Keller a spol.

Keller & Co. – klobouky z Litvínova, které putovaly do světa

Na účtu z února 1933 je všechno, čím se tehdejší úspěšná továrna chtěla pochlubit. V levé části stojí mohutný průmyslový areál s dlouhými výrobními halami a čtyřmi kouřícími komíny. Vpravo elegantní nápis: „Továrna na vlněné štumpy a klobouky – Keller a spol., Horní Litvínov, Čechy, ČSR.“ Není to jen ozdobná hlavička firemního papíru. Kellerové patřili k podnikatelům, kteří během několika desetiletí proměnili Horní Litvínov v jedno z výrazných průmyslových měst severních Čech. A jejich klobouky se nakonec dostaly mnohem dál než do Prahy, Vídně nebo Berlína.

Dokonce až na Dálný východ.

Příběh začal dříve než Kellerové

Místo, na němž později vyrostla Kellerova továrna, mělo textilní minulost už před jejich příchodem. Roku 1863 zde Gustav Hermann Reimann, někdejší nájemce soukenické továrny a zároveň podílník firmy C. A. Müller, postavil novou soukenickou továrnu při cestě směrem na Šumnou. Zlom přišel roku 1879. Podnik koupila firma Keller & Co. Dobový regionální pramen mluví přímo o bratrech Kellerových. Spolu s továrnou získali vodní práva a další pozemky a v Horním Litvínově zahájili výrobu plstěných klobouků. Jiný historický pramen doplňuje důležitý detail: Kellerové přišli z Lennepu v Porýní, dnešní části německého Remscheidu.

To dobře vysvětluje, proč se rodina pustila právě do průmyslové výroby pokrývek hlavy. Nebyl to místní živnostník, který postupně přistavoval dílnu za domem. Do Litvínova přicházela podnikatelská rodina z jedné z průmyslově nejrozvinutějších částí Německa. A přišla v pravou chvíli. Horní Litvínov se během 19. století měnil z menšího podkrušnohorského města v průmyslové centrum. Textil zde měl mimořádně dlouhou tradici a Kellerové se stali součástí nové generace továren, která už pracovala ve velkém měřítku. Historické mapy ukazují tovární objekty i soustavu vodních náhonů a rybníků, které zásobovaly místní průmysl vodou.

Z továrny vznikl průmyslový kolos

Na přelomu století už Kellerova továrna nebyla nenápadným textilním provozem. Historická pohlednice z roku 1903 zachycuje vedle elektrické centrály a přádelny E. G. Pick také Keller & Co. Hutfabrik. Další dochované pohlednice používají kolem roku 1906 dokonce označení „Hof-Hutfabrik Keller & Co.“, tedy dvorní továrna na klobouky.

To není zanedbatelný detail. S firmou byl totiž spojen Wilhelm Keller, který je v oficiální databázi rakouského parlamentu veden nejen jako průmyslník a výrobce klobouků, ale rovněž jako Hoflieferant – dvorní dodavatel. Regionální pramen uvádí, že podnik v době svého rozkvětu zaměstnával kolem 500 lidí a své výrobky vyvážel do celého světa. Pět set zaměstnanců už znamenalo něco úplně jiného než kloboučnickou manufakturu. Keller byl jedním z velkých průmyslových podniků města. A firemní hlavička z tvé sbírky tomu odpovídá. Továrna na ní není zobrazena jako několik budov. Je to téměř malé město.

Co byly „vlněné štumpy“

Právě nápis na tvém účtu je zajímavý i technologicky. Keller se neprezentoval pouze jako výrobce hotových klobouků, ale jako „Továrna na vlněné štumpy a klobouky“. Štump, německy Stumpen, byl polotovar klobouku – vytvarovaný plstěný základ, který se následně barvil, lisoval, tvaroval, apretoval a dokončoval. Keller tedy nebyl pouze konfekční výrobce přišívající pásky na nakoupené kloboukové korpusy. Podnik ovládal zásadní část samotného výrobního procesu. Potvrzuje to i dochovaná korespondence z roku 1924, na níž je firma označena jako „Wollstumpen und Hutfabrik Keller & Co.“ – továrna na vlněné štumpy a klobouky. Český text na faktuře tedy prakticky přesně převádí původní německé obchodní označení firmy.

