Kolínská cikorka XII.
Kolínská cikorka – z Kolína až do Prostějova
Když káva nebyla nápojem pro každý den
Na přelomu 19. a 20. století vypadala každodenní snídaně mnoha českých rodin jinak než dnes. Pravá zrnková káva byla poměrně drahá a pro značnou část domácností představovala spíš příležitostné než běžné zboží. Její místo proto zaujímaly kávové náhražky – nápoje připravované z čekanky, obilí, cukrové řepy a dalších surovin, které bylo možné pěstovat a zpracovávat doma.
Nejdůležitější z nich byla cikorka vyráběná z kořene čekanky. Po sklizni se kořeny sušily, pražily a mlely a vzniklá surovina se používala samostatně nebo se přidávala k pravé kávě. Výsledkem byl tmavý, výrazně vonící nápoj, který byl levný, snadno dostupný a během několika desetiletí se stal běžnou součástí každodenního života.
Právě na této masové spotřebě vyrostlo celé průmyslové odvětví. V českých zemích vznikaly sušárny čekanky, pražírny i velké továrny na kávové náhražky a mezi podniky, které dokázaly překročit regionální význam, patřila především Kolínská továrna na kávové náhražky.
Osm společníků a továrna na kolínském Zálabí
Podnik vznikl roku 1894 zásluhou skupiny osmi podílníků, mezi nimiž měl výrazné postavení kolínský stavitel, podnikatel a veřejný činitel Čeněk Kříčka. Nešlo přitom jen o člověka stojícího u obchodního zrodu firmy. Kříčka byl spojen také s výstavbou a architektonickou podobou továrního areálu, který vyrostl na kolínském Zálabí v Ovčárecké ulici čp. 305.
Místo bylo zvoleno velmi dobře. Kolín ležel uprostřed zemědělské oblasti vhodné pro pěstování čekanky a zároveň na významném železničním uzlu, odkud bylo možné rozvážet výrobky směrem k Praze, na Moravu i do dalších částí monarchie. Pro podnik založený na zpracování velkého množství zemědělské suroviny představovalo spojení venkova, železnice a průmyslového města téměř ideální kombinaci.
Firma rychle rostla. Už roku 1898 se změnila na akciovou společnost pod názvem Kolínská továrna na kávové náhražky, kupecký podnik akciový. Úřední název byl dlouhý, zákazníci však nepotřebovali znát celé firemní označení. Pro ně to byla jednoduše Kolínská cikorka.
Sokol, který držel balíček cikorky
Jedním z důvodů, proč se značka dokázala prosadit, byla velmi promyšlená práce s reklamou. Kolínská továrna nevystupovala pouze jako anonymní výrobce kávové náhražky. Vytvořila si vlastní výrazný symbol – sokola nesoucího v pařátech balíček cikorky.
V tehdejším českém prostředí měl sokol jasně čitelný význam. Připomínal české národní hnutí a firma tuto symboliku spojovala s důrazem na domácí původ zboží. V reklamě se objevovalo heslo „Svůj k svému“, které z obyčejného nákupu vytvářelo zároveň gesto podpory českému podnikání.
Sílu značky dobře ukazuje i to, že její znak nezůstal pouze na sáčcích, plakátech nebo reklamních cedulích. Roku 1904byla podle Kříčkova návrhu secesně upravena budova ředitele a reliéf sokola s balíčkem cikorky se objevil přímo v jejím štítu. Reklama se tak stala součástí architektury továrny – a právě díky tomu přežila i dobu, kdy samotná značka z běžného trhu zmizela.
Kolínský podnik navíc brzy pochopil něco, co dnes považujeme za samozřejmé: zákazník nekupuje jen výrobek, ale také jeho jméno, obal a příběh. Vedle samotné Kolínské cikorky proto vznikaly další značky, například Zlatá hospodyňkanebo Žitovka. Reklama se obracela především na ženy vedoucí domácnost a zdůrazňovala hospodárnost, praktičnost a každodenní použitelnost výrobku.
Z Kolína na Moravu: Prostějov
Skutečnou sílu podniku však ukázalo až jeho rozšiřování mimo Kolín. Už roku 1900, tedy pouhých šest let po založení původní továrny, vznikla filiálka v Prostějově.
Prostějov nebyl vybrán náhodou. Na přelomu století patřil mezi nejdynamičtější průmyslová města Moravy, měl silné obchodní zázemí, železniční spojení a ležel uprostřed rozsáhlé zemědělské oblasti. Kolínská firma tak získala výrobní a distribuční základnu, z níž mohla mnohem lépe zásobovat moravský trh.
