Hanačka I.
Hanačka ze Slatinic – příběh cikorky z hanáckého kraje
Když káva voněla po čekance
Ve Slatinicích pod Kosířem, v krajině, která byla odedávna spojena se zemědělstvím, obilím a úrodnou hanáckou půdou, vznikl v prvních desetiletích 20. století podnik, jehož výrobky se dostávaly do obchodů daleko za hranice samotné obce. Byla to továrna na cikorku a kávové náhražky, později pevně spojená se značkou Hanačka. Právě její název vystihoval základní myšlenku celé značky – výrobek měl působit domácím, moravským a důvěrně známým dojmem. Nebyla to anonymní průmyslová potravina. Byla to „Hanačka“, produkt konkrétního kraje.
Cikorka tehdy patřila k běžné výbavě domácnosti. Vyráběla se z kořene čekanky, který se sušil, pražil a dále zpracovával. Samostatně nebo ve směsi s obilovinami vytvářel tmavý aromatický nápoj připomínající kávu. Pravá káva byla dražší dovozové zboží, zatímco cikorka, sladová a žitná káva představovaly dostupnou alternativu pro široké vrstvy obyvatelstva. Právě proto se výroba kávových náhražek stala na přelomu 19. a 20. století významným odvětvím potravinářského průmyslu.
Hanácké továrny „Klas“
Ve dvacátých letech se slatinická továrna stala součástí většího potravinářského komplexu nesoucího název Hanácké továrny poživatin a nápojů „Klas“, akciová společnost v Olomouci. Samotná akciová společnost byla založena roku 1923 a podle dochovaných údajů převzala starší podnikatelské aktivity spojené mimo jiné s firmou August Malíšek a spol. ve Slatinicích. Z toho je patrné, že historie samotné výroby ve Slatinicích je starší než historie společnosti Klas.
Klas přitom nebyl žádnou malou lokální firmou. Dobový popis průmyslu Velkého Olomouce jej představuje jako jeden z největších potravinářských podniků na Moravě. Společnost vlastnila parní mlýn se sušárnou, továrnu na kávové náhražky a sladovou kávu ve Slatinicích a také pivovar se sladovnou ve Velké Bystřici. Základní kapitál společnosti činil pět milionů korun a její závody zaměstnávaly přibližně 150 dělníků a dalších zaměstnanců.
Slatinická továrna tak nebyla drobnou pražírnou někde za hospodářským dvorem, ale součástí moderně organizovaného průmyslového podniku. Podle dobového popisu měla vlastní sušárnu a vyráběla nejen hotové výrobky určené spotřebitelům, ale také polotovary pro jiné podniky stejného oboru.
Hanačka, Olomucká sladová a žitná káva
Nejdůležitější značkou slatinického závodu byla Hanačka. Pod tímto názvem byla na trh uváděna především cikorka. Vedle ní podnik vyráběl obilné kávové náhražky označované jako Olomucká sladová a Olomucká žitná káva. Dobový průmyslový přehled tato jména uvádí přímo v souvislosti se slatinickou továrnou.
Je to krásný příklad toho, jak se už před sto lety pracovalo s regionální identitou značky. „Hanačka“ okamžitě evokovala Hanou, lidový kroj, venkov, obilí a zemědělskou tradici. „Olomucká“ zase spojovala výrobek s nejvýznamnějším městem regionu. Z dnešního pohledu bychom mluvili o promyšleném regionálním brandingu; tehdejší zákazník však podobné pojmy nepotřeboval. Stačilo mu vidět na obalu Hanačku v kroji a věděl, odkud výrobek symbolicky přichází.
Právě krojovaná Hanačka, která servíruje šálek nápoje, byla pro značku mimořádně logickým motivem. Spojovala produkt s představou poctivé domácnosti a zároveň vytvářela snadno zapamatovatelnou postavu. Ve světě prvorepublikových cikorek, sladových káv a nejrůznějších „rodinných“ směsí bylo totiž nutné odlišit jeden téměř zaměnitelný výrobek od druhého. Obal, jméno a obrazová značka začínaly být skoro stejně důležité jako samotný obsah krabičky.
