Leskový Škrob

Český leskový škrob se lvem

Když český lev pomáhal prodávat škrob

Na první pohled je to reklama na jeden z nejobyčejnějších výrobků tehdejší domácnosti. Škrob. Něco, co stálo v kuchyni nebo prádelně, rozpouštělo se ve vodě a dávalo košilím, límcům, manžetám či ubrusům potřebnou tuhost a lesk. Jenže reklama na leskový škrob se lvem z Křince je ve skutečnosti mnohem zajímavější. Vypráví příběh českého podnikání druhé poloviny 19. století, počátků moderní značkové reklamy a doby, kdy se na obalu zboží mohl stát český lev nejen ochrannou známkou, ale také velmi silným obchodním argumentem.

Dochovaná reklama je v odborné literatuře popsána jako „Leskový škrob tabulkový se lvem, Křinec, 1900–1905“ a spojena přímo s firmou Františka Ed. Vonky a synů. Její použití českého lva nebylo náhodné. Studie věnovaná pohádkovým motivům v reklamě, která vychází z práce historičky Pavly Vošahlíkové, výslovně uvádí, že firma při propagaci svého leskového škrobu vsadila na české národní cítění a právě proto si zvolila lva jako svou ochrannou známku.

Od zkrachovalého hokynáře k továrníkovi

Za značkou stál František Eduard Vonka, narozený roku 1835. Jeho život dobře ukazuje, jak prudce se v 19. století měnily možnosti lidí, kteří dokázali spojit řemeslnou zkušenost, technické znalosti a obchodní odvahu. Rodinné vzpomínky zachycené Pamětí národa vyprávějí, že Vonka v mládí zkoušel podnikat jako hokynář, ale neuspěl. Odešel proto do Německa, kde pracoval v chemické laboratoři. Právě tam se měl seznámit s přípravou kvalitního rýžového škrobu a postup si podle rodinné tradice nechal patentovat. Roku 1865 potom v Křinci založil vlastní továrnu.

Nebyla to zanedbatelná dílna někde na dvoře. Křinecký závod se postupně stal skutečným průmyslovým podnikem. Prameny uvádějí výrobu škrobu, dextrinu a klovatiny, přičemž továrna v Křinci je spojována s číslem popisným 161. Vonka se tak zařadil mezi české podnikatele, kteří dokázali výrobek původně vnímaný jako běžnou surovinu povýšit na zboží prodávané pod jménem výrobce a později pod jasně rozpoznatelnou obchodní značkou.

Dobová zpráva navíc ukazuje, že kvalita Vonkova škrobu byla předmětem poměrně přesného posuzování. Dochoval se údaj o chemickém rozboru, podle něhož obsahoval přibližně 85,81 procenta bezvodého škrobu, 13,80 procenta vlhkosti a 0,39 procenta popelovin. Výhradní prodej Vonkových výrobků pro Rakousko měla podle stejného pramene převzít pražská obchodní firma Nesvadba & Řivnáč. Už samotná existence takového rozboru a distribuční sítě ukazuje, že nešlo pouze o místní výrobek prodávaný v okolí Křince, ale o podnikání s podstatně širšími ambicemi.

Škrob, který měl zářit

Leskový škrob patřil do světa domácnosti, který si dnes už skoro neumíme představit. Bílá košile nebyla hotová tím, že se vyprala. Límce a manžety se škrobily, aby držely pevný tvar, ubrusy a další prádlo měly být hladké, tuhé a pokud možno dokonale bílé. Leskový škrob měl kromě zpevnění pomáhat vytvořit při žehlení hladký a lesklý povrch. Označení tabulkový pak souviselo s formou, ve které byl přípravek prodáván – škrob byl lisován do pevných tabulek určených k následnému rozpuštění.

Právě u tak obyčejného výrobku ale začíná být Vonkova reklama pozoruhodná. Kvalitu škrobu totiž zákazník před nákupem téměř nemohl posoudit. Bílý prášek nebo tabulka škrobu vypadaly na první pohled podobně bez ohledu na výrobce. Bylo tedy potřeba vytvořit něco, co si člověk zapamatuje. Značku.

A firma Františka Ed. Vonky sáhla po symbolu, který tehdejšímu českému zákazníkovi nebylo třeba vysvětlovat: po českém lvu.

Lev jako obchodní značka i národní prohlášení

Na přelomu 19. a 20. století mělo slovo český v reklamě výrazně silnější náboj než dnes. České podniky soupeřily na domácím trhu s výrobci německými, rakouskými i dalšími zahraničními firmami a část českého měšťanstva vědomě podporovala domácí průmysl. Hesla vybízející k nákupu českého zboží proto nebyla neobvyklá. Značka mohla zákazníkovi sdělovat nejen „tento výrobek je kvalitní“, ale současně i „tento výrobek je náš“.

