Kunerol II.

Kokosový tuk, který dobyl Evropu

Z Bzence do Vídně

Příběh Kunerolu nezačíná na tropickém ostrově pod kokosovými palmami, jak by mohla naznačovat jeho pozdější reklama. Začíná mnohem blíž – na jižní Moravě. Emanuel Khuner se narodil kolem roku 1823 v Bzenci, tehdejším Bisenzu, v židovské rodině Nathana Khunera a Theresie rozené Königsteinové. Později odešel do Vídně, kde se z moravského obchodníka stal zakladatel rodiny, jejíž jméno se mělo dostat na miliony balení jednoho z nejslavnějších rostlinných tuků Rakouska-Uherska.

Na počátku šedesátých let 19. století provozoval Emanuel se svým starším bratrem Naftalim ve vídeňském předměstí Fünfhaus obchod se smíšeným zbožím. Roku 1880 vznikla firma Emanuel Khuner & Sohn, která se postupně orientovala na potravinářskou výrobu. Do podnikání vstoupili Emanuelovi synové Friedrich, Arnold a Nathan, uváděný také jako Norbert. Rodinná firma tak vytvořila základ, z něhož o několik let později vyrostl skutečný průmyslový podnik.

Emanuel Khuner se však nejslavnější kapitoly rodinného podnikání nedožil. Zemřel roku 1888 v Bad Vöslau. Jeho jméno přesto zůstalo v názvu společnosti a právě další generace Khunerů z něj vytvořila značku známou po celé monarchii.

Rok 1895 – z kokosového ořechu vzniká Kunerol

Rozhodující okamžik přišel v roce 1895. Firma Khuner tehdy vyvinula způsob, jak zpracovávat tuk obsažený v jádru kokosového ořechu na pevný jedlý rostlinný tuk vhodný pro běžnou domácí kuchyni. Nový výrobek dostal jméno odvozené přímo od rodinného příjmení:

KHUNER → KUNEROL.

Dobové materiály jej představovaly jako nový, čistý a univerzální kuchyňský tuk. Kunerol se hodil k vaření, smažení i pečení a jeho hlavní obchodní výhoda byla jednoduchá: mohl nahrazovat podstatně dražší živočišné tuky, zejména vepřové sádlo a v některých způsobech použití také máslo. Městský archiv v Innsbrucku připomíná, že právě cenová dostupnost patřila ještě ve dvacátých letech k hlavním argumentům reklamy Kunerolu.

Je přitom dobré Kunerol neoznačovat jednoduše za margarín v dnešním slova smyslu. Původní Kunerol byl především kokosový jedlý tuk, vyráběný z tukové složky kokosového jádra. V dobové literatuře se podobné výrobky objevovaly mezi kokosovými tuky či „rostlinnými másly“ a samotné slovo Kunerol se postupně stalo natolik známým, že začalo být používáno téměř jako obecné označení rostlinné náhražky tradičního tuku.

Atzgersdorf – továrna postavená pro jeden úspěch

Poptávka rostla tak rychle, že původní výrobní kapacity nestačily. Roku 1897 proto firma vybudovala specializovanou továrnu v Atzgersdorfu jižně od Vídně, který je dnes součástí 23. vídeňského okresu Liesing. Závod stál v oblasti dnešní Breitenfurter Straße a jeho rozsáhlý areál se stal jedním z charakteristických průmyslových podniků Atzgersdorfu.

Dochoval se dokonce dobový obraz továrny z roku 1902. Na rozsáhlém průmyslovém areálu firmy Emanuel Khuner & Sohn je vidět, jak rychle se z rodinného podniku stal moderní potravinářský závod. Kunerol už nebyl výrobkem malé vídeňské dílny. Byl průmyslovou potravinou určenou pro masový trh.

Firma měla současně vídeňskou obchodní adresu. V materiálech vídeňské Exportní akademie z počátku 20. století se Emanuel Khuner & Sohn objevuje na adrese Wien XIV., Sechshausergasse 43. Podnik tedy disponoval nejen výrobním závodem v Atzgersdorfu, ale také obchodním zázemím ve Vídni.

A růst pokračoval.

