Štefan IV.

Antonín Štefan a Štefanka – cikorka z Dolních Bučic, kterou znalo celé Československo

Z malé bučické továrny vyrostla známá česká značka

V Dolních Bučicích u Vrdů nedaleko Čáslavi stával podnik, jehož jméno bývalo v první polovině 20. století známé daleko za hranicemi regionu. Na obalech, účtenkách, reklamních kartičkách i drobných tiskovinách se objevovalo jméno Antonína Štefana a především značka Štefanka. Dnes ji připomínají hlavně sběratelské předměty, kdysi však patřila mezi zavedené české výrobce cikorky a obilných káv.

Historie závodu začala mnohem dříve, než se na scéně objevil Antonín Štefan. Už roku 1851 založil Václav Drahokoupil v Dolních Bučicích malou továrnu na bramborový škrob a řepný sirup. Později se zde zpracovávalo také ovoce a zelenina a vyráběl ocet, hořčice nebo povidla. V osmdesátých letech 19. století se však podnik začal orientovat na sušení čekanky. Právě tato surovina určila jeho další směr.

Čekanka se v okolí Čáslavi dobře pěstovala a její kořen byl důležitou surovinou pro výrobu cikorky, oblíbené kávové náhražky. Z někdejší malé výrobny se tak postupně stávala specializovaná potravinářská továrna.

Antonín Štefan přichází jako správce a odchází jako továrník

Antonín Štefan se k podniku dostal na počátku devadesátých let 19. století. Když byla továrna roku 1892 prodána v dražbě, stal se jejím správcem. V roce 1896 si provoz pronajal a o čtyři roky později jej koupil i se zařízením.

Právě tehdy začíná skutečný příběh Štefanky.

Štefan rozvinul výrobu kávových náhražek ze sušeného kořene čekanky a řepy a postupně budoval podnik, který už nebyl jen regionální sušárnou zemědělských plodin. Zavedl vlastní značku, systematicky pracoval s reklamou a rozšiřoval výrobu.

Kolem roku 1912 prošla továrna výraznou modernizací a rozšířením. V této době se již objevuje cikorka prodávaná pod názvem Štefanka. Jméno bylo jednoduché, dobře zapamatovatelné a zároveň jasně odkazovalo na majitele podniku.

Firma používala označení První česká továrna na cikorku Ant. Štefan, Vrdy–Bučice u Čáslavi a její výrobky se postupně dostávaly na trh v mnohem širším měřítku.

Cikorka jako káva obyčejné domácnosti

Cikorka byla v českých zemích po dlouhá desetiletí běžnou součástí domácností. Vyráběla se z praženého a mletého kořene čekanky, který dával nápoji tmavou barvu, výraznou vůni a lehce nahořklou chuť.

Ne vždy sloužila pouze jako úplná náhrada pravé kávy. Často se s kávou míchala nebo se kombinovala s obilnými náhražkami. Výhodou byla především cena. Pravá káva byla dováženým a relativně drahým zbožím, zatímco čekanka i obilí mohly pocházet z domácí produkce.

Cikorka tak pronikla prakticky do všech vrstev společnosti a pro výrobce představovala velmi zajímavý trh. Konkurence však byla značná, takže nestačilo pouze vyrábět. Bylo potřeba odlišit se názvem, balením a reklamou.

A právě to Antonín Štefan pochopil velmi dobře.

Štefanka nebyla malá venkovská továrna

Rozsah výroby ukazuje, že podnik v Dolních Bučicích dávno překročil rámec drobné regionální firmy. V době největšího rozvoje se zde mělo ročně zpracovávat přibližně 220 vagónů čekankových kořenů, podobné množství cukrové řepy a později také asi 150 vagónů žita.

V závodě pracovalo podle dochovaných údajů přibližně 120 až 160 dělníků a dalších sedmnáct úředníků.

Za první světové války dodával podnik své výrobky také armádě. Roku 1917 část továrny vyhořela, ale Štefan výrobu obnovil a závod vybavil modernějším zařízením. Podnik tak do období první republiky vstoupil nikoli oslabený, ale jako zavedená továrna s vlastní značkou a vybudovaným odbytem.

O úspěchu majitele svědčila také rozsáhlá vila, kterou si Antonín Štefan nechal roku 1919 postavit poblíž závodu. Byla viditelným symbolem cesty člověka, který do Bučic přišel jako správce cizí továrny a během několika desetiletí se stal majitelem jednoho z významnějších výrobců kávovin v regionu.

Od cikorky k žitné kávě

Ve dvacátých letech se sortiment dále rozšiřoval. Vedle cikorky se začala výrazněji vyrábět také žitná káva. V první polovině dvacátých let vznikla vlastní pražírna a firma se začala prezentovat nejen jako výrobce cikorky, ale také obilných káv a dalších kávových náhražek.

Na dochovaných materiálech se objevují názvy Štefanova cikorie, Štefanova káva, Štefanova žitná cikorka a především samotná Štefanka.

Právě tato šíře názvů ukazuje zajímavý vývoj. Jméno Štefan se postupně měnilo z označení majitele v obchodní značku a Štefanka začala žít vlastním životem.

Firma už neprodávala pouze praženou čekanku. Prodávala výrobek, který měl svůj název, grafickou podobu a příběh.

Reklama, která se dostala až k dětem

Jednou z nejzajímavějších stránek Štefanova podnikání byla reklama. Firma používala barevné kartičky, účtenky, firemní tiskoviny, obaly a také drobné reklamní pohádky určené dětem.

