Karbon II.
Baterie Karbon – česká značka francouzského Le Carbone
Dvě reklamy, jeden výrobek
Baterie Karbon dnes v této sbírce připomínají dvě rozdílné reklamy, které zároveň krásně ukazují, jak promyšleně dokázala meziválečná propagace pracovat s jedním výrobkem v různých prostředích. První je větší litografovaná plechová reklamní tabule s výraznou barevnou kompozicí a naddimenzovaným vyobrazením ploché baterie. Druhou je podstatně menší smaltovaná dveřovka – jednoduchá bílá tabulka se dvěma montážními otvory, velkým modrým slovem BATERIE a modrou baterií Karbon obklopenou žlutou září. Na jejím čele čteme označení 100, značku KARBON a cenu Kč 3,-.
Obě reklamy používají stejnou základní myšlenku. Nepotřebují rodinu shromážděnou kolem svítilny, dobrodruha v noční krajině ani dlouhý slogan vysvětlující přednosti výrobku. Hlavním hrdinou je samotná baterie. Zatímco větší plechová reklama měla zákazníka upoutat a vtisknout mu značku do paměti, malá smaltovaná dveřovka fungovala především jako bezprostřední označení prodejního místa: zde se baterie prodávají.
Na obou předmětech je něco pozoruhodně moderního. Reklama je očištěna téměř od všeho nepotřebného. Zůstává výrazná barva, značka a přesně vykreslený výrobek. V době, kdy značná část obchodní reklamy stále pracovala s ornamentem, figurální ilustrací a množstvím textu, působí Karbon už jako moderní produktová reklama.
Karbon nebyla firma, ale značka
Za názvem Karbon nestála stejnojmenná továrna. Šlo o obchodní značku galvanických článků a kapesních baterií, které vyráběla Česká akciová společnost Le Carbone. Podnik měl kanceláře v Praze a továrnu ve Staré Boleslavi. Elektrotechnické ročenky a další dobové prameny zachycují firmu nejprve v Praze IX.–Vysočanech na Poděbradově 195, později v Karlíně na Královské třídě 69 a za protektorátu na Královské 81. Firma používala rovněž příznačnou telegrafní adresu KARBADIA.
Nebyl to malý český výrobce, který si pouze vypůjčil francouzsky znějící jméno. Česká Le Carbone byla kapitálově propojena s francouzskou společností Le Carbone S. A. v Gennevilliers. Zpráva o valné hromadě z roku 1933 uvádí akciový kapitál české společnosti 800 000 Kč, rozdělený na osm set akcií po tisíci korunách. Francouzská Le Carbone upsala akcie v hodnotě 320 000 Kč a stejnou částku Česká banka Union; dostupný výřez pramene neumožňuje bezpečně přečíst celé jméno dalšího akcionáře, a proto není důvod je domýšlet.
Karbon tak představuje zajímavý příklad značky, která byla současně československým výrobkem a součástí mezinárodního průmyslového systému.
Uhlík, elektřina a Le Carbone
Jméno společnosti nebylo náhodné. Uhlík měl v tehdejší elektrotechnice mimořádný význam a sortiment české Le Carbone byl mnohem širší než obyčejné baterie do svítilen. Firemní inzerát z roku 1940 nabízí mikrofonní uhlové membrány a elektrody, uhlový prach a kuličky, suché i mokré články se vzdušnou depolarizací pro telefonní, telegrafní a signalizační zařízení či elektrické hodiny. Vedle této profesionální techniky se objevoval výrobek určený široké veřejnosti: „Prvotřídní baterie KARBON všech typů do kapesních svítilen a radia.“
Právě baterie byly ideálním výrobkem pro vytvoření samostatné spotřebitelské značky. Zákazník nepotřeboval rozumět chemickým procesům uvnitř galvanického článku. Potřeboval si zapamatovat jednoduché jméno, aby o stejný výrobek mohl při příští návštěvě obchodu znovu požádat. Karbon byl pro takovou úlohu téměř ideální – krátký, technicky znějící a snadno zapamatovatelný.
