Rubešova káva

Rubešova káva – vůně staré Roudnice

Obchod u mostu

Na starém reklamním diapozitivu není adresa, telefonní číslo ani jméno obchodníka. Na černém pozadí vystupuje usměvavá mladá žena v modrých šatech, s bílou zástěrou a čelenkou ve vlasech. V rukou nese podnos s bílou kávovou konvicí a mlékovkou a nad celou scénou se výrazným oranžovým písmem vznáší jednoduché sdělení: „Rubešova káva“. Je to reklama postavená nikoli na množství informací, ale na náladě. Káva tu znamená pohodlí, vůni, domácí pořádek a chvíli příjemného zastavení. Právě takové obrazy dokázala meziválečná kinoreklama proměnit v několikasekundovou podívanou před hlavním filmem. Za nenápadným nápisem se však s vysokou pravděpodobností skrývá konkrétní obchodník a více než čtyřicet let historie jednoho roudnického obchodu – Václav Rubeš.

Václav Rubeš je v Roudnici nad Labem doložen jako kupec už roku 1897. Jeho podnik tedy nevznikl jako módní meziválečná pražírna, ale vyrůstal z tradičního koloniálního obchodu, jaký na přelomu 19. a 20. století patřil k důležitým místům každodenního městského života. Prodával smíšené a koloniální zboží, kávu, čaj, lahůdky, vína a lihoviny a v roce 1914 je u jeho obchodu doložena také trafika. Rubešův podnik stál na mimořádně dobrém místě – dobové prameny jej označují jednoduše jako obchod „proti mostu“ nebo „U mostu“. Taková adresa nepotřebovala složité vysvětlování. Pro obyvatele Roudnice i lidi přicházející přes Labe byl most přirozeným orientačním bodem a Rubešův obchod součástí této frekventované městské trasy.

Káva jako výkladní skříň obchodu

Káva nebyla u Rubeše jen jednou z desítek položek schovaných někde mezi koloniálním zbožím. Dochovaný inzerát z roku 1908 nabízí „hojný výběr pražené a nepražené kávy“ a vedle ní čaj, vína a likéry. Je to důležitý doklad, protože posouvá kávovou specializaci podniku hluboko před vznik dochovaného diapozitivu. Další Rubešova kinoreklama už používá přímo formulaci „Odborný obchod KÁVOU“. Spojení jména Rubeš s kávou tedy nebylo náhodné ani vytvořené až kvůli jednomu reklamnímu obrázku. Káva představovala významnou součást identity jeho obchodu.

V takovém prostředí dávalo označení „Rubešova káva“ velmi dobrý obchodní smysl. Nemuselo jít o průmyslovou značku v dnešním významu slova. Mohlo jednoduše označovat kávu vybranou, namíchanou nebo prodávanou Rubešem – tedy zboží, za které obchodník ručil vlastním jménem. Právě jméno místního kupce bylo často samo o sobě značkou. Zákazník věděl, kam jde, znal obchod i jeho pověst a při další návštěvě žádal zboží, se kterým byl minule spokojen.

Tady ovšem končí to, co lze bezpečně doložit. Zatím nebyl nalezen důkaz, že by Václav Rubeš vlastnil samostatnou pražírnu nebo měl „Rubešovu kávu“ zaregistrovanou jako obchodní značku. V prohledaném digitalizovaném dobovém tisku nebyl nalezen ani samostatný inzerát používající přesně toto označení. Nevíme tedy, zda Rubeš kávu sám pražil, nechával si ji pražit, vytvářel vlastní směsi, nebo zda nápis na diapozitivu představoval pouze reklamní pojmenování kávy prodávané v jeho obchodě. „Rubešovu kávu“ je proto bezpečnější chápat jako obchodní označení doložené reklamním diapozitivem, nikoli bez dalších důkazů jako samostatnou velkou značku či pražírnu.

