Malburg hořčice

Malburg – 152 likérů ze Smiřic do celého světa

Od židovského nájemce k lihovarnické dynastii

Příběh jedné z nejslavnějších českých likérek nezačal v Praze ani ve velkém průmyslovém centru, ale ve východočeských Smiřicích. Rodina židovských podnikatelů Mautnerů zde žila prokazatelně již roku 1752. Od majitelů smiřicko-hořiněveského panství si Mojžíš Mautner pronajal vrchnostenský pivovar a lihovar a položil tím základ podnikání, které mělo ve Smiřicích vydržet téměř dvě století.

Po Mojžíšovi pokračoval v podnikání jeho syn Israel Mautner s manželkou Theresií. Rodině se dařilo a lihovarnictví se postupně stalo její hlavní podnikatelskou doménou. Ve Smiřicích se Israelovým synům otevřely dvě rozdílné životní cesty. Starší Abraham Izák Mautner, narozený roku 1801, později odešel do Vídně a jako Adolf Ignác Mautnervybudoval slavnou rakouskou podnikatelskou větev Mautner-Markhof. Mladší Eliáš Eduard Adolf Mautner, narozený roku 1808, zůstal ve Smiřicích. Právě z jeho větve vznikla značka, kterou později znali milovníci likérů daleko za hranicemi českých zemí – Malburg.

Z Mautnera se stává Malburg

Eduard Adolf Mautner pokračoval ve výrobě lihovin, ale v polovině 19. století došlo v jeho životě k události, která dala budoucí firmě její slavné jméno. Dne 28. března 1853 se nechal s rodinou pokřtít v kostele sv. Václava na Chloumku a při konverzi přijal nové příjmení Malburg. Od této chvíle se ze smiřické větve Mautnerů stali Malburgové. Matriční zápis křtu se dochoval a potvrzuje jak jeho původní jméno, tak rodinné spojení s nájemci smiřické vrchnostenské vinopalny.

Podnikání už zároveň přestávalo být pouhým nájmem vrchnostenského provozu. Rodina postupně vybudovala vlastní výrobní zázemí a během druhé poloviny 19. století vznikl rozsáhlý průmyslový podnik známý později pod jménem Ed. Ad. Malburg a syn.

Jeho základem zůstával líh a lihoviny, ale sortiment se neustále rozšiřoval. Roku 1867 vznikla octárna, kolem roku 1880 byly vybudovány provozy zpracovávající lihovarské výpalky a několik let se zde dokonce vyráběly cukrovinky. Z někdejší pálenice se postupně stávala chemicko-potravinářská továrna.

Likéry ze Smiřic

Největší slávu však Malburgům nepřinesl průmyslový líh ani ocet, ale likéry. Právě v nich dokázala firma spojit průmyslovou výrobu s představou luxusu, exotiky a vytříbeného vkusu.

Nabídka byla ohromující. Archivní materiály uvádějí, že firma měla ve svém sortimentu postupně až 152 různých likérů, přestože samozřejmě ne všechny vyráběla současně. Nabízela různé druhy brandy, ovocné destiláty, krémové likéry, punče, koktejly a rumy. Na historických etiketách nacházíme názvy jako Curacao Triple Sec, Cherry Brandy, Crème Cordial, Orange, Allasch, Bienówka, Kontuszówka, Mogador, Smiřická hořká, Kmínka nebo tuzemský rum. Později přibyly ovocné šťávy, čaje a dokonce speciální hořčice s okurkami určená zámožnější klientele.

Už samotné názvy ukazují, že Malburg nechtěl působit pouze jako regionální česká likérka. Etikety pracovaly s francouzštinou, němčinou i dalšími jazyky a firma své jméno uváděla také jako Ed. Ad. Malburg & Fils nebo Ed. Ad. Malburg & Sohn. Smiřice byly místem výroby, ale zákazník měl získat dojem výrobku schopného obstát na kterémkoli evropském trhu.

Végétal – likér, který proslavil Malburga

Nad mimořádně širokým sortimentem však vyčníval jeden výrobek – Végétal. Podle podnikového archivu jej vytvořil firemní míchač jménem Sladký a stal se nejslavnější specialitou smiřické likérky.

