Jan Kubát, Žižkov II.
Jan Kubát – hodinář a zlatník na žižkovské „Vohradě“
Hodinářství, které se dostalo na filmové plátno
Pražský Žižkov konce dvacátých a třicátých let byl městem ve městě. Dlouhé třídy lemovaly činžovní domy, jejichž přízemí zaplňovaly malé obchody, dílny, hostince, trafiky, holičství a nejrůznější řemeslnické živnosti. Mezi nimi působil také Jan Kubát, hodinář a obchodník s hodinami, zlatem a šperky, jehož podnik stával v Poděbradově třídě. Dnes bychom jej nejspíš znali jen jako jedno jméno z pražských adresářů, nebýt dvou dochovaných reklamních diapozitivů. Právě ony z obyčejného adresářového záznamu znovu vytvářejí skutečný obchod se svou tváří, nabídkou a zákazníky.
První z nich, Jan Kubát – hodinářství a zlatnictví, Žižkov I, nese text: „JAN KUBÁT – HODINÁŘSTVÍ A ZLATNICTVÍ – ŽIŽKOV – PODĚBRADOVA 112. SPRÁVKY RYCHLE A LEVNĚ VYŘIZUJI.“ Uprostřed je ručně kolorovaná humorná scéna ze starosvětské hodinářské dílny. Hodinář v pracovním kabátě sedí u stolu a opravuje hodinky, vedle něj stojí chlapec s koloběžkou a rozebranými hodinami v ruce. Na stěnách visí nástěnné a kyvadlové hodiny, na stole leží budíky. V pravém horním rohu se nachází značka výrobce: KINOREKLAMA BRDA PRAHA–BŘEVNOV.
Druhý kus, Jan Kubát – hodinářství a zlatnictví, Žižkov II, je pojat elegantněji. V perlovém oválu se objevuje dáma s napudrovanou parukou, kolem ní prsteny, přívěsek, brož, stolní hodiny a několik dámských náramkových hodinek v duchu art deco. Text zní: „HODINY, ZLATO, ŠPERKY – VEŠKERÉ SPRÁVKY RYCHLE A LEVNĚ VYŘIZUJE: JAN KUBÁT – ŽIŽKOV, PODĚBRADOVA 112, ‚NA VOHRADĚ‘.“ Také tento diapozitiv nese značku Kinoreklamy BRDA.
První jistá stopa: Poděbradova 16
Nejstarší zatím bezpečně doložená stopa samotné firmy pochází z října 1928. V Rudém večerníku se 8. a znovu 10. října objevil drobný inzerát: „POZOR! Veškeré hodiny nejlevněji se zárukou zakoupíte jen u firmy Jan Kubát, Žižkov, Poděbradova tř. 16. Též na splátky!“ Několik řádků nám o Kubátově podnikání říká překvapivě mnoho. Nebyl pouze řemeslníkem opravujícím hodinky. Prodával nové hodiny, poskytoval na ně záruku a umožňoval jejich nákup na splátky. Šlo tedy o obchod spojený s hodinářskou dílnou, nikoli pouze o malou opravnu.
Stejnou adresu potvrzují další prameny. V Adresáři Republiky československé je Jan Kubát v letech 1930, 1931, 1932 a 1933 opakovaně uváděn jako „Kubát, Jan, XI., Poděbradova 16“. Spojení firmy s tímto místem tedy není založeno na jediném náhodném inzerátu, ale můžeme je sledovat několik let.
Záhadná stopa z roku 1925
Existuje ještě starší, ovšem podstatně nejistější stopa. Chytilův adresář z roku 1925 uvádí na stejné adrese, Poděbradova třída 16, čp. 130, Jana Kubáta s Annou jako domovníka a současně Jana Kubáta označeného jako obchodního sluhu. Nabízí se možnost, že některý z těchto záznamů patří pozdějšímu hodináři, případně jeho rodině, ale prokázáno to není.
