Dvořák
F. Dvořák v Pardubicích – továrna, z níž vyjel první pardubický automobil a která stála u zrodu českého létání
Jedna pohlednice a za ní celý svět pardubické techniky
Na první pohled je to nenápadná firemní dopisnice. V levém horním rohu stojí prostě: „F. DVOŘÁK V PARDUBICÍCH – TOVÁRNA NA HOSPODÁŘSKÉ STROJE“. Přes rukopis je navíc otištěno fialové razítko, které podnik představuje ještě přesněji: „TOVÁRNA NA HOSPODÁŘSKÉ STROJE – SLÉVÁRNA KOVŮ A ŽELEZA – F. DVOŘÁK V PARDUBICÍCH.“ Na druhé straně není žádná velká reklama, žádná chlouba nad světovými úspěchy, jen běžná obchodní korespondence. Právě proto je ale tak zajímavá. Je to autentický doklad firmy, která se na přelomu 19. a 20. století pohybovala přímo u několika zásadních okamžiků pardubické technické historie.
Zelená pětihaléřová známka patří k rakouské jubilejní emisi roku 1908, vydané k šedesátiletému panování císaře Františka Josefa I. Dopisnice tedy pochází nejdříve z tohoto období. Přesné datum z poštovního razítka není na dochovaném otisku možné bezpečně vyčíst, a bylo by zbytečné je hádat. Podstatnější je něco jiného: v době, kdy tato karta opouštěla Dvořákovu továrnu, měl podnik za sebou už desítky let strojírenské tradice, vlastní slévárenské zázemí a také epizodu, která jej řadí mezi nejpozoruhodnější malé strojírny své doby.
Dvořák a synové
Počátky závodu vedou k Františku R. Dvořákovi, který v Pardubicích založil strojírenskou dílnu Dvořák a synové. Nebyl to podnik izolovaný od města ani obyčejná řemeslnická provozovna. Dvořákova rodina patřila k technicky i společensky aktivnímu prostředí tehdejších Pardubic a několik jejích členů se výrazně prosadilo v různých oborech. Jedním ze synů byl například pozdější architekt a stavitel Boža Dvořák, další se věnovali technice a strojírenství.
Zakladatel firmy zemřel tragicky přímo při práci. Dne 30. května 1895 jej při práci na okružní pile zasáhl obráběný předmět do hlavy a svému zranění na místě podlehl. Bylo mu 66 let. Závod však pokračoval dál. Významnou osobností se stal jeho syn Otakar Dvořák, spolumajitel továrny, technik a vynálezce, jehož dobové zprávy připomínají jako člověka s řadou patentů a konstrukčních zlepšení. Zabýval se mimo jiné zdokonalováním hospodářských strojů a jeho práce získávala uznání na výstavách i od zemědělských odborných institucí. Otakar však zemřel roku 1898, teprve ve dvaatřiceti letech. Po jeho smrti převzal strojírnu bratr František Dvořák – muž, jehož jméno se následně objevovalo na firemních tiskovinách právě v podobě zachované na této dopisnici. Klub přátel Pardubicka
Továrna, která nebyla jen továrnou na zemědělské stroje
Označení „továrna na hospodářské stroje“ může dnes působit poněkud všedně. Na konci 19. století však podobné podniky představovaly skutečná technická centra. Musely zvládnout konstrukci mechanismů, obrábění kovů, převody, ložiska, hřídele, kola, kovové odlitky i opravy nejrůznějších zařízení. Dvořákova továrna měla navíc vlastní slévárnu kovů a železa, jak dokládá přímo firemní razítko na dochované dopisnici.
Právě takové zázemí umožňovalo pustit se i do projektů, které s klasickými mlátičkami, řezačkami nebo jinými zemědělskými stroji neměly na první pohled mnoho společného. Na začátku nového století se totiž v Evropě začal prosazovat úplně nový stroj – automobil. A v Pardubicích se jeden z prvních pokusů o jeho domácí konstrukci odehrál právě u Dvořáka.
Rok 1901: z Dvořákovy dílny vyjíždí první pardubický automobil
Roku 1901 byl v továrně Františka Dvořáka sestrojen automobil, který je v regionálních pramenech uváděn jako první automobil vyrobený v Pardubicích. Jeho konstruktérem byl mladý tovární mistr František Vyčichl, který vůz vytvořil podle francouzských vzorů.
Je dobré si uvědomit, jak raná doba to byla. Automobil byl stále technickou novinkou, nikoli běžným dopravním prostředkem. Na městských ulicích budil pozornost a konstrukce automobilu znamenala pustit se do oboru, pro který ještě neexistoval zavedený český dodavatelský řetězec, katalog normalizovaných součástí ani síť specializovaných servisů. Mnohé bylo nutné vyrobit, upravit nebo vyřešit přímo v dílně.
Dvořákův automobil se nestal počátkem nové velké automobilky. Žádná sériová produkce nenásledovala a pardubický podnik se vydal jinou cestou. Přesto je právě rok 1901 důležitý. Ukazuje, že za nápisem „továrna na hospodářské stroje“ stál podnik schopný pustit se do jedné z nejmodernějších technologií své doby. A zároveň potvrzuje, jak rychle se tehdejší svět měnil: dílna vyrábějící zařízení pro zemědělství se během několika let dostala od mlátiček k automobilu. Parpedie
Od automobilu k letadlu
Ještě zajímavější kapitola přišla o několik let později. Pardubice se na přelomu první a druhé dekády 20. století staly jedním z hlavních center rodícího se českého letectví. Jeho nejslavnějším představitelem byl Ing. Jan Kašpar, který po svém návratu do Pardubic začal experimentovat s konstrukcí letadel.
