Sochor II.

SOCHOR – látky, které z Dvora Králové mířily do světa

Z malé tkalcovny vyrostla textilní velmoc

Jméno Sochor patřilo v meziválečném Československu k nejvýraznějším značkám domácího textilního průmyslu. Na látkách, etiketách, vzornících i reklamách se objevovalo jako označení výrobků, které spojovaly technickou kvalitu s mimořádně vysokou výtvarnou úrovní. Za jednoduchým nápisem SOCHOR přitom stál podnik, který během několika desetiletí vyrostl z mechanické tkalcovny ve Dvoře Králové nad Labem v jednoho z nejvýznamnějších československých výrobců potištěných textilií.

Zakladatel firmy Josef Sochor začal vlastní podnik budovat roku 1904. Nezůstal však pouze u tkaní. Zajímal se o moderní způsoby barvení, zušlechťování a potiskování textilu a zkušenosti získával také v zahraničních textilních centrech. Zásadním mezníkem se stal rok 1910, kdy začala pracovat vlastní strojní tiskárna látek. Právě schopnost látku nejen vyrobit, ale také zušlechtit a opatřit módním vzorem se později stala jedním ze základů úspěchu značky Sochor.

Růst navzdory válce i krizi

První světová válka rozvoj závodu dočasně zastavila. Tkalcovna byla roku 1915 odstavena a krátce nato se zastavila i tiskárna. Po vzniku Československa však byla výroba obnovena a závod rychle rostl.

Z podniku se zhruba 180 zaměstnanci na počátku století se během několika desetiletí stal rozsáhlý průmyslový komplex. Roku 1931 zde pracovalo přibližně 860 lidí a na konci třicátých let už kolem 1 600 zaměstnanců.

Ani hospodářská krize firmu nezlomila. Naopak právě ve třicátých letech Sochorovy závody dále modernizovaly výrobu. Zaváděly automatické stavy, nové tiskové technologie a moderní způsoby textilního tisku. Firma dokázala vyrábět složité vícebarevné dezény ve velkém měřítku a postupně se zařadila mezi nejvýznamnější československé výrobce potištěných látek.

Látka jako průmyslový výrobek i výtvarné dílo

Právě zde se Sochorův podnik výrazně odlišoval od běžných textilních továren. Rodina pochopila, že zákazník nekupuje pouze několik metrů bavlny. Kupuje především barvu, vzor, módu a představu o výsledném oděvu.

Firma proto už od dvacátých let cíleně spolupracovala s významnými českými výtvarníky. Pro Sochora navrhovali textilní vzory například František Kysela, Jaroslav Benda a V. H. Brunner, později také Josef Čapek, Toyen, Jiří Trnka, Antonín Kybal, Alois Fišárek, Marie Fischerová-Kvěchová, Vladimír Sychra, Karel Svolinský, Alois Wachsman a další.

Nešlo o několik reprezentativních návrhů určených pouze pro výstavy. Výtvarníci skutečně ovlivňovali podobu průmyslově vyráběných textilií. Roku 1936 firma dokonce vytvořila místo výtvarného poradce pro textilní tisk, kterým se stal Alois Wachsman. Na svou dobu šlo o mimořádně moderní přístup. Výtvarník nebyl pouze dodavatelem obrázku, ale přímo součástí výrobního procesu.

„Stálé prací látky Sochor“

Dochovaná reklama z roku 1932 s textem propagujícím „stálé prací látky Sochor“ dobře ukazuje, jak firma své výrobky prodávala.

Vedle vzhledu zdůrazňovala také praktickou kvalitu. Látka měla vydržet praní, zachovat barvu a dlouho sloužit. V době, kdy byl oděv výrazně větší investicí než dnes a látka se nekupovala na jednu sezonu, šlo o zásadní argument.

Sochorova reklama tak spojovala dvě roviny. Na jedné straně moderní vzor a estetiku, na druhé straně technickou spolehlivost. Právě spojení krásy a funkčnosti patřilo k největším přednostem značky.

Když látky propagovaly filmové hvězdy

Sochorovi byli velmi aktivní také v reklamě. Firma používala klasickou inzerci, barevné reklamní tisky, etikety, vzorníky, brožury, firemní časopisy i další propagační materiály. Reklamy se objevovaly zejména v ženských a módních časopisech.

Značka dokázala využít i známé osobnosti. Výrobky firmy byly spojovány s herečkami, mezi nimiž se objevovaly například Meda Valentová, Lída Baarová nebo Olga Scheinpflugová.

Na dnešní poměry působí tento způsob propagace překvapivě moderně. Sochor neprodával pouze látku. Prodával životní styl, eleganci a představu moderní ženy. Známá herečka byla nositelkou důvěryhodnosti značky úplně stejně, jako dnes módní značky pracují s influencery a celebritami.

Šohajka a návrat k českým vzorům

Výraznou kapitolou Sochorovy produkce byla kolekce látek Šohajka, uvedená roku 1936. Její vzory vycházely z české a moravské lidové ornamentiky a navazovaly na tehdejší proud takzvaného svérázu.

Ve druhé polovině třicátých let měl tento styl nejen módní, ale také širší kulturní význam. Domácí ornamentika se stávala jedním ze způsobů, jak zdůraznit československou identitu v době rostoucího německého politického a kulturního tlaku.

Sochorova továrna dokázala tyto motivy převést do moderní průmyslové výroby. Vznikala tak látka, která spojovala lidový inspirační zdroj s moderní módou a dostupnou sériovou produkcí.

Hvězdné nebe Františka Kysely

Vrcholným symbolem spojení Sochorovy výroby a českého výtvarného umění se stala monumentální textilie Hvězdné nebe v první hodině naší svobody 28. 10. 1918.

