Ottovo mýdlo IV.

OTTA RAKOVNÍK – PŘÍBĚH MYDLÁŘE, KTERÝ Z MALÉ DÍLNY VYBUDOVAL JEDNU Z NEJSLAVNĚJŠÍCH ČESKÝCH ZNAČEK

Příběh firmy Otta nezačal velkou továrnou, kapitálem ani převratným vynálezem. Začal řemeslem. Když František Otta roku 1875 přišel do Rakovníka, bylo mu sedmadvacet let a za sebou měl zkušenosti vyučeného mydláře, tovaryšská léta i práci v zavedené pražské mydlárně. Před sebou měl něco mnohem skromnějšího – starou pronajatou dílnu v domě na rakovnickém náměstí. Právě tam začal vařit mýdlo, které se o několik desetiletí později prodávalo po celém Československu. Z malé řemeslnické živnosti postupně vyrostl průmyslový podnik s přibližně pěti sty zaměstnanci, desítkami výrobků, rozsáhlou obchodní sítí a reklamou, která patřila k nejvýraznějším v meziválečném Československu. Nad tím vším stál jeden jednoduchý symbol – rak.

František Otta se narodil 16. dubna 1848 v Kostelci nad Labem. Mydlářství si vybral jako své řemeslo a vyučil se u pražského mydláře Pitteroffa. Následující roky sbíral zkušenosti u dalších výrobců v Praze i v zahraničí a nakonec se stal dílovedoucím v zavedené pražské mydlárně Demartini. Měl tedy profesní zkušenost i relativně jisté postavení, přesto chtěl podnikat sám. Příležitost mu zprostředkoval starší bratr Antonín, který žil v Rakovníku. Roku 1875 upozornil Františka na uvolněnou mydlářskou dílnu ve městě. Otta neváhal. Opustil Prahu a v domě čp. 117 na dnešním Husově náměstí si pronajal starou provozovnu. Na podzim téhož roku zde uvařil první várku rakovnického mýdla.

Začátky měly daleko k pozdějšímu obrazu úspěšného továrníka. Původní dílna byla malá a zanedbaná, zařízení bylo třeba opravit a zákazníky teprve získat. Otta byl současně výrobcem, prodavačem, obchodníkem i majitelem. Přes den stál v krámě, prodával mýdlo a svíčky, vyřizoval objednávky a sháněl zákazníky, večer a v noci se vracel k výrobě. Tak ještě fungovalo tradiční řemeslné mydlářství: zákazník znal svého výrobce a kvalita zboží byla spojena přímo s jeho jménem. Ottův skutečný podnikatelský talent se projevil v okamžiku, kdy dokázal z tohoto světa vystoupit. Pochopil, že budoucnost nebude patřit jen dobrému řemeslníkovi, ale výrobci, který dokáže spojit kvalitu, velkou výrobu, distribuci a značku.

BÍLÉ MÝDLO S RAKEM

Rozhodující okamžik přišel v devadesátých letech 19. století. České mydlářství se rychle měnilo. Malé provozy začaly čelit průmyslovým továrnám schopným vyrábět obrovské série za nižší cenu a rozvážet své výrobky daleko za hranice regionu. Jedním z nejsilnějších konkurentů byla severočeská firma Schicht z Ústí nad Labem.

Právě zde je důležitý detail, který se v pozdějším vyprávění někdy zjednodušuje. Ottovo bílé mýdlo s rakem nebylo původně přímou odpovědí na slavné Schichtovo mýdlo s jelenem. Rakovnické prameny uvádějí jako bezprostředního soupeře Schichtovo bílé mýdlo označené labutí, které se počátkem devadesátých let 19. století úspěšně prosazovalo na trhu. Pro menší výrobce představovalo vážnou konkurenci.

František Otta pochopil, že proti podobnému soupeři nemůže bojovat pouze tradicí. Potřeboval vlastní výrobek, který bude kvalitní, cenově konkurenceschopný a současně okamžitě rozeznatelný. Na jeho vývoji se podílel také nejstarší syn Alois, který získával zkušenosti během studijní cesty po Německu. Rakovnické prameny připomínají jako pravděpodobnou inspiraci tamní Elfenbeinseife, tedy mýdlo barvy slonoviny.

Výsledkem bylo Ottovo bílé rakovnické mýdlo.

A na něm se objevil rak.

