Markovo kadeřnictví

Markovo kadeřnictví – elegance z nedaleké Chocně

Dáma před zrcadlem

„Markovo KADEŘNICTVÍ vzornou obsluhou každého uspokojí.“ Jediná věta, žádná adresa, žádné telefonní číslo ani jméno města. Přesto se za tímto nenápadným reklamním diapozitivem otevírá příběh, který nás s velkou pravděpodobností zavádí do východočeské Chocně a do kadeřnické živnosti Petra Marka.

Reklama je postavena především na obrazu. Mladá blondýnka se dívá do zrcadla a předvádí dokonale upravený účes. Vlasy jsou vyčesány vysoko nad čelo a stočeny do výrazných oblých vln a loken, zatímco na temeni a v týlu pokračují v pečlivě vytvořených spirálách. Je to účes, který velmi dobře odpovídá módě první poloviny čtyřicátých let. Podobné vysoké vlny, pompadoury a později proslulé „victory rolls“ se staly jedním z charakteristických ženských účesů válečného období. Za ženou stojí elegantně oblečený muž s dokonale uhlazenými vlasy – může představovat kadeřníka, stejně dobře však může být elegantním společníkem, jehož přítomnost má zdůraznit účinek nové úpravy. Reklama totiž neprodává jen ostříhání či ondulaci. Prodává proměnu, sebevědomí a společenskou eleganci.

Samotný diapozitiv lze podle výtvarného stylu a účesu přibližně klást do období 1940–1948. Přesnější dataci zatím nemáme a ani na obraze není žádný údaj, který by ji umožňoval bezpečně stanovit.

Nenápadná značka URBAN / VYS. MÝTO

Pro pátrání je nakonec důležitější drobný nápis v pravém dolním rohu než samotné jméno kadeřnictví. Stojí zde URBAN / VYS. MÝTO. Za značkou se skrýval Jaroslav Urban, majitel uměleckého reklamního ateliéru ve Vysokém Mýtě, který je v dobových adresářích doložen jako provozovatel „uměleckého atelieru reklam“ a kinoreklamy ve Vysokém Mýtě II., čp. 92, naproti obchodní škole.

A právě zde se objevuje mimořádně zajímavý doklad. Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě uchovává mezi svými přírůstky objednávku na jeden reklamní diapozitiv adresovanou firmě „Kinoreklama Krátký, nyní Jaroslav Urban, Vysoké Mýto“. Nejde tedy pouze o obecné označení reklamního ateliéru: máme přímý důkaz, že Urbanův podnik skutečně přijímal zakázky na výrobu reklamních diapozitivů.

Značka na Markově reklamě tak dostává velmi konkrétní význam. Tento malý obrázek byl součástí světa předválečné a válečné kinoreklamy. Divák seděl v potemnělém sále, před začátkem filmu či mezi jednotlivými částmi programu se na plátně objevily barevné reklamní obrázky místních obchodníků, restaurací, výrobců a řemeslníků. Jedním z nich bylo i Markovo kadeřnictví.

Stopa vede do Chocně

Problém nastává u samotného názvu. „Markovo kadeřnictví“ není název firmy v dnešním smyslu, ale nejspíše přivlastňovací označení živnosti člověka jménem Marek. Kadeřníků a holičů tohoto příjmení působila v českých zemích celá řada a na diapozitivu bohužel chybí město.

Nejsilnější stopa však vede pouhých několik kilometrů od Urbanova vysokomýtského ateliéru – do Chocně.

V dobových adresářích je zde od roku 1930 opakovaně uváděn Petr Marek jako holič. Jeho přítomnost lze sledovat během celých třicátých let a ještě adresář Protektorátu z roku 1939 jej uvádí mezi choceňskými holiči. Rozhodující doklad přináší Choceňská informační ročenka z roku 1937, kde už není uveden pouze obecně jako holič, ale výslovně v rubrice „Holičství a kadeřnictví“:

Petr Marek, Rašínova 268.

Tady se jednotlivé stopy začínají skládat dohromady. Máme kadeřnictví provozované člověkem jménem Marek, máme jej ve městě bezprostředně sousedícím s Vysokým Mýtem a máme vysokomýtského výrobce kinoreklamy Jaroslava Urbana, jehož značka je přímo na dochovaném diapozitivu.

Petr Marek a jeho vdova

Ještě zajímavější je zpráva z roku 1948. Regionální list Východočeská zář tehdy zaznamenal projednávání „odejmutí živnosti kadeřnické Petr Marek – vdova v Chocni, majitelka A. Marková“. Celý text dnes z dostupného digitálního záznamu přečíst nelze, ale už tato část je mimořádně cenná. Ukazuje, že podnik Petra Marka po jeho smrti nebo odchodu zřejmě pokračoval pod původním jménem a vedla jej vdova A. Marková.

