Originální Španělská Vína
Valencia v Praze – španělské víno, Vicente Pavía a příběh, který vedl až k revoluci
Kousek slunného Španělska uprostřed Prahy
Na první pohled je to jen půvabná meziválečná reklama. V rámečku se otevírá pohled na Valencii: palmy, most, historické věže a v popředí mladá žena ve stylizovaném španělském kroji. Pod obrázkem stojí jednoduchá výzva:
„Pijte originální španělská vína.“
Drobný text dole pak odkazuje na pražský podnik Valencia Taberna, Praha II, Lützowova 57.
Mohlo by jít o jednu z mnoha reklamních tiskovin, které lákaly československého zákazníka na zboží z dalekých zemí. Jenže tentokrát několik slov vytištěných téměř nečitelným písmem otevřelo mnohem větší příběh. Za Tabernou Valencia totiž nestál anonymní obchodník. Jejího provozovatele známe jménem.
Byl jím Vicente Pavía.
Španěl jménem Vicente Pavía
Přímý doklad přináší práce španělského historika Luise Montilly Amadora věnovaná vztahům Španělska a Československa v meziválečném období. Vicente Pavía je v ní výslovně označen jako muž, který provozoval Tabernu Valencia v Lützowově ulici číslo 57 v Praze.
Tím se z reklamní pohlednice stává dokument konkrétního podniku a konkrétního lidského osudu.
Španělská komunita v tehdejším Československu byla přitom velmi malá. Dobové údaje hovoří jen o několika španělských občanech žijících v zemi mimo diplomatický personál. Vicente Pavía tedy nepůsobil v početné emigrantské čtvrti, kde by se španělská vinárna mohla opřít o početnou domácí klientelu. Svůj podnik otevřel především Pražanům.
A právě v tom byla jeho myšlenka chytrá.
Když Československo objevovalo španělské víno
Španělská vína nebyla na československém trhu koncem dvacátých let žádnou exotickou kuriozitou. Jejich dovoz rychle rostl a Španělsko se stalo jedním z důležitých dodavatelů vína do mladé republiky.
Podle dobových obchodních údajů představovala kolem roku 1928 španělská vína přibližně 42 procent veškerého vína dováženého do Československa. Celkový španělský vývoz do Československa rovněž prudce rostl: z přibližně 21 milionů korun v roce 1925 na téměř 90 milionů korun o dva roky později.
Vicente Pavía tedy nepřivážel do Prahy produkt, který by zde nikdo neznal. Naopak. Dokázal využít období, kdy se španělské zboží, a zvláště víno, na československém trhu mimořádně dobře prosazovalo.
Jeho Taberna Valencia byla jedním z míst, kde dostal tento obchod konkrétní tvář.
Taberna Valencia v Lützowově 57
Lützowova ulice, dnešní Opletalova, ležela v samém centru pražského Nového Města. Blízkost Václavského náměstí znamenala pohyb obchodníků, úředníků, novinářů, návštěvníků Prahy i zámožnějšího městského publika. Právě zde sídlila na čísle 57 Taberna Valencia.
Dochované fotografie provozovny potvrzují, že nešlo pouze o obchodní název na reklamní kartě. Taberna skutečně existovala jako fyzický podnik se svým vstupem a vývěsním štítem.
Samotný název byl součástí reklamy. Pavía nepoužil obyčejné české označení vinárna, ale španělské taberna. Už jméno podniku mělo návštěvníka přenést o několik tisíc kilometrů na jih.
Stejným způsobem fungovala reklamní pohlednice. Nezobrazuje láhev, sud ani sklenici. Nabízí Valencii samotnou. Palmy, architekturu, jižní město, ženskou postavu v regionálním oděvu.
Neprodávalo se jen víno.
Prodával se jeho původ.
V tomto ohledu působí reklama překvapivě moderně. To, čemu dnes marketing říká příběh značky, autenticita nebo práce s místem původu, dokázal Vicente Pavía sdělit jediným obrázkem a několika slovy.
Ráno 15. dubna 1931
Nejpozoruhodnější kapitola příběhu Taberny Valencia ale nezačala ve vinárně.
Začala ve Španělsku.
Dne 14. dubna 1931 byla vyhlášena Druhá španělská republika. Král Alfons XIII. opustil zemi a zpráva o dramatické změně režimu se během několika hodin rozšířila Evropou.
Následujícího rána se na španělské zastoupení v Praze vydali dva Španělé. Jedním byl novinář Ginés Ganga Tremiño. Druhým byl podle historického výzkumu právě Vicente Pavía z Taberny Valencia.
Přinesli s sebou novou republikánskou vlajku.
Situace nebyla tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Diplomaté nemohli jen na základě zprávy z novin nebo rádia vyměnit státní symboly. Z Prahy proto následovaly telefonáty a ověřování zpráv přes další evropská zastoupení.
Nakonec přišlo potvrzení.
Nad španělským zastoupením v Praze mohla být vyvěšena nová republikánská trikolóra.
Ganga Tremiño tento okamžik později popsal ve španělském tisku. Po vyvěšení vlajky se přítomní objali a připili si na zdraví republiky.
Mezi nimi stál i muž, který několik ulic odtud nabízel Pražanům španělské víno.
Těžko hledat symboličtější spojení mezi jeho profesí a dějinami jeho vlasti.
