Perla Narentica IV.
Perla Narentica – víno bratří Tauberů, které se prodávalo jako perla z jihu
Značka ukrytá za zvláštním jménem
Perla Narentica patřila k výrazným značkovým vínům pražské firmy Bratři Tauberové, která měla své velké vinné sklepy ve Vysočanech. Nešlo o anonymní víno stáčené jen podle ročníku či oblasti. Perla Narentica měla vlastní jméno, vlastní etiketu, vlastní reklamu a byla natolik důležitá, že se objevila i v propagačním filmu o podniku bratří Tauberů z roku 1926. Národní filmový archiv u filmu Víno – od révy až do poháru uvádí mezi klíčovými motivy přímo láhev vína značky Perla Narentica, vedle vinic, lisování hroznů, plnění lahví, expedice sudů a areálu firmy ve Vysočanech.
Samotné jméno působilo exoticky. Slovo Narentica odkazuje k historickému názvu řeky Neretvy a širšího hercegovinského či dalmatského prostoru. V reklamě proto mělo vyvolávat představu jižního vína, slunce, Jadranu a Balkánu. Značka spojovala geografickou fantazii s jednoduchým slovem Perla – tedy něco vzácného, vytříbeného a hodnotného.
Bratři Tauberové ve Vysočanech
Bratři Tauberové provozovali ve Vysočanech velký vinařský podnik už před vznikem Československa. Školní zpráva Obchodní akademie v Karlíně z roku 1919 uvádí, že studenti navštívili vinné sklepy firmy Bratři Tauberové ve Vysočanech.
To je důležité, protože ukazuje, že nešlo o malý obchod s několika sudy. Podnik byl natolik významný, že se stal cílem odborných exkurzí budoucích obchodníků.
Městská část Praha 9 řadí vinné sklepy bratří Tauberů mezi podniky, které na začátku 20. století formovaly průmyslové Vysočany spolu s chemickou továrnou, cukrovarem, mlékárnou a dalšími závody.
Velkoobchod vínem
Dochovala se také reklamní monografie firmy z roku 1926, kterou sběratelské katalogy popisují jako publikaci Bratři Tauberové, Praha-Vysočany – velkoobchod vínem. Obsahovala fotografie, etikety a obrazové materiály dokumentující činnost podniku.
Velkoobchodní charakter firmy je zásadní. Tauberové nebyli pouze výrobci jednoho vína. Pracovali s rozsáhlým sortimentem, nakupovali, zpracovávali, skladovali a distribuovali vína ve velkém objemu.
Perla Narentica byla tedy jednou z jejich obchodních značek, nikoli názvem celé firmy.
Propagační film z roku 1926
Mimořádným dokladem velikosti podniku je němý propagační film Víno – od révy až do poháru z roku 1926. Film natočila společnost Piras a dnes jej uchovává Národní filmový archiv.
Film začíná animovanou sekvencí připomínající dávnou tradici pití vína a poté sleduje celý výrobní proces.
Vidíme vinice.
Lisování hroznů.
Přečerpávání vína.
Mytí vinných cisteren.
Sklepy.
Plnění lahví.
Výrobu sudů.
Expedici.
A mezi konkrétními výrobky se objevuje Perla Narentica.
Pro historii reklamy je to mimořádně cenné. Nejenže víme, že značka existovala – můžeme ji zasadit přímo do reálného výrobního procesu velkého meziválečného vinařského podniku.
Vlastní bednáři a vlastní kolejiště
Film ukazuje také skupinu bednářů, kteří přímo v areálu vyrábějí dřevěné sudy různých velikostí.
Takový provoz byl u velkého vinařského podniku logický. Sud nebyl jen obal. Byl základní součástí skladování, přepravy a někdy i zrání vína.
Tauberové navíc měli v areálu kolejiště, které usnadňovalo nakládku a expedici vína po železnici.
Tím se firma dostávala úplně jinam než běžný lokální vinárník.
Víno mohlo ve velkých sudech nebo cisternách přijíždět do Vysočan, zde se skladovalo, upravovalo a stáčelo a následně znovu putovalo železnicí nebo nákladními automobily k obchodníkům.
Proč právě Vysočany
Vysočany měly pro velkoobchod vínem několik výhod.
Ležely na okraji Prahy.
Měly železniční spojení.
Byl zde dostatek prostoru pro rozsáhlé sklepy, sklady a manipulační provoz.
A Praha představovala obrovský odbytištní trh.
Právě spojení železnice a rostoucího hlavního města umožnilo, aby se víno nakoupené nebo dovezené ve velkém množství zpracovalo v jednom centrálním areálu a následně distribuovalo po celém Československu.
Co byla Narentica
Název Narentica velmi pravděpodobně pracoval s historickým označením Neretvy a oblastí kolem této řeky. To by dobře odpovídalo charakteru jihoslovanského vína a reklamnímu stylu meziválečné doby.
