Lesněnky

LESNĚNKY – lesní bonbon, který přežil své výrobce

Od bývalého lesníka k jedné z nejzajímavějších českých cukrovinkářských značek

Na starém reklamním obalu je les, byliny, děti a několik slov, která dnes působí jako vzkaz z úplně jiného světa. Lesněnky nejsou nabízeny jen jako sladkost. Mají pomáhat proti kašli a chřipce a jejich účinek navíc stvrzuje odborná autorita: „vřele doporučuje specialista Dr. Ant. Müller“. Pod tím stojí jméno Noumče Dimovič, Brno, továrna cukrovinek. Na první pohled by se mohlo zdát, že právě v Dimovičově brněnské továrně Lesněnky vznikly. Historie je však podstatně starší.

Nejstarší zatím známá stopa vede už k roku 1910. Podle dochované a později citované dobové inzerce tehdy Lesněnky propagoval František Šimanovský, bývalý lesník. Nabízel je jako výrobek ze vzácných lesních bylin, určený proti kašli a chrapotu, a tvrdil, že prospívají hlasu a usnadňují dýchání. Současně velmi ostře vystupoval proti napodobeninám. Zákazníky upozorňoval, že pravé Lesněnky mají nést jeho jméno, označení „býv. lesníka“, ochrannou značku s andělem a úplnou adresu výrobce. Dokonce varoval před podomním prodejcem, který v Praze nabízel údajné Lesněnky, a veřejně jej označoval za prodejce padělku.

Už tehdy tedy existovalo několik znaků skutečné obchodní značky: vlastní název, ochranné označení, rozpoznatelný symbol, distribuční síť a aktivní obrana proti padělkům. Lesněnky nebyly jen místním cukrářským výrobkem, ale zbožím, jehož jméno mělo obchodní hodnotu. Právě zde začíná dosud nevyřešená část příběhu: jak se Lesněnky dostaly od Františka Šimanovského k Noumčemu Dimovičovi.

Noumče Dimovič a brněnská továrna DIMO

O několik desetiletí později už Lesněnky nacházíme pevně spojené s Brnem a se jménem Noumče Dimovič. Archiv města Brna eviduje samostatný fond „DIMO, továrna na cukrovinky a čokoládu Noumče Dimovič“ s časovým rozsahem 1937–1948, s některými dokumenty sahajícími až do roku 1955. Zachovala se mimo jiné dokumentace ke znárodnění, evidence zaměstnanců a účetní agenda.

Existenci podniku potvrzují také dochované reklamní a obalové předměty. Východočeské muzeum v Pardubicích uchovává plechovou krabici od cukrovinek, datovanou do třicátých až čtyřicátých let 20. století. Na víku je plasticky vytlačen nápis „Továrna cukrovinek Dimovič Brno“ a emblém čtyřlístku. Muzeum firmu identifikuje jako DIMO, továrnu Noumče Dimoviče fungující v letech 1937–1948.

DIMO nebylo jen malé místní cukrářství. V dokumentech Národního filmového archivu se firma objevuje už v roce 1939jako „DIMO, Noumče Dimovič – továrna na čokoládu a cukrovinky“. U reklamní společnosti Baalfilm se k ní zachovala firemní reference, což dokládá, že podnik aktivně využíval profesionální reklamní služby.

Přesný okamžik, kdy Noumče Dimovič získal Lesněnky, zatím doložen není. Není známá smlouva o převodu ochranné známky, receptury ani jiný dokument, který by přímo spojoval Františka Šimanovského s Dimovičovou firmou. Jisté je pouze to, že Lesněnky existovaly před vznikem DIMO a později se staly významným výrobkem Dimovičovy továrny.

Bonbon mezi cukrovinkou a léčivým prostředkem

Lesněnky se od běžných cukrovinek lišily především způsobem, jakým byly propagovány. Reklama nestavěla jen na chuti, sladkosti nebo atraktivním obalu, ale především na zdravotním účinku. Kašel, chrapot, rýma, chřipka a namáhaný hlas patřily k problémům, proti nimž měly Lesněnky podle dobových reklam působit.

Tomu odpovídal i jejich obrazový svět. Na obalech se objevovala žena sbírající v lese byliny, přírodní scenérie a děti. Výrobek byl vizuálně spojován s představou čistoty, lesa, bylin a tradiční přírodní léčby. Název Lesněnky tuto symboliku ještě posiloval.

