Maggi III.

Švýcarský podnikatel italského původu Julius Maggi vyvinul v r. 1886 první instantní polévku na světě. Především ale ve stejném roce vymyslel své slavné tekuté polévkové koření, které založilo světovou slávu jeho jménu. V r. 1887 vymyslel pro toto dochucovadlo i tvar a velikost kultovní hnědé čtyřhranné lahvičky se žlutočervenou etiketou, v níž se produkt prodává dodnes. V r. 1894 následovala registrace ochranné známky ve tvaru „křížové hvězdy“ a tuto známku rovněž navrhl osobně Julius Maggi. Kříž měl být připomínkou jeho křesťanské víry.

Pouze u jedné instantní polévky a polévkového koření však dlouho nezůstalo. Maggi byl nejen mimořádně schopný podnikatel, ale i vynálezce a inovátor v jedné osobě, takže nabídka výrobků se rychle rozšiřovala. V Čechách se Maggiho polévkové koření začalo prodávat od r. 1891 a továrna sídlila v Kralupech nad Vltavou. V době první republiky a následné německé okupace firmě Maggi na našem území nejvíce konkurovala firma Graf, které v této oblasti trhu patřilo první místo. Jména obou firem se stala synonymem jak dochucovadel polévek, omáček a salátů, tak i instantních polévek. V té době by se zřejmě u nás nenašel nikdo, kdo by tyto značky neznal.

Po znárodnění v r. 1948 se nový československý režim vyhnul povinnosti placení licenčních poplatků založením nové firmy Vitana, která polévkové koření sice nadále podle zabavených výrobních receptur firem Maggi a Graf vyráběla, ale již pod „lidově demokratickou“ značkou Vitana.

Pro pobavení zde citujeme novinový článek z Rudého práva s datem 6. prosince 1950, který to viděl pochopitelně z trochu jiného úhlu pohledu, takže text má dnes jisté kouzlo nechtěného:

„V Kralupech nad Vltavou byla 5. prosince zahájena výroba nového polévkového koření Vitana. Spolupráce inženýrů a zlepšovatelů přispěla ke zrušení licenční zahraniční značky Maggi, která odčerpávala našemu průmyslu cenné valuty. Polévkové koření Vitana, které přijde do prodeje, je stejné kvality jako Maggi.“

Značka Maggi přežila ale i takové peripetie, po pádu komunistického režimu se jako součást koncernu Nestlé do Česka vrátila a v nejlepší kondici prodává své výrobky na našem trhu úspěšně i dnes.

Je nutno zmínit, že firma se nesmazatelnou stopou zapsala i do dějin evropské reklamy a marketingu. Reklamě zde byla od počátků věnována enormní pozornost a odhaduje se, že firma do ní svého času reinvestovala až třetinu svých příjmů. Její rozsah byl na přelomu 19. a 20. století do té doby v Evropě nevídaný a výrazně přispěl k postupnému zrodu jedné z nejznámějších evropských potravinářských značek. Podle druhu zobrazovaných předmětů a způsobů jejich prezentace se samozřejmě dá v některých případech i přibližně odhadovat stáří reklamy, například ochranná známka s křížovou hvězdou se v 30. letech na smaltovaných cedulích již přestala používat.

Cedulí s reklamou na Maggi existuje nespočet druhů, velikostí a textových variant, firemní reklamní oddělení tedy muselo pracovat opravdu neúnavně. Při zadávání reklamy firma jednoznačně dávala přednost výrazně kvalitnějším smaltovaným cedulím před plechovými. Pro ilustraci množství nejrůznějších typů je možno uvést, že jen jeden jediný formát 49 × 24 je znám v 9 (!) různých českých textových verzích.

Cedule Maggi jsou dokladem jak vyspělé řemeslné úrovně někdejších smaltoven, tak i vysokých nároků jejich objednatele, který by druhotřídní zboží neodebral. Cedule byly za účelem dosažení maximální prostorové stability emailovány na obzvlášť silném plechu. Tloušťka šablonovaných písmen v typicky vínové barvě včetně jejich „odstínování“ je tak výrazná, že působí dojmem až jakési cukrové polevy. Reliéf písmen je tedy na pohled i na omak zřetelně plastický.

Jako kuriozitu z nepřeberného množství nejrůznějších variant zde uvádíme i ceduli 49 × 24 s poučením „Polévkové koření je užitečné v každé domácnosti!“, kde smalt na odstínování písmen jména „Maggi“ byl původně ještě opatřen krycí vrstvičkou z lístkového zlata.

Autorem výtvarného návrhu dveřního štítku 7,5 × 18,5 s nápisem „Maggi jakost nade vše“ byl italský malíř a grafik zvučného jména Sévero Pozzati (Sepo), návrh je znám i jako plakát.

