Redua

REDUA – čokoláda ukrytá ve dvoře žižkovského domu

Příběh čokoládovny REDUA je přesně ten druh příběhu, který mám na starých reklamách rád. Nezačíná velkou továrnou s komíny ani zahraničním kapitálem. Začíná na pražském Žižkově, ve dvoře obyčejného činžovního domu, kde se krátce po vzniku Československa rozjela výroba čokolády. A přestože značka po třiceti letech zmizela, její stopa zůstala na Žižkově dodnes – doslova napsaná na zdi.

Eduard Řezníček a chytré jméno REDUA

Čokoládovnu založil v roce 1919 Eduard Řezníček. Tenhle údaj už máme velmi dobře podložený přímo historií Prahy 3. Městská část uvádí nejen rok založení a jméno majitele, ale vysvětluje také původ neobvyklého názvu:

Řezníček EDUArd → REDUA.

Byla to tedy slovní značka vytvořená z příjmení a křestního jména majitele. Na svou dobu docela chytré řešení – krátké, snadno vyslovitelné a především použitelné na obalu čokolády stejně dobře jako ve velké reklamě. Praha 3 výslovně označuje Eduarda Řezníčka za majitele a zakladatele čokoládovny a počátek podniku klade do roku 1919.

Firma se v dobových materiálech objevovala také pod velmi výmluvným označením „E. Řezníček, Pražská čokoládovna REDUA“. Takto je vedena například dochovaná firemní tiskovina ve sbírce Muzea cenných papírů.

A nebyla to pouze výrobna jedné tabulky čokolády. Dochované údaje uvádějí čokoládu, kakao, cukrovinky, deserty a bonbony. REDUA se tedy snažila fungovat jako plnohodnotná cukrovinkářská značka.

Malá továrna, která už nebyla tak malá

Nejzajímavější je místo.

REDUA sídlila na Žižkově v areálu ve dvoře domu dnešního čp. 289/3 – tehdejší a pozdější názvy ulice se samozřejmě měnily, dlouhá desetiletí ji známe jako Koněvovu, dnes je to Hartigova ulice. Výrobní budovy byly schované za uliční zástavbou a směrem k Vítkovu.

Ve dvacátých letech už Řezníčkův podnik zaměstnával přibližně 50 lidí. To je důležitý údaj. Padesát zaměstnanců znamená, že už nemluvíme o cukráři, který někde vzadu v dílně vařil několik hrnců čokolády. Šlo o skutečnou malou průmyslovou výrobu. Podle Prahy 3 podnik prosperoval natolik, že roku 1926 Eduard Řezníček koupil celý dům, k němuž tovární provoz náležel.

Žižkov přitom nebyl typickou čokoládovou čtvrtí. Byla to hustě zastavěná dělnická a živnostenská část Prahy, kde se výrobní provozy často skrývaly právě ve vnitroblocích činžovních domů. A tak jste mohli projít kolem obyčejné fasády, aniž byste tušili, že pár metrů za ní vznikají tabulky čokolády a bonbony.

Máme dokonce krásné osobní svědectví člověka, který v sousedství REDUY vyrůstal. Ve vzpomínkách zveřejněných serverem Kauza3 popisuje, že bydlel v tehdejší Koněvově č. 5 a vedle, „v trojce“, byla čokoládovna Redua. Jako kluk chodil k továrně a bral z pytlů kakaové boby. Vzpomíná dokonce na krysy přicházející ze sousedního provozu, kvůli nimž jeho otec líčil na dvoře pasti. Je to drobný detail, ale najednou z archivního názvu vznikne skutečné místo: pytle kakaových bobů, sklady, dvůr, děti ze sousedních domů a vůně potravinářské výroby.

REDUA se chtěla dostat dětem do hlavy

Řezníček zjevně chápal jednu věc velmi dobře: čokoláda se neprodává pouze chutí.

Prodává se značkou, obalem, obrázkem a příběhem.

Z období první republiky se dochovaly reklamní tiskoviny REDUA určené dětem. Při nákupu v koloniálu mohl zákazník dostat malý ilustrovaný dvojlist s krátkou pohádkou. Dítě tedy dostalo příběh a zároveň si odneslo domů jméno čokolády.

To je vlastně nádherný příklad meziválečného content marketingu dávno předtím, než někdo tenhle otravný výraz vymyslel. 😄

Nešlo jen o ceduli s nápisem „kupte naši čokoládu“. Značka vstupovala do světa dítěte prostřednictvím ilustrace a pohádky a vytvářela kolem výrobku emoci. Dochované zprávy právě tyto malé reklamní pohádky REDUA připomínají.

Taková strategie nebyla náhodná. REDUA bojovala na trhu s podstatně většími československými čokoládovnami a značkami. Nemohla vyhrát velikostí továrny, takže potřebovala být zapamatovatelná.

A samotné slovo REDUA k tomu bylo jako dělané.

Čokoláda, kakao, deserty a bonbony

Podařilo se najít i konkrétní doklady sortimentu. Vedle obecně uváděné výroby čokolády, kakaa, cukrovinek, dezertů a bonbonů se dochovaly reklamní materiály na kakaovou hmotu REDUA. Jeden takový prvorepublikový exemplář se objevil mezi sběratelskými předměty a je výslovně popsán jako výrobek Pražské čokoládovny REDUA.

To je důležité i pro tvoji sbírku. REDUA nebyla pouze obchodním názvem Řezníčkovy továrny. REDUA byla současně značka uváděná přímo na výrobcích.

