Kanold I.

KANOLD – SMETANOVÉ BONBONY, KTERÉ PŘIŠLY DO PRAHY PŘES GÖTEBORG A BERLÍN

Značka, která nebyla původně česká, ale stala se součástí pražského čokoládového světa

Na starých krabičkách, reklamách a obalech se objevuje jednoduché jméno KANOLD. Pro českého sběratele může snadno působit jako jedna z mnoha prvorepublikových pražských cukrovinkářských firem. Jenže za tímto názvem se skrývá podstatně širší evropský příběh. Jeho počátky vedou do Švédska, pokračují přes Berlín a další evropská města a jedna z jeho důležitých kapitol se odehrála také v Praze. Československá společnost nesla výmluvný název Továrna na smetanové bonbony Kanold a spol. a specializace obsažená přímo ve firemním jménu nebyla náhodná. Smetanový bonbon byl produktem, na němž Kanold svou mezinárodní pověst postavil.

Kořeny značky sahají do Göteborgu. Fred G. Kanold a Anton T. Kanold zde roku 1901 rozběhli výrobu cukrovinek, z níž vyrostla společnost Bröderna Kanold. Švédské prameny dokládají prudký růst podniku; ve dvacátých letech patřil k významným göteborským výrobcům čokolády a cukrovinek. V roce 1924–1925 měl podnik výrobu v hodnotě přibližně pěti milionů švédských korun a ve vedení stáli Anton T. a Fredrik G. Kanold.

Kanoldovi však nezůstali pouze ve Švédsku. V roce 1914 vstoupili na německý trh a v Berlíně spolu s Joachimem Wohlgemuthem založili továrnu na smetanové bonbony. Dobový podnikový příběh zdůrazňoval „pravý“ smetanový bonbon založený na kombinaci cukru, mléka, másla, tuku a škrobového sirupu, nikoli pouze na aromatizovaném cukru. Do roku 1922 už měl německý Kanold další provozy v Essenu a Norimberku.

A právě z tohoto širšího evropského podnikatelského okruhu vede stopa do Prahy.

Antonín Kanold z Göteborgu přichází do Prahy

Nejcennější údaje o československém Kanoldu dnes přinášejí archivní materiály zpracované ve studii o pražských čokoládovnách. Dne 2. července 1926 byla existující veřejná obchodní společnost Továrna na smetanové bonbony Kanold a spol. transformována na akciovou společnost se sídlem v Praze-Vršovicích. Mezi třemi hlavními zakladateli byl přímo Antonín Kanold, továrník z Göteborgu, společně s pražským továrníkem Janem Lobem a bankovním ředitelem Arturem Lobem.

To je důležitý detail. Pražský Kanold nebyl podnik, který si pouze vypůjčil dobře znějící zahraniční jméno. U jeho založení stál přímo člověk napojený na göteborskou rodinu Kanoldů a značku, která už předtím působila ve Švédsku a Německu.

Mezinárodní charakter společnosti potvrzuje také polský státní archiv při historii závodu Kanold v Leszně. Podle jeho údajů šlo o společnost s mezinárodním kapitálem a továrny či podniky spojené se jménem Kanold existovaly mimo jiné v Paříži, Miláně, Kodani, Berlíně, Essenu, Vídni a Praze. V samotném Polsku provozovala skupina několik továren.

Kanold tedy ve dvacátých letech nebyl lokální značkou. Byl součástí sítě, která se snažila smetanový bonbon a další cukrovinky prodávat napříč evropskými trhy.

Čtyři miliony korun a velké plány

Pražská akciová společnost nevznikala skromně. Její základní kapitál činil 4 miliony korun, což ukazuje, že zakladatelé počítali s průmyslovým podnikem značného rozsahu. Předmět podnikání byl formulován velmi široce: výroba a prodej výrobků z cukru, kakaa a čokolády, provoz a pronájem továren, účasti v jiných společnostech, obchod s ochrannými známkami, patenty a vzorky a dokonce i provoz zaměstnaneckých kantýn.

