Kienzle II.

Kienzle – čas, který se vyráběl i v Čechách

Příběh značky Kienzle je mnohem zajímavější než historie jednoho německého výrobce hodin. Je to příběh proměny hodin z drahého řemeslného výrobku v předmět každodenní potřeby, příběh průmyslové sériové výroby, automobilismu a nakonec také kus dějin českého hodinářství. Pro českého sběratele má navíc jednu docela zásadní pointu: Kienzle nebyla v našich zemích pouze dovážená značka. Od konce 19. století se hodiny Kienzle skutečně vyráběly v Chomutově. A chomutovská továrna patřila svého času k významným hodinářským závodům Rakouska-Uherska.

Od schwarzwaldské dílny k Jakobu Kienzlemu

Kořeny firmy sahají do roku 1822, kdy hodinářský mistr Johannes Schlenker založil ve Schwenningenu am Neckar na okraji Schwarzwaldu hodinářský podnik. Oblast Černého lesa byla tehdy jedním z nejdůležitějších evropských center výroby hodin. Vyráběly se zde především dostupnější dřevěné nástěnné hodiny, později tolik charakteristické kukačky a nejrůznější typy lidových i měšťanských hodin. Podnik rodiny Schlenkerových existoval několik desetiletí, rozhodující zlom však přišel až o více než šedesát let později.

V roce 1883 se čtyřiadvacetiletý Jakob Kienzle oženil s Agathou Schlenkerovou a vstoupil tak nejen do rodiny, ale také do hodinářského podniku. Kienzle nebyl typem romantického hodináře shrbeného nad jediným komplikovaným strojkem. Měl obchodní vzdělání, znal průmyslovou výrobu a velmi rychle pochopil něco, co bylo pro budoucnost firmy zásadní: kvalitní hodiny nebude nový průmyslový svět potřebovat po stovkách, ale po statisících a milionech. Od poloviny osmdesátých let nesla firma jméno Schlenker & Kienzle a právě Jakob Kienzle začal z poměrně tradičního hodinářského podniku budovat skutečnou továrnu. Podle Deutsche Biographie vyrobilo roku 1883 dvacet dělníků asi 2 100 čtrnáctidenních regulátorových strojků; už následující rok měla produkce dosáhnout přibližně 30 000 kusů.

Kienzle postupně zaváděl stroje, parní pohon, vlastní výrobu některých polotovarů a především nové metody organizace výroby. Zásadní byl přechod k principům označovaným jako „americký systém“: jednotlivé součástky se standardizovaly a vyráběly tak, aby byly vzájemně zaměnitelné. Používaly se jednodušší lisované a perforované desky strojků, šetřil se materiál a omezovalo množství ručního dopracování. Nebyla to drobná technická inovace. Znamenalo to, že hodiny přestávaly být kusem vytvořeným od začátku do konce jedním hodinářem a stávaly se moderním průmyslovým výrobkem. Cena klesala a Kienzle se mohlo dostat do domácností, které by si dříve kvalitní mechanické hodiny dovolit nemohly.

Chomutov: česká kapitola značky Kienzle

Právě tady se příběh pro české země stává mimořádně zajímavým. Když Rakousko-Uhersko zvýšilo dovozní cla na hodiny, začala být výroba v Německu a následný vývoz přes hranici ekonomicky méně výhodná. Jakob Kienzle zareagoval velmi pragmaticky: založil výrobní závod přímo na území monarchie. Roku 1887 vznikla pobočka v tehdejším Komotau, dnešním Chomutově. Některé dobové a regionální prameny uvádějí koupi a přestavbu starého Theusserova mlýna v roce 1888, takže je rozumné chápat rok 1887 jako založení pobočky a následující období jako faktický rozběh výroby.

Továrna ležela u Mühlstraße v prostoru někdejšího mlýna a Chomutované jí údajně říkali prostě „Uhrenbude“ – hodinová bouda. Název zní skoro komicky vzhledem k tomu, jak rychle se závod rozrostl. Regionální pramen zmiňuje parní stroj o výkonu 50 koní, dynamo a vodní kolo. Vyráběly se zde schwarzwaldské hodiny, vídeňské pendlovky, americké budíky i kuchyňské, pokojové a salonní hodiny. Kolem přelomu století zde pracovalo přibližně 230 lidí a chomutovská produkce nesměřovala jen na domácí trh – hodiny se vyvážely mimo jiné na Balkán, do Anglie a Skandinávie.