Byla to mimořádně šťastná volba. Rak odkazoval přímo k Rakovníku, dal se jednoduše vyrazit do mýdla, vytisknout na obal, namalovat na ceduli nebo použít na plakátu. Zákazník jej poznal bez dlouhého čtení. V době, kdy vedle sebe na pultech obchodů ležely desítky podobných výrobků, představoval takový symbol obrovskou výhodu.

Rak nebyl jen obrázkem. Byl zkratkou pro jméno, místo a výrobek.

Zákazník už nemusel znát Františka Ottu osobně. Nemusel ani přesně vědět, jak se výrobek jmenuje. Stačilo říci, že chce mýdlo s rakem.

Právě zde se zrodila skutečná značka Otta.

Z MALÉ MYDLÁRNY VYROSTLA TOVÁRNA

Úspěch bílého mýdla přinesl růst výroby a původní prostory v centru Rakovníka postupně přestávaly stačit. Na přelomu století se podnik začal přesouvat za město do prostoru u železniční tratě. Pro průmyslový závod to byla zásadní výhoda. Do výroby bylo třeba dopravovat tuky, louhy, chemické suroviny, obalový materiál i palivo a opačným směrem expedovat stále větší množství hotového zboží.

Postupně přibývaly výrobní objekty, sklady, stroje a technologické vybavení. Z někdejší městské mydlárny se stávala skutečná továrna. Roku 1912 už podle rakovnických pramenů firma používala lisy, které do jednotlivých kusů mýdla vyrážely charakteristického raka, a rovněž první balicí stroj. Značka tak nebyla pouze na reklamě nebo obalu – byla přímo na výrobku.

Před první světovou válkou zaměstnávala továrna kolem čtyřiceti lidí. Válka přinesla nedostatek surovin a komplikace v zásobování, podnik však přežil. Po vzniku Československa se otevřelo období jeho největšího rozmachu.

Roku 1921 předal František Otta vedení svým synům Aloisovi, Františkovi mladšímu a Juliovi. Zakladatel vytvořil výrobek a značku, druhá generace z nich vybudovala moderní průmyslový podnik.

Ve dvacátých letech se továrna rozšiřovala a modernizovala. Přibývaly nové provozy, sklady a technologická zařízení. Viditelným symbolem sebevědomí firmy se stala reprezentativní administrativní budova postavená v letech 1927–1928 podle projektu architekta Jaroslava Rösslera, žáka Jana Kotěry. Už samotná architektura ukazovala, kam se Otta posunul. Nebyla to provinční mydlárna. Byl to moderní československý průmyslový podnik.

Ve třicátých letech dosáhla firma svého vrcholu. Roku 1935 zaměstnávala přibližně 500 lidí a její výrobky se podle rakovnických pramenů dostávaly k zákazníkům prostřednictvím přibližně 40 000 obchodníků. Z malé živnosti založené jedním mydlářem se během šedesáti let stal druhý největší výrobce mýdla v meziválečném Československu.

OTTA UŽ DÁVNO NEBYLO JEN MÝDLO

Růst by nebyl možný, kdyby podnik zůstal závislý na jediném výrobku. Kolem bílého mýdla s rakem proto postupně vznikal celý svět značek pro praní, domácnost a osobní hygienu. Otta vyráběl zahuštěné mýdlo Mydlík, prostředek Mogul určený na silně znečištěné prádlo, mýdlový prášek Omýr a prací prostředek Otamýr. Nabídku doplňovala toaletní mýdla Jasmin, Chypre, Oracon a Rose, holicí přípravek Rakon, kosmetické výrobky Otima, zubní pasta a ústní voda Otana a další drogistické a parfumerické zboží.

Roku 1934 firma vstoupila také do výroby margarínu a jedlých tuků. Sortiment byl už natolik široký, že se dal shrnout typicky ottovským reklamním rýmem:

„Otta mydlí – Otta mastí v celé vlasti!“

V této větě je dobře vidět, jak firma přemýšlela. Jednotlivé výrobky měly vlastní jména a vlastní reklamní charakter, nad nimi ale stálo společné jméno Otta. Zákazník, který znal rakovnické mýdlo, měl snáze důvěřovat Otamýru, Otaně nebo Otimě. Firma už neprodávala jeden úspěšný produkt. Budovala rodinu značek.

A právě tady vstupuje do příběhu jedna z nejzajímavějších částí historie Otty – reklama.