Bez dochovaného firemního katalogu ale není bezpečné tvrdit, z jaké přesné oblasti nebo odrůdy Perla Narentica pocházela. Samotné jméno mohlo být geografickým odkazem, obchodním názvem nebo kombinací obou.
Jisté je něco jiného: firma jméno používala jako samostatnou značku, nikoli jen popis původu.
Víno „pro nedokrevné“
Zvlášť pozoruhodná je reklama z roku 1930 v polsky psaném československém tisku. Nabídka uvádí vedle Malagy a vermutu také „Perla Narentica dla niedokrwistych“, tedy Perla Narentica pro nedokrevné, za cenu 14 Kč za láhev.
To je fascinující ukázka dobového vztahu mezi vínem a zdravím.
Dnes by podobná formulace u alkoholického nápoje byla problematická. Ve dvacátých a třicátých letech však bylo běžné některá silnější nebo sladší vína prezentovat jako posilující nápoj vhodný pro rekonvalescenci, slabost nebo chudokrevnost.
Malaga, portské a některá další vína se objevovala dokonce v lékárenském prostředí.
Perla Narentica očividně těžila z podobného obrazu.
Sladké jižní víno
Reklama z roku 1930 zařazuje Perlu Narentica mezi vína jako Malaga a vermut.
To naznačuje, že nešlo o lehké suché stolní víno. Spíš se pohybovala v kategorii výraznějších, pravděpodobně sladších nebo fortifikovaně působících vín, která se prodávala v menším množství a často měla pověst „posilujícího“ nápoje.
Přesné složení ani obsah alkoholu se však v dostupných pramenech zatím nepodařilo spolehlivě doložit.
Smaltovaná cedule
Dochovaly se také smaltované reklamní cedule Perla Narentica. Sběratelské záznamy je datují do 30. let 20. století.
Smalt byl pro alkoholickou reklamu ideální.
Cedule mohla viset před vinárnou, hostincem nebo obchodem roky.
Déšť ani slunce ji nezničily tak rychle jako papír.
A značka se dostávala zákazníkovi před oči přesně na místě prodeje.
Právě díky těmto cedulím se Perla Narentica dostala až do dnešních sbírek staré reklamy.
Láhev jako značka
Ve filmu z roku 1926 je Perla Narentica spojena přímo s lahvovaným vínem.
To není samozřejmost.
Velká část vína se tehdy stále prodávala ze sudů a stáčela až u obchodníka nebo hostinského.
Značkové lahvové víno mělo jiný marketingový potenciál. Výrobce kontroloval obal, etiketu i jméno produktu a zákazník mohl při dalším nákupu požadovat přesně stejnou značku.
Perla Narentica tak patřila do světa, kde se víno začínalo stále víc prodávat jako značkový spotřební výrobek.
Automobily rozvážejí lahve
Film zachycuje také přepravky s lahvemi nakládané na nákladní automobily, které rozvážely produkci k jednotlivým prodejcům.
Je to krásný obraz modernizace distribuce.
Víno přijíždělo do velkého vysočanského areálu po železnici.
Uvnitř podniku se zpracovalo a stočilo.
A hotové lahve pokračovaly k maloobchodníkům nákladními vozy.
Tauberové tak kombinovali dvě nejmodernější dopravní technologie své doby.
Vinařství jako průmysl
Propagační film ukazuje, že firma fungovala na skutečně průmyslovém principu.
Velké sudy.
Cisterny.
Vlastní bednářská dílna.
Kolejiště.
Lahvovací provoz.
Automobilová distribuce.
Takový podnik měl k romantickému sklípku na Moravě hodně daleko.
Víno zde bylo zemědělským produktem, ale jeho další zpracování a obchod už byly plně průmyslové.
Temnější kapitola roku 1925
Do historie firmy patří i nepříjemná epizoda. V parlamentní debatě z 2. října 1925 zaznělo obvinění, že firma Bratří Tauberové tajně dovážela líh ukrytý v menších sudech vložených do větších sudů s vínem. Podle řečníka bylo následné řízení ukončeno zaplacením daně a pokuty v celkové výši kolem jednoho milionu korun.
Je důležité tento údaj formulovat přesně: jde o tvrzení zaznamenané v parlamentním stenografickém protokolu, nikoli o námi nezávisle ověřený rozsudek.
Přesto ukazuje, že Tauberové patřili mezi tak velké hráče v obchodu s vínem a lihem, že se jejich podnikání dostalo až na půdu Národního shromáždění.
Rok 1926 – firma sama vypráví svůj příběh
Hned následující rok vznikla rozsáhlá reklamní monografie podniku a také propagační film.