Ve stejném adresáři se na Poděbradově třídě 34 objevuje také Václav Kubát, povoláním optik. Spojení je zajímavé už kvůli příbuznosti oborů – optika, hodiny a jemná mechanika měly k sobě blízko – žádný nalezený pramen však zatím nepotvrzuje, že Jan a Václav Kubát byli příbuzní. Rok 1925 proto zůstává důležitou stopou, nikoli bezpečným počátkem historie hodinářské firmy.
Z čísla 16 na číslo 112 – hodinář „na Vohradě“
Zatímco novinová inzerce a adresáře z let 1928–1933 spojují Jana Kubáta s Poděbradovou 16, Praha XI–Žižkov, oba dochované diapozitivy už uvádějí Poděbradovu 112, Praha XI–Žižkov. Nejpřirozenějším vysvětlením je přestěhování provozovny, přesný okamžik změny však zatím doložen není.
Adresa Poděbradova 112 je potvrzena samotnými diapozitivy. V prohledaných adresářích z let 1933–1938 nebyl Kubát na tomto čísle nalezen, což nelze považovat za definitivní důkaz jeho nepřítomnosti. Digitalizované pražské adresáře mají nedokonalé rozpoznávání textu a některé rubriky je nutné procházet ručně. Orientační kniha Velké Prahy z roku 1937uvádí dům Poděbradova 112, čp. 1686.
Mimořádně půvabný je dodatek „NA VOHRADĚ“. Nejde o chybu ani zkomoleninu, ale o lidovou podobu názvu Ohrada, známého místa na Žižkově v prostoru dnešní křižovatky Hartigovy a Jana Želivského. Dobové užívání výrazu „Vohrada“ dokládají i jiné prameny; například v souvislosti s fotbalovým hřištěm Unionu Žižkov se psalo o utkáních hraných „na Vohradě“. Kubát tak do své reklamy vložil místní označení, kterému Žižkováci rozuměli možná lépe než úřednímu číslu domu. Jeho obchod byl zkrátka „na Vohradě“.
Poděbradova třída během následujících desetiletí několikrát změnila jméno. Za protektorátu nesla název Brněnská, od roku 1946 až do roku 2023 Koněvova a dnes se jmenuje Hartigova. Kubátovy diapozitivy tak uchovávají nejen zaniklou živnost, ale také kus někdejší městské topografie Žižkova.
Hodinář, zlatník a moderní obchodník
Kubátovo podnikání bylo širší než pouhá opravna hodinek. Už inzerát z roku 1928 dokládá prodej nových hodin se zárukou a na splátky. Hodinky a kvalitnější hodiny představovaly pro část zákazníků citelnější výdaj a splátkový prodej umožňoval oslovit i lidi, kteří si jednorázovou koupi nemohli dovolit. Kubát používal jednoduchou, ale účinnou obchodní argumentaci: nízká cena, záruka a možnost rozložit platbu.
Sortiment zahrnoval také zlato a šperky. Hodinářství a zlatnictví k sobě tehdy přirozeně patřily. Zejména náramkové hodinky nebyly pouze přesným mechanismem, ale také módním a reprezentativním předmětem. Kubátův podnik tak spojoval řemeslnou práci s obchodem. Zákazník mohl přijít s porouchanými hodinkami, ale stejně tak odejít s novými hodinkami nebo šperkem.
Dochované prameny nám neříkají, jak velký obchod byl, kolik lidí zaměstnával ani jaké značky hodinek prodával. Neznáme ani podobu jeho výlohy nebo interiéru provozovny. V tomto směru by další podrobnosti byly spekulací. Přesto už samotné spojení hodinářství, zlatnictví, prodeje na splátky a profesionální reklamy ukazuje živnostníka, který se nespoléhal pouze na tradiční řemeslo, ale snažil se svůj obchod aktivně rozvíjet.