Právě zde může ležet vysvětlení poněkud zvláštního reklamního označení „Markovo kadeřnictví“. Reklama nemusela propagovat člověka, který právě stál za kadeřnickým křeslem. Mohla propagovat zavedený podnik, který místní obyvatelé znali jednoduše jako Markovo kadeřnictví, i když jej už v určitém období vedla Markova vdova. To by velmi dobře odpovídalo praxi rodinných živností, u nichž bylo jméno původního majitele samo o sobě obchodní značkou.

Datum úmrtí Petra Marka ani celé jméno jeho vdovy zatím neznáme. Pramen uvádí pouze iniciálu A. Marková. Stejně tak zatím nemáme dokument, který by výslovně spojoval choceňského Petra Marka s tímto konkrétním Urbanovým diapozitivem. Proto nelze napsat, že identifikace je definitivní.

Souhra okolností je však pozoruhodná: stejné příjmení, správný obor, správné období, správný region a výrobce reklamy vzdálený jen několik kilometrů.

Kadeřnictví jako místo moderního života

Na reklamě je zajímavé ještě něco. Není na ní břitva, holicí štětka ani tradiční holičské křeslo. Urbanův výtvarník postavil celý motiv na mladé ženě a módním účesu. Je to obraz doby, kdy se tradiční holičství stále výrazněji proměňovalo v moderní kadeřnickou službu.

Účes nebyl drobností. Ve čtyřicátých letech dokázal velmi přesně vyjadřovat dobový ideál ženskosti. Vlasy se vyčesávaly vzhůru, natáčely do válců a loken a vytvářely komplikované siluety, které dnes dokážeme podle dobových fotografií poměrně snadno rozpoznat. Dokonce i během válečných let, kdy byl nedostatek zboží a oděvy podléhaly praktickým omezením, zůstával účes jedním z prostředků, jak si zachovat eleganci a individualitu.

A právě to Markovo kadeřnictví na své reklamě slibovalo. Nikoliv levnou službu, nikoliv rychlost a dokonce ani konkrétní cenu. Slibovalo „vzornou obsluhu“, která „každého uspokojí“. Obrázek měl dodat zbytek: odejdete upraveni, moderní a elegantní.

Malá reklama z velkého světa kin

Dochovaný diapozitiv je dnes možná cennější než samotná reklama kdysi. Zůstala v něm zachycena jedna z téměř zmizelých forem československé reklamní kultury – lokální kinoreklama. Malé podniky si nemohly dovolit velké celostátní kampaně, ale mohly se objevit na největší obrazové ploše, jakou jejich zákazníci pravidelně sledovali: na filmovém plátně místního kina.

Jaroslav Urban ve Vysokém Mýtě byl jedním z lidí, kteří tento svět vytvářeli. Dochovaný muzejní doklad potvrzuje, že jeho podnik přijímal přímo objednávky na reklamní diapozitivy. Jeden z těchto výrobků se dochoval s půvabnou blondýnkou před zrcadlem a jednoduchým sdělením, že Markovo kadeřnictví vzornou obsluhou každého uspokojí.

Dnes už nedokážeme s absolutní jistotou říci, před jakým filmem se obrázek poprvé rozzářil na plátně ani ve kterém kině jej lidé sledovali. Dosavadní prameny však ukazují velmi konkrétním směrem: k Petru Markovi, holiči a kadeřníkovi z Chocně, který provozoval podnik na Rašínově 268 a jehož živnost později pokračovala pod označením Petr Marek – vdova.

Dokud nebude nalezena objednávka, účet nebo jiný dokument přímo spojující Urbana s Petrem Markem, musí tato identifikace zůstat označena jako pravděpodobná. Ze všech dosud nalezených kandidátů však choceňská stopa nejlépe spojuje místo, dobu, řemeslo i samotného výrobce reklamy.

Zdroje

Adresář republiky Československé 1930–1938 – záznamy Petra Marka, Choceň, holič.

Choceňská informační ročenka 1937, s. 70 – „Holičství a kadeřnictví: Petr Marek, Rašínova 268“.

Adresář Protektorátu Čechy a Morava 1939 – Petr Marek mezi holiči v Chocni.

Východočeská zář, 12. 11. 1948, s. 5 – „Petr Marek – vdova“, majitelka A. Marková, Choceň.

Adresář republiky Československé 1933 a 1938 – Jaroslav Urban, umělecký atelier reklam a kinoreklama, Vysoké Mýto.

Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě – evidence přírůstku A-69/2020, objednávka jednoho diapozitivu „Kinoreklama Krátký, nyní Jaroslav Urban, Vysoké Mýto“.

Dochovaný reklamní diapozitiv „Markovo kadeřnictví“, značka URBAN / VYS. MÝTO.