Továrna ve Staré Boleslavi a cesta na světové trhy
Výroba probíhala ve Staré Boleslavi. Elektrotechnické ročenky z let 1937 a 1938 již výslovně uvádějí Českou akciovou společnost Le Carbone s továrnou ve Staré Boleslavi a pražskou obchodní adresou Karlín, Královská 69. Inzerce nabízela „suché i mokré AD články se vzdušnou depolarisací“ a „prvotřídní baterie Karbon všech typů“.
Firma ovšem působila na československém trhu prokazatelně už dříve. Elektrotechnická ročenka ESČ z roku 1935 ji zachycuje ještě na adrese Praha IX., Poděbradova 195, s telefonem 29 441. A především zde nacházíme jednoznačný údaj o výrobě galvanických článků a kapesních baterií Karbon. Stejný pramen uvádí splacený kapitál 800 000 Kč a také exportní odbytiště: Stockholm, Milán, Ameriku a Austrálii.
To výrazně mění pohled na zdánlivě obyčejnou baterii za tři koruny. Karbon nebyl lokální výrobek určený několika pražským obchodům. Československá Le Carbone byla zapojena do mezinárodního obchodu a její produkce mířila daleko za hranice republiky.
Výrobce, který pomáhal určovat pravidla
Postavení společnosti dobře dokládá skutečnost, že Le Carbone nebyla pouze pasivním výrobcem podle existujících předpisů. Patřila mezi podniky, které se podílely na jejich vytváření. V roce 1938 byla členem komise Elektrotechnického svazu československého, která vypracovala normu ČSN-ESČ 117a „Suché baterie do svítilen“. V komisi byly vedle průmyslových firem zastoupeny rovněž významné státní instituce včetně ministerstva národní obrany a ministerstva pošt a telegrafů.
Je to důležitý detail. Ukazuje, že závod ve Staré Boleslavi nepatřil k okrajovým producentům levného spotřebního zboží. Le Carbone byla respektovanou součástí československého elektrotechnického průmyslu.
Baterie číslo 100 za tři koruny
Na reklamách je zachycen výrobek s označením 100 a cenou Kč 3,-. Číslo 100 bylo pravděpodobně typovým označením baterie; dostupné podklady však zatím nedovolují bezpečně určit jeho přesný technický význam. Bylo by proto zavádějící vykládat číslo jako napětí nebo kapacitu podle dnešního způsobu značení. Definitivní odpověď by mohl přinést dobový ceník, výrobní katalog Le Carbone nebo technická dokumentace k normě pro suché baterie.
Cena 3 Kč je pro datování reklamy podstatně zajímavější. Společně s použitím československého měnového označení a celkovým výtvarným provedením podporuje zařazení reklamy do druhé poloviny třicátých let. Značka Karbon je v pramenech bezpečně doložena nejméně od poloviny třicátých let a pokračuje v inzerci i v následujícím desetiletí.
Dnes může plochá baterie působit jako naprosto banální předmět. Ve třicátých letech ale patřila k věcem, které nenápadně měnily každodenní život. Elektrické světlo už nemuselo být připoutáno k místnosti a elektrické síti. Kapesní svítilna mohla být v domácnosti, automobilu, dílně, sklepě nebo v kapse člověka na cestě. Baterie byla malým přenosným zásobníkem energie. A právě proto její reklama nemusela vyprávět komplikovaný příběh. Stačilo ukázat výrobek.
Plechová tabule a smaltovaná dveřovka
Dvojice dochovaných reklam Karbon dobře ukazuje dvě různé úrovně tehdejší propagace. Plechová tabule pracuje s výraznější obrazovou kompozicí a naddimenzovaným výrobkem. Je určena k tomu, aby upoutala pohled a zapsala značku do paměti.
