příštím nákupu sáhnout právě po jejich krabičce.

Konkurence se přitom neodehrávala jen v receptuře. Zákazník většinou neměl možnost chemicky porovnat složení dvou past na obuv. Viděl především název, obal, reklamu a výsledek na vlastní botě. Proto měly takovou cenu jednoduché názvy jako Derby nebo Armada, výrazné ochranné známky a snadno zapamatovatelné reklamní obrazy.

U Derby k tomu přistupoval jezdec na koni, samotný název evokující dostihový svět a důraz na označení „pravé cídidlo na obuv“. Značka tak získala charakter, který ji odlišoval od anonymního kelímku černé pasty.

CO SE STALO S DERBY

Právě závěr podnikové historie je zatím nejslabším místem celého příběhu. Z dostupných pramenů dokážeme bezpečně doložit Otakara Baumanna, jeho chemickou továrnu v Praze-Libni, ochranné známky Derby s prioritou z roku 1921, meziválečnou reklamu i existenci velkého plakátu z roku 1930. Dochované reklamní předměty zároveň potvrzují, že Derby nebylo lokální značkou omezenou na několik pražských obchodů.

Nemáme však zatím dostatečně spolehlivě zrekonstruovanou celou vlastnickou historii podniku ani přesný okamžik, kdy Baumannova firma zanikla, změnila majitele nebo byla začleněna do většího chemického podniku. Industriální prameny spojují někdejší továrnu na Sokolovské s pozdější strukturou československého chemického průmyslu a objevuje se u ní také vazba na Barvy a laky Hostivař, přesnou posloupnost změn však nelze bez dalšího archivního dokladu vydávat za hotovou historii.

A právě tady je lepší nechat několik řádků prázdných než je zaplnit domněnkou. U malých a středních prvorepublikových výrobců je to častý osud. Značku známe z desítek předmětů, ale samotný podnik postupně zmizel v reorganizacích, válce, znárodňování a poválečném slučování továren.

ZŮSTAL JEZDEC, KRABIČKA A JMÉNO

Derby dnes připomíná dobu, kdy naleštěné boty byly malou každodenní vizitkou člověka. Ráno se obuv vykartáčovala, večer očistila, jednou za čas dostala novou vrstvu krému a když se prodřela podrážka, putovala k ševci místo do odpadkového koše. Malá krabička cídidla proto nebyla bezvýznamnou drobností, ale součástí kultury péče o věci, které měly vydržet.

Otakar Baumann kolem této obyčejné potřeby dokázal vybudovat značku se vším, co k modernímu spotřebnímu výrobku patří. Měla vlastní jméno, ochrannou známku, obrazový symbol, charakteristické balení i propracovanou reklamu. Z libeňské lučební továrny putovaly krabičky Derby do obchodů, kde je podporovaly plakáty, cedule, účtenky a reklamní mincovníky. Jeden z velkých plakátů přežil téměř celé století a dnes jej uchovává Uměleckoprůmyslové museum v Praze.

Právě na takových předmětech je nejlépe vidět, jak se ve dvacátých a třicátých letech rodila moderní československá reklama. I obyčejný krém na boty už nebyl jen směsí vosků, tuků, barviv a rozpouštědel ukrytou v plechové krabičce. Musel mít jméno, které si člověk zapamatuje, obraz, který pozná z dálky, a příběh, který jej odliší od konkurence.

Derby to všechno mělo.

A když dnes zůstala stará smaltovaná cedule, skleněný mincovník nebo krabička s jezdcem na koni, nezůstala po ní jen reklama na dávno spotřebovaný krém. Zůstal malý kus průmyslové Libně a každodenního života první republiky – světa, ve kterém se boty nekupovaly na chvíli, ale čistily, krémovaly, leštily, opravovaly a nosily tak dlouho, jak jen to bylo možné.

ZDROJE: Úřad patentowy / Wiadomości Urzędu Patentowego, 1925 – ochranné známky č. 8375–8377 firmy Otakar Baumann, Praha; Derby Creme, Derby a ochranná známka s jezdcem, původní priorita 14. 3. 1921.
ZDROJE: Uměleckoprůmyslové museum v Praze / eSbírky – Reklamní plakát krému na obuv Derby, Holeček a Moučka, 1930, inv. č. GP2142.
ZDROJE: eSbírky – dokumentace plakátu Derby pasta na obuv, Propka–Ledovico, ČSR 1930, Hradec Králové.
ZDROJE: KODA – databáze industriálních komínů a průmyslových objektů – Lučební továrna Derby-Obé, Otakar Baumann, Sokolovská, Praha 8–Libeň.
ZDROJE: Dochované prvorepublikové reklamní předměty Derby – skleněné mincovníky s označením „Pravé cídidlo na obuv“, „Ochranná známka číslo 10“ a „Otakar Baumann Praha-Libeň“.
ZDROJE: Dochované reklamní účtenky a smaltované a plechové cedule Derby Creme – soukromé sbírky a sběratelská dokumentace.