Podnik tak zdaleka neměl vyrábět pouze jediný druh bonbonu. Název „Továrna na smetanové bonbony“ zdůrazňoval hlavní specialitu, skutečné ambice však mířily do širšího cukrovinkářského a čokoládového průmyslu.

V roce 1926 bylo původní podnikání oceněno a převedeno do nové akciové společnosti, zatímco většinu kapitálu měli složit zakladatelé. Správní rada měla sedm členů a vedle Antonína Kanolda v ní či v zakladatelském okruhu figurují lidé spojení s Prahou, Berlínem i finančními institucemi.

U československého Kanoldu je tak od počátku patrná kombinace zahraničního cukrovinkářského know-how a domácího kapitálu.

Vršovice a továrna na smetanové bonbony

Historie přesných pražských adres Kanoldu není úplně jednoduchá, protože dobové uliční názvy i správní členění Prahy se měnily a dostupné prameny se v detailech rozcházejí. Při akciové transformaci roku 1926 uvádějí archivní materiály sídlo v Praze-Vršovicích, Ruská ulice čp. 46. Další podklady zaznamenávají provoz na třídě Krále Jiřího a pozdější přesuny či pronajaté výrobní prostory.

Kronikář Prahy 10 spojuje Kanold rovněž s průmyslovým areálem ve Vršovicích, kde dříve působila obuvnická firma Švagera a Heller. Uvádí, že Kanold zde působil už od poloviny dvacátých let a vyráběl smetanové bonbony. Areál později využívala Tesla a nakonec byl v letech 2014–2015 demolován.

Na historii Kanoldu je pěkně vidět, jak těsně byly ve dvacátých a třicátých letech cukrovinkářské továrny vetknuty do městské zástavby. Dnes bychom velkou výrobnu čokolády a bonbonů hledali spíš v průmyslové zóně za městem. Tehdy byly podobné podniky součástí Vinohrad, Vršovic, Nuslí, Michle či Modřan a jejich vůně, dělníci i nákladní doprava patřily ke každodennímu životu čtvrtí.

Smetanový bonbon jako hlavní zbraň

To, že Kanold nesl smetanové bonbony přímo v obchodním názvu, hodně vypovídá o jeho identitě. V době, kdy trh zaplavovalo množství karamel, dražé, čokoládových dezertů a levnějších cukrovinek, se Kanold snažil odlišit produktem založeným na smetanové a mléčné chuti.

Německá historie značky připomíná, že skutečný smetanový bonbon nebyl pouze tvrdý cukr s příchutí. Receptura pracovala s mlékem a máslem a výroba vyžadovala správné vaření cukerné hmoty. Ve dvacátých letech byly jednotlivé bonbony ještě ručně baleny do voskovaného papíru; teprve roku 1926 firma výrazněji investovala do balicích strojů.

Právě balení bylo pro podobné zboží zásadní. Cukrovinka prodávaná po jednotlivých kusech musela být hygienicky chráněna, ale každý obal byl současně malou reklamou. Opakující se jméno Kanold na stovkách a tisících jednotlivě balených bonbonů fungovalo podobně jako dnešní obalový branding.

Dochované československé plechové a papírové krabice ukazují, že pražský Kanold věnoval obalu velkou pozornost. Na sběratelském trhu se dodnes objevují prvorepublikové krabice označené Továrna na smetanové bonbony Kanold a spol., akciová společnost, Praha-Vršovice. Tyto předměty jsou cenné právě proto, že dokumentují značku, která po válce z běžného spotřebního světa prakticky zmizela.

Problém jménem hospodářská krize

Velké plány se však rychle střetly s realitou třicátých let.

Kanold se dostal do vážných finančních potíží. Ztráta za období 1931–1933 přesáhla sedm milionů korun, tedy částku výrazně převyšující původní základní kapitál společnosti. Následovalo vyrovnávací řízení a restrukturalizace kapitálu. V roce 1935 Ministerstvo financí povolilo redukci základního kapitálu ze čtyř milionů na jeden milion korun.