Maggi – příběh muže, který chtěl dát dělníkům lepší jídlo

Značka, jejíž jméno se změnilo v název chuti

Existuje jen málo potravinářských značek, jejichž jméno se dostalo do běžného jazyka tak hluboko jako Maggi. Lahvička s úzkým hrdlem a žlutočervenou etiketou stála po generace na stolech domácností, v restauracích i závodních jídelnách a slovo „maggi“ se postupně začalo používat skoro jako obecné označení tekutého polévkového koření. Za tímto všedním předmětem je ale překvapivě velký příběh průmyslové revoluce, sociální reformy, chemie potravin, moderní reklamy a jednoho švýcarského podnikatele, který pochopil, že změna způsobu práce musí změnit také způsob, jakým lidé jedí.

Tím mužem byl Julius Michael Johannes Maggi, narozený roku 1846. Nebyl původně kuchařem ani výrobcem koření. Pocházel z mlynářského prostředí, roku 1869 převzal otcův mlýn a v roce 1872 založil společnost J. Maggi & Cie. Jeho původním světem tedy byla mouka a obilí. Teprve hospodářské problémy mlynářství v osmdesátých letech 19. století jej přivedly k hledání úplně nového výrobku.

A právě tehdy se potkal obchod s jedním z největších sociálních problémů průmyslové Evropy.

Co dát k jídlu člověku, který nemá čas vařit

Průmyslová revoluce měnila rytmus každodenního života. Lidé odcházeli za prací do továren, rostla města a tradiční model domácnosti, v němž bylo možné věnovat přípravě jídla několik hodin, se začínal rozpadat. Pro chudší rodiny bylo maso drahé a rychlé průmyslově vyráběné potraviny, jak je známe dnes, prakticky neexistovaly.

Do Maggiho příběhu vstoupil švýcarský lékař a tovární inspektor Fridolin Schuler, který se zabýval životními podmínkami dělnictva a souvislostí mezi špatnou výživou a nemocností. Společně se Švýcarskou obecně prospěšnou společností hledal cestu k levnější a výživnější stravě pro pracující vrstvy. Maggi dostal podnět k vývoji potravin založených na luštěninách – dostupném zdroji rostlinných bílkovin.

Problém luštěnin byl ovšem stejný tehdy jako dnes: jejich příprava trvá. A právě tady se objevila myšlenka, která byla na svou dobu radikálně moderní. Co kdyby část práce, kterou musí člověk udělat doma v kuchyni, provedla už továrna?

V roce 1884 začal Maggi vyrábět potravinové produkty z luštěnin určené ke zlepšení výživy pracujících. V roce 1885 následovaly první polévkové moučky a další rychle připravované produkty. Nebyla to ještě dnešní instantní polévka, ale princip byl stejný: průmyslově připravit základ jídla tak, aby jeho dokončení doma bylo rychlé, jednoduché a levné.

Tady se rodila jedna z velkých změn moderního stravování – potravina, u níž část kuchyňské práce přebírá výrobce.

Rok 1886 a zrození legendární lahvičky

V roce 1886 přišel výrobek, který značku přežil prakticky až do současnosti: Maggi-Würze, tekuté koření Maggi. Bylo založeno na rostlinných surovinách, ale dokázalo jídlu dodat výraznou chuť připomínající silný vývar.

Byla to geniálně jednoduchá odpověď na tehdejší podmínky. Pokud si domácnost nemohla dovolit připravovat silný masový vývar, několik kapek koncentrovaného koření dokázalo chuť levnější polévky nebo jiného pokrmu výrazně zesílit.

S tekutým kořením se spojil také jeden z nejslavnějších obalů potravinářské historie – charakteristická hranatá lahvička s dlouhým hrdlem. Její tvar se stal stejně důležitým poznávacím znakem jako samotné jméno Maggi. Julius Maggi už neprodával pouze potravinu. Začínal vytvářet značku.

Julius Maggi pochopil reklamu dříve než mnozí ostatní

Maggi patřil k podnikatelům, kteří velmi brzy pochopili, že průmyslově vyráběné zboží potřebuje něco, co tradiční výrobek nepotřeboval v takové míře: rozpoznatelnou identitu.

Firma si chránila jméno proti napodobování a systematicky pracovala s výraznou kombinací červené, žluté a černé, která se postupně stala jedním z nejznámějších barevných kódů evropského potravinářství. Reklama Maggi se objevovala na plakátech, obchodních tiskovinách, vývěsních štítech i smaltovaných tabulích. Značka pronikala do veřejného prostoru a zákazník ji měl poznat ještě dříve, než začal číst reklamní text.

