Domado

DOMADO – margarín, který jezdil za zákazníkem až domů

Nenápadný nápis a překvapivě moderní obchod

Smaltovaná tabule s jednoduchým nápisem DOMADO – obchod či sklad s margarínem může na první pohled působit jako reklama na jednu z mnoha meziválečných značek umělého tuku. Ve skutečnosti se za názvem DOMADO skrývá podstatně zajímavější příběh. Nešlo pouze o značku zboží, ale o obchodní společnost, která ve třicátých letech vybudovala v Československu síť prodejen a skladů a margarín prodávala způsobem, jenž nám dnes připadá téměř překvapivě moderní: přímo konečným zákazníkům, s vlastními rozvážeči a inkasem peněz v domácnostech.

Firma vystupovala pod názvem DOMADO, obchod margarinem, společnost s ručením omezeným, a její ústředí sídlilo v Praze ve Vodičkově ulici č. 32. Přesný rok založení se mi zatím nepodařilo bezpečně zjistit, první velmi konkrétní doklady však pocházejí z roku 1930. To je důležité také při datování dochovaných smaltovaných cedulí DOMADO – občas se na trhu označují jako výrobky z dvacátých let, ale pro tak ranou dataci zatím nemáme spolehlivý doklad. Naopak třicátá léta sedí velmi dobře. Kraj Pardubický

Z Prahy do Pardubic, Třebechovic, Uherského Hradiště i na Slovensko

Jak rozsáhlá distribuční soustava DOMADO byla, zatím neumíme přesně spočítat, ale rozhodně nešlo o jeden pražský krámek. Velmi podrobné informace se dochovaly například o Pardubicích, kde zdejší pobočka zahájila činnost 10. května 1930. Nejprve sídlila v Bartolomějské ulici č. 89 a později několikrát změnila adresu – přes Skřivánek č. 963 a Devotyho č. 936 až k Přerovské č. 987. Vedl ji Rudolf Svoboda, pražský rodák narozený roku 1898. V lednu 1930 byl jako náměstek pardubické firmy schválen Karel Jírek a pro celé východní Čechy působil jako zástupce DOMADO Jan Anděl z Hradce Králové. Pardubická pobočka je doložena do roku 1937. Kraj Pardubický

Další stopa vede do Třebechovic pod Orebem. Roku 1933 zde byla u domu zapsána výslovně firma „Domado obchod margarinem, společnost s.r.o. v Praze“. Nebyla přitom v Třebechovicích nová – právě tehdy svoji poboční prodejnu přestěhovala z domu čp. 562 do jiného objektu a jejím náměstkem se stal Alois Suchý. To je docela pěkný detail, protože ukazuje, že firma se v menším východočeském městě zabydlela natolik, že zde již měla historii stěhování mezi dvěma provozovnami. Třebechovice pod Orebem

Ještě výraznější je doklad z Uherského Hradiště, kde městská historická databáze eviduje pobočku pražského DOMADO v letech 1930–1939. Předmět jejího podnikání je popsán velmi přesně: obchod s margarínem, jedlými tuky a surovinami k jejich úpravě. Přinejmenším jedna filiálka tedy přežila téměř celé desetiletí, což vyvrací představu, že by DOMADO bylo jen krátkodobým obchodním experimentem. Město Uh Ecyclopedia

A společnost mířila také na Slovensko. V inventáři Krajinského úřadu v Bratislavě se DOMADO objevuje roku 1933 mezi společnostmi řešícími živnostenskou koncesi v Bratislavě. Máme tedy doloženou Prahu, východní Čechy, jihovýchodní Moravu i Slovensko. Kolik dalších skladů a prodejen existovalo, zatím nevíme, ale už tato geografická šíře ukazuje na podnik, který budoval skutečnou celostátní distribuci. Minv

Margarín rovnou ke dveřím

Právě způsob prodeje dělá z DOMADO mimořádně zajímavou firmu. V Pardubicích společnost 6. dubna 1934 zveřejnila inzerát, v němž hledala ženatého a spolehlivého muže jako „rozvážeče a inkasistu pro náš margarin k privátním zákazníkům“. Nabízela mu týdenní plat 150 Kč. Kraj Pardubický

V jediné pracovní nabídce je vlastně ukryt celý obchodní model. DOMADO se nespoléhalo pouze na to, že zákaznice přijde do koloniálu a mezi máslem, sádlem a dalšími tuky si vybere margarín. Firma si vytvářela vlastní cestu mezi skladem a domácností. Rozvážeč objížděl zákazníky, dodával jim zboží a současně vybíral peníze. Sklad či filiálka proto nebyly pouhou maloobchodní prodejnou; fungovaly také jako základny distribučního systému.