Úspěch nebyl jen reklamní legendou. Na mezinárodní výstavě ve Vídni roku 1904 získal Végétal první zlatou státní cenu. Likér se vyvážel do zahraničí a jeho jméno bylo s Malburgem spojeno ještě dlouho poté, co původní výroba skončila. Smiřická kronika později vzpomínala, že objednávky na Végétal přicházely ze zahraničí dokonce i po ukončení jeho výroby.

Právě Végétal dobře ukazuje sílu značky Malburg. Ve světě stovek likérů, žaludečních hořkých, bylinných elixírů a nejrůznějších „zdravotních“ nápojů dokázala malá východočeská obec vyslat na evropský trh výrobek, jehož jméno bylo známé i za hranicemi monarchie.

Továrna, která byla městem ve městě

Na počátku 20. století už Malburg nebyl malou likérkou. Rozsah smiřického závodu byl impozantní. Roku 1924 zabíral areál téměř 30 000 m² zastavěné plochy a dalších více než 24 000 m² nezastavěných pozemků.

Součástí závodu byl lihovar s roční kapacitou přibližně 24 000 hektolitrů lihu, čistírna schopná rafinovat asi 50 000 hektolitrů, likérka s kapacitou zpracování kolem 4 000 hektolitrů lihu, draslovna, octárna, výroba octanu sodného a octanu olovnatého, výroba hořčice a velkoobchod vínem. Od roku 1927 se ve velkém vyráběla také malinová šťáva.

V době kampaně pracovalo v závodě přibližně 90 až 100 mistrů a dělníků, k nim čtyři technici a devatenáct administrativních pracovníků. Mimo hlavní sezónu se počet dělníků pohyboval kolem čtyřiceti až padesáti. Roku 1913byla do továrny přivedena vlastní železniční vlečka, která zásadně usnadnila dopravu uhlí, melasy, lihu i hotových výrobků.

Malburg ve válce

První světová válka změnila také charakter výroby. Z nařízení rakousko-uherských úřadů se v závodě ve velkém vyráběly přípravky potřebné k výrobě výbušnin. Firma ale během války sehrála i jinou roli.

Od května do července 1917 otevřela ve svém lihovaru na vlastní náklady válečnou lidovou kuchyni. Ve všedních dnech zde dostávalo oběd 128 chudých dospělých a padesát žáků a žákyň smiřických škol. Velká továrna tak nebyla pouze zaměstnavatelem, ale významně zasahovala do sociálního života města.

Láhev ze Smiřic putovala do světa

Malburgovy výrobky se prodávaly nejen v českých zemích. Firma budovala zahraniční odbyt a její etikety byly přizpůsobovány různým trhům. Na lahvích se vedle českých názvů objevovala němčina, francouzština i polština a označení společnosti bylo podle trhu uváděno jako Malburg & Sohn, Malburg & Fils nebo Malburg & Son.

Právě proto dnes existuje tolik variant malburgovských etiket, lahví a reklamních předmětů. Firma velmi dobře chápala, že luxusnější lihovina se neprodává pouze obsahem lahve. Potřebovala také působivý název, etiketu, sklo a reklamu. Na dochovaných lahvích najdeme dokonce reliéfní označení firmy přímo ve skle.

Malburg tak patří k podnikům, na nichž lze krásně sledovat vznik moderní značky. Zákazník neměl kupovat pouze „likér ze Smiřic“. Kupoval Malburg.

První republika a 152 druhů likérů

První republika zastihla firmu na vrcholu jejího rozvoje. Malburgové měli za sebou více než století rodinného podnikání a jejich továrna byla největším průmyslovým závodem ve Smiřicích.

Právě z této doby pochází fascinující údaj o nabídce až 152 druhů likérů. Neznamená to, že by továrna všech 152 receptur vyráběla každý den. Šlo o katalogový a historicky vytvořený sortiment, z něhož se podle poptávky vyráběla určitá část. Přesto číslo ukazuje mimořádnou šíři výroby. Malburg mohl zákazníkovi nabídnout prakticky vše – od jednoduchých kořalek přes ovocné a bylinné likéry až po výrobky napodobující slavné zahraniční speciality.

