Perla Narentica III.

Perla Narentica – víno bratří Tauberů, které se prodávalo jako perla z jihu

Zvláštní jméno na staré smaltované ceduli

Na staré reklamní ceduli stojí dvě slova, která dnes znějí skoro tajemně: Perla Narentica. Není to název vinařství ani města a na první pohled není zřejmé ani to, jaký výrobek se za ním skrýval. Ve skutečnosti šlo o značkové víno pražské firmy Bratři Tauberové, jednoho z velkých obchodníků s vínem v meziválečném Československu. Tauberové měli rozsáhlé vinné sklepy ve Vysočanech, odkud víno nejen prodávali, ale také skladovali, upravovali, stáčeli do lahví a rozváželi dál po republice.

Perla Narentica přitom nebyla nějakým bezvýznamným názvem zastrčeným v dlouhém ceníku. Firma ji propagovala jako samostatnou značku a věnovala jí vlastní vizuální identitu. Její láhev se objevila dokonce v podnikovém propagačním filmu z roku 1926, což je jeden z nejcennějších dokladů, které dnes o značce máme. Film ukazuje cestu vína od vinice přes lisování a sklepy až po stáčení a expedici a mezi konkrétními výrobky zachycuje právě Perlu Narentica.

Už samotné jméno bylo reklamou. Slovo Perla mělo evokovat něco vzácného, výjimečného a ušlechtilého. Druhá část názvu – Narentica – odkazovala k historickému pojmenování řeky Neretvy a jihoslovanského prostoru kolem ní. Pro československého zákazníka dvacátých a třicátých let tak název mohl znít exoticky: jih, slunce, Balkán, vinice a něco vzdálenějšího než domácí moravský sklep. Zda ale víno skutečně pocházelo přímo z určitého místa v oblasti Neretvy, dnes bez dalších firemních materiálů říct nemůžeme. Jisté je především to, že Narentica fungovala jako obchodní značka, nikoli jen jako obyčejné označení původu.

Bratři Tauberové a velký svět vína ve Vysočanech

Příběh Perly Narentica nelze oddělit od firmy, která ji prodávala. Bratři Tauberové patřili k podnikům, které pomáhaly proměňovat tehdejší Vysočany v jednu z důležitých průmyslových oblastí na okraji Prahy. Jejich vinné sklepy zde existovaly už před vznikem Československa a nejpozději roku 1919 byly natolik významné, že se staly cílem odborné exkurze studentů Obchodní akademie v Karlíně. Výroční zpráva školy zaznamenává návštěvu vysočanských sklepů dne 14. června 1919.

Nešlo tedy o malý rodinný obchod s několika sudy v zadním traktu domu. Tauberové provozovali rozsáhlý velkoobchod vínem, který musel zvládat nákup vína ve velkých objemech, jeho dopravu, skladování, stáčení, expedici i obchodní síť. Městská část Praha 9 připomíná jejich vinné sklepy vedle dalších podniků, které vytvářely průmyslový charakter Vysočan. Samotná firma navíc roku 1926 vydala vlastní reklamní monografii s fotografiemi, etiketami a obrazovým materiálem. Byla to reprezentativní podniková publikace – něco mezi katalogem, firemní kronikou a reklamou.

Pro podobný podnik byly Vysočany téměř ideálním místem. Ležely na okraji rychle rostoucí Prahy, měly železniční spojení a dostatek prostoru pro sklepy, sklady, dvory a manipulační provozy. A především byl nablízku obrovský pražský trh. Víno mohlo přijet po železnici ve velkých sudech nebo cisternách, být ve Vysočanech uskladněno a zpracováno a následně pokračovat v lahvích nebo sudech do vináren, restaurací a obchodů v Praze i daleko za jejími hranicemi.