Z Prahy zpět do Valencie
Pátrání po Vicente Pavíovi přineslo ještě jednu mimořádně zajímavou stopu.
V oblasti Alcalá de Xivert a přímořského Alcossebre ve Valencijském společenství se v místní historii objevuje Vicente Pavía Fabregat, narozený kolem roku 1905. Je popisován jako schopný obchodník, který často cestoval po Evropě a se společníkem provozoval podnik zaměřený na import a export.
A pak přichází detail, který nelze přehlédnout.
Jeho žena se jmenovala Elisabeth a byla českého původu.
Pavía se s ní měl seznámit právě během svých evropských cest. Manželům se narodila dcera Beatriz a jejich obchodní úspěch jim umožnil postavit si na pobřeží v Alcossebre na přelomu dvacátých a třicátých let mimořádně komfortní vilu.
Podobností s pražským provozovatelem Taberny Valencia je mnoho. Stejné jméno. Valencijský původ. Mezinárodní obchod. Časté cesty po Evropě. Česká manželka. A ve stejné době v Praze Španěl jménem Vicente Pavía provozující podnik zaměřený na španělská vína.
Je proto velmi pravděpodobné, že pražský Vicente Pavía a Vicente Pavía Fabregat z Alcossebre byli jeden člověk.
Definitivní dokument, který by spojoval celé jméno Vicente Pavía Fabregat přímo s adresou Lützowova 57, však zatím nalezen nebyl. Tuto část příběhu je proto nutné ponechat jako mimořádně silnou, ale stále ne zcela uzavřenou identifikaci.
Dům, kterému místní říkali Čechův
Místní historie Alcossebre zachovala také vzpomínku na Pavíův dům. Kvůli českému původu jeho ženy se mu začalo říkat Casa del Checo – Čechův dům.
Byla to na tehdejší poměry neobyčejně moderní stavba. Měla elektrickou instalaci, vodovod, koupelny a vybavení, které nebylo ve venkovském a přímořském Španělsku konce dvacátých let samozřejmostí. Dům tak připomínal úspěch člověka, který se nepohyboval pouze v místním prostředí, ale byl součástí mezinárodního obchodu.
Jestli šlo skutečně o stejného Vicente Pavíu jako v Praze, pak tento dům představoval druhý konec pozoruhodné životní osy: Valencie – Praha – Valencie.
Občanská válka a zmizení Vicente Pavíi
Roku 1936 vypukla ve Španělsku občanská válka.
A právě zde se stopa Vicente Pavía Fabregata začíná ztrácet.
Místní vzpomínky nejsou jednotné. Podle jedné verze byl povolán, podle jiné odešel nebo uprchl. Jisté je pouze to, že po něm zůstalo velmi málo spolehlivých zpráv a že se podle místní tradice do Alcossebre již nevrátil.
Jeho žena Elisabeth a dcera Beatriz mezitím odjely do Československa, odkud Elisabeth pocházela.
Pokud je identifikace obou Vicente Pavíů správná, vzniká tím téměř uzavřený kruh. Španělský obchodník přišel do Prahy, spojil svůj život s českým prostředím, propagoval zde vína své vlasti a jeho rodina nakonec hledala právě v Československu útočiště před válkou, která Španělsko roztrhla na dvě části.
Pohlednice, která přežila svého majitele
Na reklamní kartě nic z toho nenajdeme.
Je tam pouze slunná Valencia, žena v kroji, palmy a výrazná výzva:
„Pijte originální španělská vína.“
Právě v tom spočívá zvláštní síla starých reklamních předmětů. Přežívají podniky, jejich majitele i celé generace zákazníků. Po desetiletích zůstane kartička, účtenka, plakát nebo plechová cedule a člověk má pocit, že drží pouze drobný doklad obchodní historie.
Někdy však stačí přečíst malý řádek dole.
Z adresy se objeví podnik.
Z podniku jméno.
A za jménem celý lidský život.
Příběh Taberny Valencia začíná u sklenky španělského vína v Praze a pokračuje až k jednomu z nejdramatičtějších okamžiků moderních španělských dějin. Je v něm mezinárodní obchod, československo-španělské vztahy, vznik republiky, česká žena na valencijském pobřeží i stín občanské války.
A uprostřed toho všeho stojí Vicente Pavía.
Španěl, který si v meziválečné Praze otevřel malé místo jménem Taberna Valencia.
Zdroje
Luis Montilla Amador: Las relaciones entre España y Checoslovaquia en la etapa de entreguerras (1919–1936), Universidad Nacional de Educación a Distancia, 2020.
Ginés Ganga Tremiño: Cartas de Checoeslovaquia. La República vista desde fuera, deník Crisol, 23. dubna 1931.
Dobové československé a španělské statistiky zahraničního obchodu z druhé poloviny dvacátých let, citované v práci Luise Montilly Amadora.
Memorias de Alcossebre – La Casa del Checo, místní historický záznam věnovaný Vicente Pavía Fabregatovi, Elisabeth a domu rodiny Pavía v Alcossebre.
Dochovaná reklamní pohlednice „Pijte originální španělská vína – Valencia Taberna, Praha II, Lützowova 57“.
Dochované dobové fotografie provozovny Taberna Valencia, Praha II, Lützowova 57.