To ukazuje, jak důležitou roli přikládali Tauberové vlastnímu obrazu.
Nestačilo prodávat víno.
Bylo třeba ukázat moderní závod, sklepy, techniku, dopravu a výrobní proces.
V meziválečném Československu šlo o velmi vyspělou formu firemní komunikace.
Perla Narentica jako hlavní hvězda
To, že je Perla Narentica explicitně zachycena v propagačním filmu, naznačuje její význam v portfoliu firmy.
Film nemohl ukázat každou jednotlivou láhev.
Pokud se v něm objevil právě tento produkt, muselo jít o značku, kterou chtěla firma veřejně zdůraznit.
Perla Narentica tak byla zřejmě jedním z reprezentativních lahvových vín Tauberových.
Z Vysočan do celého Československa
Reklamní zmínka z polského tisku v Českém Těšíně roku 1930 ukazuje, že značka nebyla omezena jen na Prahu.
Perla Narentica se prodávala i stovky kilometrů od vysočanských sklepů.
To je konkrétní doklad širší distribuční sítě firmy.
Zboží z Prahy se dostávalo na severní Moravu a do Slezska, kde bylo nabízeno vedle dalších dovozových a tuzemských vín.
Protektorátní stopa firmy
Sběratelské materiály dokládají jméno Bratři Tauberové ještě v protektorátním období kolem roku 1940, kdy se v reklamních materiálech objevuje také označení Tauber + Fischl.
Samotný osud Perly Narentica v tomto období zatím není z dostupných pramenů dostatečně jasný. Není proto správné automaticky tvrdit, že značka pokračovala beze změny až do války nebo po ní.
Jisté je, že jméno Tauberů a jejich vinařský podnik existovalo ještě v době, kdy se politické a majetkové poměry v protektorátu dramaticky měnily.
Perla z Neretvy, která skončila v Praze
Perla Narentica je nádherným příkladem toho, jak fungovala meziválečná potravinářská reklama.
Víno nemuselo pocházet z české vinice.
Mohlo přijet z jihu.
V Praze se dostalo do velkých sklepů, bylo zpracováno, stočeno do značkové lahve a dostalo jméno, které připomínalo exotickou řeku a slunce Balkánu.
Poté se rozjelo po Československu.
Do restaurací.
Vináren.
Obchodů.
A podle reklamy dokonce i k lidem, kterým mělo pomáhat při „nedokrevnosti“.
PERLA NARENTICA
Dnes máme k historii této značky několik mimořádně pevných bodů.
1919: vinné sklepy bratří Tauberů ve Vysočanech už fungují a navštěvují je studenti obchodní akademie.
1926: firma vydává reklamní monografii a vzniká propagační film Víno – od révy až do poháru, ve kterém je přímo zachycena láhev Perla Narentica.
1930: Perla Narentica se prodává v Českém Těšíně a je inzerována jako víno „pro nedokrevné“ za 14 Kč za láhev.
Ve třicátých letech se objevují také smaltované reklamní cedule značky.
To už není jen jméno na jednom náhodném předmětu.
Je to plnohodnotná prvorepubliková vinařská značka.
A možná nejpůsobivější je, že ji dnes můžeme nejen vidět na staré smaltované ceduli, ale díky Národnímu filmovému archivu i ve filmu z roku 1926 – jako láhev, která právě opouští jeden z největších vinných podniků tehdejší Prahy.
Zdroje
Národní filmový archiv / European Film Gateway – Víno – od révy až do poháru, 1926, propagační film vinařské společnosti bratří Tauberů; vinice, lisování, sklepy, sudy, lahvování, doprava a přímo láhev značky Perla Narentica.
Obchodní akademie v Karlíně, výroční zpráva za školní rok 1918/1919 – návštěva vinných sklepů firmy Bratři Tauberové ve Vysočanech dne 14. června 1919.
Městská část Praha 9 – historické vzpomínky na průmyslové Vysočany; vinné sklepy bratří Tauberů mezi významnými místními podniky.
Reklamní monografie Bratři Tauberové, Praha-Vysočany, 1926 – velkoobchod vínem, obrazová dokumentace podniku a historických etiket.
Nasz Lud, 1930 – obchodní nabídka vín v Českém Těšíně, Perla Narentica „dla niedokrwistych“, cena 14 Kč za láhev.
Národní shromáždění Republiky československé, stenografický protokol z 2. října 1925 – parlamentní tvrzení o celním případu firmy Bratří Tauberové; použito pouze jako dobový parlamentní pramen, nikoli jako nezávislé potvrzení rozsudku.
Aukro – dochované smaltované reklamní cedule Perla Narentica, sběratelsky datované do 30. let 20. století.
Aukro – reklamní materiál firmy Bratři Tauberové z protektorátního období kolem roku 1940; doklad pokračující existence jména firmy.
