Ilsa II.

Polévkové koření, které se narodilo v mlékárně

KOŘENÍ Z MÍSTA, KDE BY HO NIKDO NEČEKAL

Na starých reklamních cedulích působí ILSA jako jedna z mnoha meziválečných značek polévkového koření. Ve stejné době se v československých kuchyních prosazoval Graf, Maggi, Alo a další výrobky, které slibovaly hospodyni rychlejší cestu k výraznému vývaru, omáčce nebo zeleninovému jídlu. Ilsa však měla úplně jiný původ. Nevyráběla ji továrna na koření ani výrobce masových extraktů. Vznikala v Radlické mlékárně v Praze, jednom z největších a nejpokrokovějších mlékárenských podniků meziválečného Československa. A její základ souvisel přímo s tím, co při zpracování mléka zbývalo. Radlická mlékárna totiž hledala způsob, jak vedlejší produkty své výroby dále zužitkovat, a jedním z výsledků tohoto úsilí bylo právě polévkové koření Ilsa. Z materiálu, který by jinak měl jen malou hodnotu, vznikl nový značkový výrobek určený do tisíců domácností.

PŘÍBĚH ZAČÍNÁ ROKU 1872

Abychom Ilsu pochopili, musíme se vrátit hluboko před její vznik. Roku 1872 založil Karl Kirschner v Radlicích Parní mlékárnu správy statku Radlice. Zpočátku zpracovávala především mléko pocházející z vlastního hospodářství, s růstem Prahy však poptávka rychle stoupala a podnik začal vykupovat mléko také od dalších dodavatelů. Z malé mlékárny postupně vyrůstala průmyslová firma. Kirschnerovi pochopili, že budoucnost mléka už nebude spočívat pouze v cestě od krávy ke džbánu, ale v jeho průmyslovém zpracování, hygieně, chlazení, balení a výrobě produktů s vyšší přidanou hodnotou. Právě tato filozofie později umožnila vznik výrobků, které bychom od mlékárny vůbec neočekávali.

Z RADLIC NA SMÍCHOV

Původní provoz přestal rostoucí výrobě stačit. Karlův syn Karl Otto Kirschner proto v lednu 1895 požádal o povolení vybudovat nový závod na Smíchově, na pozemku naproti smíchovskému nádraží. Stavba začala ještě téhož roku a v prosinci 1896 byla nová mlékárna zkolaudována. Poloha byla mimořádně výhodná. Železnice umožňovala rychlý přísun mléka i expedici výrobků a blízkost Prahy poskytovala obrovský spotřebitelský trh. Nový podnik dokázal zpracovat desítky tisíc litrů mléka denně a postupně se dále rozšiřoval. Ačkoli si ponechal historické označení Radlická mlékárna, jeho velký moderní výrobní areál už stál na Smíchově.

MLÉKÁRNA, KTERÁ NECHTĚLA VYRÁBĚT JEN MLÉKO

Právě zde se začíná rodit prostředí, z něhož později vzešla Ilsa. Radlická mlékárna nebyla podnikem, který by pouze přijímal mléko, plnil je do lahví a rozvážel zákazníkům. Snažila se využít surovinu mnohem důkladněji. Vyráběla máslo, smetanu, sýry, kefír, zákysy, kondenzované mléko, mléčný cukr a další výrobky. Postupně budovala vlastní vývoj a hledala technologie, díky nimž by dokázala využít i jednotlivé složky a vedlejší produkty vznikající při zpracování mléka. V době, kdy byla každá surovina drahá a potravinářská výroba pracovala s mnohem menšími maržemi než dnes, mělo takové uvažování velký ekonomický význam. Co bylo pro jednu továrnu odpadem, mohlo se při správném technologickém zpracování změnit v další výrobek.

ILSA – Z VEDLEJŠÍHO PRODUKTU NOVÁ ZNAČKA

Právě tímto způsobem vzniklo polévkové koření ILSA. Odborné prameny uvádějí, že se vyrábělo ze zbytků či vedlejších produktů vznikajících při mlékárenské výrobě. To není tak podivné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Mléko obsahuje bílkoviny a další látky, které bylo možné technologicky zpracovat na chuťově výrazné složky vhodné pro dochucování pokrmů. Potravinářský průmysl začátku 20. století intenzivně experimentoval s bílkovinnými hydrolyzáty, extrakty a koncentrovanými dochucovadly, protože právě z nich bylo možné vytvářet výrobky s výraznou chutí, dlouhou trvanlivostí a snadným dávkováním. Radlická mlékárna tak využila vlastní surovinovou základnu a vstoupila na trh, který zdánlivě neměl s mlékem nic společného.

NEJDŘÍVE TEKUTÁ, POTOM V KOSTCE

Ilsa se zpočátku prodávala jako tekuté polévkové koření. Stačilo malé množství přidat do polévky, omáčky nebo zeleninového pokrmu a jídlo dostalo výraznější chuť. Později se výrobek objevil také v podobě kostek, tedy ve formátu, který byl pro meziválečného zákazníka stále známější díky rozvoji průmyslových polévkových přípravků. Byla to praktická proměna: kostka se snadno přepravovala, skladovala a přesně dávkovala. Radlická mlékárna tak s Ilsou vstoupila přímo do soutěže s velkými výrobci polévkových přípravků, přestože její hlavní podnikání zůstávalo úplně jinde.