Z Atzgersdorfu do Oděsy, Verony a Ameriky

Kunerol se nestal pouze rakouským výrobkem. Firma začala budovat skutečně mezinárodní výrobní síť. Dobové firemní materiály uvádějí pobočné závody v Brémách, Oděse, Veroně, Christianii – dnešním Oslu – a dokonce ve Filadelfii ve Spojených státech.

To už je úplně jiný rozměr příběhu. Z produktu vídeňské rodinné firmy se během zhruba patnácti let stalo mezinárodně vyráběné spotřební zboží. Podle údajů uváděných v historii Kunerolu vyráběly závody kolem roku 1910 přes 27 milionů kilogramů kokosového tuku ročně. Dobové propagační materiály zároveň tvrdily, že celá výrobní síť zaměstnávala více než 2 000 úředníků a dělníků.

Takový úspěch nebyl náhodný. Kunerol přišel v době, kdy rychle rostla evropská města a s nimi i poptávka po levných, trvanlivých a průmyslově standardizovaných potravinách. Živočišné tuky byly drahé a jejich nabídka kolísala. Tropické olejniny nabízely evropskému průmyslu nový zdroj surovin.

Kokosový ořech se tak prostřednictvím světového obchodu dostával z tropických oblastí do evropských továren a z nich v podobě bílého tuku do kuchyní ve Vídni, Praze, Brně, Berlíně nebo Innsbrucku.

Reklama musela hospodyňku přesvědčit

Novinka však měla jeden problém. Evropská domácnost byla zvyklá na máslo a sádlo. Nestačilo proto Kunerol pouze vyrobit. Bylo nutné vysvětlit zákazníkům, proč by měli tradiční tuk opustit.

A právě tady začíná druhý velký příběh značky – reklama.

Kunerol se propagoval jako čistý rostlinný tuk z kokosových ořechů, vhodný k vaření, pečení a smažení. Reklama zdůrazňovala jeho praktičnost, hygienickou výrobu a především nižší cenu proti živočišným tukům. Výrobce rozdával vzorky, publikoval inzeráty a využíval venkovní reklamu. Ještě roku 1925 probíhala například v Innsbrucku akce, při níž domácnosti dostávaly nabídku zkušebního balení Kunerolu za zvýhodněnou cenu. Místní tisk ji přímo spojoval s dobovou drahotou a s vysokou cenou vepřového tuku.

Značka byla vidět i v ulicích. Dochovala se fotografie innsbrucké tramvaje s velkou reklamní tabulí KUNEROL na střeše. Dochovaly se plakáty, inzeráty a především smaltované a plechové reklamní cedule. Jeden ze známých smaltovaných typů je datován ještě před rok 1918.

Kunerol tak patřil k výrobkům, které pomáhaly vytvářet nový způsob nakupování. Spotřebitel už nekupoval pouze „kokosový tuk“. Měl si zapamatovat jedno konkrétní jméno:

Kunerol.

Souboj dvou kokosových tuků: Kunerol proti Ceresu

A právě úspěch Kunerolu přivedl do příběhu jméno, které dobře známe z jiné části Reclamare – Schicht.

Ústecké Schichtovy závody se na přelomu století dávno nezabývaly pouze mýdlem. Firma expandovala do chemického a potravinářského průmyslu a začala vyrábět také rostlinné tuky. Jednou z jejích značek se stal Ceres, který byl nejpozději od roku 1905 používán pro kokosový tuk.

Na trhu se tak proti sobě ocitli dva silní výrobci.

Kunerol firmy Emanuel Khuner & Sohn a Ceres Schichtových závodů.

Od roku 1906 mezi nimi podle historie Schichtova koncernu probíhal tvrdý konkurenční boj. Obě společnosti pracovaly se stejnou základní myšlenkou: přesvědčit evropskou domácnost, že moderní rostlinný tuk může být alternativou tradičního sádla a dalších živočišných tuků.

Nakonec však konkurence skončila způsobem, který byl pro rychle se koncentrující evropský průmysl typický.

Schicht svého soupeře koupil.

