Kassavia seife

KASSAVIA – mýdlo z Velkého Března a zapomenutá filiálka Schichtových závodů

Jméno Kassavia dnes skoro nikomu nic neřekne. Ve dvacátých a třicátých letech však patřilo k severočeskému chemickému průmyslu a především ke světu, v němž bylo obyčejné mýdlo strategickým zbožím každé domácnosti. Domovem Kassavie bylo Velké Březno nad Labem, tehdejší Großpriesen, několik kilometrů od Ústí nad Labem. Právě zde se ve dvacátých letech rozběhla výroba mýdla, pracích prostředků a dalších chemických výrobků. A hlavně: místní historické prameny označují Kassavii přímo jako filiálku Schichtových závodů. Na fotografiích z třicátých let se dokonce dochovaly průvody procházející kolem závodu s popisem „KASSAVIA, což byla filiálka Schichtových závodů ve Velkém Březně“.

To je pro historii značky velmi důležitá stopa. Schichtové tehdy nebyli obyčejní výrobci mýdla. Z malé mydlářské dílny Georga Schichta v Rynolticích vyrostl během několika desetiletí jeden z nejvýznamnějších tukových a chemických podniků ve střední Evropě. Johann Schicht přesunul výrobu k Ústí nad Labem, kde měl podnik ideální spojení po Labi i železnici, a ze Střekova postupně vybudoval průmyslový komplex pro výrobu mýdel, tuků, olejů a dalších produktů. Roku 1891 byla zaregistrována nejslavnější značka podniku – mýdlo s jelenem – a roku 1906 se rodinná firma změnila v akciovou společnost Georg Schicht AG. V roce 1929 se Schichtův podnik stal součástí nově vznikajícího koncernu Unilever. Kassavia tedy vyrůstala v bezprostředním sousedství jednoho z největších evropských výrobců mýdla a podle velkobřezenských pramenů přímo jako jeho pobočný závod. Přesnou právní strukturu vlastnictví Kassavie ve dvacátých letech se mi zatím nepodařilo doložit obchodním rejstříkem, takže bych na webu raději nepsal, že „Kassavii založil Johann Schicht“ nebo že šlo po celé období o stoprocentně vlastněnou dceřinou společnost. To už by bylo o krok dál, než kam sahají nalezené dokumenty. Propojení se Schichtovými závody je ale doložené velmi silně.

Nejdůležitější důkaz o samotné výrobě přináší Archiv města Ústí nad Labem. V inventáři stavební a průmyslové agendy okresního úřadu se nachází samostatná položka „Kassavia Velké Březno“ a u ní zcela konkrétní výčet zařízení: nádrže na louhy, výrobna mýdla, výrobna mýdlového prášku a zařízení pro vaření mýdla. Dokumentace pokrývá období 1924–1938. Tady už není prostor pro dohady – ve Velkém Březně skutečně fungovala průmyslová mýdlárna Kassavia nejpozději od poloviny dvacátých let. Z roku 1926 se navíc dochoval reklamní účet Kassavie z Velkého Března, takže podnik v té době už nejen vyráběl, ale měl vlastní obchodní identitu a distribuoval své výrobky.

Velmi hezky do sebe zapadá reklama z března 1933. Německojazyčný československý tisk představuje podnik přímo jako „Seifenfabrik KASSAVIA“, tedy mýdlárnu Kassavia, která dodává „ganz erstklassige Kernseifen“ – prvotřídní jádrová mýdla – opatřená vlastní ochrannou známkou. Jádrové mýdlo nebylo luxusní parfémované toaletní mýdélko do koupelny. Šlo především o pevné, praktické mýdlo určené k praní a běžnému domácímu čištění, tedy o zboží každodenní potřeby. Právě v této kategorii se odehrávala obrovská konkurence mezi výrobci, protože kostka mýdla ležela v téměř každé domácnosti a spotřebovávala se stále znovu. Pro výrobce proto nebylo důležité jen mýdlo dobře uvařit, ale také vtisknout zákazníkovi do paměti značku, obal, ochrannou známku a jméno.

A sortiment byl ještě širší. Dochoval se prvorepublikový účet, na němž je uvedeno „KASSAVIA – TERPENTINOVÉ MÝDLO č. 20“. To je mimořádně pěkný doklad toho, že Kassavia neprodávala jedinou univerzální kostku, ale měla jednotlivé druhy či receptury označované názvem a číslem. Archivní dokumenty současně potvrzují výrobu mýdlového prášku a muzeální sbírky v Německu uchovávají dokonce originální balení pracího prostředku Kassavia-Werke z let 1938–1945, určeného pro bílé, hrubé i barevné prádlo. Na obalu je detailní návod k namáčení a praní a jedno balení mělo vystačit přibližně na 25 až 30 litrů vody. Kassavia tedy patřila k těm podnikům, které už během první poloviny 20. století překračovaly klasickou představu mýdlárny a postupně vytvářely širší sortiment domácí chemie.