ILSA UŽ V ROCE 1929

Značka musela být na konci dvacátých let už dobře etablovaná. Dochoval se například poštovní doklad z 17. října 1929, na němž Radlická mlékárna používala vlastní firemní výplatní stroj s označením „R M / Ilsa“. To je mimořádně zajímavý detail. Ilsa nebyla jen jedním z desítek anonymních výrobků schovaných v katalogu mlékárny. Značka byla natolik významná, že se její jméno dostalo přímo do firemní poštovní komunikace. Podnik ji zjevně považoval za jeden ze svých reprezentativních výrobků a systematicky budoval její samostatnou identitu.

„KOŘENÍ NAŠICH HOSPODYNĚK“

Také reklama Ilsy mířila přímo do každodenní kuchyně. Na dochovaných reklamních materiálech se objevuje heslo „ILSA – koření našich hospodyněk“. Je v něm přesně zachycen způsob, jakým se podobné výrobky ve dvacátých a třicátých letech prodávaly. Nešlo jen o chuť. Průmyslové koření představovalo úsporu času, paliva i surovin. Dobrý vývar už nemusel vznikat pouze několikahodinovým vařením masa, kostí a zeleniny. Několik kapek koncentrovaného koření nebo kostka dokázaly chuť polévky rychle zvýraznit. Pro městskou domácnost, v níž se způsob života stále více zrychloval, to byla lákavá nabídka.

SOUBOJ O ČESKOSLOVENSKÝ HRNEC

Ilsa přitom vstupovala na mimořádně konkurenční trh. V československých obchodech se prodávaly výrobky Maggi, domácí Graf, smíchovské Alo a řada dalších polévkových extraktů, kostek a koření. Meziválečná domácnost se stala bojištěm nového potravinářského průmyslu. Výrobci se snažili přesvědčit hospodyni, že právě jejich malá lahvička nebo kostka dokáže připravit chutnější polévku, omáčku či zeleninu. Rozhodovala nejen receptura a cena, ale také obal, název a reklama. Ilsa měla jednu velkou výhodu: stála za ní silná Radlická mlékárna s rozsáhlou distribuční sítí a zkušeností s přímým prodejem potravin pražským domácnostem.

RADLICKÁ MLÉKÁRNA UMĚLA PRODÁVAT

Radlická mlékárna byla na svou dobu mimořádně moderní také v obchodě a reklamě. Vybudovala širokou síť vlastních prodejen, později provozovala i mléčné bary a své výrobky rozvážela přímo zákazníkům. K propagaci používala reklamní tiskoviny, zálepky, kartičky a další drobné předměty, které dnes patří mezi vyhledávané dokumenty československé reklamní historie. Ilsa do tohoto světa dokonale zapadala. Byla barevná, snadno zapamatovatelná a hlavně měla krátké jméno, které bylo možné výrazně umístit na ceduli, obal i drobnou reklamu. Z technologického vedlejšího produktu se tak díky marketingu stala samostatná značka.

Z PRAHY DO SVĚTA

Radlická mlékárna nebyla odkázána pouze na československý trh. Už před první světovou válkou budovala zahraniční obchod a její výrobky později mířily do mnoha zemí. Odborné práce věnované českému mlékárenství uvádějí export produkce Radlické mlékárny do evropských zemí i na vzdálené trhy v Asii, Africe a Americe. Do zahraničí se vyvážela také Ilsa. To je důležitý detail, protože z polévkového koření vyráběného z vedlejších produktů pražské mlékárny dělá skutečný exportní potravinářský výrobek. Ilsa nebyla jen kuriozitou určenou několika pražským prodejnám, ale součástí širšího obchodního programu jednoho z nejvýznamnějších československých mlékárenských podniků.

MLÉKÁRNA PLNÁ NÁPADŮ

Ilsa navíc nebyla jediným důkazem, že se v Radlické mlékárně přemýšlelo jinak. Nejznámější inovace přišla ve třicátých letech. Při výrobě bílého jogurtu se tehdy výrobci potýkali s tvorbou plísní na povrchu. Radlická mlékárna začala povrch jogurtu chránit vrstvou ovocné složky a roku 1933 vyvinula výrobek, který se o rok později dostal na trh jako JOVO. Radlický ovocný jogurt se stal mimořádně úspěšným a licence na jeho výrobu putovala do mnoha evropských zemí. Ve stejné továrně tak vedle sebe vznikaly dva úplně odlišné příběhy: jeden vedl od mléka k ovocnému jogurtu, druhý od vedlejších produktů mlékárenské výroby k polévkovému koření Ilsa. Společným jmenovatelem byla snaha využít surovinu novým způsobem a vytvořit z technologického nápadu značkový výrobek.

