Kneisl

Čokoláda z Holešova a příběh továrny, z níž se stal Sfinx

Když všechno začalo v jednom holešovském domě

Příběh čokolády Kneisl nezačíná čokoládou. Začíná roku 1863 v Holešově, kdy Philipp Kneisl zahájil ve svém domě na dnešní Palackého ulici výrobu cukrovinek. Byla to ještě doba, kdy čokoláda představovala poměrně drahé zboží a průmyslová výroba sladkostí v českých zemích teprve vznikala. Kneisl se proto zpočátku soustředil především na kandity a jednoduché cukrovinky – mezi nejstaršími výrobky jsou uváděny cukrové píšťalky a špalky. Z nenápadného provozu se však během několika desetiletí měl stát jeden z nejstarších a nejvýznamnějších moravských cukrovinkářských podniků. Muzeum čokolády ostatně řadí firmu Ph. Kneisl, Holešov, založenou roku 1863, vedle Fiedoru, Klugeho, Velimi, pozdějšího Orionu a Zory mezi průkopnické továrny, které vytvářely domácí čokoládový a cukrovinkářský průmysl.

Výroba se rychle rozrůstala. Původní prostory Philippova domu přestávaly stačit a k provozu přibývaly další objekty směrem k dnešní Grohově ulici. V určité fázi zde pracovalo už kolem dvaceti lidí. Na poměry šedesátých a sedmdesátých let 19. století to už nebyla domácí cukrářská dílna, ale skutečná manufakturní výroba.

Když Philipp Kneisl roku 1887 zemřel, podnik nezanikl. Vedení převzala jeho manželka Emilie Kneislová. Právě její role je v příběhu firmy důležitá: třináct let udržovala a rozvíjela podnik, aby jej roku 1900 mohla předat další generaci – synům Philippovi a Rudolfovi Kneislovým. Sortiment tehdy už čítal přibližně sedmdesát druhů výrobků, především kanditů, ovocných cukrovinek, dražé a pečiva.

Rudolf Kneisl a cesta od bonbonu k čokoládě

Právě druhá generace proměnila Kneislův podnik v moderní cukrovinkářskou továrnu. Bratři rozšiřovali sortiment a na počátku 20. století vstoupili také do výroby čokoládového zboží. Specializované dějiny československých čokoládových obalů uvádějí jako rok zahájení vlastní výroby čokolády 1906. Od této chvíle už Kneisl nebyl jen výrobcem bonbonů. Stával se čokoládovnou.

Rostoucí produkce měla jeden zásadní problém: stará holešovská továrna sevřená městskou zástavbou neměla kam růst. Rudolf Kneisl proto učinil rozhodnutí, které určilo další historii podniku na více než sto let. Začal budovat úplně nový závod v sousedních Všetulích.

Místo nebylo vybráno náhodně. Všetuly nabízely prostor, blízkost cukrovaru a především možnost železničního spojení. Nová továrna mohla získat vlastní vlečku napojenou na trať Kojetín–Ostrava. Cukr a další suroviny bylo možné přivážet po železnici a hotové cukrovinky expedovat ve velkém do vzdálených obchodů. Právě železnice byla jedním z předpokladů přerodu regionálního výrobce v podnik schopný zásobovat celé Rakousko-Uhersko.

Továrna byla dokončena roku 1910 a v následujícím roce se zde rozběhla výroba. Pro Holešov a Všetuly to musel být obrovský skok. Výroba, která před necelým půlstoletím začínala v jediném domě, se přesunula do moderního průmyslového areálu.

Sfinga, která hlídala čokoládu

Roku 1912 přišla další zásadní změna. Rudolf Kneisl vyplatil svého bratra a stal se jediným majitelem firmy. Ve stejném roce si nechal registrovat ochrannou známku s motivem sfingy.

Právě sfinga je pro další historii podniku klíčová.