Podnik byl ve skutečnosti ještě pestřejší. V hospodářských pramenech se objevuje jako Kassavia-Werke, Gesellschaft mit beschränkter Haftung, Großpriesen, tedy Kassavia-Werke, společnost s ručením omezeným, Velké Březno. Obchodní ročenka Compass ji takto eviduje ještě v letech 1940 i 1944. V dalších obchodních dokumentech je Kassavia spojována také s výrobou škrobu, dextrinu, chemických výrobků a potravinářských či výživových produktů. Roku 1937 se její jméno dokonce objevuje v maďarském odborném lesnickém časopise: Kassavia-Werke z Velkého Března vyráběla přípravek Coniferol, používaný k ochraně stromů proti okusu zvěří. Z jedné kostky mýdla se nám tak najednou vynořuje poměrně všestranný chemický závod.

Do příběhu Kassavie však zasáhly dějiny mnohem temněji, než naznačují její veselé prvorepublikové reklamy. Po záboru Sudet v roce 1938 se Velké Březno stalo součástí nacistického Německa a podnik pokračoval pod německým označením Kassavia-Werke GmbH, Großpriesen. Místní kronikářské zpracování uvádí, že od roku 1942 byl přímo v továrně Kassavia umístěn zajatecký tábor pro sovětské válečné zajatce a zároveň zde pracovalo přibližně 50 Francouzů. Je to podstatná část historie závodu a podle mě patří do příběhu značky stejně jako reklamní cedule a obaly. Staré reklamy jsou půvabné právě tím, že zachycují každodennost své doby, ale podnik, který je vyráběl, nemohl stát mimo velké dějiny Evropy.

Konec války znamenal konec starého hospodářského světa severních Čech. Kassavia však nezmizela okamžitě. Archiv Okresního národního výboru v Ústí nad Labem eviduje firmu Kassavia, s. r. o. ještě pro období 1945–1948. Poté se samostatná historie podniku ztrácí v poválečném znárodňování, slučování chemických a tukových závodů a reorganizaci československého průmyslu. Zůstalo však něco velmi zvláštního: jméno továrny přežilo v místní krajině. Ve Velkém Březně se dodnes používá označení „studna Kassavia“ pro někdejší zdroj vody spojený s továrním areálem. Název firmy tak přežil samotný podnik – což je skoro dokonale český způsob průmyslové nesmrtelnosti. Továrna je pryč, ale po osmdesáti letech pořád můžete mít studnu pojmenovanou podle mýdla.

Mýdlo Kassavia je tedy nejlepší datovat především do období zhruba 1924–1938, pokud jde o československé provedení s označením Velké Březno. Německý výrobek označený Großpriesen, případně Kassavia-Werke GmbH, může pocházet také z let 1938–1945. Samotná značka rozhodně nebyla anonymní malovýrobou. Stála za ní průmyslová mýdlárna napojená na slavný svět Schichtových závodů, vyrábějící jádrová i terpentýnová mýdla, mýdlové a prací prášky a řadu dalších chemických produktů. To dává i zdánlivě obyčejné kostce nebo reklamní ceduli Kassavia docela pěkný druhý život: je to drobný pozůstatek severočeského průmyslového impéria, které kdysi zásobovalo mýdlem domácnosti daleko za hranicemi Ústecka.

Zdroje:
Archiv města Ústí nad Labem – fond Okresní úřad Ústí nad Labem, Kassavia Velké Březno, výrobna mýdla a mýdlového prášku 1924–1938. 
Obec Velké Březno – historické fotografie a označení Kassavie jako filiálky Schichtových závodů. 
Sozialdemokrat, 12. 3. 1933 – reklama „Seifenfabrik KASSAVIA“ na jádrová mýdla. 
Compass, Kommerzielles Jahrbuch 1940 a 1944 – Kassavia-Werke GmbH, Großpriesen. 
Heimatmuseum Stadt Teltow – dochovaný prací prášek Kassavia-Werke, 1938–1945. 
Archiv ONV Ústí nad Labem – Kassavia, s. r. o., 1945–1948. 
Obec Velké Březno, Velké Březno a Valtířov – váleční zajatci v továrně Kassavia. 
Aukro – dochovaný obchodní doklad „Kassavia – Terpentinové mýdlo č. 20“.