Schicht kupuje Kunerol

V roce 1912 získala firma Georg Schicht A. G. podnik Emanuel Khuner & Sohn. Český odborný materiál věnovaný historii Schichtových závodů uvádí kupní cenu 732 000 korun. Převzetí probíhalo postupně v letech 1912–1913.

Je důležité, že Schicht Kunerol jednoduše nezrušil. Právě naopak. Značka měla příliš velkou hodnotu.

Po smrti Friedricha Khunera v září 1912 pokračovala další generace rodiny. Jeho synové Paul a Georg Khunerovizůstali spojeni s vedením společnosti. Dne 27. září 1913 byla firma přeměněna na akciovou společnost Kunerolwerke Emanuel Khuner & Sohn A. G. se základním kapitálem 1,2 milionu korun.

Khunerové tedy továrnu neztratili přes noc. Podnik byl začleněn do mnohem větší průmyslové struktury, ale Paul a Georg pokračovali v jeho řízení. Schichtovi navíc za převzetí neplatili obvyklým způsobem prostřednictvím vlastních akcií; podle historie koncernu dostali Khunerové kupní cenu v hotovosti.

Pro Schichta to byla strategická akvizice. Po spojení s dalšími výrobci se jeho podnik stal dominantní silou rakousko-uherského trhu jedlých tuků. Krátce před první světovou válkou měl koncern podle historických údajů kontrolovat přibližně 90 procent výroby jedlých tuků v Rakousku-Uhersku.

Kunerol tak z někdejšího Schichtova konkurenta přešel do stejného průmyslového impéria jako Ceres.

Paul Khuner a dům od Adolfa Loose

Příběh rodiny Khunerů má ještě jednu nádhernou odbočku, která vede od potravinářství přímo k moderní architektuře.

Jedním z pokračovatelů rodinného podnikání byl Paul Khuner (1884–1932). Bohatství jeho rodiny pocházelo právě z výroby jedlých tuků a Kunerolu. A Paul Khuner se stal klientem jednoho z nejslavnějších architektů své doby – Adolfa Loose.

Loos pro něj nejprve upravoval vídeňský byt a na konci dvacátých let Paul Khuner architekta požádal o návrh horského domu. Projekt vznikal od zimy 1928 ve spolupráci s Heinrichem Kulkou. Výsledkem se stal známý Landhaus Khuner, jedna z pozoruhodných Loosových pozdních staveb.

Je to krásný příklad toho, kam až úspěch Kunerolu rodinu přivedl. Na počátku byl Emanuel Khuner, obchodník narozený v moravském Bzenci. O několik generací později si jeho potomek mohl objednat venkovský dům u Adolfa Loose.

Za obyčejným balíčkem kokosového tuku se skrývala skutečná průmyslová dynastie.

Od Kunerolu k Unileveru

Po první světové válce se evropský tukový průmysl začal stále více koncentrovat. Roku 1923 vznikla v Atzgersdorfu nová margarínová továrna a Schichtovy podniky pokračovaly v dalším propojování s velkými evropskými producenty.

Rozhodující změna přišla na konci dvacátých let. Schichtovy společnosti se postupně staly součástí struktur Margarine Union a roku 1929 vznikl spojením Margarine Union s britskými Lever Brothers koncern Unilever. Tak se Kunerol ocitl uvnitř jednoho z největších potravinářských a spotřebních koncernů světa.

Je v tom pozoruhodný oblouk. Firma začínala jako rodinný podnik moravského rodáka ve Vídni. Z jednoho kokosového tuku vznikla mezinárodní značka, z továrny síť závodů a nakonec se celý podnik stal jedním z kamenů mnohonárodního koncernu.

Atzgersdorf však na Kunerol nezapomněl.

Ve Vídni dodnes existuje Kunerolgasse – ulice pojmenovaná roku 1955 podle někdejších Kunerolových závodů.

Samotný průmyslový areál takové štěstí neměl. Někdejší továrna Emanuel Khuner & Sohn v Atzgersdorfu byla postupně odstraněna během let 2003–2015.

Továrna zmizela. Jméno však zůstalo na mapě Vídně.