Čtyři desetiletí jednoho roudnického kupce

Dochované stopy skládají překvapivě dlouhý příběh. Roku 1897 je Václav Rubeš doložen jako roudnický kupec. V roce 1908 už veřejně nabízí praženou i nepraženou kávu, čaje, vína a likéry. Chytilův adresář z roku 1914 jej vede jako obchodníka se smíšeným zbožím a zároveň s trafikou. Ve dvacátých letech se v pramenech objevuje jako „obchodník proti mostu“ a později jako provozovatel obchodu koloniálním zbožím „U mostu“. V adresářích Československé republiky z let 1931–1938 je stále uváděn jako obchodník koloniálním zbožím. Nejde tedy o krátkou podnikatelskou epizodu, ale o obchod, který přežil Rakousko-Uhersko, první světovou válku, vznik Československa i hospodářské otřesy meziválečných let.

Právě tato kontinuita dává reklamnímu diapozitivu další rozměr. V době, kdy si Rubeš nechal promítat svoji kávu v kině, nebyl začínajícím obchodníkem, který se teprve snažil dostat do povědomí zákazníků. Za sebou měl několik desetiletí podnikání. Jeho reklama naopak ukazuje, že tradiční místní obchodník dokázal přijmout tehdy moderní reklamní médium. Místo pouhého inzerátu v novinách nechal svoji nabídku vstoupit do potemnělého kina, kde se barevný obrázek objevil na velkém plátně před zraky celého sálu.

Rubešova káva vstupuje do kina

Samotný diapozitiv lze podle dosavadní rešerše datovat přibližně do let 1929–1937. Vedle výrobce tomu odpovídá i vzhled ženy – krátké zvlněné vlasy, čelenka a šaty odpovídající módě přelomu dvacátých a třicátých let. Horní hranici datace poskytuje osud samotného Rubešova podniku, který se na začátku roku 1938 dostal do konkursu.

Obraz je výtvarně jednoduchý, ale reklamně účinný. Černé pozadí izoluje postavu od okolí a umožňuje vyniknout modrým šatům, bílé zástěře i nádobí. Žena není zobrazena při práci v obchodě ani při samotné přípravě kávy. Přináší ji už hotovou. Reklama tak neprodává proces, ale výsledek: chvíli s dobrou kávou. Na rozdíl od pozdější produktové reklamy zde nevidíme balíček s logem, cenu, gramáž ani seznam předností. Značkou je samotné jméno obchodníka – Rubeš.

Právě to bylo pro místní obchod charakteristické. Důvěra se nepřenášela pouze prostřednictvím anonymní celostátní značky, ale také osobním jménem. Když reklama říkala „Rubešova káva“, měla pro roudnického zákazníka pravděpodobně mnohem konkrétnější význam než pro dnešního diváka. Odkazovala na známý obchod, na místo u mostu a na obchodníka, který v Roudnici působil po desetiletí.

Kinoreklama Urban z Vysokého Mýta

Neméně zajímavý je původ samotného reklamního sklíčka. Na spodním štítku je uvedena „KINOREKLAMA URBAN, Vys. Mýto, dříve Krátký“. Výrobcem byl Jaroslav Urban z Vysokého Mýta. Jeho podnik lze sledovat v dobových pramenech: roku 1927 je ve Vysokém Mýtě doložena Kinoreklama Krátký, dříve Krátký a Liška, na náměstí 13/I. Adresář Československé republiky pro období 1930–1932 už uvádí Jaroslava Urbana s dodatkem „dříve K. Krátký“ na stejné adrese. Roku 1933 se Urban objevuje na adrese Komenského 92/II a jeho činnost je doložena také v letech 1936 a 1938.

Kinoreklamní diapozitiv byl médiem stojícím někde mezi plakátem a filmem. Byl nehybný, ale promítal se ve stejném prostoru jako film a díky světlu projektoru získával na plátně intenzitu, jakou malá tištěná reklama nabídnout nemohla. Pro místní obchodníky navíc představoval možnost oslovit publikum z města a okolí přímo v kině. Ručně kolorované sklíčko tak bylo drobným originálním výtvarným dílem určeným nikoli k zavěšení na zeď, ale k opakovanému promítání.

Pro spojení „Rubešovy kávy“ právě s Václavem Rubešem z Roudnice je Urbanova dílna důležitá ještě z jiného důvodu. Stejný výrobce a prakticky stejný výrobní štítek se nacházejí také na dalším známém diapozitivu „Václav Rubeš, Roudnice II“. Společně s doloženou Rubešovou specializací na kávu vytváří tato shoda silný řetězec nepřímých důkazů. Samotný diapozitiv „Rubešova káva“ totiž město ani celé jméno obchodníka neuvádí, takže absolutní jistotu tvrdit nelze. Soubor indicií však s vysokou pravděpodobností ukazuje právě k roudnickému Václavu Rubešovi.