ROK 1948 – KONEC SAMOSTATNÉ RADLICKÉ MLÉKÁRNY

Po druhé světové válce se svět soukromého československého potravinářství rychle měnil. Roku 1948 přestala Radlická mlékárna existovat jako samostatný podnik a byla začleněna do národního podniku Pražské mlékárny. Později se její historie propojila s podnikem Laktos. Původní značky a výrobní program se postupně měnily a Ilsa nakonec zmizela ze světa, v němž se po válce stále silněji prosazovala jiná jména polévkových přípravků a dochucovadel. Samotná radlická výroba přežila mnohem déle, ale roku 1992 byl provoz historické mlékárny definitivně ukončen.

MLÉKÁRNA ZMIZELA, ILSA ZŮSTALA NA CEDULÍCH

Z kdysi rozsáhlého průmyslového areálu Radlické mlékárny se dochovalo jen málo a také Ilsa dnes patří mezi zapomenuté značky. Právě proto jsou její staré smaltované cedule, účtenky, obaly a reklamní tiskoviny tak zajímavé. Na první pohled vyprávějí jednoduchý příběh polévkového koření. Ve skutečnosti za nimi stojí jedna z nejmodernějších pražských mlékáren, počátky českého průmyslového zpracování mléka, snaha zužitkovat vedlejší produkty výroby a překvapivě moderní uvažování o tom, že téměř každá surovina může najít další využití.

Z MLÉKA DO POLÉVKY

A právě v tom je Ilsa výjimečná. Graf vznikal ve světě potravinářských extraktů, Maggi vybudovalo celé impérium kolem polévek a dochucovadel, ale Ilsa přišla z mlékárny. Z podniku založeného roku 1872 kvůli zpracování čerstvého mléka vyrostla továrna, která dokázala využít jeho jednotlivé složky tak důkladně, že vedle másla, smetany, sýrů, kondenzovaného mléka a jogurtů vyráběla i koření do polévky. Nejprve tekuté, později v kostkách, prodávané doma i v zahraničí. Stará cedule ILSA je proto krásným dokumentem doby, kdy se československý potravinářský průmysl učil nejen vyrábět ve velkém, ale také přemýšlet nad surovinou beze zbytku. To, co zůstalo po jednom výrobku, mohlo dát vzniknout druhému. A z vedlejšího produktu Radlické mlékárny tak vzniklo „koření našich hospodyněk“.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE PRO RECLAMARE

ZNAČKA: ILSA
VÝROBEK: polévkové koření / dochucovadlo
VÝROBCE: Radlická mlékárna
PŮVODNÍ PODNIK: Parní mlékárna správy statku Radlice
ZAKLADATEL MLÉKÁRNY: Karl Kirschner
ZALOŽENÍ MLÉKÁRNY: 1872
PŮVODNÍ MÍSTO: Radlice, Praha
NOVÝ VÝROBNÍ AREÁL: Smíchov, naproti smíchovskému nádraží
VÝSTAVBA NOVÉ MLÉKÁRNY: 1895–1896
ILSA DOLOŽENA: nejpozději v roce 1929
FORMA VÝROBKU: nejprve tekuté koření, později také kostky
SUROVINOVÝ PŮVOD: vedlejší produkty mlékárenské výroby
POUŽITÍ: polévky, omáčky a zeleninová jídla
REKLAMNÍ HESLO: „ILSA – koření našich hospodyněk“
EXPORT: ano
DALŠÍ SLAVNÝ VÝROBEK RADLICKÉ MLÉKÁRNY: JOVO – ovocný jogurt
KONEC SAMOSTATNÉ MLÉKÁRNY: 1948
POVÁLEČNÝ NÁSTUPCE: Pražské mlékárny, později Laktos
UKONČENÍ VÝROBY V RADLICKÉ MLÉKÁRNĚ: 1992
PRO MAPU RECLAMARE – ILSA: Praha-Smíchov, areál Radlické mlékárny

ZDROJE

Národní zemědělské muzeum – Mléčné výrobky – historie Radlické mlékárny, Karl Kirschner, Ilsa, Jovo, kondenzované mléko a začlenění do Pražských mlékáren.
Univerzita Hradec Králové – odborná práce k dějinám československého potravinářství – výroba Ilsy z vedlejších produktů mlékárenské výroby, tekutá forma, kostky a export.
Univerzita Karlova – práce k dějinám výživy a potravinářství v meziválečném Československu – Ilsa, Graf a Alo jako meziválečná polévková koření a původ Ilsy v Radlické mlékárně.
Český rozhlas – První ovocný jogurt vyrobili v Radlické mlékárně – Ilsa, Jovo, výrobní inovace, prodejny a reklamní činnost Radlické mlékárny.
Městská část Praha 5 – historie Radlické mlékárny – vývoj smíchovského závodu, výrobní areál a postavení podniku v pražském mlékárenství.
Dobové obchodní a reklamní materiály Radlické mlékárny – označení ILSA, „koření našich hospodyněk“ a propagace značky.