Původní mlýn přestal brzy stačit. V roce 1898 byla doplněna nová budova s parním pohonem a v letech 1904–1905vznikla další čtyřpodlažní tovární budova. Ve dvacátých letech pracovalo podle údajů databáze Vodní mlýny v chomutovském závodě přes 300 lidí. Místní závod nebyl nějakou bezvýznamnou montovnou na okraji německého koncernu. Oblastní muzeum v Chomutově dnes vlastní desítky hodin Kienzle právě proto, že značka patřila k významným součástem místní průmyslové historie.

A právě proto je při pohledu na staré hodiny Kienzle dobré zapomenout na jednoduché dělení „německá značka = německý výrobek“. Část historických hodin Kienzle skutečně vznikla v českém Chomutově. Zvlášť u kusů určených pro rakousko-uherský a později československý trh je tedy chomutovská stopa mimořádně důležitá.

Okřídlené hodiny – značka, kterou si zákazník zapamatoval

S růstem továrny vznikal také skutečný brand. Jedním z nejcharakterističtějších firemních znaků Kienzle se stal motiv okřídlených hodin či okřídleného kola. Není to pozdější sběratelská přezdívka – varianty této ochranné známky jsou doloženy už od devadesátých let 19. století. Databáze historických hodinářských ochranných známek Mikrolisk eviduje okřídlené hodiny Schlenker & Kienzle s registrací již 1. října 1895, další varianty následovaly v letech 1898, 1911, 1921 či 1923.

Symbol byl výborně zvolený. Křídla tradičně představovala rychlost a prchající čas a zároveň dávala technickému výrobku téměř mytologický rozměr. Na strojcích, katalozích, cifernících i reklamách tak vznikla snadno rozpoznatelná vizuální identita dávno před tím, než se slovo „branding“ stalo každodenní součástí reklamního slovníku. Pro dnešní sběratele je navíc podoba loga jednou z pomůcek při přibližném datování výrobku.

Miliony hodin místo hodinářského luxusu

Strategie Jakoba Kienzleho fungovala. Roku 1897 se stal jediným majitelem firmy a podnik dál prudce rostl. Kolem roku 1908 zaměstnával přibližně 1 700 lidí, do první světové války se jejich počet zhruba zdvojnásobil a roční výroba překročila několik milionů kusů. Kienzle cestoval po Evropě i Spojených státech, budoval obchodní zastoupení a z regionální továrny vytvořil mezinárodní podnik.

První světová válka tuto éru přerušila. Civilní hodinářská výroba ustoupila válečným zakázkám a část kapacit byla přeorientována na výrobu zapalovačů pro munici. Po válce však firma opět velmi rychle nastartovala. Roku 1919 začala používat název Kienzle Uhrenfabriken, v roce 1922 se změnila na rodinnou akciovou společnost. V té době už přibližně tři tisíce zaměstnanců vyráběly podle Deutsche Biographie okolo 15 000 hodin denně.

Kienzle přitom neuvízlo pouze u levných budíků. Od konce dvacátých let nabízelo také takzvané Stil-Uhren, designově propracovanější hodiny určené náročnější klientele. Některé modely ze třicátých let jsou dnes překvapivě moderní a ukazují, že Kienzle dokázalo spojovat průmyslovou sériovou výrobu s dobrým designem. Německé hodinářské muzeum uvádí, že ve třicátých letech patřilo Kienzle k největším výrobcům hodin v Německu a zaměstnávalo kolem 3 500 lidí.

Od budíku k automobilu a tachografu

Jedna z nejpozoruhodnějších odboček příběhu Kienzle vede do automobilu. Firma začala využívat zkušenosti s přesnou mechanikou pro přístrojové hodiny a měřicí zařízení. Roku 1923 vznikla v Kienzle Uhrenfabrik takzvaná Autorex-Uhr, která pomocí zapisovacího mechanismu zaznamenávala dobu jízdy a stání automobilu. V roce 1926 následoval Autograph zaznamenávající také ujetou vzdálenost a roku 1927 první přístroj řady TCO, který už zapisoval i rychlost. Continental, dnešní vlastník tradice VDO, považuje Autorex za přímého předchůdce moderního tachografu.

V roce 1928 byla přístrojová část podnikání vyčleněna do samostatné společnosti Kienzle Taxameter und Apparate AGve Villingenu. Historie obyčejných hodin Kienzle se tak nečekaně spojuje s historií taxametrů, automobilových přístrojů a pozdějších tachografů. Z firmy, která začala u schwarzwaldských hodin, tedy během jediného století vyrostl podnik měřící čas nejen na nočním stolku, ale také v automobilech a dopravě.