Druhý Rubeš a slepá stopa v Tuklatech

Pátrání přineslo ještě jednu zajímavou stopu, kterou nelze úplně ignorovat. V Tuklatech u Úval existovala na počátku třicátých let firma spojená se jménem Rubeš. Adresář Československé republiky z roku 1932 uvádí podnik „Rubeš, Rud. a Čeněk Zita“ jako pražírnu sladové kávy. O rok později jsou Rubeš a Zita vedeni jako výrobci kávovin a zároveň sodové vody. Roku 1934 už je u výroby kávovin uveden pouze Čeněk Zita. Společný podnik tedy podle dostupných dokladů existoval jen krátce, přibližně na začátku třicátých let.

Na první pohled je to lákavá alternativa – jméno Rubeš a skutečná výroba kávoviny. Pro spojení s dochovaným diapozitivem však zatím chybí jakýkoli další článek. Tuklatský podnik vyráběl sladovou kávu neboli kávovinu, zatímco Václav Rubeš v Roudnici prokazatelně prodával skutečnou praženou i nepraženou kávu a na jiném reklamním diapozitivu se přímo prezentoval jako odborný obchod kávou. Především však roudnický diapozitiv pochází od stejného výrobce Kinoreklama Urban jako reklama „Rubešova káva“. Tuklatská stopa je proto zajímavá, ale podle současných dokladů podstatně méně pravděpodobná.

Rok 1938 – konec obchodu

Příběh, který začíná nejpozději v devadesátých letech 19. století, končí krátce před zánikem první republiky. V lednu 1938 byl na majetek Václava Rubeše vyhlášen konkurs. Informaci zachytil Český Lloyd i Lidové noviny. V adresáři z roku 1939 už Rubeš mezi roudnickými obchodníky uveden není. Přesný průběh konkursu ani další osud provozovny U mostu se zatím v dostupných digitalizovaných pramenech nepodařilo zjistit.

Je to strohý administrativní konec podniku, který podle dochovaných dokladů existoval přes čtyřicet let. O důvodech konkursu nemá smysl bez pramenů spekulovat. Jisté je pouze to, že Rubešův obchod nepřežil do následujícího období v podobě, v jaké jej znala prvorepubliková Roudnice. Zůstaly po něm jednotlivé zápisy v adresářích, novinová inzerce a reklamní sklíčka určená původně jen k několika okamžikům na filmovém plátně.

Malý obrázek jednoho zaniklého světa

Právě proto je diapozitiv „Rubešova káva“ dnes mnohem víc než pouhou reklamou na nápoj. Uchovává způsob, jakým se kdysi budovala pověst místního obchodu. Hodnotu mělo jméno nad dveřmi, dobré místo ve městě a zkušenost zákazníků předávaná po desetiletí. Václav Rubeš spojil své jméno s obchodem U mostu a káva se podle dochovaných reklamních dokladů stala jednou z výrazných součástí jeho nabídky.

Když se potom někdy kolem přelomu dvacátých a třicátých let v kině zhaslo a na plátně se objevila usměvavá žena nesoucí konvici, nebylo třeba dlouhého vysvětlování. Stačila dvě slova – Rubešova káva.

Dnes už nevíme, jak přesně chutnala. Nevíme ani, zda ji Václav Rubeš pražil sám, nechával pražit podle vlastní receptury nebo pouze pečlivě vybíral od dodavatelů. Víme však, že kávu prodával nejméně od roku 1908, že se jeho podnik prezentoval jako odborný obchod kávou a že jeho obchod patřil k Roudnici po několik desetiletí. A právě malý ručně kolorovaný diapozitiv zachoval něco, co z adresářových zápisů nikdy nevyčteme – obraz značky, které stačilo jméno obchodníka a konvice čerstvé kávy.

Zdroje

Program gymnázia v Roudnici, 1897 – Václav Rubeš doložen jako kupec v Roudnici nad Labem.

Venkov, 29. 11. 1908 a 6. 12. 1908 – inzerce Václava Rubeše; nabídka pražené a nepražené kávy, čaje, vín a likérů. Inzerát