Právě prostějovská filiálka je důležitým dokladem toho, že Kolínská cikorka přestala být velmi brzy pouze místní značkou. Během několika let se z podniku založeného skupinou kolínských podnikatelů stala firma schopná budovat vlastní výrobní síť.
Rozšíření do Prostějova bylo přitom teprve začátkem. Následovaly další závody a pobočky v rámci Rakouska-Uherska a roku 1912 také spojení se závody Buva a Berger. Značka, jejímž symbolem byl původně sokol na balíčku vyráběném v Kolíně, se tak během necelých dvou desetiletí dostala mezi významné výrobce kávových náhražek v celé monarchii.
Reklama, která pokračovala i uvnitř balíčku
Kolínská cikorka patřila také k firmám, které pochopily, že reklama nemusí skončit ve chvíli, kdy zákazník výrobek koupí. Do balení se proto vkládaly sběratelské obrázkové kartičky, z nichž vznikaly celé tematické série.
Byl to jednoduchý, ale mimořádně chytrý způsob podpory opakovaného nákupu. Kartičky sbíraly děti i dospělí, jednotlivé obrázky se měnily a doplňovaly a spotřebitel měl důvod sáhnout po stejném výrobku znovu. Reklamní předmět se tak dostával přímo do domácnosti a mohl v ní zůstávat dlouho poté, co byla samotná cikorka spotřebována.
Řada těchto kartiček vznikala kvalitní chromolitografií a dnes působí spíš jako drobná grafická díla než jako obyčejná příloha ke kávové náhražce. Spolu s plechovými a smaltovanými cedulemi ukazují, jak důležitou součástí soutěže mezi tehdejšími výrobci byla vizuální podoba značky.
Od každodenního nápoje k průmyslovému impériu
Význam cikorky ještě rostl v obdobích, kdy byla pravá káva nedostupná. Za první světové války a znovu během druhé světové války se dovážená káva stávala luxusním nebo přímo nedostatkovým zbožím a domácí kávoviny ji musely ve velké míře nahrazovat.
Kolínská továrna vstupovala do těchto období jako zavedený výrobce se známou značkou, vlastní výrobní sítí a dlouho budovanou distribucí. Její historie tak dobře ukazuje, jak významné odvětví výroba kávových náhražek kdysi představovala. Nešlo o okrajové zboží pro chudší zákazníky, ale o masový potravinářský průmysl, v němž se soutěžilo kvalitou výrobků, cenou, obalem i reklamou.
Po druhé světové válce přišel zásadní zlom. Podnik byl po roce 1945 převzat do národní správy a následně začleněn do nového systému zestátněného potravinářského průmyslu. Svět desítek samostatných značek cikorky, obilné kávy a dalších kávovin tím postupně skončil.
Kolínský areál však nezmizel. Výroba potravin zde pokračovala i v dalších desetiletích a dnešní společnost Chocolandsama odkazuje k roku 1894 jako k počátku výrobní tradice tohoto místa.
Kolín a Prostějov jako dvě kapitoly jednoho příběhu
Na příběhu Kolínské cikorky je pozoruhodné především tempo jejího růstu. Roku 1894 vznikla v Kolíně továrna založená osmi společníky. Už o šest let později měla filiálku v Prostějově a během dalších let se její působnost rozšířila daleko za hranice českých zemí.
Kolín zůstal srdcem podniku – místem, kde vznikla značka, odkud vyšel charakteristický sokol s balíčkem cikorky a kde se dodnes dochovala část průmyslového areálu. Prostějov představoval první výrazný krok mimo domovské město, důkaz, že podnik už na samotném počátku 20. století uvažoval v mnohem širším měřítku.
Dochované reklamní cedule Kolínské cikorky jsou proto svědectvím něčeho většího než jen dávno zapomenutého nápoje. Vyprávějí o době, kdy česká pole dodávala čekanku velkým továrnám, kdy se o přízeň zákazníka bojovalo prostřednictvím barevných obalů, sokolů a sběratelských obrázků a kdy jedna kolínská továrna dokázala během několika let přenést svoji výrobu až na Moravu a později do dalších částí monarchie.
ZDROJE
Regionální muzeum v Kolíně – historie Kolínské továrny na kávové náhražky a její reklamní produkce.
Národní památkový ústav – Čeněk Kříčka a průmyslový areál Kolínské továrny na kávové náhražky.
Národní zemědělské muzeum – prameny k historii československého průmyslu kávovin.
Chocoland a. s. – historie výroby v areálu v Ovčárecké ulici od roku 1894.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – reklamní grafika a chromolitografie Kolínské cikorky.