Smaltovaná cedule Maggi proto nebyla náhodným doplňkem obchodní fasády. Patřila do systému, jehož cílem bylo vytvořit značku rozpoznatelnou bez ohledu na město nebo zemi. Člověk nemusel studovat dlouhý reklamní slogan. Stačila kombinace barev, charakteristické písmo a jméno MAGGI.

Právě tady se rodil princip, kterému dnes říkáme branding.

Od švýcarského mlýna do Evropy

Úspěch umožnil Maggimu rychlou expanzi. Roku 1890 byla firma přeměněna na akciovou společnost Fabrik von Maggis Nahrungsmitteln, což vytvořilo kapitálovou základnu pro další růst. Výroba a obchodní síť se postupně rozšiřovaly mimo Švýcarsko a na konci 19. století už Maggi budovalo skutečně mezinárodní podnik.

Významným místem se stal německý Singen, kde byl roku 1899 otevřen výrobní závod. Obchodní zastoupení a pobočky vznikaly v dalších evropských zemích i za oceánem. Z lokálního švýcarského experimentu s výživou založenou na luštěninách se během několika desetiletí stala mezinárodní potravinářská značka.

Maggi přitom pochopil ještě jednu důležitou věc: stejný výrobek lze různým společenským vrstvám prodávat z různých důvodů. Pro dělnickou rodinu představoval levnější cestu k výraznější chuti. Pro městskou domácnost znamenal úsporu času. Pro restauraci nabízel jednoduchý prostředek k dochucování a větší stálosti připravovaných pokrmů.

Jeden výrobek tak odpovídal několika důsledkům modernizace najednou.

Kostka, která dobyla svět

Dalším symbolem Maggi se staly koncentrované bujónové výrobky a později slavná bujónová kostka. Na počátku 20. století se podařilo vytvořit mimořádně praktický výrobek: koncentrovaný základ chuti, který byl levný, skladný, snadno přepravitelný a jednoduchý na použití.

Bujónová kostka byla vlastně dokonalým průmyslovým výrobkem své doby. Malá, standardizovaná a zabalená do potištěného obalu mohla cestovat tisíce kilometrů a přitom zákazník přesně věděl, co kupuje.

A stala se dokonce kulturním objektem. V roce 1912 se nápis KUB spojený s bujónem Maggi objevil v Picassově obraze Paysage aux affiches. Je to pozoruhodný okamžik dějin reklamy: komerční značka byla už natolik samozřejmou součástí moderního města, že mohla vstoupit do avantgardního umění stejně jako novinový titulek, fasáda domu nebo pouliční nápis.

Reklama už nebyla jen oznámením o zboží. Stávala se součástí vizuální krajiny moderní společnosti.

Julius Maggi nebyl jen „ten od polévkového koření“

Maggiho podnikatelský život měl ještě jednu méně známou kapitolu. Po přelomu století se výrazně angažoval ve Francii a v Paříži budoval systém distribuce kvalitního čerstvého mléka. Opět reagoval na konkrétní sociální a zdravotní problém velkého města – tentokrát na kvalitu mléka dodávaného obyvatelstvu.

Nebyl tedy jen výrobcem dochucovadel. Jeho podnikání se opakovaně pohybovalo na hranici mezi obchodem, průmyslovou výrobou a tehdejšími představami o sociální reformě a veřejné výživě.

Julius Maggi zemřel 19. října 1912 ve věku 66 let. Jeho jméno však už dávno nežilo pouze s ním. Bylo vytištěno na milionech obalů a začínalo patřit k těm obchodním názvům, které jsou známější než lidé, kteří je vytvořili.

Maggi v Československu

Značka se prosadila také na československém trhu, kde soupeřila s domácími výrobci polévkových přípravků, koření a dalších průmyslově vyráběných potravin. Pro historii československé reklamy je důležité, že Maggi nebyla jen vzdálenou západoevropskou značkou dováženou v malém množství. Postupně se stala pevnou součástí zdejšího trhu.

Významnou československou stopou jsou Kralupy nad Vltavou, spojené s domácím působením Maggi. Historie českého výrobce Graf, z něhož později vyrostla Vitana, připomíná, že ve třicátých letech představovala firma Maggi v Kralupech nad Vltavou jeho největšího konkurenta.

Právě konkurence velkých zahraničních značek a domácích výrobců pomáhala formovat československý trh s polévkovými přípravky, bujóny a kořením. Vedle samotné ceny a kvality výrobku začínala být stále důležitější reklama. Smaltované cedule, plakáty, reklamní receptáře, výlohy, plechové tabule a tištěná inzerce bojovaly o něco mnohem cennějšího než o několik centimetrů na obchodním regálu – bojovaly o místo v paměti zákazníka.