Nebyla původně názvem celé továrny, ale ochranným symbolem Kneislovy firmy. Tajemná egyptská postava fungovala jako snadno rozpoznatelná značka v době, kdy zákazník často poznával výrobek spíše podle obrázku než podle komplikovaného názvu výrobce. Sfinga se postupně stala natolik silným symbolem závodu, že po druhé světové válce dala bývalé Kneislově továrně nové jméno:

SFINX.

Tím vzniká krásná kontinuita. Kneisl jako firma po válce v Československu zmizel, ale ochranná známka, kterou si Rudolf Kneisl zaregistroval roku 1912, jej vlastně přežila.

Kneislova čokoláda a značka PEKA

Po první světové válce se Kneisl ocitl v úplně novém státě. Rakousko-Uhersko se rozpadlo a s ním zmizel obrovský společný trh, na který byla řada moravských a českých továren zvyklá. Rudolf Kneisl se navíc jako příslušník německého prostředí ocitl v novém Československu v odlišné společenské situaci. Firma proto musela mnohem intenzivněji bojovat o domácího zákazníka.

Odpovědí byla mimo jiné značka PEKA, uvedená roku 1920 pro Kneislovy čokolády. Podnik vyráběl několik druhů tabulkové čokolády a současně rozšiřoval nabídku čokoládových cukrovinek. Vedle nich se objevovaly bonboniéry, čokoládové bonbony, figurky, dražé, želé, fondány, plněné cukrovinky a další výrobky.

Kneisl přitom nečekal, až si zákazník jeho čokoládu někde najde. Vybudoval vlastní obchodní síť. Podle dochovaných údajů měla firma více než šedesát vlastních luxusních prodejen. To je číslo, které výrazně mění představu o významu společnosti. Nešlo už o „holešovskou čokoládovnu“. Kneisl budoval vlastní maloobchodní svět, v němž mohl kontrolovat nejen výrobu, ale také způsob, jakým byly jeho čokolády a cukrovinky vystaveny a prodávány.

Reklamní cedule Kneisl proto patřila k propracovanému obchodnímu systému. Visela tam, kde měl zákazník značku zahlédnout, zapamatovat si ji a spojit ji s čokoládou a cukrovinkami z Holešova a Všetul.

Lentilky – malá barevná kapitola velké továrny

S Kneislem je spojena také jedna z nejznámějších českých cukrovinek – Lentilky.

Český rozhlas uvádí, že jejich výroba v holešovském závodě začala už roku 1907 a že název byl později registrován Kneislem. Jméno vychází z latinského označení čočky a přesně vystihuje tvar malé čokoládové pecičky obalené barevnou cukrovou vrstvou.

U tvrzení, že Kneisl byl „prvním výrobcem lentilek na světě“, je však vhodná určitá opatrnost. Regionální zdroje tuto formulaci používají, ale barevné čokoládové dražé existovalo v různých podobách i jinde. Bez silnějšího dobového patentového dokladu je proto bezpečnější říci něco, co doloženo je: Kneisl patřil k nejstarším výrobcům Lentilek v českých zemích a jejich výroba je v Holešově doložena od roku 1907.

Právě Lentilky krásně ukazují technologickou úroveň továrny. Vyrobit čokoládové jádro je jedna věc. Nanášet na něj v několika fázích rovnoměrné cukrové vrstvy, barvit je, leštit a produkovat statisíce prakticky stejných kousků je už typická průmyslová cukrovinkářská výroba.

„Vždy bezvadné zboží“

Jak sám podnik chtěl být vnímán, zachycuje publikace Holešov město a okres z roku 1935. Popisuje používání kvalitních surovin, hygienickou výrobu a mimo čokolády a dezerty připomíná kandity, dražé, želé, fondány a další cukrovinky. Firemním heslem bylo prosté:

„Vždy bezvadné zboží.“

Byla to přesně ta formulace, kterou potřeboval průmyslový výrobce potravin ve třicátých letech. Zákazník už neviděl cukráře, který mu zákusek vyrobil před očima. Kupoval zabalený výrobek z továrny vzdálené desítky nebo stovky kilometrů. Značka proto musela převzít roli osobní důvěry.