Kinoreklama BRDA – reklama pro potemnělé kino
Výrobcem obou diapozitivů byla Kinoreklama BRDA, spojená se jménem Jana Brdy. V publikaci Prvních deset let československého rozhlasu z roku 1935 se objevuje inzerát „KINOREKLAMA BRDA PRAHA-DEJVICE VUCHTRLOVA Č. 3“. Adresář Republiky československé z roku 1936 uvádí Jana Brdu, Vuchterlova 3, Praha XIX–Dejvice, a pražský adresář stejného roku jej zachycuje v oboru diapozitivů a bioreklamy. Brdovo působení v bioreklamě je doloženo ještě roku 1939.
Dejvické působení Kinoreklamy BRDA je tedy doloženo několika dobovými prameny. Sborník k poctě Evy a Karla Waskových, vydaný v Plzni roku 2011, navíc uvádí Kinoreklamu BRDA Praha-Dejvice mezi výrobci zastoupenými ve sbírce historických kinoreklamních diapozitivů. Brdova firma tak patřila k profesionálním výrobcům tohoto dnes téměř zaniklého reklamního média.
Pro místního živnostníka představovala kinoreklama možnost vystoupit za hranice vlastní výlohy a ulice. Reklamní diapozitivy se promítaly v kinech a vedle velkých značek se tak k publiku dostávaly také místní restaurace, obchody a řemeslníci. Kubátovo hodinářství je pěkným dokladem toho, že moderní reklamní prostředky první republiky nebyly výsadou velkých továren a celostátních značek. Dokázal je využít i místní hodinář z Poděbradovy třídy.
Datace dochovaných diapozitivů
Oba dochované reklamní diapozitivy lze zařadit do 30. let 20. století, přesný rok výroby však ani jeden z nich neuvádí.
U prvního diapozitivu je důležitá především Kubátova adresní stopa. Ještě v adresářích z let 1930–1933 je Jan Kubát doložen na Poděbradově 16, zatímco diapozitiv už uvádí Poděbradovu 112. Současně nese označení „KINOREKLAMA BRDA PRAHA–BŘEVNOV“, avšak období, v němž Brdova firma toto označení používala, zatím nemáme spolehlivě doloženo. Břevnovský údaj proto nelze použít jako samostatný datovací důkaz. První diapozitiv lze na základě současných pramenů pracovně zařadit do první poloviny 30. let, pravděpodobně po posledním doloženém výskytu Kubáta na Poděbradově 16 v roce 1933.
Druhý diapozitiv lze časově ukotvit lépe. Na jeho rámečku je obtížně čitelná stopa směřující k adrese Kinoreklamy BRDA Vuchterlova 3, Praha XIX–Dejvice. Tato adresa je doložena roku 1935, znovu roku 1936, a Jan Brda je v oboru bioreklamy doložen ještě roku 1939. Druhý diapozitiv proto lze pracovně zařadit do období 1935–1939.
Pro katalog je tedy nejbezpečnější uvádět: Jan Kubát – hodinářství a zlatnictví, Žižkov I, 30. léta 20. století, pravděpodobně první polovina 30. let; Jan Kubát – hodinářství a zlatnictví, Žižkov II, přibližně 1935–1939.
Kam Jan Kubát zmizel
Konec Kubátova hodinářství se dosud nepodařilo určit. V Adresáři Protektorátu z roku 1939 nebyl žižkovský hodinář Jan Kubát nalezen. Existuje sice záznam Jana Kubáta z Hostivaře, U nádraží 142, ale ten zřejmě patří jiné osobě a není důvod jej s žižkovským podnikatelem spojovat. Stejně tak zůstává neprokázána totožnost hodináře s Janem Kubátem zaznamenaným na stejné ulici roku 1925.
Definitivnější odpověď by mohl přinést především živnostenský rejstřík pro Prahu XI, kde by mohla být zachycena Kubátova koncese k hodinářské či zlatnické živnosti, případné změny provozovny a zánik nebo převod podniku. Další stopu mohou nabídnout policejní přihlášky a ruční procházení pražských adresářů z let 1934–1938. Do té doby je poctivější nechat konec Kubátova podnikání otevřený, než mu přisuzovat osud, který prameny nepotvrzují.