Moderní továrna uprostřed vesnice
Slatinice bývají dnes spojovány hlavně s lázněmi, ale za první republiky zde vedle zemědělství existovalo překvapivě výrazné zpracovatelské zázemí. Historická literatura připomíná vedle družstevní mlékárny a velkomlýna právě továrnu na cikorku a kávové náhražky Hanačka.
To také vysvětluje, proč se podobný podnik mohl rozvinout právě zde. Výroba obilných a čekankových náhražek potřebovala zemědělské suroviny, sušicí zařízení, skladování a dobré dopravní spojení. Haná byla pro takový průmysl přirozeným zázemím.
V dobových materiálech se navíc výslovně zdůrazňuje modernost závodů společnosti Klas. Továrny byly vybaveny stroji, které umožňovaly poměrně vysokou produkci s relativně malým počtem pracovníků. To je důležitý detail: Hanačka nebyla pouze folklorně stylizovanou regionální značkou. Za obrázkem dívky v kroji stála moderní průmyslová výroba.
Krize přichází i na Hanou
Velkolepě vybudovaný podnik však neměl dlouhý život. Konec dvacátých let přinesl hospodářské problémy a následná světová hospodářská krize tvrdě zasáhla také regionální potravinářské podniky. Už roku 1929 byl kapitál společnosti Klas podle dochovaných údajů snížen z původních pěti milionů na jeden milion korun. Společnost následně v letech 1930–1931 zanikla a jednotlivé části jejího majetku přešly k novým vlastníkům.
Velkobystřický pivovar získal roku 1931 První brněnský akciový pivovar a sladovna. Slatinická cikorkárna však pokračovala dál – a právě zde začíná druhá kapitola jejího příběhu.
Bratři Sedláčkové přebírají Slatinice
Roku 1932 továrnu převzala společnost Bratří Sedláčkové, hanácká továrna na cikorku a kávové náhražky ve Slatinicích.
Podnik tedy přežil zánik akciové společnosti Klas. Změnil se vlastník, ale výroba kávových náhražek ve Slatinicích pokračovala. Dochované obchodní doklady dokazují existenci firmy Bratří Sedláčkové ještě kolem roku 1940 a nesou výslovné označení „Hanácká továrna na cikorku a kávové náhražky Slatinice“.
To je pro historii značky podstatné. Hanačka nebyla jen krátkým reklamním experimentem jedné akciové společnosti. Byla součástí delší místní výrobní tradice, která přežila hospodářský otřes i zánik svého původního vlastníka.
Krojovaná Hanačka jako malý obraz první republiky
Na staré reklamě Hanačky je vlastně možné přečíst mnohem víc než jen nabídku kávové náhražky. Je v ní kus hospodářských a společenských dějin první republiky.
Na jedné straně stojí moderní akciová společnost s milionovým kapitálem, průmyslovými sušárnami, mlýnem, pivovarem a obchodní sítí. Na druhé straně je před zákazníka postavena krojovaná Hanačka s šálkem kávy. Moderní průmysl se převlékl do lidového kroje.
Nebyl to rozpor. Byla to velmi dobrá reklama.
Výrobce pochopil, že zákazník nechce kupovat „průmyslově zpracovaný produkt z praženého kořene čekanky“. Chce si koupit něco známého, domácího a bezpečného. A právě to mu Hanačka nabídla: kus Hané zabalený do krabičky.
Proto dnes stará reklama na Hanačku funguje nejen jako hezký grafický artefakt, ale jako dokument doby, kdy se rodily moderní československé značky. Továrny už byly průmyslové, distribuce rozsáhlá a kapitál akciový – ale důvěra zákazníka se stále získávala lidskou tváří, místním názvem a příběhem.
A ve Slatinicích měla tato tvář podobu ženy v hanáckém kroji, která podávala šálek voňavé cikorky.
Prameny:
Velký Olomouc, kapitola Naše průmyslové závody – dobový popis Hanáckých továren poživatin a nápojů „Klas“.
Univerzita Palackého v Olomouci – práce o dějinách Slatinic, s odkazy na Paměti obce Slatinice.
Dochované akcie Hanáckých továren „Klas“ z roku 1928 a sběratelské záznamy k historii společnosti.
Dochované obchodní účty firmy Bratří Sedláčkové, Slatinice, kolem roku 1940.
