Schmoll

Od armádních řemenů k milionům párů bot

Historie značky Schmoll začíná ve Vídni v době, kdy naleštěné boty nebyly otázkou módy, ale každodenní samozřejmostí. Zakladatel firmy Karl Schmoll von Eisenwerth se narodil 11. února 1852 v Mannersdorfu am Leithagebirge v Dolních Rakousích. Po obchodní škole ve Vídni vystřídal několik zaměstnání, sloužil u c. a k. polního dělostřeleckého pluku a nakonec se dostal k chemicko-technické firmě Carl Ruß & Co., kde se vypracoval až na vedoucí pozici. Právě spojení zkušenosti z armády a znalosti chemické výroby se později ukázalo jako ideální základ pro jeho vlastní podnikání.

V roce 1884 založil ve Vídni vlastní firmu zaměřenou na výrobu prostředků pro konzervaci a čištění kůže, zbraní a koňských kopyt, zpočátku především pro potřeby armády. Sídlila ve vídeňském Währingu a jejím prvním velkým zákazníkem nebyla elegantní městská klientela, ale rakousko-uherské vojsko. Armáda spotřebovávala obrovské množství koženého materiálu – od vysokých bot přes opasky a brašny až po postroje a sedlářské výrobky – a jejich ochrana před vodou, blátem a vysycháním představovala důležitou součást každodenní údržby výstroje. Schmoll pochopil, že právě zde existuje velký a stabilní trh.

Zrod Schmoll-Pasty

Na přelomu 80. a 90. let 19. století začal Schmoll vyrábět nový prostředek na bázi tukových složek, který nejen čistil, ale současně kůži konzervoval a chránil před vlhkostí. Jeden odborný materiál věnovaný historii firmy označuje rok 1890 za „rok narození Schmoll-Pasty“, zatímco jiné prameny kladou zahájení výroby a uvádění nového Leder-Putzpasta na trh do roku 1892. Jisté je, že právě na počátku 90. let vznikl výrobek, který měl jméno Schmoll proslavit daleko za hranicemi Vídně.

Výrobek se osvědčil zejména tam, kde byla kůže vystavena tvrdým podmínkám. Schmollovy prostředky používala armáda na obuv i koženou výstroj a firma získávala doporučení vojenských útvarů i významné zakázky rakousko-uherského ministerstva války a zeměbrany. Později se nabídka rozšířila o prostředky určené pro různé druhy civilní obuvi – žlutou kůži, lakovanou obuv, chevreau i další jemnější usně. Z původně technického přípravku pro vojáky a koně se tak postupně stal výrobek pro běžnou domácnost.

Jedním z důvodů úspěchu byla schopnost pasty kůži impregnovat. Technické materiály věnované Schmollovým vynálezům zmiňují využití nízkotajících parafínů, které pomáhaly vytvářet vodoodpudivý povrch a zároveň přispívaly k charakteristickému vysokému lesku. V době, kdy byla kvalitní kožená obuv drahá a měla sloužit řadu let, nebyla taková vlastnost zanedbatelným reklamním slibem, ale skutečnou praktickou výhodou.

Z vídeňské dílny velká továrna

Úspěch Schmoll-Pasty proměnil původní podnik ve velkou výrobní firmu. Závod ve vídeňském Währingu se postupně rozšiřoval a zabíral několik objektů v Martinstraße. Firma dokonce provozovala vlastní rafinerii terpentýnu v Pernitzu v Dolních Rakousích, protože terpentýn patřil mezi důležité suroviny používané při výrobě čisticích a konzervačních prostředků.

Schmoll své výrobky zároveň systematicky prezentoval na průmyslových a mezinárodních výstavách. Firma získala ocenění v Linci, na zemské výstavě Chorvatska a Slavonie, ve Welsu i na dalších výstavách a roku 1902 byl Karl Schmoll jmenován c. a k. dvorním dodavatelem. To bylo v monarchii nejen prestižní ocenění, ale také mimořádně cenný marketingový nástroj – označení dodavatele císařského dvora představovalo pro zákazníka viditelnou záruku společenské prestiže značky.

Schmoll přitom nezůstal pouze u pasty na boty. Firma vyráběla prostředky na ošetřování nábytku a podlah, konzervační přípravky a další chemické výrobky. Karl Schmoll experimentoval také s umělým mramorem a podlahovými deskami prodávanými pod názvem Ceolit. Byl tedy spíše technicky založeným podnikatelem a vynálezcem než pouze výrobcem jednoho úspěšného krému na boty.

