Pražská Kolbovka I.

Pražská Kolbovka – cikorka, která se v Praze vyráběla déle než sto let

Od koloniálního obchodu k pražské cikorce

Na začátku 19. století byla pravá káva pro velkou část obyvatel českých zemí stále drahým zbožím. Napoleonské války a především kontinentální blokáda vyhlášená roku 1806 navíc obchod s koloniálním zbožím silně narušily. Právě v této době dostaly ve střední Evropě obrovskou příležitost nejrůznější kávové náhražky. Vedle obilných a fíkových káv se prosadila zejména cikorka, vyráběná z praženého kořene čekanky. Byla levná, měla tmavou barvu a výraznou praženou chuť a mohla se pít samostatně nebo přidávat k pravé kávě. Právě do tohoto světa vstoupil pražský obchodník Ignaz Ferdinand Kolb, česky uváděný také jako Hynek Ferdinand Kolb.

Kolbův podnik měl přitom ještě starší kořeny. Archiv hlavního města Prahy eviduje již v letech 1806–1826 firmu Nadler et Kolb, jejížmi majiteli byli Anton Nadler a Ignaz Kolb a která obchodovala s koloniálním a drogistickým zbožím. Po roce 1826 je už doložena samostatná firma Ig. Ferd. Kolb, provozující přímo továrnu na cikorku a současně obchod s barvivy, koloniálním a drogistickým zbožím. V archivních spisech se objevuje v období 1826–1854 vedle Ignaze Ferdinanda Kolba také Josef Wilhelm Bayer a několik prokuristů.

Zajímavý je přesný rok, od kterého firma sama odvozovala svou historii. Novodobá odborná literatura uvádí Kolbovu pražskou výrobu kávových náhražek už kolem roku 1810, zatímco na jednom z pozdějších známých reklamních plakátů Kolbovy cikorie stojí výrazně „založeno 1821“. Nejde nutně o rozpor: obchod Nadler & Kolb existoval už dříve a samostatná specializovaná výroba či podnik označovaný později jako Kolbova továrna mohl za svůj zakládací mezník považovat právě rok 1821. Dokud nenajdeme původní zakládací listinu či privilegium, je poctivější oba údaje rozlišovat, než jeden z nich prostě zahodit.

Kolb se stává značkou

V průběhu 19. století se z obyčejného jména výrobce stala obchodní značka. Průmyslový atlas Království českého z roku 1863 uvádí mezi pražskými továrnami na cikorkovou kávu podnik „Kolb Ig. Ferd.“, tehdy na Novém Městě v domě čp. 986-II. Kolb tedy v této době nebyl žádnou drobnou výrobnou ukrytou v zadním traktu obchodu, ale zavedeným pražským průmyslovým podnikem, který byl uváděn mezi specializovanými výrobci.

Podle genealogické studie věnované rodině jednoho z pozdějších majitelů koupil roku 1869 Kolbovu továrnu obchodník Johann Christian Gottfried German, uváděný též jako Hermann. Po jeho smrti roku 1879 pokračovala ve vedení podniku jeho manželka Jenny za pomoci obchodního vedoucího Aloyse Markuse. Když Jenny roku 1908 zemřela, přešla továrna podle její závěti právě na Markuse. Podstatné je, že i při těchto změnách vlastníků nebyla slavná obchodní značka opuštěna. Jméno Ignaz Ferdinand Kolb mělo už takovou hodnotu, že další majitelé jej dál používali, stejně jako připomínku původní firmy Nadler & Kolb.

Právě schopnost udržet staré jméno byla jedním z tajemství dlouhověkosti značky. Zákazník totiž nepotřeboval znát aktuálního majitele společnosti. Kupoval prostě Kolbovu cikorku. Z rodového jména se postupně vytvořilo podstatné jméno Kolbovka, podobně jako se v českém prostředí z názvů některých mimořádně silných značek časem stala běžná označení jejich výrobků.

„Pravá pražská Kolbova cikorie“

Firma velmi dobře chápala sílu původu a tradice. Už v reklamě z roku 1890 upozorňovala zákazníky, že se objevují výrobci, kteří se snaží vzhled svých výrobků přiblížit „pravé pražské Kolbově cikorce“. Veřejnost proto nabádala, aby sledovala etiketu a kupovala jen výrobek opatřený originální vinětou Cichorien-Caffee-Fabrik des Ig. Ferd. Kolb, vormals Nadler & Kolb in Prag. Jinými slovy: boj proti padělkům, napodobování obalů a parazitování na známé značce rozhodně není vynálezem dnešního marketingu. Kolb ho řešil už před více než 130 lety.

