Gustav Frištenský

Gustav Frištenský – muž, jehož jméno se stalo značkou

Když se řekne prvorepublikový silák, jedno jméno přebije téměř všechna ostatní.

Gustav Frištenský.

Zápasník s mohutnou postavou, dokonale pěstěným knírem a pověstí téměř neporazitelného muže se stal jednou z prvních skutečných sportovních celebrit českých zemí. Jeho podobizna nepotřebovala dlouhé vysvětlování. Stačilo jméno Frištenský – a lidé věděli, že přichází síla, sport a podívaná.

Od řezníka k zápasníkovi

Gustav Frištenský se narodil v květnu roku 1879 v Kamhajku u Kolína, dnešní části obce Křečhoř. Vyučil se řezníkem a jako tovaryš se dostal do Brna. Právě tam začal pravidelně sportovat a v atletickém klubu Hellas objevil řecko-římský zápas. Talent se projevil rychle. V roce 1901 se stal mistrem Moravy, roku 1902 dosáhl dalších významných domácích a rakousko-uherských úspěchů a v roce 1903 získal v Rotterdamu titul amatérského mistra Evropy. Brzy poté přešel mezi profesionály. A tím začala úplně jiná kariéra.

Zápas jako velké představení

Profesionální zápas na počátku 20. století nebyl pouze sportem. Byla to show. Souboje se odehrávaly v sálech, arénách i cirkusech a pořadatelé potřebovali dostat dovnitř co nejvíce platících diváků. Plakát byl proto stejně důležitý jako samotná žíněnka. Jména zápasníků se tiskla obrovskými písmeny, zdůrazňovaly se jejich tituly, síla, národnost i předchozí vítězství. Souboj musel působit jako událost, kterou si člověk nesmí nechat ujít. A Frištenský byl pro takovou reklamu ideální.

Frištenský versus Šmejkal

Jedním z nejslavnějších českých zápasnických soupeřů Frištenského byl Josef Šmejkal. Jejich souboje byly provázeny silnou publicitou a kolem jejich rivality dokonce vznikla romantická legenda o soupeření o přízeň ženy jménem Fanynka Horáková. Historici ji popisují především jako příběh, který dobře posloužil reklamě. A právě to je zajímavé. Sportovní marketing totiž už před více než sto lety věděl, že samotný výsledek nestačí. Divák potřebuje příběh. Rivalitu. Hrdinu a protivníka. Frištenský se Šmejkalem dostali dokonce na filmové plátno. Jejich zápas zachytil krátký film Frištenský–Šmejkal z roku 1913. Sportovec se tak stal také mediální hvězdou.

Amerika, Rusko i Jižní Amerika

Frištenského kariéra dávno překročila hranice českých zemí. Zápasil v Rakousku a Německu, na pozvání slavného zápasníka Georga Luricha odjel do Helsinek a Petrohradu a později absolvoval se svým bratrem Františkem cesty do Argentiny a Brazílie. V letech 1913–1914 zamířili také do Spojených států. Pro české krajany v zahraničí představoval Frištenský něco víc než jen sportovce. Byl „jejich“ šampionem. Český silák, který přijel porážet soupeře před publikem na druhém konci světa.

V padesáti mistrem Evropy

Po první světové válce by většina sportovců jeho generace už dávno končila. Frištenský pokračoval. Znovu nastupoval na profesionální turnaje, mimo jiné v pražské Lucerně, a porážel soupeře výrazně mladší než on. V roce 1929 přišel jeden z vrcholů jeho neuvěřitelně dlouhé kariéry. Ve věku kolem padesáti let zvítězil na evropském mistrovství profesionálních zápasníků. Frištenského pověst nezničil ani čas. Naopak ji posiloval.

Tělo jako reklamní obraz

Pro reklamní grafiku byl Frištenský téměř dokonalou postavou. Nemuselo se nic složitě vymýšlet. Stačilo ukázat jeho tělo. Široká ramena, mohutné paže, zápasnický postoj a charakteristický knír vytvářely okamžitě rozpoznatelný obraz mužské síly. Frištenský se stal typem člověka, jehož jméno začalo fungovat skoro jako obecné označení. Když se o někom řeklo, že vypadá „jako Frištenský“, nebylo potřeba nic dalšího vysvětlovat. To je možná nejvyšší stadium osobní značky.

Frištenský před kamerou

Popularita ho přivedla také k filmu. Vedle dokumentárního záznamu zápasu se Šmejkalem se objevil v němém historickém filmu Pražský kat z roku 1927, kde ztvárnil kata Mydláře. O dva roky později hrál kováře Drastila ve filmu Boží mlýny. Pro producenty byl logickou volbou. Frištenský totiž nepotřeboval hrát siláka. On jím skutečně byl.

Litovel se stala domovem

Významnou roli v jeho životě hrála Litovel. Frištenský se oženil s Miroslavou Ellederovou, dcerou litovelského sládka, a s městem spojil velkou část svého dalšího života. Jeho vazba na Litovel byla tak silná, že ji dodnes využívá i místní pivovar. Vzniklo například pivo Gustav inspirované právě Frištenským. Je to krásný příklad značky, která svého nositele přežila. Více než století poté, co Frištenský vstupoval na zápasnickou žíněnku, jeho jméno stále prodává příběh síly.

Silák, který ukázal charakter

Za druhé světové války dostal Frištenského příběh mnohem vážnější rozměr. Zapojil se do podpory protinacistického odboje a byl vězněn. Jeho pověst tak nestála pouze na fyzické síle. Po válce navíc podle materiálů Regionálního muzea v Kolíně věnoval značnou částku vdovám po padlých četnících. Muž, který celý život budoval obraz síly, nakonec ukázal, že pro něj síla neznamenala pouze svaly.

Když se člověk stane značkou

Gustav Frištenský zemřel v Litovli roku 1957. Jeho jméno ale z českého jazyka ani kulturní paměti nezmizelo. A z pohledu historie reklamy je na něm fascinující ještě něco jiného. Frištenský žil v době, kdy neexistovaly sociální sítě, sportovní televizní přenosy ani moderní celebrity marketing. Přesto měl všechno, co potřebuje silná osobní značka. Nezaměnitelný vzhled. Příběh. Úspěch. Rivaly. Zahraniční kariéru. Fotografie. Plakáty. Film. Gustav Frištenský nepropagoval jen jednotlivé zápasy. Propagoval sám sebe. A jeho jméno se nakonec stalo silnější značkou než většina výrobků, které se na tehdejších plakátech prodávaly.

Zdroje

Biografický slovník českých zemí, Historický ústav AV ČR | Regionální muzeum v Kolíně – Gustav Frištenský | Filmový přehled – Gustav Frištenský | Město Litovel – kronika a materiály k Gustavu Frištenskému | Národní galerie reklamy – Gustav a Pivovar Litovel