Wilhelm Keller – továrník, který vstoupil do politiky

Nejvýraznější postavou firmy byl Wilhelm Keller. Narodil se 30. ledna 1866 v Lennepu v Porýní a zemřel 29. března 1941 v Horním Litvínově. Rakouský parlament jej eviduje jako průmyslníka, výrobce klobouků a císařského a královského dvorního dodavatele. Jeho ambice ovšem nekončily u továrních vrat.

Působil v obecní radě Horního Litvínova, v okresním výboru a v chebské obchodní a živnostenské komoře. Roku 1908byl za tuto komoru zvolen poslancem Českého zemského sněmu. Výsledek volby máme přímo ve stenografickém protokolu sněmu: z 25 přítomných volitelů získal Keller 19 hlasů. V roce 1911 se dostal ještě výš – do vídeňské Říšské rady. Mandát vykonával až do rozpadu monarchie v roce 1918 a krátce byl také členem Prozatímního národního shromáždění německého Rakouska. Továrník z Horního Litvínova se tak pohyboval přímo v nejvyšších politických patrech habsburské monarchie.

Kellerova vila

Úspěch podniku se samozřejmě propsal také do architektury. Vedle továrního komplexu vznikla reprezentativní Kellerova vila s rozsáhlým parkem. Městský historický materiál datuje dokončení vily do roku 1898, jiný regionální zdroj uvádí rok 1895 a jako architekta Františka Nusku. Tady bych na webu zůstal opatrný a napsal jednoduše „v druhé polovině 90. let 19. století“. Dva dostupné prameny si totiž v přesném roce odporují. František Nuska je s Kellerem spojen ještě jednou. Když se v Litvínově roku 1910 připravovala stavba místního Turnhalle, stavební práce následně dozoroval právě Wilhelm Keller. Keller tedy nebyl pouze majitelem továrny. Patřil mezi lidi, kteří spoluutvářeli veřejný život města.

A teď nejlepší objev: klobouky Keller až v Asii

Tady začíná část příběhu, kterou bych na webu určitě nechal. Bakalářská práce Tomáše Gecka Československo-japonské mezinárodní vztahy v době první republiky, obhájená na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, pracuje mimo jiné s archiváliemi československého ministerstva zahraničí a Archivu Akademie věd. Autor sestavil seznam československých podniků, které pronikaly na japonský a dálněvýchodní trh. Vedle Hückelových klobouků z Nového Jičína, Janyšky z Valašského Meziříčí nebo Škodových závodů se objevuje: Keller a spol. – Horní Litvínov – plstěné klobouky – Rudolf Hermann, Dairen. Dairen je dnešní Ta-lien (Dalian) v Číně, tehdy významný obchodní přístav v Mandžusku pod japonským vlivem.

A ještě zajímavější je kontext. Dokument pochází ze seznamu firem připravovaného v souvislosti se Severoevropskou výstavou v Ósace roku 1936. Práce konstatuje, že právě československý kloboučnický průmysl patřil mezi obory, které při pronikání na japonský trh poměrně intenzivně využívaly místní obchodní zástupce. Takže větu, že Keller vyvážel „do celého světa“, nemusíme chápat jako reklamní nadsázku. Máme konkrétní archivní stopu vedoucí z Horního Litvínova přes Evropu až do Mandžuska a Japonska. To je na tom příběhu fantastické.

Od módních klobouků k tropickým helmám

Pak ale přišla úplně jiná kapitola. Po připojení Sudet k nacistickému Německu v roce 1938 pokračovala firma v činnosti. Hospodářský Compass pro Sudety z roku 1940 stále eviduje Keller & Co., Ober-Leutensdorf. A máme dokonce dochované výrobky. Keller & Co. vyráběl za druhé světové války tropické korkové přilby pro německou armádu. Na dochovaných exemplářích jsou značky: KELLER & CO.OBERLEUTENSDORFa některé kusy jsou datovány do roku 1941. Továrna, která ještě ve třicátých letech nabízela elegantní plstěné klobouky a jejich polotovary, se tak během války zapojila také do výroby vojenských pokrývek hlavy. Wilhelm Keller tuto poslední proměnu svého podniku ještě zažil. Zemřel v Horním Litvínově 29. března 1941.