Byl to chytrý způsob propagace. Dítě dostalo od obchodníka malou obrázkovou pohádku, odneslo si ji domů a četlo ji opakovaně. Na zadní straně nebo přímo v příběhu přitom bylo výrazně uvedeno jméno výrobce a některý z produktů.

Reklama se tím dostávala přímo do domácnosti a zůstávala tam mnohem déle než obyčejný novinový inzerát.

Dochované tiskoviny ukazují, že Štefanka pracovala s veselými figurálními motivy, obrazy rodinného života i s postavami dětí. Objevovaly se reklamní titulky typu „Co jsem poznala Štefanku“ nebo hesla propagující chuť Štefanovy kávy.

Nejvýraznější slogan zněl:

„Jen ten vítězí a žije, kdo kávu ze Štefanky pije.“

Jeho síla spočívala právě v jednoduchosti. Rým se snadno zapamatoval a fungoval stejně dobře na plakátu, kartičce i na účtence. Dobová reklama nepotřebovala složitou argumentaci. Měla zákazníka pobavit, utkvět mu v paměti a přivést ho při příštím nákupu ke správnému balíčku na polici.

„První česká továrna“ nebyla náhodná formulace

Štefanova firma se ve své propagaci ráda označovala jako První česká továrna na cikorku. V období po vzniku Československa mělo podobné zdůraznění českého původu výrobku značnou obchodní hodnotu.

Domácí značky se snažily prosadit proti velkým rakouským a německým konkurentům a národní původ se stal běžnou součástí reklamy. Spotřebiteli nebyla nabízena pouze cikorka. Kupoval zároveň „český výrobek“.

Štefanka proto dobře zapadala do atmosféry první republiky, kdy se rodily nebo rychle rostly desítky značek, jejichž jména se následně stala součástí každodenního života.

Válka proměnila výrobu

Druhá světová válka přinesla další zásadní změnu. Podnik prošel složitými majetkovými poměry a původní výroba byla doplněna o zcela jiné produkty.

Vedle cikorky a obilných káv se zde během války vyráběly také některé léčivé přípravky a prostředky k zastavování krvácení. Sušily se houby a připravovaly se z nich polévkové kostky. Továrna tak reagovala na válečné hospodářství, nedostatek surovin a nové potřeby trhu.

Majetkový vývoj závodu během válečných let není úplně jednoduchý. V pramenech se objevuje pražská firma Slavoj Zapletal a později Antonín Franc. Poválečné dokumenty a následné restituční spory však ukazují, že vztah rodiny Štefanových k podniku pokračoval i přes změny, které během okupace nastaly.

Jisté je především to, že svět Antonína Štefana a jeho soukromé továrny se po válce rychle blížil ke konci.

Rok 1948 znamenal definitivní zlom

Po skončení války se továrna dostala pod národní správu a po únoru 1948 byla začleněna do zestátněného průmyslu. Následující rok bylo původní výrobní zařízení odstraněno.

Budovy závodu sice nezmizely, ale jejich účel se změnil. Areál byl přestavěn pro strojírenskou výrobu a později jej využíval Kovolis Hedvikov.

Místo, kde se po desetiletí pražila čekanka a obilí a odkud odcházely tisíce balíčků Štefanky, tak dostalo úplně jinou náplň.

Zanikla nejen jedna továrna. Skončila samostatná značka, obchodní tradice i celý reklamní svět, který kolem ní Antonín Štefan vybudoval.

Co zůstalo ze Štefanky

Dnes Štefanku připomínají především drobné předměty, které měly původně jen krátkodobou životnost. Účtenky, reklamní kartičky, obálky, pohádkové sešitky a obaly výrobků.

Právě ony ale dokážou příběh značky vyprávět překvapivě přesně.

Z malého podniku na zpracování zemědělských plodin vznikla továrna zaměstnávající více než stovku lidí. Z obyčejné čekanky vznikl výrobek se jménem. A z příjmení majitele vznikla značka, kterou svého času znali zákazníci v celém Československu.

Antonín Štefan patřil k té generaci českých podnikatelů, kteří pochopili, že úspěch průmyslového výrobku nestojí pouze na samotné výrobě. Stejně důležité byly obal, obchodní síť, reklama a schopnost vytvořit kolem zboží jméno, které si lidé zapamatují.

A právě v tom byla Štefanka mimořádně moderní.

Dnes už její vůně z Dolních Bučic dávno zmizela. Barevné reklamní kartičky však přežily tovární stroje, majitele i samotnou výrobu.

A na nich dodnes zůstává jméno, které kdysi stačilo vyslovit jediným slovem:

Štefanka.

Zdroje

České muzeum stříbra v Kutné Hoře – materiály věnované podniku Antonína Štefana a výrobě cikorky ve Vrdech–Dolních Bučicích.

Věstník z Hrádku – studie k historii cikorkové továrny, jejímu sortimentu, rozvoji výroby a poválečnému osudu.

Josef Moravec a kol.: Vrdy 1307–2007. 700 let od první písemné zmínky, Obec Vrdy, 2007.

Obec Vrdy – regionální historické materiály věnované továrně Štefanka, Antonínu Štefanovi a průmyslovým dějinám Dolních Bučic.

Muzeum cenných papírů – dochovaná reklamní účtenka firmy „První česká továrna na cikorku Vrdy-Bučice u Čáslavi Ant. Štefan“.

Ústavní soud České republiky – dokumentace pozdějšího restitučního sporu vztahujícího se k majetku někdejší Štefanovy továrny.

Dochované reklamní tiskoviny firmy Antonína Štefana – účtenky, reklamní kartičky, pohádkové sešitky, firemní obálky a obaly kávovin.