Výrobce však k přírodnímu motivu přidal také autoritu lékaře. Dochovaný německojazyčný reklamní plechový obal spojený s Noumčem Dimovičem nese označení „Waldextrakt – gegen Husten und Grippe“, tedy „lesní extrakt proti kašli a chřipce“, a text „empfiehlt Specialist Dr. Ant. Müller, Noum. Dimowitsch, Brünn“. Jméno Dr. Ant. Mülleratedy bylo skutečně součástí reklamního konceptu a nejde o chybu při čtení starého nápisu.

Plná identita tohoto lékaře však zatím není doložena. Není známé jeho celé křestní jméno, specializace, místo ordinace ani formální vztah k Dimovičově továrně. Reklama jej využívala jako odbornou autoritu, není však doloženo, že by byl autorem receptury, zaměstnancem firmy nebo obchodním partnerem DIMO.

Reklamní koncept přitom spojoval dva silné prvky důvěry: tradiční léčivou sílu přírody a moderní lékařskou autoritu. Les a byliny představovaly původ a přirozenost výrobku, zatímco doktor měl dodat důvěryhodnost a odborné potvrzení.

Tajemný kyblík a problematická datace

Dochovaný německý reklamní plechový kyblík byl v aukčním katalogu datován přibližně k roku 1920. Tato datace však není zatím potvrzena nezávislým archivním pramenem.

Archivní fond DIMO začíná rokem 1937 a také muzejní obaly firmy Dimovič jsou datovány především do třicátých a čtyřicátých let. Nelze vyloučit, že Noumče Dimovič podnikal nebo distribuoval Lesněnky už před vznikem firmy DIMO, ale pro takové tvrzení zatím chybí přímý důkaz.

Aukční dataci kolem roku 1920 je proto vhodné chápat pouze jako odhad. Bezpečnější je předmět řadit obecně do první poloviny 20. století, případně uvádět, že aukční literatura jej datuje kolem roku 1920, avšak přesná datace není doložena.

Lesní poklad – Lesněnky vstupují do kina

Mimořádně zajímavou kapitolu představuje reklamní film.

Ve fondu reklamní společnosti Baalfilm uloženém v Národním filmovém archivu se zachoval šestistránkový scénář reklamního filmu „Lesní poklad“ z roku 1942, výslovně určeného pro Lesněnky. Vedle něj archiv eviduje také dvoustránkový námět další reklamy nazvané „Tajemství psacího stolu“, rovněž připravované pro tuto značku.

Samotný film Lesní poklad se podle evidence Národního filmového archivu nedochoval. Už existence scénáře však ukazuje, že reklama Lesněnek se ve čtyřicátých letech neomezovala na plakáty, plechové obaly nebo obchodní cedule. Značka vstoupila i do tehdy moderního světa filmové reklamy.

Samotný název Lesní poklad přitom dokonale navazoval na dlouhodobou obrazovou identitu značky. Lesněnky nebyly představovány jako průmyslová cukrovinka z městské továrny, ale jako něco nalezeného v přírodě, jako koncentrovaná síla lesa převedená do podoby bonbonu.

DIMO tak kolem Lesněnek nevytvářelo jen výrobek, ale celý příběh.

Lesněnky ve světlech Brna

Stejně pozoruhodná byla poválečná propagace. Ještě v prosinci 1948 se Lesněnky objevily mezi několika značkami, pro něž byla v Brně vytvořena moderní neonová reklama.

Studie věnovaná dějinám neonů cituje dobovou reklamu společnosti Neon–Čech–Brno, podle níž firma vytvořila tři brněnské neony s postupným rozsvěcováním slov a písmen: jeden pro deník Rovnost, druhý pro firmu Výběr a třetí právě pro bonbony Lesněnky z továrny na cukrovinky DIMO Brno. Zpráva pochází z prosince 1948.

Je to pozoruhodný kontrast k počátkům značky. Kolem roku 1910 jsou Lesněnky spojovány s bývalým lesníkem, bylinami a ochranným symbolem. O necelých čtyřicet let později jejich jméno září neonem v moderním velkoměstě.

Značka tak prošla cestu od romantického obrazu lesa až k jedné z nejmodernějších forem městské reklamy své doby.

Znárodnění a konec DIMO

Rok 1948 znamenal pro soukromou firmu Noumče Dimoviče zásadní zlom. Archivní fond DIMO obsahuje přímo dokumentaci ke znárodnění a soukromá etapa podniku tím skončila.

Výroba v prostorách firmy však nezanikla okamžitě. Přesný konec provozu pomáhá určit historie Sladařského ústavu v Brně. Ten v roce 1951 získal jako náhradní prostory objekty bývalé firmy DIMO na Mostecké 7. Pramen výslovně uvádí, že DIMO ukončila provoz v listopadu 1951. Stěhování výzkumného pracoviště bylo završeno během následujícího roku.