Firma současně nebyla závislá pouze na likérech. Líh, ocet, draslo a další chemické výrobky jí poskytovaly rozsáhlé průmyslové zázemí, zatímco likéry vytvářely značce její prestiž a veřejnou tvář.

Od rodinné firmy k akciové společnosti

Ve dvacátých a třicátých letech se vlastnická struktura podniku měnila. Z někdejší rodinné firmy se stala akciová společnost Ed. Ad. Malburg a syn. V lednu 1930 je jako majitel uváděn JUDr. Oswald Malburg, zatímco jeho bratr Georg Malburg a Pavel Winternitz působili jako prokuristé.

S touto etapou je spojena také barvitá smiřická legenda o Oswaldu Malburgovi a slavné tanečnici Josephine Bakerové. Podle pozdějšího vyprávění bývalého kronikáře měla nákladná přízeň krásné tanečnice přispět k Malburgovým finančním problémům a přeměně rodinného podniku na akciovou společnost. Příběh se ve Smiřicích traduje dodnes, ale je třeba jej brát právě jako místní tradici, nikoli jako bezpečně doložené vysvětlení hospodářských změn ve firmě.

Konec Malburgů, nikoli Malburga

Druhá světová válka a následné politické změny znamenaly konec rodinné podnikatelské éry. Po válce přešel závod do státního vlastnictví a roku 1947 už firemní dokumenty nesou označení Smiřické závody lihovarské, národní podnik Smiřice.

Výroba však pokračovala. Smiřický závod byl později začleněn do dalších státních podniků a ještě v padesátých letech se zde vyráběly tradiční lihoviny. Nakonec však přišla reorganizace československého lihovarnického průmyslu a výroba likérů byla ve Smiřicích ukončena. Podniková kronika uvádí, že po roce 1960 zde zůstala především výroba průmyslového lihu z melasy a kvasného octa.

Tím skončila více než stoletá kapitola, během níž byly Smiřice jedním z překvapivě významných míst českého likérnictví.

Jméno, které začalo křtem

Na příběhu Malburga je fascinující, kolik různých období českých dějin v sobě spojuje. Začíná židovskou rodinou Mautnerů, která si v polovině 18. století pronajala vrchnostenský pivovar a lihovar. Pokračuje průmyslovou revolucí, během níž Eduard Adolf Mautner vybudoval vlastní podnik a po křtu roku 1853 přijal jméno Malburg. Přes rakousko-uherskou monarchii, první světovou válku a první republiku se příběh dostává až ke znárodnění a socialistické koncentraci průmyslu.

Mezitím ze Smiřic odjížděly vagóny lihu a bedny lahví nesoucích názvy Végétal, Curacao, Cherry Brandy, Bienówka, Kontuszówka, Mogador a desítky dalších. V katalogu se během let objevilo až 152 druhů likérů a značka Malburg našla zákazníky i daleko za hranicemi Československa.

Z malé vrchnostenské pálenice se během několika generací stal rozsáhlý průmyslový závod. A jméno, které vzniklo roku 1853 při křtu jednoho smiřického podnikatele, se nakonec stalo obchodní značkou známou po celém světě.

ZDROJE

Státní oblastní archiv v Zámrsku – archivní fond Ed. Ad. Malburg a syn a. s., Smiřice 1863–1944, archivní pomůcka č. 8873, zpracovala Mgr. Jana Šimková, 2014.

Město Smiřice – historie rodiny Mautnerů a Malburgů, matriční doklady a historie smiřického lihovaru.

Městská kronika Smiřic – údaje o závodu Ed. Ad. Malburg a syn, válečné lidové kuchyni a poválečném vývoji podniku.

Archivní a sbírkové materiály Smiřic – etikety, reklamní materiály, firemní korespondence a fotografie závodu Ed. Ad. Malburg a syn.

Miroslav Volák – Historie města Smiřice, dějiny smiřického lihovaru a likérky.