Smaltovaná dveřovka má jinou úlohu. Je malá, vertikální a opatřená dvojicí otvorů pro zavěšení. Její sdělení je téměř dokonale úsporné: BATERIE – KARBON. Zákazník stojící před obchodem nepotřeboval nic dalšího vědět. Tabulka mu sdělovala, že právě zde výrobek dostane.
Bílý podklad dveřovky, mohutné modré písmo a modrá baterie zvýrazněná žlutou září přesně odpovídají potřebě rychlé čitelnosti. Smalt měl zároveň praktickou výhodu – byl odolný proti povětrnosti, vlhkosti i běžnému provozu a mohl na dveřích obchodu vydržet dlouhá léta.
Dva dochované předměty tak nejsou jen dvěma variantami jednoho obrázku. Představují dva články jednoho reklamního systému: větší tabule vytvářela pozornost a povědomí o značce, dveřovka přivedla výrobek přímo k místu prodeje.
Albert Jonáš – velmi silná stopa, nikoli definitivní podpis
Výtvarná historie Karbonu má ještě jednu mimořádně zajímavou rovinu. Odborná publikace Design v českých zemích 1900–2000, vydaná Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a nakladatelstvím Academia, spojuje reklamu baterií Karbon se jménem významného reklamního designéra Alberta Jonáše (1893–1974).
Publikace charakterizuje Jonáše jako velmi aktivního reklamního designéra a tvůrce více než 150 plakátů a inzertů. Pro jeho práci byla charakteristická redukce figurální složky na abstrahovaný tvar spojená s hyperrealistickým a naddimenzovaným zobrazením výrobku. Mezi konkrétními příklady odborná literatura výslovně uvádí Poděbradku, mýdlo Otta, baterie Karbon a radiopřijímače Telefunken.
Je to mimořádně silná stopa a zejména u větší plechové reklamy je příbuznost s popsaným Jonášovým principem nápadná: výrobek je vytržen z běžného prostředí, zvětšen a postaven do centra kompozice.
Je však nutné zachovat přesnost. Odborná literatura dokládá Jonášovo spojení s reklamou baterií Karbon obecně, nikoli zatím autorství těchto dvou konkrétních dochovaných reklam. Dokud nebude nalezena signovaná předloha, dobová reprodukce, katalog nebo jiný přímý pramen, nelze ani plechovou tabuli, ani smaltovanou dveřovku definitivně označit za Jonášovo dílo.
Karbon za protektorátu
Zánik první republiky neznamenal konec společnosti. V reprezentativním sborníku Z vývoje české technické tvorby z roku 1940 se objevuje firemní reklama České akciové společnosti Le Carbone, tehdy na adrese Praha X., Královská 69. Nabízí uhlíkové komponenty, články pro telekomunikační a signalizační techniku a samozřejmě baterie Karbon pro kapesní svítilny a rádia.
V pozdějších protektorátních dokumentech už nacházíme firmu na adrese Královská 81, německy Königsstraße 81, pod názvem Böhmische Aktiengesellschaft „Le Carbone“. Reklama pokračovala také během války. V časopise Vládní vojsko se v letech 1943–1945 opakovaně objevovalo sdělení, že prvotřídní baterie vyrábí Česká akciová společnost Le Carbone v Praze-Karlíně. Firemní inzerát z roku 1943 se objevil rovněž ve Filmovém kurýru.
Za adresami a reklamou stáli konkrétní lidé. Z roku 1945 se dochovala pozoruhodná zmínka o šedesáti českých zaměstnancích firmy Le Carbone ve Staré Boleslavi, označené přímo jako výrobce baterií a galvanických článků. Zaměstnanci adresovali dopis prezidentu Edvardu Benešovi. Je to jeden z nalezených pramenů, který dovoluje zahlédnout továrnu nikoli jako anonymní značku, ale jako skutečné pracoviště desítek lidí.