To také vysvětluje mimořádně sebevědomý jazyk pozdější reklamy. Dochovaly se tiskoviny s hesly „Kolbova cikorie jest nejlepší“ nebo „Jedině Pravá Pražská Kolbovka“. Firma pracovala s Prahou jako se známkou původu a zároveň s vlastním stářím. Na reklamních materiálech první republiky se objevovalo tvrzení, že Kolbovka je „osvědčená přes 100 let“. Nebyla to prázdná reklamní licence – počátky podniku skutečně sahaly hluboko před polovinu 19. století.

Reklama Kolbovky je dnes zajímavá také výtvarně. Značka používala barevné litografie, reklamní kartičky, plakáty, účtenky, etikety a později rovněž cedule. Jeden z nejznámějších plakátů s nápisem „Kolbova cikorie jest nejlepší“ je komponován téměř secesně: mladá žena nese šálek s balíčkem cikorky, kolem ní se vinou dekorativní linie páry a celý obraz působí mnohem spíše jako výtvarný plakát než jako obyčejný potravinářský inzerát. Kolbova reklama se proto dostala i do odborné literatury věnované dějinám českého plakátu.

Kolbovka nebyla jen českou značkou

Pozoruhodný je rozsah trhu, na kterém pražský podnik působil. Reklama z Krakova z roku 1890 dokládá prodej Kolbovy cikorky v Haliči a přímo používá argument „pravá pražská cikorka Kolba“. O několik desetiletí později vidíme ještě výraznější doklad. Roku 1931 firma pořádala propagační soutěž pro hospodyně ve Lvově, Přemyšlu, Stanislavově a Kolomyji. Na reklamním materiálu stále vystupuje jako továrna Hynka Ferdinanda Kolba, dříve Nadler a Kolb v Praze. Značka tedy dokázala přežít rozpad Rakouska-Uherska a své předválečné trhy se snažila udržovat i v novém uspořádání střední Evropy.

Velmi zajímavé jsou také záznamy ochranných známek z 20. let. V roce 1925 jsou pro společnost Továrna na cikorii Hynka Ferd. Kolba nást., společnost s r. o., Praha doloženy ochranné známky s českým, německým i polským zněním tradičního označení firmy. Polský patentní věstník zachycuje přímo značku Kolbówka a uvádí jako zboží cikorku a přísady do kávy. Roku 1927 už tentýž pramen označuje podnik jako akciovou společnost. Kolbovka tak ve dvacátých letech nejen přežívala, ale stále aktivně právně chránila svou značku na zahraničních trzích.

Cikorka jako každodenní nápoj

Dnes může cikorka působit jako podivná připomínka časů nedostatku, ale po většinu 19. a první polovinu 20. století byla běžnou součástí domácnosti. Pravá káva byla drahá a pro rodiny s omezeným rozpočtem představovala cikorka jednoduchý způsob, jak připravit tmavý, aromatický a teplý nápoj za zlomek ceny. Často se navíc nevařila samotná, ale přidávala se k pravé kávě, jejíž množství zvětšovala a měnila její chuť i barvu. V českých zemích proto vedle sebe fungovaly desítky výrobců kávových náhražek – Franck, Velim, různé regionální cikorkárny a mezi nejstaršími právě pražský Kolb.

A právě stáří Kolbovy značky je na celém příběhu asi nejpozoruhodnější. Když se ve 20. a 30. letech 20. století prodávala Pražská Kolbovka, zákazník kupoval výrobek, jehož obchodní tradice vznikla ještě za napoleonských válek. Za dobu jeho existence se vystřídalo Rakouské císařství, Rakousko-Uhersko i Československo, vznikly železnice, elektřina, moderní potravinářský průmysl a úplně nové metody reklamy – ale na balíčku stále stálo jméno Kolb.

Proto je stará reklamní cedule Pražská Kolbovka mnohem víc než reklama na zapomenutou náhražku kávy. Je to připomínka jedné z nejstarších pražských potravinářských značek, která dokázala z rodinného jména vytvořit pojem a udržet jej na trhu více než jedno století. A slogan „Jedině pravá Pražská Kolbovka“ najednou nepůsobí jako pouhá reklamní nadsázka. V době, kdy byl vytištěn, za ním skutečně stála tradice, kterou většina konkurentů nemohla nabídnout.

Zdroje: Archiv hlavního města Prahy – fond Magistrát hl. m. Prahy, směnečný a obchodní soud, záznamy Nadler et Kolb a Ig. Ferd. Kolb. 
Národní zemědělské muzeum, J. Sobotková – Kulinární tradice českých zemí. 
Anton L. Hickmann – Industrial-Atlas des Königreiches Böhmen, 1863. 
Polský patentní věstník, registrace ochranných známek firmy Hyn. Ferd. Kolba, 1925–1927. 
Dobový tisk, Krakov 1890 – reklama „pravé pražské cikorky Kolba“. 
Reklamní materiál firmy Hyn. Ferd. Kolba, Lvov 1931. 
BBLF 69/2006 – údaje k pozdějším majitelům Kolbovy továrny.