Junghans

Z malé továrny v Černém lese

Když Erhard Junghans roku 1861 založil se svým švagrem Jakobem Zellerem-Toblerem ve Schrambergu v německém Černém lese malou továrnu na hodinové součástky, sotva mohl tušit, že z jeho jména jednou vznikne jedna z nejslavnějších hodinářských značek Evropy. Podnik nesl původně název Zeller & Junghans a jeho začátky nebyly nijak okázalé. Výroba využila někdejší olejový mlýn v údolí Lauterbachtal a první sortiment netvořily kompletní hodiny, ale jednotlivé součásti pro tradiční černoleské nástěnné hodiny – dřevěná pouzdra, bronzové štítky, ručičky, skleněná dvířka, háčky, závěsy nebo kotouče kyvadel.

Od počátku však byla v podniku přítomna myšlenka, která měla jeho budoucnost zásadně ovlivnit: spojit tradiční hodinářské řemeslo Černého lesa s moderní průmyslovou výrobou. Erhard Junghans se zajímal o americké výrobní metody a prostřednictvím svého bratra Xavera, který žil ve Spojených státech, získával informace o strojích a způsobech sériové produkce. Jednotlivé součásti už neměly vznikat pouze pomalou ruční prací, ale přesně, strojově a ve velkých sériích. Roku 1866 se objevily první vlastní hodiny Junghans a malá továrna začala rychle růst.

Amerika ukázala cestu

Po smrti Erharda Junghanse roku 1870 převzala odpovědnost za podnik jeho manželka Luise a později nastoupili synové Erhard junior a Arthur Junghans. Především Arthur sehrál v dalším vývoji firmy zásadní úlohu. Pobýval ve Spojených státech a důkladně studoval tamní průmyslovou výrobu hodin. Amerika tehdy ukazovala evropským výrobcům úplně jiný způsob přemýšlení: místo jednotlivých kusů vznikajících v malých dílnách nabízela standardizované součástky, specializované stroje, dělbu práce a sériovou výrobu.

Arthur tyto zkušenosti přenesl do Schrambergu. Junghans tak dokázal spojit přesnost tradičního německého hodinářství s efektivitou americké průmyslové výroby. Hodiny už nemusely být drahým předmětem dostupným jen zámožným zákazníkům. Bylo možné je vyrábět ve velkých počtech, se stále stejnými součástkami a za cenu, která je zpřístupnila mnohem širším vrstvám obyvatelstva. Právě tato kombinace kvality a masové výroby se stala základem mimořádného úspěchu značky.

Zrod slavné hvězdy

S růstem firmy bylo potřeba vytvořit také snadno rozpoznatelnou značku. Roku 1888 si Junghans zaregistroval znak pěticípé hvězdy s písmenem J uprostřed. O dva roky později se hvězda proměnila v osmicípý symbol připomínající stylizované ozubené kolo a doplnilo ji celé jméno Junghans.

Vznikl jeden z nejznámějších symbolů evropského hodinářství. Hvězda se objevovala na cifernících, hodinových strojcích, katalozích, krabicích i reklamních cedulích a zákazníkovi umožňovala okamžitě poznat výrobce. V době, kdy se moderní značková reklama teprve rodila, pochopil Junghans mimořádně dobře význam jednotného firemního symbolu.

Hvězda přitom nebyla pouze dekorací. Svým tvarem připomínajícím ozubené kolo odkazovala přímo k mechanice hodin a současně působila jako pečeť výrobce. Na miliony výrobků rozesílaných do celého světa tak putoval stále stejný znak.

Největší hodinářská továrna světa

Výsledky průmyslového způsobu výroby byly ohromující. Roku 1903 zaměstnával Junghans přibližně 3 000 lidí a vyráběl více než tři miliony časoměrů ročně. Z továrny vycházelo kolem devíti tisíc kusů denně. Podle firemních archivů se tím Junghans stal největší továrnou na hodiny na světě.

Z malé schrambergské výrobny součástek vznikl během čtyř desetiletí průmyslový kolos. Firma už nepůsobila pouze ve Schrambergu. Výrobní závody a pobočky měla v dalších německých městech, ale také v Paříži, Benátkách a rakouském Ebensee. Hodiny se vyvážely na zahraniční trhy a osmicípá hvězda Junghans se stala známou daleko za hranicemi Německa.

Růst továrny proměnil i samotný Schramberg. Kolem Junghansu vznikali dodavatelé pružin, šroubů, ozubených kol a dalších přesných součástek. Továrna už nebyla pouze jedním z místních podniků – stala se ekonomickým motorem celého regionu.

Hodiny pro obyčejnou domácnost

Síla Junghansu nespočívala jen ve výrobě technicky dokonalých kusů. Firma pochopila, že největší budoucnost má časomíra, kterou si může dovolit běžná rodina. Její nástěnné hodiny, stolní hodiny a především budíky se tak dostávaly do domácností po celé Evropě.

Právě budík se stal jedním ze symbolů moderní průmyslové společnosti. Život člověka už neurčovalo jen světlo, kostelní zvony a přirozený rytmus dne. Továrny, železnice, kanceláře a školy vyžadovaly přesný čas. Člověk musel vstát v určitou hodinu, přijít včas do práce a stihnout vlak. Mechanické hodiny se proto z luxusního předmětu postupně měnily v každodenní nutnost.