Válka, Chronotechna a konec Kienzle v Chomutově

Druhá světová válka zasáhla i chomutovský závod. Regionální prameny uvádějí, že namísto civilních hodin vyráběl mimo jiné mechanismy a součásti pro válečnou výrobu, včetně zapalovačů. Po roce 1945 se pak osud německého podniku v Československu zásadně změnil. Majetek byl konfiskován a závod se stal součástí reorganizovaného československého hodinářského průmyslu, později spojeného s národním podnikem Chronotechna.

U přesného roku definitivního ukončení výroby v Chomutově se prameny trochu rozcházejí. Expozice historických hodin v Teplicích uvádí začlenění do Chronotechny v roce 1948, databáze průmyslových objektů popisuje uzavření továrny v roce 1951 a Oblastní muzeum v Chomutově uvádí, že podnik byl v provozu do roku 1952. Jisté tedy je hlavně to, že samostatná éra Kienzle v Chomutově skončila po znárodnění a výroba zde definitivně zanikla na počátku padesátých let.

A právě tady vzniká krásná historická spojnice. Kienzle patří do stejného širšího příběhu československé hodinářské výroby jako pozdější Chronotechna a značka Prim. Neznamená to, že Prim byl jednoduše přejmenovaný Kienzle – to by bylo příliš zjednodušující. Znamená to ale, že technologické, výrobní a personální dědictví německých hodinářských továren na území Československa bylo po válce začleněno do nově budovaného státního hodinářského průmyslu.

Sedm milionů hodin – a potom pád

V západním Německu značka pokračovala a ještě několik desetiletí patřila k velkým evropským výrobcům. Roku 1962 dosáhla produkčního rekordu sedmi milionů hodin a hodinových strojků za jediný rok. To číslo dobře ukazuje, jak daleko se firma vzdálila malé Schlenkerově dílně z roku 1822. Kienzle se mezitím pustilo do automatických náramkových hodinek, elektrických a bateriových hodin a později také do quartzové technologie.

Stejně jako řada dalších velkých evropských hodinářských podniků však Kienzle nakonec těžce zasáhla proměna světového trhu, levnější asijská produkce a quartzová revoluce. Po dlouhém období ekonomických problémů podala historická hodinářská firma v roce 1996 návrh na konkurz. Samotné jméno Kienzle následně přežilo v nových vlastnických strukturách a na hodinkách se používá dodnes, ale původní obrovský průmyslový podnik, který zaměstnával tisíce lidí ve Schwenningenu a měl vlastní továrnu v Chomutově, už patří historii.

Kienzle jako svědek průmyslového století

Na starém budíku, reklamní ceduli nebo ciferníku Kienzle je proto zajímavější něco jiného než jen samotný výrobek. Za jménem se skrývá prakticky celé průmyslové století: schwarzwaldské hodinářské řemeslo, parní stroj, standardizovaná sériová výroba, první moderní marketing, automobilismus, tachograf, dvě světové války, znárodnění českého závodu, poválečný hospodářský zázrak i následný nástup elektroniky a levné globální výroby.

A pro českou sbírku staré reklamy má Kienzle ještě jeden půvab navíc. Není to jen německá značka, která se u nás prodávala. Je to značka, která měla více než půl století vlastní výrobní historii přímo v Chomutově. Pokud se tedy na českém trhu objeví starý budík, pendlovky, nástěnné hodiny nebo reklama Kienzle, mohou vyprávět nejen příběh Schwarzwaldu, ale také příběh severočeského průmyslu.

Zdroje

Deutsche Biographie – Jakob Kienzle. Deutsche Biographie
Deutsches Uhrenmuseum – Kienzle Design-Uhren, Luxus aus Schwenningen. Deutsches Uhrenmuseum
Oblastní muzeum v Chomutově – sbírkový fond hodin. Muzeum Chomutov
Regionální muzeum v Teplicích – Historické hodiny. Historické hodiny
Vodní mlýny – Theussův mlýn / továrna Kienzle v Chomutově. Historie chomutovské továrny
VDO / Continental – historie tachografu a přístrojů Kienzle. 100 Years of the Tachograph
Mikrolisk – databáze historických hodinářských ochranných známek Kienzle. Mikrolisk