KDYŽ REKLAMA PŘESTALA BÝT POUHÝM OZNÁMENÍM

Ottové pochopili něco, co řada výrobců jejich doby stále podceňovala. Nestačí vyrobit dobré zboží a oznámit zákazníkovi jeho cenu. Reklama musí vytvořit vzpomínku.

Proto Ottovy reklamy nebyly zaplněné technickými údaji. Byly barevné, jednoduché, veselé a často založené na krátkém rýmu. Zákazník si nemusel pamatovat chemické složení mýdla. Stačilo, aby mu při pohledu na regál naskočila věta, kterou před několika dny viděl ve výloze nebo na reklamní ceduli.

„Máš-li s praním trampoty, kup si mýdlo od Otty!“

„Vybírej si bystrým zrakem, z mýdel vždycky jen to s rakem!“

„Čáry máry, kočka, výr, na prádlo je Otamýr!“

„Nehubujte na tu dřinu, Otamýr sám pere špínu!“

Dnes mohou podobné verše působit prostě. Právě v jednoduchosti však byla jejich síla. Byly rytmické, snadno zapamatovatelné a daly se opakovat. Reklama tak přecházela z plakátu nebo cedule do běžné řeči.

Otta navíc neomezoval propagaci na novinovou inzerci. Značka vstupovala přímo do prostoru obchodu. Na fasádách a uvnitř prodejen se objevovaly smaltované a plechové cedule, reklamní kartony, vývěsní štíty, plakáty a stojánky. Jméno Otta bylo na obalech, účtenkách, letácích, kalendářích i nejrůznějších reklamních předmětech.

Obchodník se tak sám stával součástí reklamní sítě továrny.

Člověk mohl Ottu vidět na ulici na fasádě obchodu, podruhé ve výloze, potřetí na kartonu u pultu a počtvrté doma na obalu mýdla.

A všude se vracel rak.

FIRMA SI NA REKLAMU NAJÍMALA SKUTEČNÉ UMĚLCE

Mimořádnost Ottovy propagace ale nespočívala pouze v jejím množství. Pozoruhodná byla také její výtvarná úroveň. Rodina Ottových pochopila, že plakát nebo reklamní sešitek nesmějí jen oznámit, že továrna vyrábí dobré mýdlo. Musí člověka zastavit.

Proto firma spolupracovala s profesionálními ilustrátory a reklamními grafiky, mezi nimiž se objevují skutečně významná jména českého výtvarného umění a meziválečné reklamy – Artuš Scheiner, Josef Lada, Albert Jonáš, Leo Heilbrunn, Antonín Erhardt a Jaroslav Panuška.

Nešlo přitom o jednu náhodnou zakázku. Dochované práce ukazují, že profesionální výtvarníci vstupovali do Ottovy reklamy po řadu let a pracovali na různých typech propagace – od klasického plakátu přes reklamní tisk až po pohádkové knížky určené dětem.

Artuš Scheiner patřil k nejznámějším českým ilustrátorům první poloviny 20. století. Jeho pohádkové kresby znaly celé generace dětí a právě proto byl pro Ottu ideálním autorem. Dochovala se například reklamní pohádka Perníková chaloupka z roku 1937, jejíž text napsala Marta Voleská a ilustrace vytvořil Scheiner. Dítě nedostalo obyčejný reklamní leták. Dostalo pohádku, kterou si mohlo prohlížet a uchovat – a společně s ní se do domácnosti dostalo jméno Otta.

Rakovnické prameny uvádějí mezi výtvarníky pracujícími pro firmu také Josefa Ladu. Jeho jednoduchá kresba, humor a okamžitá srozumitelnost dokonale odpovídaly charakteru nejlepší Ottovy reklamy. Lada uměl několika tahy vytvořit scénu, kterou člověk pochopil bez vysvětlení. Přesně to potřebovala reklama určená pro obchodní výlohu nebo plakát – kolemjdoucí se u ní nemusel zastavit na minutu. Stačilo několik sekund.

Velmi důležitým autorem byl Albert Jonáš, jedna z výrazných osobností československé reklamní grafiky meziválečného období. Pro Ottu pracoval zejména ve druhé polovině třicátých let. Doložen je například plakát z roku 1937 propagující Ottovo rakovnické mýdlo pro praní jemných vlněných a hedvábných látek. Roku 1938 vznikly reklamy Otamýr – pere, bělí, šetří prádlo – Otta a Mydlík – pění, mydlí, neubývá. U Mydlíku Jonáš použil výraznou nadsázku: obrovská kostka mýdla vyrůstá z vody v neckách a samotný výrobek se stává dominantou celého obrazu. Pro kosmetickou část sortimentu vytvořil také reklamy na krémy Onyx a Oris.