To už nebyla běžná provozní potíž. Kanold se ocitl v situaci, kdy jeho samostatná existence začala být ohrožena.

A právě tehdy vstoupil do příběhu nejsilnější domácí konkurent.

ORION.

Orion přichází

Pražský Orion se během první republiky vypracoval na dominantní československou čokoládovou značku. Ve třicátých letech měl rozsáhlou síť vlastních prodejen, silný marketing, obrovskou produkci a stále větší podíl na trhu. Hospodářská krize pro něj nebyla pouze nebezpečím. Byla také příležitostí koupit oslabené konkurenty. Muzeum čokolády připomíná, že Orion převzal Kanold právě roku 1934.

Archivní čísla ukazují, jak důkladné převzetí bylo. Orion získal 2 362 akcií z celkových 2 500, tedy drtivou většinu společnosti. Motivací bylo odstranění konkurence, ale také využití výrobních možností Kanoldu.

Kanold formálně nezmizel. Stal se však součástí ekonomické sféry Orionu.

Je to velmi zajímavý okamžik československé historie značek. Silnější firma nekoupila konkurenta proto, aby jeho jméno okamžitě vymazala. Značka Kanold měla stále obchodní hodnotu, vlastní zákazníky a zavedené výrobky.

A tak pokračovala.

Výrobek Kanold, továrna Orion

Do září 1938 vyráběl Kanold podle archivních podkladů své výrobky v pronajatých prostorách. Další výroba pokračovala pod stále silnější kontrolou Orionu a do roku 1940 používal Kanold ještě pronajaté provozy. Potom přišel pozoruhodný model: vlastní výrobu převzal Orion, ale výrobky byly opatřovány etiketami Kanold a společnost Kanold je dál distribuovala pod svým jménem.

To je na celém příběhu možná nejzajímavější kapitola.

Továrna a značka se oddělily.

Zákazník mohl koupit cukrovinku Kanold, která už nevznikla v samostatném výrobním provozu Kanoldu, ale v závodě Orion. Navenek však žila dál jako Kanold.

Dnes je podobná praxe naprosto běžná. Jedna továrna vyrábí desítky privátních značek a stejné výrobní linky chrlí produkty s různými etiketami. V roce 1940 vidíme v Praze v zásadě stejný princip.

Síla jména dokázala přežít ztrátu vlastní továrny.

Nebyl to ale úplně jednostranný vztah

Spojení Orionu a Kanoldu bylo ještě složitější, než se zdá.

Kanold sám vlastnil 2 165 akcií Orionu a dalších 600 akcií společnosti PAS. Ekonomické propojení firem tedy nebylo prostou situací, kdy jeden podnik koupil druhý a tím vše skončilo. Vznikla majetkově provázaná skupina několika cukrovinkářských firem.

Podobně Orion postupně ovládal i další výrobce. Roku 1938 se dostal k firmě Vít Fürth a syn a v následujících letech získal významný vliv na čokoládovnu Küfferle v Rohatci. Československý čokoládový průmysl se tak už před znárodněním stále více koncentroval do několika větších celků.

Z pohledu staré reklamy je důležité, že jednotlivé značky ještě nějaký čas přežívaly i uvnitř tohoto koncernového uspořádání.

Kanold byl jednou z nich.

Válka značku nezabila

Během druhé světové války Kanold dál právně existoval, i když vlastní výrobní základnu už prakticky neměl. Archivní podklady z poválečných jednání dokonce konstatují, že firma při vyčíslení válečných škod vykázala relativně nižší ztrátu právě proto, že neměla vlastní výrobnu.

V roce 1945 už byl Kanold pevně propojen s koncernem Orion. Závodní rada společnosti se účastnila jednání o zavedení národní správy a v poválečných dokumentech vystupuje Kanold vedle Orionu, Küfferleho a dalších podniků jako součást společného průmyslového komplexu.