Podle návrhu Františka Kysely ji roku 1937 vytiskla Sochorova továrna pro světovou výstavu v Paříži. Dílo znázorňovalo postavení nebeských těles v okamžiku vzniku samostatného Československa.

Kysela za textilii získal na pařížské výstavě Velkou cenu a Zlatou medaili.

Pro Sochorův podnik to byl mimořádný okamžik. Továrna na potištěné látky se zde ocitla na hranici průmyslu a vysokého umění. Technické možnosti závodu umožnily vytvořit dílo, které reprezentovalo Československo před mezinárodním publikem.

Rodina Sochorových a moderní architektura

Zájem Sochorových o výtvarné umění nekončil u textilu. Rodina se pohybovala také v prostředí moderní české architektury a spolupracovala s významnými architekty.

Nejznámějším dokladem je Sochorova vila ve Dvoře Králové nad Labem, kterou navrhl Josef Gočár na přelomu dvacátých a třicátých let. Stavba patří k významným ukázkám české meziválečné architektury a dobře vystihuje kulturní prostředí rodiny, pro kterou moderna nebyla pouze reklamním nástrojem, ale přirozenou součástí života.

Právě tato otevřenost vůči architektuře, grafice a užitému umění pomáhá vysvětlit, proč se Sochorova továrna dokázala vymanit z představy textilky jako pouhého výrobního provozu.

Podnik jako vlastní svět

Moderní nebyl pouze design, ale také organizace podniku. Sochorovi věnovali značnou pozornost řízení výroby, odbornému vzdělávání zaměstnanců i firemní kultuře.

Podnik podporoval odborné kurzy, kulturní a sportovní aktivity a snažil se vytvářet prostředí, v němž zaměstnanec nebyl vnímán jen jako pracovní síla. Firma patřila k podnikům, které ve třicátých letech chápaly továrnu jako složitý celek spojující výrobu, obchod, vývoj, reklamu a sociální politiku.

V tomto směru měla Sochorova firma blízko k nejmodernějším československým průmyslovým podnikům své doby.

Druhá generace Sochorů

Roku 1930 byla firma přeměněna na veřejnou obchodní společnost a do jejího vedení vstoupili tři nejstarší synové zakladatele – Zdeněk, Josef Stanislav a Robert Sochorovi.

Po smrti Josefa Sochora a jeho manželky v roce 1931 převzala nová generace stále větší odpovědnost za řízení závodů. Synové pokračovali v modernizaci, zavádění nových technologií i spolupráci s výtvarníky.

Na konci třicátých let tak ve Dvoře Králové fungoval mimořádně moderní textilní podnik s vlastní výrobou, vývojem, reklamou, zahraničním obchodem i silnou značkou.

Pak přišla válka.

Z textilní továrny válečný závod

Německá okupace znamenala pro firmu i rodinu zásadní zlom. Roku 1941 byl podnik majitelům zabaven a v následujícím roce byla textilní výroba zastavena.

Areál převzala německá společnost Junkers Flugzeug- und Motorenwerke a část někdejší textilní továrny byla přizpůsobena válečné výrobě pro letecký průmysl.

Ještě tragickyjší byl osud rodiny. Z pěti synů Josefa Sochora přežili válku pouze dva. Nacistická perzekuce tak zasáhla rodinu, která po několik desetiletí patřila k nejvýraznějším podnikatelským rodinám českého textilního průmyslu.

Od Sochora k Tibě

Po válce už se rodinný podnik v původní podobě neobnovil. Následovalo znárodnění a od roku 1946 byly místní textilní závody začleňovány do nového národního podniku, z něhož se později vyvinula známá Tiba.

Jméno Sochor postupně zmizelo z reklam, etiket i okrajů potištěných látek. Textilní výroba ve Dvoře Králové však pokračovala a tradice místních tiskáren přežila ještě mnoho desetiletí.

Závěr

Dochovaná reklama Látky Sochor dnes připomíná mnohem více než jen jeden prvorepublikový textilní výrobek. Připomíná podnik, který dokázal mimořádně úspěšně spojit průmysl, obchod, reklamu, módu a umění.

Na jedné straně stály tkalcovské stavy, tiskárny a stovky zaměstnanců. Na straně druhé Kysela, Čapek, Toyen, Trnka, Wachsman či Gočár.

Právě tato kombinace vytvořila ze Sochora značku, která výrazně překračovala rámec běžné textilní továrny.

SOCHOR nebyl jen výrobcem látek. Byl jednou z nejvýraznějších značek moderního československého textilu.

A když se dnes na staré reklamě objeví prostý nápis Látky Sochor, skrývá se za dvěma slovy celý svět první republiky – od továren ve Dvoře Králové přes módní salony a filmové herečky až po světovou výstavu v Paříži.

Zdroje

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – sbírkové a odborné materiály k firmě Josef Sochor a českému textilnímu tisku.

Národní památkový ústav – dokumentace průmyslového areálu Josef Sochor, Dvůr Králové nad Labem.

Městské muzeum Dvůr Králové nad Labem – materiály k historii místního textilního průmyslu a podniku Tiba.

Vlastimil Havlík: Josef Sochor 1904–2004, Dvůr Králové nad Labem, Tiba, 2004.

STARFOS / odborné výstupy k historii podniku Josef Sochor, spolupráci s výtvarníky a propagaci jeho výrobků.

Univerzita Hradec Králové – dokumentace díla Františka Kysely Hvězdné nebe v první hodině naší svobody 28. 10. 1918.

Slavné vily / FOIBOS – dokumentace Sochorovy vily ve Dvoře Králové nad Labem od Josefa Gočára.

Dobové reklamní materiály firmy Josef Sochor z meziválečného období.