Po válce přišel konec

Rok 1945 znamenal zásadní zlom. Podnik přešel pod státní správu a následovalo znárodnění. Tady máme mimořádně pevný pramen: ve vyhlášce č. 1254/1948 je mezi znárodněnými podniky výslovně uvedeno:

„Keller a spol., se sídlem v Horním Litvínově, spr. okr. Most.“

Tím prakticky končí sedmdesátiletá historie Kellerovy firmy. V roce 1948 byla výroba klobouků v Litvínově ukončena. Areál následně získaly národní podniky Korda a Dehor. Od konce padesátých let sloužila někdejší Kellerova továrna jako ubytovna. Průmyslový svět, který vidíme na firemní faktuře z roku 1933, zmizel. Ne však úplně.

Továrna, která přežila vlastní firmu

V září 1992 získala část někdejšího Kellerova areálu úplně novou funkci. Po stavebních úpravách zde město Litvínov zřídilo Scholu Humanitas. A tak se uzavírá pozoruhodný kruh. Budovou, ve které kdysi pracovaly stovky lidí a vznikaly klobouky posílané přes půl světa, dnes místo dělníků procházejí studenti.

A ten obyčejný účet?

Právě proto je účet z 27. února 1933 zajímavější, než se na první pohled zdá. Je vystaven v okamžiku, kdy za sebou měla firma více než půl století existence. Její zakladatelská generace vybudovala v Horním Litvínově obrovský podnik, Wilhelm Keller se z továrníka stal poslancem, společnost získala postavení dvorního dodavatele a její výrobky mířily daleko za hranice Československa. Za několik let bude Horní Litvínov znovu Oberleutensdorf. Kellerova továrna začne vyrábět také pro německou armádu. A za patnáct let od vystavení tohoto účtu výroba klobouků skončí definitivně. Zůstane několik budov, staré pohlednice, klobouky a vojenské tropické helmy rozptýlené po světových sbírkách – a podobné firemní dokumenty. 

Papír za 25 korun a 95 haléřů je tak vlastně malým kusem historie jedné z velkých továren starého Litvínova.

Zdroje

Městský historický materiál Litvínova – „Návrat k tradicím“ – koupě továrny roku 1879, bratři Kellerové, vodní práva, cca 500 zaměstnanců, export, vila, poválečný osud továrny a Schola Humanitas.

Tomáš Gecko: Československo-japonské mezinárodní vztahy v době první republiky, FF UK – bakalářská práce založená mimo jiné na archivních pramenech AMZV a Archivu AV ČR; dokládá Keller a spol. jako výrobce plstěných klobouků se zástupcem Rudolfem Hermannem v Dairenu a vazbu na japonský trh. 
Bakalářská práce – Univerzita Karlova

Österreichisches Parlament – Wilhelm Keller – datum a místo narození a úmrtí, povolání, dvorní dodavatel, politické funkce, Říšská rada. 
Biografie Wilhelma Kellera – rakouský parlament

Stenografické protokoly Českého zemského sněmu, 1908 – přímý dobový doklad zvolení Wilhelma Kellera za chebskou obchodní a živnostenskou komoru.

Compass / historický hospodářský adresář Sudet 1940 – evidence Keller & Co., Ober-Leutensdorf ještě za války.

Vyhláška č. 1254/1948 o znárodnění podniků – přímý právní doklad znárodnění firmy Keller a spol., Horní Litvínov.

Muzeum cenných papírů / historická pohlednice z roku 1906 – zachycuje Keller & Co. Hutfabrik v průmyslovém panoramatu Horního Litvínova.

Historie Litvínova – Bílý potok a tovární náhon – historické mapy, vodní systém a poloha Kellerovy továrny.

Databáze divadelní architektury – Wilhelm Keller a jeho podíl na výstavbě litvínovské Turnhalle.

Dochované výrobky Keller & Co. – exempláře tropických vojenských přileb značených Keller & Co., Oberleutensdorf, včetně kusu z roku 1941.