Podnik, ve kterém víno fungovalo jako průmysl

Nejlepší představu o velikosti Tauberova podniku nám dnes nedává účetní kniha ani reklamní leták, ale film. V roce 1926vznikl němý propagační snímek Víno – od révy až do poháru, natočený společností Piras a dnes uchovávaný Národním filmovým archivem. Je to mimořádně zajímavý dokument právě proto, že nezachycuje jen romantickou vinici nebo skleničku na prostřeném stole. Ukazuje celý mechanismus velkého vinařského obchodu.

Na filmu jsou vinice, lisování hroznů, přečerpávání vína, mytí cisteren, sklepní provozy, plnění lahví, výroba sudů i expedice hotového zboží. Tauberové měli dokonce vlastní bednáře, kteří v areálu vyráběli dřevěné sudy různých velikostí. Sud tehdy nebyl pouhou přepravní nádobou. Byl základním technickým prostředkem vinařského obchodu – sloužil ke skladování, přepravě a někdy samozřejmě také k dalšímu vývoji vína. Podnik měl rovněž vlastní kolejiště, které umožňovalo manipulaci s velkými zásilkami přímo v areálu.

Tady už jsme velmi daleko od představy romantického sklípku se svíčkou a několika demižony. Ve Vysočanech fungoval vinařský podnik na téměř průmyslovém principu: cisterny, obrovské sudy, bednářská dílna, kolejiště, lahvovna, sklady a nákladní automobily. Zemědělským produktem byly hrozny a víno, ale všechno další – logistika, balení, distribuce i reklama – už patřilo do moderního průmyslového světa.

A právě někde uvnitř tohoto systému vznikala také Perla Narentica jako hotový značkový výrobek.

Když se z vína začíná stávat značka

Dnes považujeme za samozřejmé, že víno má jméno, etiketu, láhev a určitou vizuální identitu. Ve dvacátých letech však stále značná část vína putovala ke spotřebiteli jiným způsobem. Víno se běžně prodávalo ze sudů a stáčelo až u obchodníka nebo hostinského. Zákazník tak často nekupoval výrobek konkrétní značky, ale prostě určitý druh vína.

Lahvové značkové víno nabízelo výrobcům a velkoobchodníkům úplně jinou možnost. Firma mohla kontrolovat nejen samotný nápoj, ale také jeho jméno, etiketu, láhev a reklamu. Zákazník si mohl název zapamatovat a příště žádat stejný výrobek. V případě Perly Narentica je právě tento přechod od anonymního vína k modernímu značkovému produktu krásně vidět. Ve filmu z roku 1926 je značka spojena přímo s konkrétní lahví.

Ani distribuce už nebyla starosvětská. Film ukazuje přepravky naplněné lahvemi, které se nakládají na nákladní automobily. Tauberové tak spojovali dva dopravní světy své doby: železnici, která přivážela a odvážela velké objemy zboží, a automobil, který dokázal rozvážet hotové lahve přímo jednotlivým obchodníkům. Víno tedy mohlo přijet do Vysočan ve velkém, projít zde zpracováním a stáčením a z podniku už odjíždět jako hotový spotřební výrobek se jménem a etiketou.

Perla Narentica „pro nedokrevné“

Možná nejpozoruhodnější reklamní stopu značky nacházíme v roce 1930 v polsky psaném československém tisku. V obchodní nabídce z Českého Těšína se mezi vínem Malaga a vermutem objevuje také „Perla Narentica dla niedokrwistych“ – tedy Perla Narentica „pro nedokrevné“. Cena byla 14 Kč za láhev.

Dnes takové spojení vína a léčby působí téměř neuvěřitelně, ale dobová reklama alkoholických nápojů používala podobný jazyk poměrně běžně. Silnější nebo sladká vína byla představována jako nápoje posilující organismus, vhodné pro rekonvalescenty nebo lidi trpící slabostí. Malaga, portské a další sladší vína se dokonce objevovala v prostředí lékáren a zdravotních doporučení. Perla Narentica byla zřejmě nabízena v podobném kontextu.