A právě v tomto světle začíná dávat smysl i smaltovaná cedule DOMADO označující obchod či sklad margarínu. Nemusela propagovat konkrétní balíček margarínu tak, jako reklamy na běžné spotřební značky. Mohla především označovat místo, odkud se zboží distribuovalo dál. DOMADO bylo totiž přinejmenším stejně tak jméno obchodní organizace jako označení, které zákazník spojoval s margarínem.

Tajemný N. M. Vlek a nizozemská stopa

Nejpozoruhodnější dokument se však nenachází v Česku, nýbrž v Nationaal Archief v Haagu, v archivním fondu hospodářského odboru nizozemského ministerstva zahraničních věcí. Pod číslem 3502 je uložen celý spis z let 1936–1938věnovaný problémům společnosti DOMADO v Praze.

Jeho archivní popis je mimořádně výmluvný. DOMADO je zde označeno jako pražská společnost pro distribuci margarínu a dokumentace se týká přímého prodeje spotřebitelům. Především však uvádí člověka jménem N. M. Vlek jako vlastníka všech podílů společnosti DOMADO. Vlek si stěžoval na zamýšlená československá opatření, která měla přímý prodej zastavit. National Archive

Tady se příběh DOMADO dostává z regionálních živnostenských knih až na mezinárodní úroveň. Obchodní model firmy byl zřejmě natolik závažnou záležitostí, že se Vlekova stížnost dostala do agendy nizozemského ministerstva zahraničí. Samotný spis bohužel není digitalizován a archiv jej eviduje jako fyzický materiál, takže zatím nemáme jeho dopisy, argumentaci ani podrobnosti jednání s československými úřady. Stejně tak se mi přes další pátrání nepodařilo spolehlivě rozluštit celé jméno N. M. Vleka. Nizozemská vazba firmy je díky tomuto spisu zřejmá, ale z pouhého inventárního záznamu bych ještě nedělal závěr, že Vlek byl nutně nizozemským občanem nebo že DOMADO patřilo některému z velkých nizozemských margarinářských koncernů. Na spojení například s Unileverem dnes nemáme důkaz. A tady je lepší nechat v historii prázdné místo než ho vyplnit hezky znějící pohádkou. National Archive

Margarín jako politická záležitost

Proč vůbec stát zajímalo, zda někdo rozváží margarín lidem domů? Protože ve třicátých letech nebyl margarín jen obyčejnou potravinou. Stal se součástí tvrdého hospodářského konfliktu mezi potravinářským průmyslem, zemědělci, mlékárnami a státem.

Československá vláda začala trh s umělými jedlými tuky výrazně regulovat. Vládní nařízení č. 51/1934 omezilo zakládání nových výroben a od roku 1935 stanovovalo celkovou přípustnou roční výrobu umělých jedlých tuků pro domácí spotřebu na 480 000 metrických centů, přičemž stát mohl tento limit podle situace upravovat. Právní předpis také kontroloval ceny a stanovoval, kde se umělé tuky smějí používat. Beck Online

V roce 1936 přišla další rána – daň z umělých jedlých tuků. Margarín byl zákonem definován jako výrobek podobný přírodnímu máslu, jehož obsah tuku nepochází výlučně z mléka, a byl zatížen daní 60 haléřů za kilogram. Beck OnlineO rok později stát připravoval drastické zvýšení sazby: u margarínu z 60 haléřů na 1,80 Kč za kilogram, tedy na trojnásobek. Zvýšená sazba měla platit od počátku roku 1938. Z tehdejších parlamentních materiálů zároveň vyplývá, že margarín představoval velmi významnou část trhu – v prvním pololetí roku 1937 připadalo na margarín 48 % zdaněného množství sledovaných umělých jedlých tuků. PSP

V parlamentu se kolem margarínu vedly otevřeně politické a hospodářské boje. Zemědělští poslanci argumentovali ochranou domácích výrobců mléka, másla a živočišných tuků a někteří požadovali další omezení margarinářského průmyslu. Margarín byl levnější konkurencí másla a stát současně řešil dovoz surovin, výrobní kvóty, ceny i odbytiště. PSP

Právě do tohoto prostředí přesně zapadá konflikt společnosti DOMADO. Firma si vybudovala vlastní cestu k zákazníkovi, zatímco stát se ve stejné době snažil celý trh s umělými tuky sevřít do stále pevnějších pravidel. V letech 1936–1938 už Vlek bojoval proti opatřením, která podle nizozemského archivního záznamu směřovala dokonce k zastavení přímého prodeje. Pro společnost založenou právě na rozvozu margarínu soukromým zákazníkům by takové rozhodnutí zasáhlo samotnou podstatu podnikání. National Archive

Co vlastně DOMADO prodávalo?

