Hellada II.

Mýdlo, které pochodovalo do českých domácností

KADLEC A VOBOŘIL – PŘÍBĚH ZAČÍNÁ ROKU 1920

Příběh Hellady nezačal velkou továrnou ani slavnou značkou. Začal dvěma muži, kteří se na počátku první republiky rozhodli vstoupit do mimořádně konkurenčního světa výroby mýdla. V dubnu 1920 založili František Kadlec a František Vobořil podnik, z něhož později vyrostla Hellada. Vobořil do společnosti přinesl výrobní patent, Kadlec se postupně stal klíčovou osobností firmy. První výroba sídlila na pražských Vinohradech a podnik začínal v době, kdy bylo československé mydlářství plné silných soupeřů. Na trhu působil obrovský Schichtův koncern, Saponia i řada regionálních výrobců a dostat nové mýdlo do obchodů rozhodně nebylo jednoduché.

Kadlec s Vobořilem však uspěli s jádrovým mýdlem natolik, že původní provoz přestal stačit. Firma rostla spolu s mladým Československem a z původně menšího podniku se během několika let stával významný výrobce pracích a mydlářských prostředků. Právě toto období je důležité pro pochopení Hellady: slavná značka nevznikla jako náhodný nápis na krabičce. Stála za ní už fungující výroba, zkušenost s mydlářstvím a ambice postavit českou firmu proti největším značkám tehdejšího trhu.

Z VINOHRAD DO MICHLE

Roku 1926 přišel rozhodující krok. Firma se přestěhovala z Vinohrad do rozsáhlejšího areálu bývalé elektrárny České elektrotechnické společnosti v Praze-Michli. Pro mydlářský podnik to znamenalo úplně jiné možnosti. Kolem původních budov postupně vznikaly nové provozy, skladiště, kotelna a zaměstnanecké zázemí. Stavební úpravy a přístavby navrhoval Jaroslav Kalvach. Továrna vyrostla u Botiče v prostoru, který se měl s Helladou spojit na další desítky let – natolik silně, že zde dodnes existuje ulice U Hellady.

Úspěch umožnil další expanzi a už roku 1928 vznikla filiálka v Kolíně nad Labem, v Zálabí. Hellada se tak během necelého desetiletí proměnila z vinohradského podniku v průmyslovou firmu s výrobním zázemím na více místech. Dochované předválečné účty později skutečně uvádějí vedle sebe Prahu-Michli a Kolín nad Labem a potvrzují, že obě lokality tvořily součást jednoho výrobního a obchodního systému.

ROK 1930 – RODÍ SE HELLADA

Samotná značka Hellada vstoupila na trh kolem roku 1930, kdy si ji pražská firma nechala zaregistrovat. Název byl neobvyklý a výborně zapamatovatelný. Hellas je staré označení Řecka a jméno tak v sobě neslo vzdálenou asociaci antiky, čistoty, těla a kultivovanosti, i když hlavním výrobkem nebylo luxusní toaletní mýdlo, ale především praktické mýdlo pro každodenní domácnost.

Značka se objevila právě ve chvíli, kdy se československá reklama rychle profesionalizovala. Nestačilo vyrobit dobré mýdlo. Na pultě ležely desítky podobných kostek a zákazník potřeboval důvod sáhnout právě po jedné z nich. Hellada proto od začátku pracovala s výrazným jménem, obalem, cenou a reklamním sdělením. V roce 1930 se například objevovala reklama, která stavěla na jednoduchém argumentu: Hellada je kvalitní a přitom levná. Dobová reklama formulovala tento princip rýmem „Ač laciné – přímo skvělé, stojí 1 Kč celé.“ Z obyčejného kusu pracího mýdla se tak stával snadno zapamatovatelný značkový výrobek.

RODINA KADLECOVA PŘEBÍRÁ PODNIK

Po smrti Františka Vobořila se stal František Kadlec jediným majitelem Hellady. Roku 1931 pak do firmy vstoupila také další generace rodiny. Činnými společníky se stali synové Pavel, Mírumil, Pravdomil a Dobrozvěst Kadlecovi, zatímco dcery Víra, Kristoslava a Jarmila byly tichými společnicemi. Hellada tak získala výrazně rodinný charakter a označení Kadlec a synové nebylo pouze reklamní formulací, ale skutečným popisem struktury podniku.

Rodinné zapojení bylo pro československý průmysl první republiky typické. Zakladatel vybudoval podnik a další generace měla zajistit jeho pokračování. U Hellady však růst probíhal mimořádně rychle. Z firmy založené roku 1920 se během následujících patnácti let stal podnik schopný konkurovat velkým producentům mýdla a pracích prostředků. Před druhou světovou válkou pracovalo jen v michelském závodě přes 450 zaměstnanců, takže Hellada už dávno nebyla malou rodinnou mydlárnou, ale významnou průmyslovou továrnou.