Právě zařazení vedle Malagy a vermutu zároveň naznačuje, jaký charakter mohla mít. Nejspíš nešlo o lehké suché stolní víno, ale o výraznější víno, pravděpodobně sladšího typu. Přesný obsah alkoholu, recepturu ani původ však zatím doložený nemáme a bylo by chybou je domýšlet.

Tento jediný inzerát ale říká ještě něco dalšího. Perla Narentica se neprodávala pouze v Praze. Roku 1930 ji najdeme v Českém Těšíně, tedy stovky kilometrů od vysočanských sklepů. Značka proto musela být součástí širší distribuční sítě Tauberových a dostávala se k obchodníkům i mimo hlavní město.

Smaltovaná reklama, která měla vydržet

Do tohoto obrazu dokonale zapadají dochované smaltované reklamní cedule Perla Narentica, sběratelsky řazené do třicátých let. Smalt byl pro podobný výrobek ideálním reklamním médiem. Cedule mohla viset na fasádě restaurace, vinárny nebo obchodu dlouhá léta, odolávala dešti, mrazu i slunci a současně spojovala jméno značky přímo s místem, kde bylo možné výrobek koupit.

Právě smaltovaná cedule je také jedním z důvodů, proč značka přežila ve sběratelské paměti. Papírový plakát se rozpadne, etiketa skončí s lahví v odpadu a novinový inzerát zmizí mezi tisíci stránkami tisku. Smalt zůstává. A po téměř sto letech je někdy právě on prvním impulsem k tomu, aby se celý příběh dávno zapomenutého výrobku začal skládat znovu.

Aféra, která se dostala až do parlamentu

Historie Tauberových ale neměla pouze reprezentativní a reklamní stránku. Roku 1925 se jméno firmy objevilo také v parlamentní debatě. Ve stenografickém protokolu Národního shromáždění z 2. října 1925 zaznělo tvrzení, že firma Bratří Tauberové tajně dovážela líh ukrytý v menších sudech vložených do větších sudů s vínem. Podle řečníka mělo být následné řízení ukončeno zaplacením daně a pokuty v celkové výši přibližně jednoho milionu korun.

Tento údaj je ale nutné interpretovat opatrně. Máme doložené, že takové obvinění zaznělo v parlamentu. Nemáme zatím nezávisle doložený soudní rozsudek, který by celý případ potvrzoval v přesně stejné podobě. Do historie firmy proto tato epizoda patří, ale měla by zůstat označena jako dobové parlamentní tvrzení.

Přesto je pozoruhodná. Firma musela být dostatečně významným hráčem v obchodu s vínem a lihem, když se její jméno dostalo až do parlamentní diskuse. A ještě zajímavější je časová souvislost: už následujícího roku 1926 vznikla reprezentativní podniková publikace a propagační film ukazující moderní závod, technologii, čistotu provozu, dopravu i výrobky. Nemůžeme tvrdit, že šlo o přímou reakci na předchozí aféru, ale ukazuje to, jak velkou důležitost firma vlastnímu veřejnému obrazu přikládala.

Hvězda firemního filmu

To, že se Perla Narentica přímo objevuje ve firemním filmu, není drobnost. Propagační film měl omezený prostor a firma v něm nemohla představit každý sud, každou etiketu a každý výrobek svého sortimentu. Pokud byla před kameru postavena právě láhev Perly Narentica, byla tato značka nejspíš považována za reprezentativní součást nabídky.

A právě zde se z anonymního názvu na staré ceduli začíná stávat skutečný příběh. Víme, že Perla Narentica existovala jako samostatně pojmenované lahvové víno. Víme, kdo ji prodával. Víme, že byla součástí velkého vysočanského vinařského podniku. Víme, že se objevila v propagačním filmu roku 1926. Víme, že se roku 1930 prodávala až v Českém Těšíně. A víme, že její reklama přežila v podobě smaltovaných cedulí.

