Horák

Od kovárny ke strojírně

Kořeny firmy Bratři Horákové sahají hluboko do 19. století a její historie je ukázkovým příběhem českého rodinného podnikání, které vyrostlo z tradičního řemesla v moderní průmyslový podnik. V rodině Horáků se po generace předávalo kovářské a zámečnické řemeslo a právě na tuto zkušenost navázal Václav Horák, syn zámečníka a vnuk kováře, který roku 1898 zahájil vlastní živnost.

Zpočátku šlo ještě o poměrně tradiční kovovýrobu, ale Horák měl zjevně ambice překračující rámec malé řemeslnické dílny. V roce 1911 začal v Lužci nad Vltavou u Mělníka budovat vlastní strojírnu a slévárnu. Podnik postupně vyráběl například napajedla, čerpadla a vodárenská zařízení a během několika desetiletí se proměnil ve skutečnou továrnu.

Cesta k chlazení

Zásadní okamžik přišel ve dvacátých letech, kdy se Václav Horák začal zabývat tehdy ještě poměrně novým a technicky náročným oborem – strojním chlazením. Elektrické chladničky a chladicí zařízení nebyly v Československu samozřejmou součástí domácností ani obchodů. Chladilo se ledem, ve sklepích a lednicích zásobovaných bloky přírodního či průmyslově vyráběného ledu. Mechanické chlazení proto představovalo technologii budoucnosti a současně velkou podnikatelskou příležitost.

V Horákově továrně vznikl roku 1927 funkční „ledotvor“, zařízení schopné vyrábět led pomocí mechanického chladicího systému. Právě tento okamžik lze považovat za začátek specializace, která měla firmu během několika následujících let proslavit po celém Československu.

Synové na zkušené v Americe

Zakladatel firmy si dobře uvědomoval, že v oboru chlazení jsou Spojené státy technologicky před Evropou. Své syny Václava a Josefa Horákovy proto poslal na zkušenou do USA. Nebyla to v meziválečném období nijak banální cesta. Mladí Horákové zde získávali nejen technické poznatky o konstrukci chladicích zařízení, ale seznamovali se také s americkou organizací výroby, obchodem, reklamou a způsobem prodeje moderních domácích spotřebičů.

Po návratu své zkušenosti přenesli do rodinného podniku a právě tehdy začala nejvýznamnější kapitola jeho existence. Roku 1932 předal Václav Horák továrnu svým synům a podnik přijal výstižný název Bratři Horákové, Lužec n/Vlt., továrna na chladicí stroje.

Eskymák a „HORÁK CHLADÍ PRÍMA“

Horákové dokázali technický výrobek proměnit také v dobře rozpoznatelnou značku. Firemním symbolem se stal Eskymák sedící na zemském pólu s tabulí HORÁK, obraz dokonale srozumitelný zákazníkovi i bez jakéhokoli technického vysvětlování. Eskymák znamenal led, zimu a chlad – přesně to, co továrna prodávala.

Ještě známější se stal reklamní slogan „HORÁK CHLADÍ PRÍMA“, který svou jednoduchostí dokonale odpovídal reklamě třicátých let. Nešlo o technické pojednání o kompresorech nebo chladivech. Stačila jednoduchá informace: Horák chladí – a chladí dobře.

Od chladíren po Eskymáčka

Sortiment firmy byl překvapivě široký. Horákové vyráběli velké chladicí boxy, jejichž izolaci tvořil tehdy běžně používaný korek, speciální chladírenské dveře z modřínového dřeva, zařízení pro řezníky, hostinské, mlékárny i potravinářské provozy, výrobníky zmrzliny nebo výčepní zařízení.

Známé byly například „Stříbrné chladírny HORÁK“ a výčepní stoly nazývané „Pikolík“. Firma však myslela i na domácnosti. Pro ně nabízela ledničku s půvabným názvem „Eskymáček“. Základem prakticky všech zařízení byly kompresory vlastní výroby. Ty měly charakteristickou červenou barvu a staly se jedním z rozeznatelných znaků horákovské produkce.

Firma působící po celé republice

Ve třicátých letech už dávno nešlo o regionální továrnu někde u Mělníka. V Praze fungovalo obchodní oddělení, odkud byl organizován prodej, a po celé republice působili obchodní zástupci. Firma své novinky pravidelně představovala na průmyslových a zemědělských výstavách, které byly v meziválečném Československu jedním z nejdůležitějších míst obchodního setkávání.

Chladicí zařízení zde měla obrovskou výhodu: jejich účinek bylo možné zákazníkům přímo předvést. V době, kdy domácí lednice ještě nebyla samozřejmostí, musel pohled na zařízení vyrábějící led nebo udržující potraviny v chladu působit téměř jako technický zázrak.

Moderní továrna v Lužci

Moderní nebyly pouze výrobky. Také samotná továrna patřila k podnikům, které se snažily držet krok s nejnovějšími technologiemi. Nová tovární hala postavená roku 1930 využívala na svou dobu pozoruhodnou konstrukci z lepených dřevěných vazníků.

Výroba přitom stále používala klasický systém transmisních pohonů, kdy byly jednotlivé obráběcí stroje poháněny soustavou hřídelí a řemenů vedených halou. Ve čtyřicátých letech už měla firma vlastní vozový park přibližně dvaceti automobilů a několika motocyklů, což dobře ukazuje rozsah její obchodní a servisní sítě.

Horákovci

Horákové však nevytvářeli pouze továrnu, ale také specifické podnikové společenství. Pro zaměstnance vznikaly rodinné domy, firma provozovala vlastní učňovské středisko i lékařskou ordinaci a výrazně podporovala sport.

Podnikový boxerský klub se dokonce ve čtyřicátých letech dostal do první ligy. V areálu továrny bylo volejbalové hřiště, hrál se hokej a společenský život zaměstnanců podporoval podnikový měsíčník příznačně nazvaný ESKYMÁK. V době největšího rozvoje pracovalo v závodě přibližně 160 lidí. Označení „Horákovci“, kterým se zaměstnanci sami označovali, dobře vystihuje rodinnou atmosféru podniku.

Znárodnění a konec rodinné éry

Poválečné období mohlo být začátkem další etapy rozvoje. Chladicí technika měla před sebou obrovskou budoucnost – rychle se rozšiřovaly restaurace, potravinářství, obchodní sítě i používání domácích chladniček.

Rodinný podnik však svůj další vývoj už určovat nemohl. Roku 1948 byla továrna znárodněna. Následovala období, kdy závod postupně patřil pod několik státních podniků, mimo jiné Frigeru, Kovoslužbu, SPP a nakonec Strojobal, který zde působil až do počátku devadesátých let.

Český příběh chladu

Příběh Horákových je zajímavý právě tím, jak dokonale spojuje několik charakteristických rysů československého průmyslu první republiky – rodinnou řemeslnou tradici, technickou odvahu, inspiraci zahraničím, vlastní vývoj, moderní marketing i mimořádně silnou firemní kulturu.

Z malé zámečnické živnosti vznikla továrna schopná vyrábět vlastní kompresory i kompletní chladírenské systémy a prodávat je po celé republice. Eskymák na reklamách, červený kompresor a slogan „HORÁK CHLADÍ PRÍMA“ tak nejsou jen sympatickými pozůstatky staré reklamy. Připomínají dobu, kdy se mechanické chlazení teprve stávalo součástí každodenního života a kdy na jeho rozšíření měla výrazný podíl i jedna česká rodinná továrna z Lužce nad Vltavou.

Zdroj: Historie společnosti Horák Brothers – firemní historický archiv, horak-bros.com/spolecnost/historie/