„Schmoll überall!“

Skutečnou sílu značky však vytvořila reklama. Firma pochopila velmi brzy, že v kategorii, kde vedle sebe stálo množství prakticky zaměnitelných krémů, past a leštidel, musí zákazník znát především jméno výrobku. Schmoll proto investoval do plakátů, plechových a smaltovaných cedulí, reklamních tiskovin a výrazného logotypu. Značka se objevovala na obchodech a trafikách v celé střední Evropě a používala jednoduché heslo „Schmoll überall!“ – Schmoll všude!

A nebylo to velké přehánění. Před první světovou válkou měla firma velmi silné postavení v zemích monarchie i na Balkáně. V Budapešti existovala společnost Schmoll és Kallós Cipőkrémgyár Rt., tedy továrna na krémy na boty Schmoll & Kallós. Maďarské muzeum obchodu a pohostinství uchovává dokumentaci smaltované reklamy této firmy zhruba z roku 1925 z budapešťské Véső utca.

Právě smaltované cedule patřily k nejsilnějším reklamním prostředkům Schmollu. Jejich grafika byla jednoduchá, výrazná a čitelná z dálky. Dochované exempláře dnes patří mezi sběratelské předměty; například Dorotheum eviduje velkou kruhovou rakouskou smaltovanou ceduli Schmoll-Pasta o průměru 107 centimetrů z 30. let, vyrobenou vídeňskou firmou Hölzl.

Monarchie padla, Schmoll zůstal

První světová válka znamenala pro firmu paradox. Armáda potřebovala obrovské množství prostředků pro údržbu výstroje, ale rozpad Rakouska-Uherska v roce 1918 následně rozbil jednotný trh, na kterém Schmoll vyrostl. Z domácího trhu jedné monarchie se během krátké doby stalo několik států oddělených hranicemi, cly a vlastními měnami. Pro značku, která měla odběratele od Vídně přes české země a Maďarsko až po Balkán, to byla zásadní změna.

Podnik se však dokázal přizpůsobit. Roku 1920 byla firma reorganizována na veřejnou obchodní společnost a do jejího vedení vstoupili Schmollovi synové Karl a Max spolu s manželem jeho dcery Friederike. Firma zároveň ještě více posílila reklamu. Právě z meziválečného období pochází velká část dnes dochovaných smaltovaných cedulí a dalších reklamních předmětů Schmoll-Pasty.

Karl Schmoll zůstal aktivní téměř až do konce života. Ještě v roce 1932, kdy mu bylo osmdesát let, si nechal patentovat praktické řešení otevírání plechové krabičky na pastu. Dochované patentové materiály ukazují, že se zabýval nejen samotným chemickým složením výrobků, ale také jejich obalem a každodenním používáním. Zemřel 7. května 1936 ve Vídni a vedení firmy následně převzali jeho synové.

Značka přežila i svého zakladatele

Schmoll-Pasta pokračovala i po druhé světové válce, přestože firma přišla o významnou část někdejších trhů ve střední a východní Evropě. Závody a obchodní struktury za železnou oponou byly znárodněny a současně se měnil samotný trh s obuví a prostředky pro její údržbu. Firma se pokoušela reagovat novými výrobky, ale někdejší dominantní postavení už obnovit nedokázala. Přesto značka nezmizela z reklamy – ještě roku 1957 získal ve Vídni ocenění plakát propagující Schmoll-Pastu, jehož autorem bylo Atelier Hofmann.

Definitivní konec přišel na konci 60. let. Roku 1968 firmu Schmoll převzal německý koncern Werner & Mertz, výrobce konkurenční značky Erdal, a v následujícím roce byla výroba Schmollu ukončena. Skončila tak historie podniku, který fungoval přibližně 85 let.

Schmoll-Pasta je dnes zajímavým příkladem značky, která vyrostla z velmi praktické potřeby rakousko-uherské armády a postupně pronikla do milionů domácností. Z prostředku na konzervaci vojenských bot, řemenů a koňských postrojů vznikl spotřební výrobek, jehož jméno znali lidé od Vídně přes Prahu a Budapešť až po Balkán. A právě množství dochovaných smaltovaných cedulí ukazuje, jak důležitou roli v tomto úspěchu hrála reklama. „Schmoll überall!“ nebylo jen heslo. Po několik desetiletí docela přesně popisovalo, kam až se vídeňské firmě podařilo dostat.

ZDROJE: Gemeinde Mannersdorf am Leithagebirge – Karl Schmoll von Eisenwerth; Ursula Brustmann – „Schmoll überall!“ Zur Kulturgeschichte eines Familienunternehmens (1884–1968), Wien 2000; Österreichische Erfinder – Karl Schmoll von Eisenwerth; Magyar Nemzeti Digitális Archívum / Magyar Kereskedelmi és Vendéglátóipari Múzeum – Schmoll és Kallós Cipőkrémgyár Rt.; Dorotheum – Schmoll Pasta, Emailschild, Österreich, 1930er Jahre; Wiener Rathauskorrespondenz, 1. 4. 1957.