A právě zde se Dvořákova továrna znovu objevuje.
Historik pardubického letectví Pavel Sviták uvádí, že Kašpar měl své základní dílenské prostory u hotelu Veselka, ale podle vzpomínek tehdejších aviatiků využíval rovněž zázemí některých pardubických podniků, především strojírenské továrny Františka Dvořáka nedaleko tehdejšího nádraží. Další regionální prameny spojují Dvořákovu továrnu přímo s pracemi na Kašparově prvním letadle. Kraj Pardubický
Tady je ovšem na místě být přesný. Nebylo by správné jednoduše napsat, že „Kašparovo letadlo bylo celé vyrobeno u Dvořáka“. Kašpar měl vlastní zázemí a od počátku roku 1910 také vlastní hangár. Přímých dobových dokladů o rozsahu práce provedené přímo v Dvořákově továrně není mnoho. Dochované vzpomínky však ukazují, že spojení obou světů nebylo náhodné.
Dvořákovi lidé u Kašparova letadla
Dokonce známe některá jména zaměstnanců Dvořákovy firmy, kteří jsou s počátky pardubického létání spojováni. Karel Netušil, truhlář u Františka Dvořáka, měl podle pozdějších svědectví podíl na stavbě Kašparova letounu na začátku roku 1910. Dalším byl truhlář Švejk, pravděpodobně Josef, o němž se ve vzpomínkách Oldřicha Dvořáka uvádí, že se na stavbě prvního Kašparova stroje rovněž podílel. Ve spojení s Kašparem a Eugenem Čihákem se objevuje také Karel Vávra, strojník zaměstnaný u firmy František Dvořák. Klub přátel Pardubicka
To je možná nejzajímavější obraz celé historie. Letadlo na samém počátku české aviatiky nevznikalo v nějakém obrovském specializovaném leteckém závodě. Takový v Pardubicích samozřejmě ještě neexistoval. Rodilo se v síti místních dílen, mezi zkušenými zámečníky, soustružníky, truhláři a strojníky. Lidé, kteří jeden den pracovali na zemědělském stroji, dokázali druhý den vyrobit nebo upravit součást nového létajícího stroje.
Dvořákova továrna byla jedním z míst, kde takové znalosti existovaly.
Pardubice na prahu nové technické éry
Není náhodou, že se automobilismus a letectví v Pardubicích na začátku 20. století tak těsně propojovaly. Oba obory potřebovaly stejné lidi – techniky, mechaniky, strojníky a konstruktéry, kteří se nebáli experimentovat. Také Jan Kašpar měl silný vztah k automobilům a před svými leteckými pokusy získával zkušenosti mimo jiné v mladoboleslavské automobilce Laurin & Klement. Pardubice zároveň disponovaly skupinou podnikatelů a technických nadšenců, kteří nové stroje nejen obdivovali, ale skutečně s nimi experimentovali.
František Dvořák patřil mezi místní motoristy a jeho továrna poskytovala přesně ten druh technického zázemí, který podobné pokusy potřebovaly. V jednom podniku se tak symbolicky potkávají tři světy: zemědělská mechanizace 19. století, automobilismus počátku 20. století a první české letectví.
To už není náhoda ani drobná regionální kuriozita. Je to výmluvný obraz průmyslové společnosti, která během jediné generace zažila ohromující technický skok.
Dopisnice, která vypráví mnohem víc, než je na ní napsáno
Dochovaná firemní dopisnice sama o automobilu ani Kašparově letadle neříká jediné slovo. A právě v tom je její kouzlo. Nevznikla jako pamětní předmět ani jako pozdější oslava slavné historie. Byla jednoduše pracovním nástrojem firmy. Někdo v kanceláři na ni napsal obchodní sdělení, otiskl podnikové razítko, nalepil pětihaléřovou známku a odeslal ji zákazníkovi.
Dnes však několik nenápadných slov „F. Dvořák v Pardubicích – továrna na hospodářské stroje“ otevírá příběh podniku, jehož kořeny sahají hluboko do 19. století a jehož dílnami prošli vynálezci, strojníci a řemeslníci schopní pracovat na technice, která právě měnila svět.
Nejprve to byly hospodářské stroje. Potom automobil. A krátce nato letadlo.
Právě tak vypadal přelom století v průmyslových Pardubicích: od železného kola mlátičky k automobilovým kolům a od nich už byl překvapivě krátký krok ke křídlům.
Zdroje
Firemní dopisnice F. Dvořák v Pardubicích – Továrna na hospodářské stroje, slévárna kovů a železa, dobový originál ze sbírky Reclamare.
Jiří Kotyk: Boža Dvořák a jeho rodina, Klub přátel Pardubicka / Zprávy KPP.
Pavel Sviták: První pardubické letiště, Vlastivědné listy Pardubického kraje, 4/2023.
Pavel Sviták: Osoby a osobnosti leteckého dávnověku Pardubic, jednotlivé části publikované Klubem přátel Pardubicka.
Parpedie – Motorismus, heslo věnované počátkům motorismu v Pardubicích.
Regionální literatura k počátkům pardubického motorismu a letectví, včetně údajů o automobilu Františka Vyčichla z roku 1901.