Tím skončila historie místa, kde se vyráběly čokolády, cukrovinky a Lesněnky. Do někdejší továrny se následně přesunul výzkum sladu a pivovarských technologií. Původní výrobní náplň budovy zmizela, ale značka Lesněnky přežila.

Značka, která přežila své výrobce

Právě dlouhověkost značky patří k nejzajímavějším částem celého příběhu. František Šimanovský zmizel z historie Lesněnek, DIMO přestalo existovat, továrna Noumče Dimoviče ukončila provoz a hospodářský systém, ve kterém značka vyrostla, se několikrát zásadně změnil. Název Lesněnky však zůstal.

Dnes je LESNĚNKY opět registrovanou ochrannou známkou. Úřad průmyslového vlastnictví eviduje slovní ochrannou známku č. 281037, kterou si v roce 2005 přihlásila společnost Dr. Müller Pharma a která byla zapsána v květnu 2006. Firma Lesněnky nadále uvádí mezi svými výrobky.

Zajímavou shodou je skutečnost, že na historickém Dimovičově obalu doporučuje výrobek Dr. Ant. Müller, zatímco dnešní Lesněnky vyrábí společnost Dr. Müller Pharma. Přímá rodová, podniková ani právní souvislost mezi historickým Dr. Ant. Müllerem a dnešní společností však zatím doložena není. Stejné příjmení proto nelze považovat za důkaz kontinuity.

Malý bonbon, velký příběh reklamy

Lesněnky jsou příkladem výrobku, na jehož historii lze sledovat proměnu reklamy během téměř celého 20. století. Příběh začíná nejméně kolem roku 1910, kdy bývalý lesník František Šimanovský brání svůj výrobek před padělateli a zdůrazňuje jeho lesní původ. O několik desetiletí později se Lesněnky objevují v produkci brněnské továrny DIMO Noumče Dimoviče, která kolem nich buduje propracovanou reklamní identitu.

Značka využívá obraz lesa a bylin, lékařskou autoritu, atraktivní plechové obaly, filmovou reklamu i moderní neon. V roce 1942 pro ni vzniká scénář filmu Lesní poklad, v roce 1948 její jméno svítí v Brně jako světelná reklama. Krátce nato přichází znárodnění a v listopadu 1951 definitivní konec provozu DIMO.

Samotné Lesněnky však nezmizely.

Z původně bylinné cukrovinky vznikla značka, která přežila několik výrobců, dvě světové války, změnu státního zřízení, znárodnění i zánik původní továrny. Její historie ukazuje, jak hluboko může obyčejný reklamní předmět zasahovat do hospodářských, kulturních a reklamních dějin.

Co zatím zůstává nevyřešené

Nejdůležitějším chybějícím článkem zůstává přechod Lesněnek od Františka Šimanovského k Noumčemu Dimovičovi. Dosud není doloženo, kdy a jak Dimovič získal název Lesněnky, recepturu nebo práva k výrobku.

Stejně tak zůstává neidentifikován Dr. Ant. Müller uváděný na historickém reklamním obalu. Je doloženo jeho jméno a role reklamní odborné autority, nikoli však jeho přesná totožnost a vztah k firmě DIMO.

Nejistá zůstává také přesná datace dochovaného reklamního kyblíku Noumče Dimoviče, který byl v aukčním katalogu zařazen kolem roku 1920. Tato datace zatím nemá oporu v nezávislém archivním prameni.

Prameny

Archiv města Brna – fond DIMO, továrna na cukrovinky a čokoládu Noumče Dimovič, 1937–1948/1955.
Národní archiv – DIMO, továrna na cukrovinky a čokoládu Noumče Dimovič v Brně.
Východočeské muzeum v Pardubicích – plechová krabice „Továrna cukrovinek Dimovič Brno“.
Národní filmový archiv – fond Baalfilm, reklamní projekty Lesní poklad a Tajemství psacího stolu.
Auktionshaus Mehlis – reklamní plechový obal Noumče Dimoviče s textem „Waldextrakt“ a doporučením Dr. Ant. Müllera.
Kvasný průmysl – historie Sladařského ústavu v Brně a údaj o ukončení provozu DIMO v listopadu 1951.
Studie dějin neonové reklamy v Brně – reklama Lesněnek firmy DIMO z roku 1948.
Úřad průmyslového vlastnictví – ochranná známka LESNĚNKY č. 281037.
Dobová inzerce Františka Šimanovského z roku 1910, citovaná v novodobém zpracování historie Lesněnek.