Jméno Kneisl mělo být zárukou, že čokoláda koupená dnes v Praze bude chutnat stejně jako ta, kterou zákazník koupil před měsícem v Brně.

Právě v tom spočívala síla moderních potravinářských značek.

Kneisl za okupace

Rok 1938 a následná okupace přinesly další komplikovanou kapitolu. Kneislovi byli německou rodinou a podnik za Protektorátu pokračoval v činnosti. Novější výstava města Holešova věnovaná místní minulosti připomíná, že během okupace se někteří členové rodiny Kneislů stali členy NSDAP a někteří němečtí zaměstnanci firmy patřili mezi aktivní nacisty; úředník Rudolf Niemetz například působil jako okresní vedoucí NSDAP.

Samotná továrna musela zároveň reagovat na válečné hospodářství. Kakao, cukr a další suroviny podléhaly přídělovému systému, takže se sortiment omezoval a objevovaly se náhražkové výrobky včetně umělého medu. Část výrobních prostor byla využita také k výrobě a montáži součástek pro Wehrmacht.

To je kapitola, kterou u Kneisla nelze vynechat. Stejně jako mnoho jiných průmyslových podniků se i cukrovinkářská továrna během války částečně změnila v součást válečné ekonomiky. Místo bonbonů a čokolád tak některými částmi závodu procházely výrobky určené německé armádě.

Rok 1945 – konec Kneisla v Holešově

Po osvobození se historie firmy dramaticky zlomila. Majetek německých vlastníků byl konfiskován a do závodu nastoupili národní správci. Poválečné období bylo komplikované; správci se měnili a výrobu bylo nutné obnovit v podmínkách nedostatku surovin. Bezprostředně po válce pracovalo v závodě asi 165 zaměstnanců, později jejich počet vzrostl přibližně na 280.

Přesto se továrna překvapivě rychle vrátila i k exportu. Od roku 1947 se čokoládové krokety, figurky, vánoční kolekce a velikonoční zboží vyvážely mimo jiné do Spojených států, zemí Beneluxu a Velké Británie.

Po komunistickém převratu následovalo úplné znárodnění a bývalý Kneislův závod byl začleněn do nově organizovaného československého cukrovinkářského průmyslu. A právě tehdy dostala továrna jméno odvozené od staré Kneislovy ochranné známky:

SFINX

Původní majitel zmizel z názvu. Sfinga však zůstala.

Kneisl odchází do Bavorska

Tím ale příběh značky Kneisl překvapivě nekončí.

Původní majitelé po válce obnovili výrobu v západním Německu, v bavorském Geretsriedu. Zde vznikla Kneisl Schokoladenfabrik, která pokračovala v čokoládové tradici rodiny mimo Československo. Existenci podniku v Geretsriedu potvrzují německé poválečné prameny i reklamy; ještě v osmdesátých letech se objevuje jako Kneisl Schokoladenfabrik GmbH & Co. KG, Buchenweg 3, Geretsried.

Zajímavý doklad přináší také německá historie čokoládovny Mauxion. Po druhé světové válce, kdy část německých výrobců neměla vlastní funkční závody, zadávali výrobu jiným firmám. Mezi podniky, které vyráběly tabulkovou čokoládu pro Mauxion, byla právě Ph. Kneisl Kakao-, Schokoladen- und Zuckerwarenfabrik v Geretsriedu.

Vznikly tak vlastně dvě větve jednoho příběhu.

V Holešově pokračovala někdejší Kneislova továrna jako Sfinx.

V Bavorsku pokračovalo jméno Kneisl.