Malý žižkovský obchod zachovaný ve skle
O Janu Kubátovi zatím neznáme datum narození ani jeho další životní osud. Nevíme přesně, kdy otevřel vlastní hodinářství ani kdy jeho obchod definitivně zavřel. Přesto se z několika rozptýlených pramenů podařilo znovu sestavit obraz drobného žižkovského živnostníka, který spojoval hodinářské řemeslo s prodejem hodin, zlata a šperků a dokázal k propagaci svého obchodu využít i tehdy moderní kinoreklamu.
Právě v tom spočívá hodnota dvou dochovaných diapozitivů. Neuchovávají jen reklamu na dávno zaniklý obchod, ale malý výsek každodenního života prvorepublikového Žižkova. Úřední adresáře zaznamenaly Kubátovo jméno a adresu, novinový inzerát jeho obchodní nabídku, ale barevné skleněné diapozitivy zachovaly něco navíc – způsob, jakým chtěl být viděn svými zákazníky.
Z Jana Kubáta se nedochoval velký firemní archiv ani značka, která by přežila celé století. Zůstalo několik zápisů, krátký inzerát a dva barevné kousky skla. Po téměř sto letech však stačí k tomu, aby se znovu objevil jeden malý obchod a s ním i kousek starého Žižkova. A na konci celého příběhu zůstává adresa, která tehdejším místním říkala všechno potřebné: Jan Kubát, hodinářství a zlatnictví, Poděbradova 112, Praha XI–Žižkov – „na Vohradě“.
Zdroje
Jan Kubát – hodinářství a zlatnictví, Žižkov I a II, 30. léta 20. století – dva dochované reklamní kinodiapozitivy firmy Kinoreklama BRDA; základní pramen pro adresu Poděbradova 112, Praha XI–Žižkov, označení „na Vohradě“, nabídku hodinářství a zlatnictví, podobu obou reklam a označení jejich výrobce.
Rudý večerník, 8. a 10. října 1928 – inzerce firmy Jan Kubát na adrese Poděbradova 16, Praha XI–Žižkov; nabídka hodin se zárukou a možností nákupu na splátky. Národní knihovna ČR, Kramerius.
Adresář Republiky československé, 1930–1933 – opakované záznamy Jana Kubáta na adrese Poděbradova 16, Praha XI–Žižkov. Národní knihovna ČR, Kramerius.
Chytilův adresář hl. m. Prahy, 1925, s. 1037 – záznamy Jana Kubáta na adrese Poděbradova 16, Praha XI–Žižkov, a Václava Kubáta, optika, na adrese Poděbradova 34, Praha XI–Žižkov. Totožnost Jana Kubáta z roku 1925 s pozdějším hodinářem ani případný příbuzenský vztah s Václavem Kubátem nejsou doloženy.
Orientační kniha Velké Prahy, 1937 – dům Poděbradova 112, Praha XI–Žižkov, čp. 1686. Národní knihovna ČR, Kramerius.
Prvních deset let československého rozhlasu, 1935 – inzerát firmy Kinoreklama BRDA, Vuchterlova 3, Praha XIX–Dejvice; doklad působení firmy na této adrese.
Adresář Republiky československé, 1936 – záznam Jana Brdy na adrese Vuchterlova 3, Praha XIX–Dejvice. Národní knihovna ČR, Kramerius.
Adresář hl. m. Prahy, 1936 – záznam Jana Brdy na adrese Vuchterlova 3, Praha XIX–Dejvice; uveden v oboru diapozitivů a bioreklamy.
Adresář Protektorátu, 1939 – Jan Brda uvedený v oboru bioreklamy; doklad jeho pokračujícího působení v oboru na konci 30. let.
Sborník k poctě Evy a Karla Waskových, Plzeň 2011 – Kinoreklama BRDA Praha-Dejvice uvedena mezi výrobci zastoupenými ve sbírce historických kinoreklamních diapozitivů.