NEJEN JEDNA KOSTKA MÝDLA

Dochované firemní účty z konce třicátých let ukazují překvapivě široký sortiment. Hellada nabízela své základní mýdlo v několika variantách, včetně bílého exportního mýdla, dále mýdla jádrová, lisovaná a nelisovaná, terpentýnová a mazlavá, mýdlové vločky, prací prášky i další prostředky. Vedle běžné domácí chemie se v nabídce objevovala také toaletní mýdla – lanolinová, mandlová, květinová či rodinná – stejně jako holicí mýdlo, shaving stick, kolínská a takzvaná ruská voda. Hellada tedy nebyla výrobcem jediného slavného mýdla, ale postupně budovala celý svět drogistického a kosmetického zboží.

V sortimentu se objevovaly také další značky. Dochován je například prací prostředek Šotek a prášek Hellax. To je důležitá část příběhu, protože firma zjevně pochopila princip, který ve stejné době používali Schicht, Baťa nebo další velcí výrobci spotřebního zboží: různé výrobky mohou mít vlastní názvy a vlastní reklamní charakter, ale společně posilují výrobce. Hellada už nechtěla prodávat pouze mýdlo. Chtěla obsadit co největší část koupelny, prádelny a domácnosti.

„HELLADA TO JE ČISTOTA, TO JE ZDRAVÍ“

Nejpozoruhodnější kapitola však začíná ve chvíli, kdy Hellada vstoupila do kina. Roku 1936 vznikl čtyřminutový animovaný reklamní film Tluče bubeníček, který vytvořili Irena Dodalová, Karel Dodal a Hermína Týrlová. Právě poslední jméno se později stalo jedním z nejvýznamnějších v historii československého animovaného filmu. Pro Helladu tedy nevznikl obyčejný reklamní diapozitiv nebo několikavteřinový šot, ale skutečný animovaný film.

Děj začíná v továrně, kde jsou stroje v plném provozu, mýdla se vyrábějí, balí a nakládají do automobilů. Objevuje se postavička inspirovaná populárním americkým Kocourem Felixem, která na výrobky nalepuje etikety Hellada. Potom přichází fantastický obraz, který musel na tehdejšího diváka působit mimořádně: zástupy zabalených mýdel pochodují vesnicí i městskými ulicemi a postupně vstupují do jednotlivých domů. Doprovází je zpěv s reklamním sdělením „Hellada to je čistota, to je zdraví!“ Film byl navíc částečně pořizován barevným systémem Gasparcolor, takže Hellada využila jeden z nejmodernějších prostředků tehdejší filmové reklamy.

KDYŽ SE MÝDLO NAUČILO POCHODOVAT

Tluče bubeníček krásně ukazuje, jak daleko se československá reklama ve třicátých letech dostala. Už nestačilo ukázat krabičku a napsat pod ni cenu. Výrobek dostal vlastní svět, pohyb, hudbu a příběh. Mýdlo bylo personifikováno, pochodovalo ulicemi a samo si hledalo cestu ke spotřebiteli. Dnešní reklamní animace považujeme za samozřejmost, ale roku 1936 šlo o velmi moderní způsob komunikace.

Pro značku to mělo obrovský význam. Dospělý zákazník mohl znát Helladu z obchodu nebo z novinového inzerátu, dítě si ji mohlo zapamatovat díky kreslené postavičce a melodii z kina. Reklama tak přestávala být pouze racionálním argumentem o ceně a kvalitě. Začínala pracovat s emocí, humorem a zapamatovatelným hrdinou. Hellada tím patří k pozoruhodným příkladům československých značek, které už před druhou světovou válkou využívaly principy moderního reklamního filmu.

ŠOTEK A REKLAMA, KTERÁ SE NEBRALA SMRTELNĚ VÁŽNĚ

Podobnou hravost nesla také značka Šotek, kterou Hellada používala pro část svého sortimentu. Už samotné jméno bylo pro reklamu ideální. Šotek mohl být postavičkou, maskotem i nositelem krátkého sloganu. Dochované firemní tiskoviny ukazují, že Hellada nechtěla působit jako anonymní chemický závod. Její reklama byla lidová, srozumitelná a často postavená na jednoduchém rýmu či vizuálním nápadu, který si zákazník snadno zapamatoval.

To byl přesně svět prvorepublikové spotřební reklamy. Hospodyně neměla studovat chemické složení mýdla. Měla si v obchodě vybavit jméno, obal, cenu a krátkou větu, kterou už někde četla nebo slyšela. U výrobku každodenní potřeby byla právě opakovaná známost značky často důležitější než dlouhé vysvětlování jeho vlastností.