Žlutá, červená a černá

Síla Maggi nespočívala pouze ve výrobku. Firma mimořádně důsledně budovala jeho vizuální podobu. Kombinace žluté, červené a černé, výrazný logotyp a charakteristický obal vytvářely identitu, kterou bylo možné přenášet z etikety na plakát, smaltovanou ceduli, obchodní stojan nebo reklamní tiskovinu.

Pro sběratele historické reklamy jsou staré smaltované cedule Maggi mimořádně zajímavé právě proto, že dokumentují jednu z raných skutečně mezinárodních reklamních identit. Stejná značka se objevovala v mnoha zemích, zatímco reklamní text a někdy i konkrétní výtvarné provedení se přizpůsobovaly místnímu jazyku a trhu.

To, co dnes marketing označuje slovem brand, budoval Julius Maggi už na konci 19. století: jednotné barvy, snadno rozpoznatelné jméno, charakteristický obal, ochranu ochranných známek, rozsáhlou reklamu a opakovaný kontakt zákazníka se značkou.

A dělal to v době, kdy velká část evropských obchodníků stále stavěla svou pověst především na jménu majitele napsaném nad dveřmi.

Maggi a Nestlé – spojení dvou švýcarských příběhů

Po smrti zakladatele pokračovala společnost v mezinárodní expanzi. Podnik prošel organizačními změnami a jeho zastřešující společností se stala Alimentana. Zásadní okamžik přišel po druhé světové válce.

V roce 1947 se Alimentana, stojící za značkou Maggi, spojila se společností Nestlé & Anglo-Swiss Condensed Milk Company. Vznikla společnost Nestlé Alimentana a Maggi se tím stalo součástí skupiny Nestlé.

Bylo to spojení dvou mimořádných švýcarských potravinářských tradic. Henri Nestlé vybudoval své jméno na dětské výživě, Julius Maggi na levnější a rychleji připravitelné stravě, polévkách a ochucovadlech. Oba příběhy přitom vyrůstaly z podobného prostředí 19. století, v němž nové možnosti průmyslové výroby začaly pronikat i do oblasti lidské výživy.

Maggi tím nezaniklo. Naopak – stalo se jednou z dlouhodobě používaných značek skupiny Nestlé a jméno švýcarského mlynářského syna přežilo daleko za hranice jeho původního podniku.

Z továrního dělníka až na kuchyňský stůl

Na příběhu Maggi je fascinující, jak daleko se skutečný význam značky vzdálil od obyčejné lahvičky polévkového koření.

Na začátku nebyla snaha vytvořit luxusní gastronomický výrobek. Byla tu otázka, jak levně, rychle a výživněji nakrmit člověka průmyslového věku. Julius Maggi pochopil, že továrna nemusí vyrábět jen železo, textil nebo stroje. Může převzít část práce, která se po staletí odehrávala v domácí kuchyni.

Z tohoto nápadu vznikly luštěninové přípravky, polévkové moučky, tekuté koření, bujóny a nakonec celý nový segment průmyslově připravovaných potravin.

Současně vzniklo něco možná ještě trvalejšího – značka, která dokázala vytvořit vlastní vizuální svět. Žlutá, červená, černá, charakteristická lahvička a jméno MAGGI se staly natolik známými, že přežily svého zakladatele, dvě světové války, změny hranic i několik generací spotřebitelů.

A v tom je historická reklamní cedule Maggi mnohem zajímavější než jen starý kus smaltovaného plechu. Je drobným pozůstatkem okamžiku, kdy se v Evropě rodil moderní spotřební svět – svět, v němž už člověk nekupoval pouze polévkové koření.

Kupoval Maggi.

Zdroje

Historisches Lexikon der Schweiz – Albert Pfiffner: Julius Maggi. Biografické heslo věnované Juliu Maggimu; rodinné mlynářství, podnikatelské začátky, rozvoj výroby potravin, veřejné působení a Maggiho role v reformě výživy.

Historisches Lexikon der Schweiz – Albert Pfiffner: Maggi. Historie společnosti J. Maggi & Cie a jejího dalšího vývoje; vznik průmyslové výroby potravin, internacionalizace firmy a následný vývoj společnosti.

Nestlé – historie značky Maggi. Firemní historické materiály k Juliu Maggimu, počátkům luštěninových výrobků a polévek, uvedení tekutého koření Maggi v roce 1886, vývoji značky a pozdějšímu spojení Maggi s Nestlé.

Maggi Česká republika – historie značky. Historické informace k počátkům značky, tekutému koření a charakteristickému tvaru lahvičky Maggi.

Nestlé – The history of Nestlé. Podnikové dějiny společnosti Nestlé; spojení Nestlé & Anglo-Swiss Condensed Milk Company se společností Alimentana v roce 1947 a začlenění značky Maggi.

**Deutsches Historisches Museum / LeMO – Maggi-Werbung a dějiny spotřební kultury.