Rok 1948 a konec samostatné Le Carbone
Po válce přišla zásadní změna. Česká akciová společnost Le Carbone byla znárodněna a její podnik začleněn do nově organizovaného státního bateriového průmyslu. Úřední vyhláška publikovaná 4. července 1948 stanovila, že národní podnik Bateria, závody na akumulátory a baterie vstupuje s účinností od 1. ledna 1948 mimo jiné také do České akciové společnosti Le Carbone se sídlem Praha X., Královská 81.
Pozdější monografie Sto let mladoboleslavské akumulátorky 1903–2003 tuto proměnu potvrzuje. Do Baterie, n. p. Slaný byli zařazeni také výrobci suchých baterií Daimon v Podmoklech u Děčína a Le Carbone ve Staré Boleslavi.
Tím končí samostatný příběh české Le Carbone a postupně také značky Karbon. Nezmizela proto, že by baterie přestaly být potřebné. Právě naopak – jejich význam rostl. Zmizela původní obchodní identita podniku, protože zestátnění československého průmyslu vytvořilo novou organizační a značkovou strukturu.
Malá baterie, velký příběh
Obě reklamy Karbon jsou krásným příkladem
Zdroje
Z vývoje české technické tvorby. Sborník vydaný k 75. výročí založení Spolku českých inženýrů v Praze, 1940, s. 392 – firemní inzerát České akciové společnosti Le Carbone, Praha X., Královská 69; sortiment uhlíkových výrobků, galvanických článků a baterií Karbon.
Elektrotechnická ročenka ESČ 1935 – Česká akciová společnost Le Carbone, Praha IX., Poděbradova 195; výroba galvanických článků a kapesních baterií Karbon, kapitál 800 000 Kč a údaje o exportu.
Elektrotechnická ročenka ESČ 1937 – Česká akciová společnost Le Carbone, továrna ve Staré Boleslavi, Praha-Karlín, Královská 69; telefon 62 221, telegrafní adresa KARBADIA, kapesní baterie a články se vzdušnou depolarizací.
Elektrotechnická ročenka ESČ 1938 – firemní inzerce Le Carbone; suché a mokré AD články se vzdušnou depolarizací a „prvotřídní baterie Karbon všech typů“.
Lidové noviny, 8. 7. 1933 – zpráva o valné hromadě společnosti Le Carbone; akciový kapitál 800 000 Kč, podíl francouzské Le Carbone S. A. Gennevilliers a České banky Union.
ČSN-ESČ 117a: Suché baterie do svítilen, 1938 – Le Carbone jako člen komise Elektrotechnického svazu československého, která normu připravovala.
Design v českých zemích 1900–2000. Uměleckoprůmyslové museum v Praze / Academia, 2016 – Albert Jonáš a charakteristika jeho reklamní tvorby; mezi uváděnými realizacemi výslovně „baterie Karbon“.
Filmový kurýr, 29. 1. 1943 – inzerce České akciové společnosti Le Carbone, Praha X., Královská 81, telefon 642-15.
Vládní vojsko, 1943–1945 – opakované inzeráty České akciové společnosti Le Carbone, Praha-Karlín, propagující její baterie.
Úřední list Protektorátu Čechy a Morava, 15. a 17. 7. 1943 – společnost vedena jako Böhmische Aktiengesellschaft „Le Carbone“, Prag X., Königsstraße 81.
Úřední list Československé republiky, 4. 7. 1948 – vyhláška ministra průmyslu o začlenění České akciové společnosti Le Carbone do národního podniku Bateria s účinností od 1. 1. 1948.
Sto let mladoboleslavské akumulátorky 1903–2003, 2003 – informace o začlenění výrobců suchých baterií Daimon Podmokly a Le Carbone Stará Boleslav do národního podniku Bateria Slaný.
Z Prahy do GULAGu, aneb, Překáželi, 1999 – zmínka o šedesáti českých zaměstnancích firmy Le Carbone, výrobce baterií a galvanických článků ve Staré Boleslavi, a jejich dopisu prezidentu Edvardu Benešovi z roku 1945.