Továrna, která přežila své jméno

Na Kneislově příběhu je nejpozoruhodnější jeho kontinuita. Philipp Kneisl začal roku 1863 vyrábět cukrovinky v jednom holešovském domě. Jeho vdova Emilie udržela podnik po jeho smrti. Synové Philipp a Rudolf jej převzali, Rudolf postavil velkou továrnu ve Všetulích, rozšířil výrobu čokolády, zaregistroval sfingu a vytvořil obchodní síť s desítkami prodejen.

Přišly dvě světové války, rozpad Rakouska-Uherska, vznik Československa, hospodářská krize, okupace, konfiskace a znárodnění.

Jméno Kneisl z továrny zmizelo.

Továrna však nezmizela.

A ještě pozoruhodnější je, že nezmizela ani sfinga, kterou si Rudolf Kneisl nechal roku 1912 zaregistrovat jako ochrannou známku. Z obchodního symbolu rodinné firmy se po válce stalo jméno celého závodu. Proto dnes málokdo spojuje Sfinx s německou rodinou Kneislů, přestože právě ona stojí u jeho počátku.

Když tedy držíme starou reklamní ceduli Kneisl, nedíváme se na reklamu nějaké zapomenuté čokoládovny, která kdysi existovala a zanikla.

Díváme se na začátek příběhu jedné z nejdelších cukrovinkářských tradic na Moravě.

Příběhu, který začal roku 1863 u Philippa Kneisla v Holešově, pokračoval čokoládou, Lentilkami, značkou Peka a sfingou – a jehož průmyslová stopa je ve Všetulích patrná ještě více než století poté.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE PRO RECLAMARE

ZNAČKA: Kneisl
ZAKLADATEL: Philipp Kneisl
ZALOŽENO: 1863
MÍSTO VZNIKU: Holešov
PŮVODNÍ PROVOZ: Palackého ulice, Holešov
HLAVNÍ TOVÁRNA: Všetuly u Holešova
NOVÁ TOVÁRNA: vybudována 1910, výroba od 1911
VÝROBA ČOKOLÁDY: doložena od roku 1906
LENTILKY: výroba v Holešově doložena od roku 1907
RUDOLF KNEISL: 1877 Holešov – 1955 Bad Reichenhall
JEDINÝ MAJITEL: Rudolf Kneisl od 1912
OCHRANNÁ ZNÁMKA SFINGY: 1912
ČOKOLÁDA PEKA: od 1920
SORTIMENT: čokolády, bonboniéry, čokoládové bonbony, kandity, dražé, želé, fondány, plněné cukrovinky, figurky a další sladkosti
PRODEJNÍ SÍŤ: více než 60 vlastních prodejen
POVÁLEČNÝ OSUD: konfiskace → národní správa → znárodnění → Sfinx
POKRAČOVÁNÍ RODINY: Kneisl Schokoladenfabrik, Geretsried, Bavorsko
PRO MAPU RECLAMARE: Všetuly u Holešova – pro tovární čokoládové reklamy; Holešov – pro samotný vznik firmy roku 1863.

ZDROJE

Město Holešov – Rudolf Kneisl: rodina, převzetí podniku, továrna ve Všetulích, ochranná známka sfingy a značka Peka.
Muzeum čokolády – Čokoláda v českých zemích: Kneisl mezi nejstaršími českými a moravskými průmyslovými výrobci cukrovinek a čokolády.
Regionální historie Holešova a Všetul: původní závod, výstavba nové továrny, sortiment, vlastní prodejny a poválečný vývoj.
Město Holešov – Místa s pamětí: továrna a rodina Kneislů během německé okupace.
Český rozhlas: počátky výroby Lentilek v holešovském závodě.
Portal Rheinische Geschichte: Ph. Kneisl Kakao-, Schokoladen- und Zuckerwarenfabrik v Geretsriedu a poválečná výroba čokolády pro Mauxion.
Historické německé reklamní materiály: Kneisl Schokoladenfabrik GmbH & Co. KG, Geretsried.