Zde je potřeba zachovat určitou opatrnost. Dobové doklady opakovaně nazývají podnik „obchod margarinem“, nikoli továrnou na margarín. Uherskohradišťský záznam mluví o obchodování s margarínem, jedlými tuky a surovinami k jejich úpravě, pardubické prameny o obchodu a rozvozu. Nizozemský archiv používá výraz odpovídající distribuci margarínu. Nic z toho zatím nedokládá vlastní výrobní závod DOMADO. Město Uh Ecyclopedia

Kdo tedy dodával samotný margarín? To zatím nevíme. Mohla jej společnost nakupovat od jednoho výrobce, od více továren, případně pro ni mohl někdo produkovat margarín pod smluvní značkou. V československém margarinářském průmyslu fungovali velcí domácí výrobci i podniky napojené na zahraniční kapitál, ale při dnešním stavu dokladů by bylo chybou některý z nich s DOMADO automaticky spojit.

Stejně tak zatím nelze s jistotou říci, zda slovo DOMADO označovalo zároveň konkrétní recepturu či spotřebitelskou značku margarínu, nebo především obchodní společnost a její distribuční systém. Pardubický inzerát sice mluví o „našem margarinu“, to však samo o sobě neprokazuje vlastní výrobu.

Smaltovaná cedule jako poslední svědek

Právě proto je dochovaná smaltovaná reklama DOMADO tak zajímavá. Neodkazuje na jednoho z velkých a dodnes známých výrobců, ale na firmu, která prakticky zmizela z obecného povědomí. Přitom měla pražské ústředí, regionální zástupce, sklady, pobočné prodejny a vlastní rozvoz margarínu do domácností. Z dokumentů se postupně vynořuje podnik, který ve třicátých letech používal obchodní model založený na co nejkratší cestě mezi distributorem a zákazníkem – a právě tento model se nakonec dostal do střetu s regulací československého státu.

Pokud tedy měla cedule nápis DOMADO – obchod či sklad s margarínem, nejspíš nevisela na továrně. Daleko pravděpodobněji označovala některý článek distribuční sítě: obchod, filiálku nebo sklad, odkud se margarín prodával a rozvážel dál. Vzhledem k prvnímu pevnému doložení poboček v roce 1930, jejich rozmachu v první polovině třicátých let a pokračující činnosti některých z nich až do roku 1939 bych samotnou tabuli zatím datoval široce do 30. let 20. století, dokud se nepodaří nalézt starší jednoznačný doklad. Inzerentské datace typu „cca 1920“ bych bez dalšího důkazu nepřebíral.

A na tom je DOMADO vlastně krásné. Za několika slovy na starém smaltu se skrývá Praha, rozvážeči s margarínem, pardubické domácnosti, malé filiálky v českých městech, expanze na Slovensko, tajemný majitel N. M. Vlek a nakonec dokonce diplomatický spis v Haagu. Z obyčejného skladu margarínu se vyklubal malý příběh o tom, jak moderní distribuce narazila na regulovanou ekonomiku první republiky.

Prameny

Sdružení přátel Pardubického kraje, Téměř zapomenuté pardubické firmy VIII. – podrobné údaje o pobočce DOMADO, personálu a rozvozu margarínu. Kraj Pardubický

Encyklopedie dějin města Uherské Hradiště – filiálka DOMADO 1930–1939 a předmět jejího podnikání. Město Uh Ecyclopedia

Třebechovický zpravodaj – poboční prodejna DOMADO v Třebechovicích roku 1933. Třebechovice pod Orebem

Slovenský národní archiv, inventář Krajinského úřadu v Bratislavě – DOMADO mezi koncesovanými společnostmi roku 1933. Minv

Nationaal Archief, Den Haag, fond 2.05.37, spis 3502 – N. M. Vlek, vlastník všech podílů DOMADO, spor o přímý prodej 1936–1938. National Archive

Vládní nařízení č. 51/1934 Sb. – regulace výroby a prodeje umělých jedlých tuků. Beck Online

Zákon č. 180/1936 Sb. – daň z umělých jedlých tuků a zákonná definice margarínu. Beck Online

Národní shromáždění RČS, senátní tisk 609/1937 – zvýšení daně z margarínu a údaje o trhu s umělými tuky. PSP