Perla z jihu, která dostala nový život v Praze

Příběh Perly Narentica je vlastně příběhem moderního meziválečného obchodu. Víno mohlo přijet do Prahy zdaleka, ve Vysočanech se dostalo do rozsáhlých sklepů a výrobních prostor, prošlo zpracováním a stáčením a nakonec bylo proměněno v konkrétní značkový výrobek. Dostalo jméno, etiketu, láhev a reklamu. Pak se rozjelo dál po republice – do obchodů, vináren, restaurací a možná také do domácností lidí, kterým ho dobová reklama nabízela jako nápoj „pro nedokrevné“.

Za značkou přitom stál podnik, který měl vlastní bednáře, železniční kolejiště, lahvovací provoz i automobilovou distribuci. Firma o sobě vydávala reklamní publikace a nechala natočit vlastní film. V době, kdy byl film stále relativně novým médiem, je to velmi výmluvný doklad obchodní sebejistoty i vyspělosti tehdejší reklamy.

Dnes z celé této infrastruktury zůstaly fotografie, tiskoviny, filmové záběry, etikety a několik smaltovaných cedulí. A právě díky nim se můžeme dostat překvapivě blízko světu, v němž Perla Narentica vznikala.

Perla Narentica v datech

1919 – vinné sklepy firmy Bratři Tauberové ve Vysočanech jsou doloženy jako významný podnik, který navštěvují studenti Obchodní akademie v Karlíně.

1925 – v Národním shromáždění zaznívá obvinění týkající se dovozu lihu firmou Bratří Tauberové; jde o parlamentní tvrzení, nikoli zatím nezávisle ověřený rozsudek.

1926 – firma vydává reprezentativní reklamní publikaci a vzniká propagační film Víno – od révy až do poháru. Ve filmu je přímo zachycena láhev značky Perla Narentica.

1930 – Perla Narentica je nabízena v Českém Těšíně za 14 Kč za láhev a reklamována jako víno „pro nedokrevné“.

30. léta – značka je propagována také pomocí smaltovaných reklamních cedulí.

To už není stopa po náhodném víně z jednoho ceníku. Perla Narentica byla skutečnou prvorepublikovou značkou, za níž stál velký vinařský podnik, vlastní distribuce a na svou dobu překvapivě moderní marketing.

A na celém příběhu je možná nejhezčí ještě jedna věc. Perlu Narentica dnes nemusíme znát jen z etikety nebo ze smaltované cedule. Díky filmu z roku 1926 ji můžeme po sto letech znovu spatřit přímo uvnitř světa, ve kterém vznikala – mezi sudy, sklepy, lahvovací linkou a nákladními automobily vyjíždějícími z vysočanského podniku bratří Tauberů.

Zdroje

Národní filmový archiv / European Film Gateway – Víno – od révy až do poháru, 1926, propagační film vinařské společnosti bratří Tauberů; zachycuje vinice, sklepy, výrobu sudů, lahvování, dopravu a láhev značky Perla Narentica.

Obchodní akademie v Karlíně – výroční zpráva za školní rok 1918/1919; návštěva vinných sklepů firmy Bratři Tauberové ve Vysočanech dne 14. června 1919.

Městská část Praha 9 – historické materiály věnované průmyslovým Vysočanům; vinné sklepy bratří Tauberů uváděny mezi významnými místními podniky.

Bratři Tauberové, Praha-Vysočany, reklamní monografie firmy, 1926 – velkoobchod vínem, fotografie podniku, etikety a obrazová dokumentace.

Nasz Lud, 1930 – nabídka vín v Českém Těšíně; Perla Narentica „dla niedokrwistych“, cena 14 Kč za láhev.

Národní shromáždění Republiky československé – stenografický protokol z 2. října 1925; parlamentní tvrzení týkající se celního případu firmy Bratří Tauberové.

Aukro – dochované smaltované reklamní cedule Perla Narentica, sběratelsky datované do 30. let 20. století.

Aukro – reklamní materiál firmy Bratři Tauberové z období kolem roku 1940, dokládající používání jména firmy i v protektorátním období.