Rupa I.

RUPA – čokoládové impérium Rudolfa Pachla

Od lahůdkáře k vlastní čokoládovně

Za značkou RUPA, která ve dvacátých a třicátých letech patřila k výrazným jménům československého cukrovinkářského průmyslu, nestál žádný anonymní koncern, ale jeden konkrétní muž – Rudolf Pachl. Dokonce i samotný název firmy byl vytvořen jednoduše z prvních slabik jeho jména: RU-dolf PA-chl. Z krátkého obchodního označení se postupně stala značka, kterou bylo možné najít na čokoládách, bonbonech, dezertních krabicích, reklamních cedulích i nad vstupy do desítek vlastních prodejen po celém Československu.

Rudolf Pachl se narodil roku 1878 v Jirkově. Jeho cesta k čokoládě nebyla náhodná. Vyučil se v potravinářském obchodě a prošel prostředím pražského lahůdkářství, které na přelomu 19. a 20. století patřilo k nejdynamičtějším částem městského maloobchodu. Zkušenosti získal mimo jiné u známého pražského lahůdkáře Josefa Lipperta a později pracoval jako obchodní zástupce severočeské čokoládovny Otto Rüger v Podmoklech. Než tedy začal vyrábět vlastní čokoládu, znal nejen její výrobu, ale také způsob prodeje, obchodní síť a především zákazníky.

Vlastní výrobu zahájil během první světové války, přibližně roku 1914, nejprve v Praze na Vinohradech. Šlo zpočátku o poměrně malý podnik, který však rostl mimořádně rychle. Koncem roku 1915 už Pachl zaměstnával několik desítek pracovníků a 30. prosince 1915 byla zaregistrována ochranná známka RUPA. Jako oficiální počátek firmy se někdy uvádí rok 1916, kdy Pachl koupil nemovitost v Nuslích a začal zde budovat vlastní výrobní zázemí. Přesnější je proto vnímat vznik RUPY jako několikaletý proces: roku 1914 začala výroba, roku 1915 vznikla registrovaná značka a v letech 1916–1917 se podnik pevně usadil v Nuslích.

Nusle, čokoláda a rychlý růst

Továrna vznikla v dnešní Táborské ulici. Rudolf Pachl zde postupně získával další sousední nemovitosti a ve vnitroblocích budoval výrobní provozy. Z malé cukrářské výroby se během několika let stal skutečný průmyslový podnik. Ve dvacátých letech zaměstnávala RUPA kolem 160 lidí a nabízela velmi široký sortiment – tabulkové čokolády, čokoládové dezerty, pralinky, karamely, bonbony, želé, kandity, sezonní čokoládové figurky i další cukrovinky.

Právě tehdy se RUPA začala výrazně objevovat také v reklamě. Firemní obaly a propagační materiály odpovídaly kultuře meziválečného Československa, kdy už nestačilo pouze něco vyrobit. Výrobek musel dostat jméno, obal, barvu a příběh. Čokoláda byla stále částečně luxusním zbožím a výrobci proto pracovali s představami elegance, exotiky a společenského potěšení. Na obalech RUPY se setkáváme také s francouzskými názvy a texty – například s označením „Chocolat amer – Chocolat RUPA Prague“. Francouzština měla čokoládě dodat kosmopolitní a luxusní charakter, podobně jako tomu bylo u parfumerie, módy nebo kvalitních likérů.

Dochované reklamy ukazují, že firma věnovala propagaci značnou pozornost. RUPA neměla působit jako obyčejná továrna na sladkosti, ale jako moderní značka schopná konkurovat největším domácím výrobcům. Právě v meziválečném období se začala řadit po bok jmen jako Orion, Lidka, Zora nebo Küfferle.

Velký přesun do Modřan

Rozhodující kapitola v historii RUPY se začala psát roku 1932. Nuselská továrna už rostoucímu podniku nestačila, a Rudolf Pachl proto koupil v Modřanech rozsáhlý průmyslový areál bývalé likérky Damas Hobé. Právě zde vznikla moderní čokoládovna, která měla RUPU posunout mezi velké československé průmyslové podniky.