Ještě roku 1946 se řešilo, kde by firmy Kanold a Fürth mohly získat výrobní prostory. To je dobrým dokladem toho, že značky po válce nebyly okamžitě považovány za mrtvé. Existovala dokonce snaha nalézt jim nové výrobní zázemí.

Jenže poválečná československá ekonomika směřovala úplně jiným směrem.

Znárodnění a Pražské čokoládovny

V roce 1948 se osud Kanoldu definitivně spojil se vznikem národního podniku Pražské čokoládovny.

Vyhláškami Ministerstva výživy byly majetkové podstaty několika pražských cukrovinkářských společností znárodněny a začleněny do nového podniku. Mezi nimi byl také Kanold. Archivní studie uvádí, že v září 1948 bylo definitivně upřesněno zestátnění koncernových firem Orionu, včetně společností PAS, Kanold a Fürth.

Dobový přehled národních podniků skutečně řadí Kanold mezi závody Pražských čokoládoven společně s Orionem, Rupou, Fürthem, Lunou, Reduou, Kordou, Lhotským, Klugem a Čokoládovnou českých cukrářů.

Následovala koncentrace výroby. Menší pražské provozy byly postupně rušeny a produkce se soustřeďovala především do velkého závodu v Modřanech. Z mnoha kdysi samostatných jmen přežilo jen několik. Kanold mezi dlouhodobě zachované československé značky nepatřil.

Tím se česká větev příběhu uzavírá.

Kanold ale ve světě pokračoval

Zajímavé je, že československý zánik značky neznamenal konec Kanoldu jako takového.

Německá větev po válce přesunula výrobu z Berlína do západního Německa – nejprve do Essenu, později do Duisburgu a Hildenu. Firma pokračovala ve výrobě bonbonů a pracovala i pro velké zákazníky, například Bayer. Definitivní konec německého Kanoldu přišel až v osmdesátých letech; podnik skončil roku 1986.

Švédská mateřská tradice Bröderna Kanold měla vlastní vývoj a Göteborg si dodnes pamatuje Kanold jako jeden z významných čokoládových podniků první poloviny 20. století. V roce 1920 pracovalo v göteborském čokoládovém průmyslu asi 800 zaměstnanců a přibližně polovina z nich právě u Kanolda.

Jedno rodinné jméno se tak během několika desetiletí objevovalo na cukrovinkách vyráběných v několika evropských státech.

Reklama na něco tak obyčejného, jako je bonbon

Kanold je zajímavý i z pohledu reklamy. Smetanový bonbon je výrobek, který lze vysvětlit jednou větou. Právě proto musela značku odlišit hlavně chuť, obal a jméno.

Dochované zahraniční reklamní tabule Kanoldu často pracují s výrazným kontrastem barev a jednoduchým textem. Švédská smaltovaná cedule například hlásala, že Kanoldovy smetanové karamely jsou nepřekonatelné. Ruhr Museum zase uchovává německou reklamu na Kanold Dreierlei Sahnebonbons z období přibližně 1930–1940, která představuje tři druhy jednotlivě balených bonbonů v krabičce.

To dobře zapadá do charakteru značky. Kanold nemusel vysvětlovat složitou technologii. Prodával požitek – měkkost, smetanovou chuť, sladkost a drobnou odměnu zabalenou do papírku.

A právě obal měl obrovský význam. Krabička bonbonů byla zároveň reklamní plocha, kterou zákazník nosil domů, otevřel ji mnohokrát a často si ji po spotřebování obsahu nechal na knoflíky, fotografie, dopisy nebo drobnosti.

Díky tomu dnes někdy přežije krabička déle než továrna, která ji naplnila.

Od Göteborgu přes Prahu až k Orionu

Historie pražského Kanoldu je krásnou ukázkou toho, jak mezinárodní byl obchod se spotřebním zbožím už před sto lety.