ROK 1939 – HELLADA NA VRCHOLU

Firemní účet z 31. července 1939 zachycuje Helladu v okamžiku, kdy už měla vybudovaný rozsáhlý obchodní systém. Dokument uvádí Prahu-Michli, Táborskou třídu 498, a kolínský závod na Trnovské třídě 264. Objednávky putovaly obchodníkům po celé republice a firma nabízela odběratelské slevy podle množství. Na jednom takovém účtu najdeme vedle základního mýdla Hellada také bílé exportní mýdlo, terpentýnové a mazlavé mýdlo, Šotka, Hellax, mýdlové vločky, několik druhů toaletního mýdla, holicí potřeby i voňavkářské výrobky.

Takový dokument je pro historii značky možná ještě výmluvnější než reklamní plakát. Ukazuje totiž Helladu nikoli jako obrázek, ale jako skutečný fungující podnik. Za barevnými cedulemi stála výroba, sklady, účetnictví, obchodní cestující, doprava a stovky zaměstnanců. Mýdlo, které v animovaném filmu pochodovalo do všech domácností, se tam ve skutečnosti dostávalo prostřednictvím velmi dobře organizované distribuční sítě.

VÁLKA A KOLÍNSKÁ TOVÁRNA

Druhá světová válka zasáhla také Helladu. Zajímavý pohled na kolínskou část podniku přináší osud Pavla Justa, zetě Františka Kadlece a ředitele kolínské pobočky. V areálu Hellady v Kolíně-Zálabí vyráběl od roku 1938 chemické ohřívače Teplo-Fornax, jejichž patent získal od Marie Gutwirthové. Zdravotnické muzeum Národní lékařské knihovny uvádí, že Just měl současně oprávnění k velkoobchodu s mydlářskými, toaletními a kosmetickými výrobky.

Na konci války byla kolínská továrna zřejmě poškozena při bombardování v dubnu 1945. Poválečná výroba Hellady zde již obnovena nebyla. Právě v této chvíli se začal uzavírat svět rodinného podniku, který během čtvrt století vyrostl od malé výroby k jedné z významných československých mydlářských společností.

PO VÁLCE JEŠTĚ JEDEN ROZLET

Hellada však bezprostředně po válce úplně nezmizela. Zajímavou kapitolou je Loděnice u Berouna, kde si firma pronajala prostory někdejší textilní továrny. Podle historie pozdější gramofonové továrny zde pražská akciová společnost Hellada téměř tři roky vyráběla prací prostředky. Nájem skončil v září 1948, kdy už československé hospodářství procházelo zásadní změnou a soukromý podnikatelský svět první republiky definitivně končil.

Rok 1948 znamenal pro rodinu Kadlecových ztrátu firmy. Michelská továrna byla znárodněna a provoz začleněn do národního podniku Sana, který zde následně vyráběl mimo jiné svíčky. Stát nepřevzal pouze budovy, stroje a výrobní zařízení. Součástí změny byla také ochranná známka Hellada – právě značka se ukázala být jednou z nejtrvalejších hodnot celého podniku.

ZNAČKA PUTUJE SOCIALISTICKÝM PRŮMYSLEM

Po znárodnění procházela ochranná známka Hellada různými podnikovými strukturami, až roku 1956 zakotvila v ústeckých tukových závodech, pozdější Setuze. Tím vznikl zvláštní historický paradox. Značka, která vznikla jako konkurent velkých mydlářských výrobců a byla spojena s pražskou rodinou Kadlecových, se po čtvrtstoletí dostala do severočeského průmyslového prostředí, které historicky vyrostlo kolem Schichtových závodů.

Hellada však přežila. Používala se dále především pro prací mýdlo a několik generací zákazníků už vůbec nemuselo vědět, že jméno kdysi patřilo soukromé pražské továrně Kadlec a synové. To je osud typický pro řadu československých značek po roce 1948: obchodní jméno zůstalo, ale příběh člověka, který jej vytvořil, byl z výrobku odstraněn.

NÁVRAT KADLECOVY HELLADY

Po roce 1989 se historie začala znovu obracet. Michelský areál byl po roce 1993 navrácen rodině původních majitelů a jméno Hellada pokračovalo také v novodobém českém kosmetickém podnikání. Samotný původní průmyslový areál v Michli však postupně ztrácel svůj někdejší charakter a v posledních letech byla jeho velká část demolována.

Jedna stopa ovšem v Praze zůstala doslova vepsaná do mapy. Ulice vedoucí kolem někdejší továrny nese jméno U Hellady. Je to pozoruhodný pomník značce pracího mýdla: výrobek, který začínal jako kostka v papírovém obalu, se stal natolik pevnou součástí místa, že jeho jméno přežilo na pražské adrese.