Modřany tehdy procházely rychlou proměnou. Z původně venkovské obce na jižním okraji Prahy se stávalo průmyslové předměstí plné továren, skladů, vleček a nových dělnických domů. Vedle cukrovaru, strojírenských podniků a dalších továren se zde objevila také moderní čokoládovna, jejíž výroba začala na podzim roku 1932.

Zpočátku zde pracovalo přibližně 150 až 200 lidí, počet zaměstnanců však rychle rostl. V dalších letech se podle různých údajů pohyboval kolem 400 až 700 pracovníků podle sezony a rozsahu výroby. RUPA už dávno nebyla malým rodinným podnikem. Byla průmyslovou firmou schopnou zásobovat prakticky celé Československo.

Modřanská továrna byla zároveň základem budoucí čokoládové tradice této části Prahy. To je důležité také proto, že po válce začal být areál spojován především se značkou Orion. Historicky však továrna v Modřanech nevznikla pro Orion. Vybudovala ji právě rodina Pachlova pro RUPU.

Téměř dvě stovky vlastních obchodů

Jedním z nejzajímavějších rysů RUPY byla její vlastní maloobchodní síť. Rudolf Pachl pochopil něco, co dnes považujeme za samozřejmost, ale ve třicátých letech šlo o velmi moderní obchodní strategii: nejlepší kontrolu nad značkou získá výrobce tehdy, když ovládá nejen výrobu, ale také způsob, jakým se jeho zboží dostává k zákazníkovi.

Firma proto začala systematicky otevírat vlastní prodejny. Roku 1934 se jejich síť výrazně rozšířila a podle dochovaných údajů měla RUPA už na konci roku 1936 přibližně 190 vlastních obchodů v Československu.

To bylo mimořádné číslo. RUPA tím získala přímý kontakt se zákazníkem, vlastní výkladní skříně, vlastní reklamní plochy i možnost určovat způsob prezentace výrobků. Prodejny byly zároveň živými reklamami značky. Člověk nemusel znát výrobce z novinového inzerátu – viděl jeho jméno každý den na ulici.

Firma měla také vlastní dopravu a distribuční systém. Čokoládovna se tak postupně změnila ve skutečně vertikálně organizovaný podnik: vyráběla, balila, propagovala, rozvážela i prodávala své vlastní výrobky.

Rudolf a Jan Pachl

RUPA byla rodinnou firmou a postupně do ní vstoupil také Rudolfův syn Jan Pachl, narozený roku 1909. V podniku pracoval od konce dvacátých let a roku 1936 převzal jeho vedení. Otec Rudolf zůstával zakladatelem a hlavní postavou firmy, ale každodenní řízení stále více přecházelo na mladší generaci.

Pachlovi zároveň rozšiřovali své podnikatelské aktivity. V polovině třicátých let získali provoz v Krahulčí u Telče, spojený s výrobou škrobu a dalších surovin. Podnikání tak nepředstavovala pouze samotná čokoládovna. Rodina budovala širší výrobní systém, který měl zajišťovat suroviny i další části potravinářské výroby.

Právě tato kombinace rodinného řízení, průmyslové výroby a moderního obchodu je na RUPĚ mimořádně zajímavá. Podobně jako u jiných velkých československých podnikatelů té doby zde nebyla hranice mezi výrobcem a obchodníkem. Pachlovi se snažili ovládat celý řetězec od továrny až po zákazníka.

Válka zastavila čokoládu

Druhá světová válka znamenala pro čokoládový průmysl zásadní problém. Kakao a další suroviny se staly nedostatkovým zbožím a výroba byla stále více regulována. Sortiment se zmenšoval a klasická čokoláda se postupně stávala luxusem, který z běžného trhu mizel.

V lednu 1944 byla výroba čokolády v modřanské továrně RUPA zastavena. Část areálu následně využívala německá firma Junkers Flugzeug- und Motorenwerke, tedy jeden z hlavních výrobců letadel a leteckých motorů pro německé válečné hospodářství.

Osud rodiny Pachlových se zároveň dramaticky proměnil. Jan Pachl byl za okupace zatčen gestapem a vězněn. Podnik, který ještě několik let předtím vyráběl čokoládové dezerty a zásoboval stovky vlastních prodejen, se ocitl uvnitř válečné ekonomiky.