Na začátku jsou Kanoldovi v Göteborgu a výroba cukrovinek roku 1901. Potom přichází Berlín roku 1914. Ve dvacátých letech existuje širší síť Kanoldů a roku 1926 se Antonín Kanold z Göteborgu podílí na vytvoření pražské akciové společnosti s kapitálem čtyř milionů korun.

Pak se karta obrací.

Přichází hospodářská krize, milionové ztráty a roku 1934 praktické převzetí firmy Orionem. Výrobky Kanold ještě nějaký čas nesou vlastní jméno, i když jsou později vyráběny v provozech Orionu. Po válce se firma krátce snaží najít nové místo ve změněném hospodářství, ale roku 1948 končí uvnitř Pražských čokoládoven.

Na začátku byla samostatná evropská značka.

Na konci zůstal název v archivech, na reklamách a na starých krabičkách.

Sladká archeologie první republiky

Právě proto jsou dnes reklamní předměty Kanoldu zajímavější než jen jako dekorativní starožitnosti.

Jedna krabička nebo cedule otevírá příběh mezinárodního kapitálu, švédských cukrářů, berlínské výroby, pražských Vršovic, hospodářské krize, konkurenčního boje s Orionem a nakonec poválečného znárodnění.

A především připomíná svět, v němž byla cukrovinka skutečnou značkovou záležitostí.

Kanold se nesnažil být „nějaký bonbon“.

Chtěl být Kanoldův smetanový bonbon.

A právě to vysvětluje, proč se jeho jméno objevuje na obalech a reklamních předmětech ještě dlouho poté, co výrobek zmizel z obchodů. Dobrá značka dokáže mít podivuhodně dlouhou dochuť.

ZDROJE

Roman Olbort: Znárodnění pražských čokoládoven. Univerzita J. E. Purkyně, Filozofická fakulta, 2020.Zpracování archivních fondů Státního oblastního archivu Praha; zásadní informace o založení a. s. Kanold roku 1926, zakladatelích, základním kapitálu, hospodářských problémech, převzetí Orionem a poválečném znárodnění.

Čokoládové muzeum – Historie čokoládovny Orion. Informace o převzetí pražské firmy Kanold Orionem v roce 1934 a širším vývoji československého čokoládového průmyslu.

Čokoládové muzeum – Čokoláda v českých zemích. Přehled znárodněných československých cukrovinkářských podniků; Kanold jako součást Pražských čokoládoven.

Národní zemědělské muzeum – přehled národních podniků potravinářského průmyslu 1948. Pražské čokoládovny a jejich závody včetně Kanoldu.

Městská část Praha 10 – Desítkový uličník, Michal Ezechel. Historie vršovického průmyslového areálu a působení firmy Kanold vyrábějící smetanové bonbony.

Archiwum Państwowe w Lesznie – Fabryka Cukrów i Czekolady „Kanold“ w Lesznie. Archivní historie mezinárodní společnosti Kanold a její výrobní sítě v Evropě včetně Prahy.

Svenska industrien 1924–1925 – Bröderna Kanold A.-B., Göteborg. Dobový švédský průmyslový adresář; vedení společnosti Anton T. Kanold a Fredrik G. Kanold, kapitál a rozsah výroby.

Vem är Vem? Götalandsdelen, 1948 – Fred Gerhard Kanold. Biografický pramen dokládající založení Kanoldovy čokoládovny v Göteborgu roku 1901.

IHK Berlin / Berliner Wirtschaft 11/2022 – historie Kanold AG. Historie berlínské větve od roku 1914, výroba pravých smetanových bonbonů, expanze a modernizace balení.

Ruhr Museum – Werbeschild „Kanold Dreierlei Sahnebonbons“, 1930–1940. Dochovaná smaltovaná reklama a kontext průmyslové výroby smetanových bonbonů.

Gamla Skyltar – Kanolds Grädd-Karameller. Dochovaná švédská smaltovaná reklama Kanold a údaje o reklamním provedení.