Junghans byl jedním z výrobců, kteří tento přerod umožnili. Miliony jeho hodin přinesly přesné měření času do obyčejných domácností a značka se díky tomu stala součástí každodenního života několika generací.

Továrna vystavěná proti svahu

Růst výroby si vyžádal stále větší tovární areál. Schramberg však leží v úzkém údolí obklopeném strmými svahy Černého lesa a další rozšiřování továrny nebylo jednoduché. Řešení se stalo jednou z nejpozoruhodnějších průmyslových staveb své doby.

Na strmém svahu nad továrnou vznikl terasovitý tovární objekt, jehož jednotlivá podlaží stoupala po svahu jako obrovské schodiště. Stavba dokončená roku 1918 nebyla architektonickou extravagancí. Její konstrukce měla velmi praktický důvod – zajistit pracovníkům při jemné hodinářské práci co nejvíce přirozeného denního světla.

Vznikla stavba, která se stala symbolem Junghansu stejně jako jeho osmicípá hvězda. Dnes je historický Terrassenbau jednou z nejvýraznějších připomínek průmyslové historie Schrambergu.

Od nástěnných hodin k hodinkám na zápěstí

Po první světové válce se svět měření času začal měnit. Kapesní hodinky, které byly dlouho symbolem osobního měření času, začaly ustupovat praktičtějším hodinkám na zápěstí. Junghans na nový trend reagoval a roku 1927 zahájil výrobu náramkových hodinek.

Postupně se stále více soustředil také na vlastní hodinové strojky a přesné časomíry. Ve třicátých letech se objevily vlastní konstrukce, které položily základ pozdější řadě Meister. Junghans se tak dokázal proměnit z obrovského producenta nástěnných hodin a budíků v moderní hodinářskou značku schopnou vyrábět přesné náramkové hodinky.

Max Bill a hodiny jako moderní design

Po druhé světové válce přišla další významná kapitola. S firmou začal spolupracovat švýcarský architekt, výtvarník a designér Max Bill, někdejší student Bauhausu. Jeho pojetí bylo přesným opakem přezdobených hodin minulosti. Ciferník měl být čistý, dokonale čitelný a zbavený všeho zbytečného.

Roku 1956 navrhl pro Junghans slavné kuchyňské hodiny s minutkou a následně vznikly další hodiny a náramkové modely. Jejich jednoduchý design se stal klasikou poválečného evropského modernismu. Některé Billovy návrhy jsou dnes zastoupeny i ve sbírkách významných muzeí designu.

Junghans tím dokázal něco, co se podaří jen málokteré průmyslové značce – překročil hranici mezi běžným spotřebním výrobkem a designovým předmětem.

Šest tisíc lidí vyrábělo dvacet tisíc hodin denně

Stoleté výročí firmy v roce 1961 ukázalo, do jakých rozměrů podnik od časů Erharda Junghanse vyrostl. Ve Schrambergu pracovalo kolem 6 000 zaměstnanců, výroba využívala přibližně 10 000 strojů a každý den vznikalo kolem 20 000 hodin a hodinek různých typů. Výrobky Junghans směřovaly do přibližně stovky zemí.

Z malé továrny, která roku 1861 vyráběla několik druhů hodinových součástek, se během jednoho století stal jeden z největších hodinářských podniků Evropy.

Junghans měří čas olympiádě

Technické zkušenosti firmy nakonec přivedly Junghans také k profesionálnímu měření sportovního času. Vrcholem této kapitoly se staly olympijské hry v Mnichově roku 1972, kde Junghans působil jako oficiální časoměřič.

Byla to symbolická cesta od jednoduchých součástek pro černoleské hodiny až k elektronickému měření výkonů nejlepších sportovců světa. Firma, která vyrostla na mechanických kolečkách, kyvadlech a pružinách, vstoupila do éry elektroniky.

Hvězda, která přežila více než století

Historie Junghansu nebyla nepřetržitou řadou úspěchů. Evropské hodinářství prošlo během 20. století válkami, hospodářskými krizemi a nakonec i quartzovou revolucí, která zásadně změnila celý obor. Němečtí a švýcarští výrobci mechanických hodinek se museli vyrovnat s levnou a mimořádně přesnou elektronickou konkurencí z Asie.

Junghans však přežil. A co je možná ještě pozoruhodnější, zůstal spojen se Schrambergem, městem, kde jeho příběh roku 1861 začal. Dodnes zde vznikají hodinky nesoucí slavnou osmicípou hvězdu.

Stará reklamní cedule Junghans proto není jen reklamou na hodiny. Připomíná jednu z velkých proměn průmyslového věku. Hodiny se během několika desetiletí změnily z drahého řemeslného výrobku v předmět každodenní potřeby a Junghans patřil k firmám, které tuto změnu umožnily. Z malé továrny ukryté v údolí Černého lesa vyrostl podnik, který roku 1903 vyráběl více než tři miliony časoměrů ročně – a jeho hvězdu znal téměř celý hodinářský svět.

ZDROJE

Uhrenfabrik Junghans – firemní archiv a historie společnosti, Schramberg.
Deutsche Biographie – Erhard Junghans, dějiny počátků průmyslové výroby hodin v Černém lese.
Stadt Schramberg – Erhard Junghans a historie hodinářského průmyslu ve Schrambergu.
Junghans Archiv – historické katalogy, výroba, Terrassenbau a vývoj značky Junghans.
Museum of Modern Art – Max Bill a design hodin Junghans.