V tomto prostředí dostává Vonkův lev svůj skutečný význam. Nebyl pouhou kresbou na obalu. Český dvouocasý lev byl velmi rychle čitelným znakem původu, identity a důvěryhodnosti výrobku. Moderním jazykem bychom mohli říci, že Vonka vytvořil značku, která spojovala funkční vlastnost produktu s emocí. Zákaznice nekupovala jen škrob. Kupovala „český škrob se lvem“.

A firma pracovala s reklamou ještě chytřeji. Ke škrobu zákaznicím nabízela také drobnou mravoučnou pohádku Červená karkulka. Dochovaný reklamní materiál tak spojuje výrobek, ochrannou známku a příběh – něco, co bychom dnes považovali za naprosto běžný marketingový postup, ale kolem roku 1900 šlo o velmi moderní způsob budování vztahu mezi značkou a zákazníkem.

Z Křince dál do Čech

Vonkovo podnikání nezůstalo uzavřené v Křinci. Roku 1893 František Eduard Vonka převzal průmyslový areál v tehdejším Německém Brodě, dnešním Havlíčkově Brodě. Z původního provozu zde postupně vybudoval další škrobárenský závod. Nejprve se zde vyráběl sirup, hroznový cukr a dextrin z nakupovaného škrobu, ale roku 1898 byl podnik rozšířen o vlastní škrobárnu s plánovanou kapacitou zpracování až 100 metrických centů brambor denně.

Později se na vedení tohoto závodu významně podílel Vonkův syn Jan Evangelista Vonka, který podnik dále modernizoval. Právě z této větve výroby se po dalších majetkových proměnách vyvinul závod známý jako Dextra, který byl po znárodnění začleněn do československého škrobárenského průmyslu. Příběh obyčejného balíčku škrobu se tak nakonec propojuje s podstatně větší kapitolou českých průmyslových dějin.

Továrník, starosta a český vlastenec

František Eduard Vonka však nebyl pouze podnikatelem. Podle rodinných vzpomínek se stal také starostou Křince, podílel se na veřejném životě, podporoval charitu a vzdělávání chudých nadaných chlapců a patřil mezi místní vlastenecky orientované osobnosti. Rodinná tradice jej spojuje rovněž se vznikem místního Sokola. Zemřel 23. října 1918, pouhých pět dní před vyhlášením samostatného Československa.

Je v tom určitá symbolika. Muž, který desítky let prodával svůj výrobek pod českým lvem a využíval české národní motivy v době rakousko-uherské monarchie, se vzniku samostatného státu, jehož znakem se lev znovu stal, těsně nedožil.

Malá reklama, velký příběh

Reklama na Český leskový škrob se lvem může na první pohled působit jako nenápadný doklad každodenního života našich prababiček. Ve skutečnosti v sobě ale koncentruje téměř celý příběh českého podnikání kolem roku 1900. Je v ní průmyslová výroba, chemie, obchodní distribuce, vznik moderních ochranných známek, české národní sebevědomí i počátky marketingu založeného na příběhu a emocích.

Především však ukazuje okamžik, kdy výrobci začali chápat, že nestačí vyrobit dobré zboží. Je třeba, aby si člověk zapamatoval právě to vaše. František Ed. Vonka k tomu nepotřeboval složitý název ani reklamní slogan. Stačil mu český lev.

A po více než sto dvaceti letech funguje jeho nápad pořád. Stačí se na starou reklamu podívat – a člověk si možná nepamatuje složení škrobu ani cenu balíčku, ale lva si zapamatuje okamžitě.

Datace reklamního motivu: přibližně 1900–1905
Výrobce: František Ed. Vonka a synové
Místo: Křinec u Nymburka
Výrobek: leskový tabulkový škrob
Ochranná známka / motiv: český lev

Zdroje

Pavla Vošahlíková: Zlaté časy české reklamy; reprodukce a popis reklamy převzaty také v práci Pohádkové motivy v reklamě.

Paměť národa – Vladimír Vonka, vzpomínky na Františka Eduarda Vonku a historii rodiny.

Město Havlíčkův Brod – materiál k historii Vonkovy škrobárny a průmyslového areálu.

Vodní mlýny – Žabí mlýn, historie škrobárenského závodu rodiny Vonků.

Historický materiál k obchodnímu domu Jana Vognara – dobová zmínka o Vonkově škrobu a jeho chemickém rozboru.