Jonášovy práce dobře ukazují, jak moderní se Ottova reklama ve třicátých letech stala. Výrobek už nebyl pouze položen vedle dlouhého textu. Měnil se v hlavního hrdinu obrazu. Grafika pracovala s perspektivou, nadsázkou, výrazným měřítkem a jednoduchým sdělením, které bylo možné pochopit téměř okamžitě.

Další mimořádnou osobností byl Leo Heilbrunn, jeden z nejzajímavějších československých reklamních grafiků meziválečné éry. Dnes je spojován především s vizuálním světem značky Alpa, pracoval však také pro Baťu, Pragu, ČKD, Kosmos Čáslav a pro rakovnickou firmu Otta. Heilbrunn vytvořil reklamní plakát na Ottovo mýdlo, který byl natolik zdařilý, že se podle odborných materiálů objevil v Rukověti živnostenských písemností jako příklad vzorné reklamy.

To je pro hodnocení Ottovy propagace mimořádně důležitý detail. Její kvalitu neobdivujeme pouze zpětně z dnešního pohledu. Už ve své době byla konkrétní reklama firmy používána jako příklad toho, jak má dobře navržená obchodní propagace vypadat.

Heilbrunnův osobní příběh má tragický konec. Pocházel z České Lípy, vystudoval chemii a věnoval se malířství a reklamní grafice. V Praze si vybudoval úspěšnou kariéru a pracoval pro řadu významných československých firem. Za německé okupace byl kvůli svému židovskému původu deportován do Terezína a roku 1944 do Osvětimi, kde zahynul. Jeho práce pro Ottu je tak zároveň připomínkou generace grafiků, která vytvořila vizuální svět první republiky a jejíž osudy válka drasticky změnila.

Do starší etapy reklamní tvorby firmy patřil Antonín Erhardt, jehož spolupráce s Ottou je doložena už v první polovině dvacátých let. To ukazuje, že angažování profesionálních reklamních výtvarníků nebylo až módou konce třicátých let. Ottové budovali výtvarnou podobu své značky systematicky už od počátku první republiky.

A potom je zde Jaroslav Panuška, malíř a ilustrátor známý svými krajinami, fantastickými motivy i knižními ilustracemi. Jeho spojení s Ottou lze doložit přímo dochovaným sbírkovým předmětem. Uměleckoprůmyslové museum v Praze uchovává reklamní tisk Ottovo mýdlo Rakovnické – Pověsti o slovenských hradech, Orava, Oravský alchymista, datovaný přibližně do dvacátých let, u něhož je Panuška uveden jako autor ilustrací.

Právě tento předmět krásně ukazuje, jak daleko Ottové v propagaci zašli. Firma nevydávala jen letáky s cenou mýdla. Vydávala příběhy a pohádky ilustrované respektovanými českými umělci.

OTTÁČEK A RÁČEK – REKLAMA PŘICHÁZÍ DO DĚTSKÉHO POKOJE

Zvláštní kapitolou Ottovy propagace byly děti. Firma velmi brzy pochopila, že značka nemusí komunikovat pouze s člověkem, který právě stojí u pultu a nakupuje.

Vznikaly reklamní pohádky a série Dobrodružství Ottáčka a Ráčka. Reklama se tak změnila v zábavu. Dítě si domů nepřineslo ceník mýdla, ale obrázkový příběh. Četlo si, prohlíželo ilustrace a spolu s nimi opakovaně vidělo jméno Otta a charakteristického raka.

Byla to velmi chytrá cesta do domácnosti.

Podobně firma pracovala s dospělými zákaznicemi. Pro hospodyňky vznikaly praktické tiskoviny, rady, návody a materiály spojené s praním a vedením domácnosti. Jednou značka přicházela prostřednictvím pohádky, podruhé prostřednictvím užitečné rady.

V obou případech ale platilo totéž: reklamní předmět nebyl určen k okamžitému vyhození.

Měl zůstat doma.

Dokládá to také Ottovo jubilejní mýdlo z roku 1935, jehož dochované balení uchovává Východočeské muzeum v Pardubicích. Na samotném kusu mýdla bylo jméno Otta, rak a letopočty 1875–1935, ale reklama pokračovala i uvnitř balení. Součástí byly vystřihovací obrázky figurek, na jejichž zadních stranách se nacházela další propagace firmy.