RUPA a Orion – dvě firmy, které se spojily až po válce

Historie RUPY bývá někdy zjednodušována tak, že je představována jako součást Orionu. Ve skutečnosti byly před válkou RUPA a Orion dva samostatné a navzájem si konkurující podniky.

Orion měl své kořeny v pražských Vinohradech a patřil společnosti Maršner, později Československým čokoládovnám. RUPA byla naproti tomu podnikem rodiny Pachlových a její hlavní továrna stála od třicátých let v Modřanech.

Jejich osudy spojilo až poválečné znárodnění.

Po roce 1945 začal stát československý potravinářský průmysl soustřeďovat do velkých národních podniků. Také RUPA byla postupně znárodněna a začleněna do systému Pražských čokoládoven. Rodina Pachlova nad podnikem ztratila kontrolu a samotná obchodní značka RUPA postupně ustoupila jiným názvům.

Zlom nastal roku 1952, kdy byla uzavřena původní továrna Orionu na pražských Vinohradech. Výroba, část zařízení i zaměstnanců byly přesunuty právě do Modřan. S nimi přišla také značka Orion, která měla mnohem silnější povědomí mezi zákazníky.

A tak vznikl jeden z paradoxů české průmyslové historie: továrnu, kterou si několik generací Pražanů pamatovalo jako modřanský Orion, původně postavil Rudolf Pachl pro svou čokoládu RUPA.

Znárodnění, emigrace a konec rodinného podniku

Po válce se Jan Pachl do vedení firmy ještě vrátil, politické poměry však soukromému velkopodnikání nepřály. Proces znárodnění znamenal definitivní konec RUPY jako rodinného podniku.

Jan Pachl roku 1948 odešel s rodinou z Československa. Jeho cesta vedla přes Švýcarsko a Velkou Británii do Kanady, kde se nakonec usadil v provincii Québec a znovu se věnoval oboru, který znal celý život – výrobě čokolády a cukrovinek.

Rudolf Pachl v Československu zůstal. Firma byla formálně vymazána z obchodních rejstříků kolem roku 1950. Zakladatel někdejšího čokoládového impéria se roku 1952 odstěhoval z Prahy a následujícího roku zemřel.

Značka, kterou vytvořil spojením prvních dvou písmen svého jména a příjmení, tak po necelých čtyřiceti letech prakticky zmizela z československých obchodů.

Čokoláda, která přežila na papíře a v plechu

RUPA však úplně nezmizela. Přežila tam, kde přežívá mnoho značek první republiky – na krabičkách, reklamních kartonech, účtenkách, plechových a smaltovaných cedulích, reklamách v časopisech a na drobných předmětech, které kdysi nikdo nepovažoval za historicky důležité.

Právě ty dnes ukazují, jak promyšlená byla firemní identita RUPY. Značka pracovala s výraznou typografií, jednoduchým jménem a atraktivním balením. Dochované obaly z dvacátých a třicátých let ukazují svět, v němž čokoláda nebyla pouze sladkostí. Byla dárkem, luxusem, společenskou pozorností a zároveň předmětem moderní reklamy.

RUPA je přitom krásným příkladem toho, jak snadno může z kolektivní paměti zmizet i kdysi velká společnost. Ve třicátých letech měla stovky zaměstnanců a téměř dvě stovky vlastních prodejen. O několik desetiletí později už jméno znali hlavně pamětníci a sběratelé starých reklam.

A přece její stopa nezmizela úplně. Přežila v Modřanech, v historii tamní čokoládovny, v rodinném příběhu Pachlových a především ve starých reklamách, které dnes znovu připomínají dobu, kdy čtyři jednoduchá písmena RUPA patřila mezi známé československé značky čokolády.

Zdroje:
Městská část Praha 4 / časopis Tučňák – Rudolf Píša: historie firmy RUPA a rodiny Pachlových
Státní oblastní archiv v Praze – genealogické materiály k rodině Pachlových
Muzeum čokolády – historie čokoládovny Orion a přesunu výroby do Modřan
RUPA.cz – historie značky a podniku
Dobová reklama, obaly a obchodní materiály RUPA z 20. a 30. let 20. století