MÝDLO, KTERÉ CHTĚLO DO KAŽDÉHO DOMU

Na Helladě je krásně vidět, jak se za pouhých dvacet let proměnil československý spotřební průmysl. Roku 1920 začínali Kadlec s Vobořilem s výrobou mýdla. O šest let později už potřebovali velký michelský areál, roku 1928 přidali Kolín a na začátku třicátých let budovali Helladu jako samostatnou značku. Před válkou zaměstnávala továrna stovky lidí a vyráběla od obyčejného pracího mýdla přes mýdlové vločky a prášky až po kosmetiku, holicí potřeby a kolínskou vodu.

Nejkrásněji však ambici celé firmy vystihl reklamní film z roku 1936. V něm zabalené kostky Hellady opouštějí továrnu, pochodují ulicemi měst a vesnic a nakonec vstupují do jednotlivých domů. Byl to samozřejmě reklamní obraz, ale zároveň velmi přesné vyjádření toho, čeho chtěl František Kadlec dosáhnout.

Dostat Helladu do každé domácnosti.

A podařilo se mu něco ještě trvalejšího. Továrna byla znárodněna, rodinný podnik zmizel a původní výrobní areál se po více než sto letech začal ztrácet z mapy Prahy. Jméno Hellada však přežilo na obalech, reklamních cedulích, ve filmu, v muzejních sbírkách a nakonec dokonce v názvu pražské ulice.

Z obyčejného kusu mýdla se stala značka, která přežila továrnu, jež ji vytvořila.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE PRO RECLAMARE

ZNAČKA: Hellada
VÝROBEK: především prací a jádrové mýdlo, později širší drogistický a kosmetický sortiment
PŮVODNÍ FIRMA: Kadlec a Vobořil, později Hellada – továrny na mýdla, Kadlec a synové
ZAKLADATELÉ: František Kadlec a František Vobořil
ZALOŽENÍ PODNIKU: duben 1920
PRVNÍ PROVOZ: Praha-Vinohrady
PŘESTĚHOVÁNÍ DO MICHLE: 1926
MICHELSKÁ ADRESA: Táborská třída 498, později U Hellady 372/1
KOLÍNSKÁ FILIÁLKA: od 1928, Kolín-Zálabí
ZNAČKA HELLADA: registrována kolem roku 1930
RODINA KADLECOVA VE FIRMĚ: od roku 1931 synové Pavel, Mírumil, Pravdomil a Dobrozvěst; dcery Víra, Kristoslava a Jarmila jako tiché společnice
POČET ZAMĚSTNANCŮ: před druhou světovou válkou přes 450 v michelském závodě
DALŠÍ VÝROBKY: Šotek, Hellax, mýdlové vločky, toaletní a holicí mýdla, kosmetické a voňavkářské výrobky
REKLAMNÍ FILM: Tluče bubeníček, 1936
TVŮRCI FILMU: Irena Dodalová, Karel Dodal, Hermína Týrlová
TECHNIKA: animovaný reklamní film, barevné části Gasparcolor
ZNÁRODNĚNÍ: 1948
POZDĚJŠÍ DRŽITEL ZNAČKY: od roku 1956 ústecké tukové závody / Setuza
PRO MAPU RECLAMARE: Praha-Michle; druhý významný bod Kolín-Zálabí

ZDROJE

Industriální topografie / Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT – historie michelské továrny Hellada, přesun roku 1926 a stavební vývoj areálu.
Český rozhlas Sever – Nejznámější severočeské značky: Mýdlo Elida a Hellada – registrace značky Hellada, znárodnění a poválečný osud ochranné známky.
Filmový přehled / Národní filmový archiv – Tluče bubeníček, 1936 – reklamní film Hellada, Irena Dodalová, Karel Dodal, Hermína Týrlová, Gasparcolor.
Národní muzeum – eSbírky, Mýdlo Hellada ve firemním obalu – dochovaný výrobek Hellada, datace 1939–1945, fond Obchod a reklama.
Zdravotnické muzeum Národní lékařské knihovny – Teplo-Fornax – Pavel Just, František Kadlec a kolínská továrna Hellada.
Technický slovník naučný, Teyssler–Kotyška, 1932 – Hellada mezi významnými československými mydlářskými závody.
Dobové účty a obchodní tiskoviny Hellada – továrny na mýdla, Praha-Michle–Kolín – sortiment, adresy, ceny a distribuční síť podniku ve třicátých letech.
Dobová reklama Hellada, Hospodářské listy, 1930 – propagace značky a cenová komunikace mýdla.
Archivní dokumentace ochranných známek Hellada – registrace a pozdější převody značky.