Dokonce i vnitřek krabičky se stal reklamním médiem.

Zákazník nekupoval pouze kus mýdla. Odnášel si domů malý svět značky Otta.

RAK, LABUŤ A JELEN

Příběh Otty a Schichta je zároveň příběhem proměny českého trhu. V tradičním světě kupoval zákazník mýdlo od mydláře, kterého znal. S nástupem průmyslové výroby tento osobní vztah mizel. Výrobek mohl vzniknout stovky kilometrů daleko a zákazník člověka, který jej vyráběl, nikdy neviděl.

Osobní důvěru proto musela nahradit značka.

Schicht měl své výrazné symboly, z nichž nejslavnějším se stal jelen. Otta měl raka. Historicky vzniklo Ottovo bílé mýdlo s rakem především jako reakce na Schichtovo bílé mýdlo s labutí, ale v širším příběhu české reklamy nakonec proti sobě skutečně zůstaly stát dva nejslavnější symboly obou podniků – jelen a rak.

Rak měl navíc jednu mimořádnou vlastnost. Nesl v sobě přímo původ výrobku.

Rak znamenal Rakovník.

Na jednom symbolu se tak spojily továrna, město a výrobek. Když zákazník viděl raka, vybavil si Ottu. Když slyšel Otta, mohl si vybavit Rakovník. Z regionálního původu se stala součást obchodní identity.

FRANTIŠEK OTTA A RAKOVNÍK

S růstem továrny rostl také společenský význam jejího zakladatele. František Otta se zapojoval do veřejného života, působil v městském zastupitelstvu a radě, zastával také funkci rakovnického starosty a patřil k zakladatelům místního muzejního spolku.

Jeho stopy jsou v Rakovníku čitelné dodnes. Dům čp. 117 na Husově náměstí připomíná místo, kde roku 1875 začínal. V nedalekém domě čp. 124 později bydlel a fungovala zde reprezentační prodejna jeho výrobků. Na průčelí se dochovalo jméno zakladatele sestavené z keramických písmen vyrobených v rakovnické šamotce. Dochovala se rovněž někdejší administrativní budova firmy a rodinná hrobka Ottových.

František Otta zemřel 25. května 1939 ve věku jednadevadesáti let. Mohl tedy sledovat téměř celý neuvěřitelný oblouk vlastního podniku. Když roku 1875 přijížděl do Rakovníka, byl mladým vyučeným mydlářem hledajícím místo pro vlastní živnost. Když umíral, neslo jeho jméno jedno z největších průmyslových uskupení svého oboru v Československu.

VÁLKA, ZNÁRODNĚNÍ A KONEC JMÉNA OTTA

Druhá světová válka přinesla nedostatek surovin, omezení sortimentu a stále obtížnější podmínky pro výrobu spotřebního zboží. Továrna válku přežila, rodinná éra podniku však krátce po osvobození skončila.

V poválečných letech přešla firma během znárodňovacího procesu do státního sektoru. Rodina tak přišla o podnik, který budovala sedmdesát let. Jméno Otta ještě nějakou dobu přežívalo, postupně však z výrobků a továrny zmizelo a roku 1949 se závod spojil s novým jménem Rakona.

Pro rodinu to znamenalo konec.

Pro továrnu nikoli.

Výroba pracích a čisticích prostředků v Rakovníku pokračovala také v socialistickém Československu a Rakona se stala jedním z významných podniků československé spotřební chemie. Po roce 1989 následovala další zásadní změna a od roku 1991 je rakovnický závod spojen se společností Procter & Gamble.

Je v tom pozoruhodná kontinuita. Na místě, kde František Otta na počátku 20. století vybudoval svou továrnu na mýdlo, pokračuje výroba spotřební chemie více než sto let poté.

CO PO OTTOVI ZŮSTALO

Mýdlo s rakem už neleží na pultech. Jména Otamýr, Omýr, Otana, Otima, Mogul nebo Mydlík zná dnes především sběratel historické reklamy. Přesto po Ottovi zůstalo neobyčejně mnoho.

Zůstala továrna.

Zůstaly domy v Rakovníku.

Zůstaly archivní dokumenty a výrobky.

A především zůstala reklama.