Ve dvacátých a třicátých letech se tak někde mezi velkými jmény československého cukrovinkářství prodávaly čokolády a kakaové výrobky s jednoduchým názvem REDUA – výrobky z továrny ukryté v žižkovském vnitrobloku.

Válka a poslední léta soukromé REDUY

Zajímavé je, že podnik přežil hospodářskou krizi i druhou světovou válku. Městská část Praha 3 uvádí nepřerušenou existenci podniku od roku 1919 až do jeho poválečného znárodnění.

To nebyla samozřejmost. Čokoládový průmysl měl během války zásadní problém se surovinami. Kakao bylo dovozovou komoditou a zásobování se dramaticky zhoršovalo. Například u Orionu byly v roce 1944 spotřebovány poslední větší zásoby a výroba byla výrazně omezována; první nové dodávky kakaových bobů dorazily až v roce 1946.

Nemáme zatím dostatečný pramen, abychom přesně popsali, co během války vyráběla samotná REDUA a v jakém množství. Bylo by lákavé doplnit příběh analogií s Orionem, ale to bychom už fabulovali. Jisté je pouze to, že firma jako podnik toto období přežila.

A pak přišel zásadní zlom.

Konec soukromých čokoládoven

Po válce se československý čokoládový průmysl začal zásadně reorganizovat.

REDUA se ocitla ve společnosti nejslavnějších pražských výrobců. Odborný materiál Národního zemědělského muzea uvádí mezi závody národního podniku Pražské čokoládovny firmy:

Orion, Rupa, Kanold, Fürth, Luna, Redua, Korda a spol., Lhotský, J. Kluge a spol. a Čokoládovnu českých cukrářů.

To je vlastně pozoruhodný okamžik historie REDUY. Malá čokoládovna, kterou Eduard Řezníček založil roku 1919 ve dvoře žižkovského domu, se o necelých třicet let později objevuje ve stejném seznamu jako Orion a Rupa.

Historie Orionu uvádí, že národní podnik Pražské čokoládovny byl vytvořen v poválečném období a REDUA spolu s Lunou tvořila jeho žižkovskou část.

Definitivní rána přišla roku 1949.

Stát rozhodl o postupném rušení menších pražských čokoládoven a o soustředění výroby do větších provozů. Kronikářský materiál městské části Praha 12 popisuje Pražské čokoládovny jako soubor závodů Orion Vinohrady, Rupa Nusle a Modřany, Čokoládovna českých cukrářů, Kluge, Redua a Luna Žižkov, Korda a Lhotský. Současně výslovně uvádí rozhodnutí z roku 1949 postupně zrušit menší tovární podniky na výrobu čokolády a cukrovinek v Praze a výrobu koncentrovat do Modřan.

Tady tedy končí samostatný příběh REDUY.

Ne proto, že by značka nutně prohrála s konkurencí nebo zkrachovala. Její konec byl součástí poválečného zestátňování a centralizace československého potravinářství.

Nápis, který odmítl zmizet

A teď přichází nejlepší část celého příběhu.

Čokoláda zmizela.

Obaly skončily v koších.

Reklamní kartičky rozdávané dětem se poztrácely.

Jméno Eduarda Řezníčka upadlo téměř v zapomnění.

Ale reklama REDUA přežila na samotné továrně.

Praha 3 potvrzuje, že někdejší výrobní budova dodnes stojí ve dvoře domu čp. 289/3 a ze strany Vítkova je stále patrná historická reklama čokoládovny.

To je fantastická shoda okolností. Reklama vytvořená proto, aby kolemjdoucí přiměla koupit tabulku čokolády, přežila výrobek, značku i podnik, který ji nechal namalovat.

A tím se kruh uzavírá.

Když Eduard Řezníček roku 1919 zakládal na Žižkově svou čokoládovnu, vytvořil její jméno velmi jednoduše – vzal kus vlastního příjmení a kus vlastního křestního jména:

Řezníček + EDUArd = REDUA.

Za několik let zaměstnával kolem padesáti lidí. Roku 1926 už mohl koupit celý dům, v jehož dvoře jeho podnik vyrostl. Vyráběl čokoládu, kakao, deserty a bonbony, nechával tisknout reklamní materiály a dětem rozdával malé pohádkové tiskoviny. Z regionálního žižkovského výrobce se stala značka natolik etablovaná, že se po válce její jméno objevilo vedle Orionu, Rupy a dalších známých československých čokoládoven.

Pak přišel rok 1949 a samostatná REDUA zmizela.

Jenže na zdi žižkovského domu její jméno zůstalo.

A možná právě to je nejlepší pomník Eduardu Řezníčkovi. Člověku, který si před více než sto lety složil značku z vlastního jména a začal ve dvoře na Žižkově vyrábět čokoládu.

REDUA – základní údaje pro Reclamare: zakladatel a majitel Eduard Řezníček; založeno 1919; Praha-Žižkov; provoz čp. 289/3, dnešní Hartigova ulice; ve 20. letech přibližně 50 zaměstnanců; roku 1926 Řezníček koupil celý dům; sortiment zahrnoval čokoládu, kakao, cukrovinky, deserty a bonbony; po válce začleněna do Pražských čokoládoven; samostatná výroba skončila v souvislosti s centralizací menších pražských závodů kolem roku 1949.

Zdroje:
Městská část Praha 3 – historie Žižkova a čokoládovna REDUA
Národní zemědělské muzeum – Národní podniky v roce 1948
Historie československého čokoládového průmyslu – Orion
Muzeum cenných papírů – E. Řezníček, Pražská čokoládovna REDUA
Vzpomínky pamětníka na žižkovskou REDUU