Když se značka promění v obyčejné slovo

Kunerol nakonec dokázal něco, čeho dosáhne jen velmi málo obchodních značek. Jeho jméno přežilo samotný výrobek.

V českém prostředí se výraz „kunerol“ postupně začal používat jako obecné, často poněkud posměšné označení margarínu nebo náhražky másla. Slovo se odtrhlo od původní vídeňské továrny i od kokosových ořechů a začalo žít vlastním životem. Ještě dnes se lze setkat s větou, že něco chutná „jako kunerol“, aniž by člověk, který ji vysloví, věděl, že Kunerol býval skutečnou obchodní značkou.

A právě tady se historie značky zvláštním způsobem uzavírá.

Emanuel Khuner přišel z Bzence do Vídně. Jeho rodina vybudovala podnik. Roku 1895 vznikl Kunerol. Roku 1897 pro něj vyrostla továrna v Atzgersdorfu. Během několika let následovaly závody v dalších evropských městech i v Americe. Kunerol soupeřil se Schichtovým Ceresem, až Schicht konkurenční firmu koupil. Přes Schichtův koncern pak cesta vedla až k Unileveru.

Značka samotná nakonec zmizela.

Ale její jméno přežilo.

A tak když dnes někdo řekne „kunerol“ jako označení levné náhražky másla, nevědomky používá jméno produktu, který před více než 130 lety vytvořila vídeňská firma rodiny pocházející z moravského Bzence a který se svého času vyráběl v továrnách od Vídně přes Oděsu až po americkou Filadelfii.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE PRO RECLAMARE

ZNAČKA: Kunerol
VÝROBEK: jedlý rostlinný tuk z kokosového jádra
UVEDENÍ NA TRH: 1895
VÝROBCE: Emanuel Khuner & Sohn
RODINNÝ PŮVOD: Emanuel Khuner, kolem 1823 Bzenec na Moravě – 1888 Bad Vöslau
HLAVNÍ MÍSTO VÝROBY: Atzgersdorf u Vídně, dnes Wien-Liesing
TOVÁRNA V ATZGERSDORFU: od 1897
VÍDEŇSKÁ ADRESA FIRMY: Sechshausergasse 43, Wien XIV. – doloženo počátkem 20. století
POBOČNÉ ZÁVODY: Brémy, Oděsa, Verona, Christiania/Oslo a Filadelfie
VÝROBA KOLEM 1910: podle dobových údajů přes 27 milionů kg ročně v celé výrobní síti
PŘEVZETÍ SCHICHTEM: 1912–1913
UVÁDĚNÁ KUPNÍ CENA: 732 000 korun
AKCIOVÁ SPOLEČNOST: Kunerolwerke Emanuel Khuner & Sohn A. G., od 1913
ZÁKLADNÍ KAPITÁL: 1,2 milionu korun
DALŠÍ VEDENÍ: Paul a Georg Khunerovi
POZDĚJŠÍ VÝVOJ: Schicht → Margarine Union → Unilever
PAMÁTKA VE VÍDNI: Kunerolgasse, pojmenovaná podle někdejší továrny
PRO MAPU RECLAMARE: Vídeň – Atzgersdorf

ZDROJE

Wien Museum / historické prameny k rodině Khuner; Georg Gaugusch, Wer einmal war. Das jüdische Großbürgertum Wiens 1800–1938 – Emanuel Khuner, rodina a závod v Atzgersdorfu.
Stadtarchiv/Stadtmuseum Innsbruck – Kunerol jako kokosový tuk, reklama a prodejní akce ve dvacátých letech.
Muzeum města Ústí nad Labem – historie Schichtových závodů, koupě Emanuel Khuner & Sohn, cena 732 000 K a Kunerolwerke.
Wirtschaftsuniversität Wien – Export-Akademie, studijní zprávy 1902–1903 – Emanuel Khuner & Sohn, Wien XIV., Sechshausergasse 43.
Dobové materiály Kunerol-Werke Emanuel Khuner & Sohn – historie produktu, zahraniční závody a rozšíření výroby.
Historické prameny k Atzgersdorfu – závod Emanuel Khuner & Sohn od roku 1897 a dnešní Kunerolgasse.