Plakáty, smaltované a plechové cedule, reklamní kartony, obaly, účtenky, kalendáře, pohádkové knížky, vystřihovánky, firemní tiskoviny a další předměty dnes dovolují rekonstruovat svět značky, která byla ve své době přítomna téměř všude.

Každý takový předmět byl původně malou součástí obrovského systému. Cedule visela nad obchodem. Plakát byl ve výloze. Karton stál u pultu. Mýdlo leželo doma u umyvadla. Reklamní sešit četlo dítě.

A na mnoha z nich se vracel rak.

Právě proto jsou dnes reklamní předměty firmy Otta tak silným svědectvím své doby. Nevyprávějí pouze historii jedné továrny. Zachycují okamžik, kdy se český průmysl učil něco úplně nového – nejen vyrábět ve velkém, ale také vytvářet značku.

Ottové pochopili, že dobrý výrobek je začátek. Potom musí přijít jméno, symbol, obal, barva, slogan a obraz. A pokud má obraz fungovat opravdu dobře, stojí za to přizvat lidi, kteří jej umějí vytvořit.

Proto se v jednom firemním příběhu potkali Artuš Scheiner, Josef Lada, Albert Jonáš, Leo Heilbrunn, Antonín Erhardt a Jaroslav Panuška. Jeden kreslil pohádky, jiný moderní reklamní plakát, další ilustroval pověsti. Společně ale pomáhali budovat jeden vizuální svět.

Svět značky Otta.

František Otta začínal roku 1875 v pronajaté dílně. Přes den prodával a v noci vařil mýdlo. Jeho synové o několik desetiletí později řídili továrnu s přibližně pěti sty zaměstnanci, jejíž výrobky nabízely desetitisíce obchodníků.

Mezi těmito dvěma okamžiky se odehrál jeden z nejpozoruhodnějších příběhů českého spotřebního průmyslu.

Příběh člověka, který začal jako mydlář.

Příběh rodiny, která z řemesla vybudovala továrnu.

A také příběh okamžiku, kdy už nestačilo vyrobit dobré mýdlo. Bylo potřeba dát mu jméno, obraz a příběh, který si lidé zapamatují.

Ottovi k tomu nakonec stačil jeden mimořádně dobře zvolený symbol.

Rak.

ZDROJE

Městské informační centrum Rakovník – František Otta, životopis zakladatele, historie firmy a význam podniku pro Rakovník.

Městské informační centrum Rakovník – Stopy Františka Otty, původní mydlářská dílna, tovární areál, rodina Ottových a dochované stavby.

Město Rakovník / Turistické noviny Rakovnicka 2025 – jubilejní materiál ke 150. výročí založení Ottovy mydlárny; vznik bílého mýdla s rakem, Schichtovo mýdlo s labutí, rozvoj továrny a historie rodiny.

Městská knihovna Rakovník – František Otta, můj život, historie firmy, výrobků a reklamní tvorby; Artuš Scheiner, Josef Lada a Albert Jonáš.

Český rozhlas Region – Reklamy na Ottovo mýdlo hýřily barvami a vtipem, historie propagace firmy, reklamních sloganů, pohádek a série Ottáček a Ráček.

Státní oblastní archiv v Praze – Státní okresní archiv Rakovník, fond František Otta, továrna na mýdla a jedlé tuky, Rakovník; podnikové a reklamní materiály.

Muzeum T. G. M. Rakovník – materiály a sbírkové předměty k historii Františka Otty a rakovnické mydlárny.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – Ottovo mýdlo Rakovnické – Pověsti o slovenských hradech, Orava, Oravský alchymista; ilustrace Jaroslav Panuška.

ART+ANTIQUES – České spotřební pohádky; reklamní pohádka Perníková chaloupka, text Marta Voleská, ilustrace Artuš Scheiner, Otta Rakovník, 1937.

Odborné práce k československému reklamnímu plakátu – Antonín Erhardt a Albert Jonáš ve spojení s firmou Otta; Jonášovy reklamy pro Ottovo mýdlo, Otamýr, Mydlík, Onyx a Oris.

archSPACE – studie o Leo Heilbrunnovi; Heilbrunnova reklamní tvorba, spolupráce s firmou Otta Rakovník a plakát Ottova mýdla uváděný jako příklad vzorné reklamy.

Východočeské muzeum v Pardubicích – Ottovo jubilejní mýdlo, 1935; původní balení, značka raka a reklamní vystřihovací materiály.