Thymolin X.

Od lékárny U Zlaté koruny k velké značce

Historie Thymolinu je úzce spjata s jednou z nejstarších pražských lékárnických tradic. Roku 1887 koupil lékárník František Schnöbling starší (1848–1915) starobylou lékárnu U Zlaté koruny na Malém náměstí v Praze. O tři roky později ji přestěhoval do vlastního domu čp. 457 a právě kolem ní postupně vybudoval rodinný farmaceutický podnik. Po jeho smrti převzal podnik syn František Schnöbling mladší (1885–1949), který z původního lékárnického zázemí vytvořil rozsáhlou firmu vyrábějící léčiva, kosmetiku a prostředky osobní hygieny. V období první republiky vlastnil šest pražských provozů, mezi nimi továrnu na zubní a kosmetické přípravky, velkoobchod s léčivy, laboratoře i samotnou lékárnu U Zlaté koruny.

Jeho nejslavnějším výrobkem se stala zubní pasta Thymolin. Přesný počátek značky ale není tak jednoduchý, jak se často opisuje. České materiály obvykle uvádějí, že Schnöbling vyráběl Thymolin od roku 1925, zatímco odborná publikace věnovaná zdravotní osvětě v meziválečném Československu klade počátky Thymolinu už do roku 1899 a spojuje je se Spolkem československých zubních lékařů. Dokud se nepodaří dohledat původní registraci ochranné známky nebo dobovou reklamu z přelomu století, je proto bezpečnější říci, že ve 20. letech se Thymolin stal významnou značkou Schnöblingova podniku, nikoli tvrdit, že právě roku 1925 vznikl.

Tymián v tubě

Samotný název Thymolin odkazoval na thymol, aromatickou látku tradičně spojovanou s tymiánem a používanou pro její antiseptické vlastnosti. Název tak už na první pohled působil téměř farmaceuticky. A právě to bylo důležité: zubní pasta se v první polovině 20. století ještě neprodávala pouze jako kosmetický výrobek pro svěží dech a bílé zuby, ale stále výrazněji také jako prostředek každodenní zdravotní hygieny.

Schnöblingova firma se na tuto proměnu dokonale napojila. V roce 1935 se na firemním poštovním otisku uváděla přímo jako „Fr. Schnöbling, Továrna zubních přípravků THYMOLIN, Praha I., Malé náměstí 457“. Vedle Thymolinu vyráběla další hygienické a kosmetické přípravky, například dětský zásyp Sypsi, přípravky dentální hygieny BIS Acidentol a také výrobky spojené se značkou Aviril.

Thymolin však všechny ostatní značky firmy zastínil.

Thymolinový úsměv

Za velkým úspěchem nebyla jen pasta samotná. Thymolin měl mimořádně silnou a na svou dobu moderní reklamu. Jejím nejznámějším motivem se stal zdravý, zářivý chrup a z něj vzniklo spojení, které přežilo samotnou značku – „thymolinový úsměv“.

Na reklamní podobě značky se významně podílel grafik Miloš Slovák, který získal zkušenosti s moderní reklamou během pobytu ve Spojených státech a po návratu do Československa pracoval také pro Baťu. Pro Schnöblinga vytvořil řadu plakátů propagujících Thymolin a právě jemu je připisován slavný plakát spojený s výrazem „thymolinový úsměv“. Jeho reklamy pracovaly s velkou barevnou plochou, výraznou lidskou tváří a především dokonale bílými zuby. Produkt samotný mohl být na plakátu relativně malý – nejdůležitější byl výsledek, který sliboval.

Byla to chytrá změna perspektivy. Reklama neříkala pouze: tady je pasta, která čistí zuby. Ukazovala člověka, jakým se měl zákazník po jejím používání stát – zdravého, upraveného, sebevědomého a usměvavého.

A fungovalo to tak dobře, že výraz thymolinový úsměv nakonec vstoupil do běžné češtiny jako označení nápadně bílého, dokonale působícího chrupu.

Zubní pasta ve službách armády

Jedna z nejpozoruhodnějších kapitol začala ve druhé polovině 30. let. Schnöbling totiž propojil propagaci Thymolinu s československou armádou.

Od roku 1937 vycházela série barevných naučných listů věnovaných československé branné moci. Nebyly to obyčejné reklamy. Jednotlivé listy vysvětlovaly organizaci a vybavení armády, hodnostní označení, vojenský pozdrav, pěchotu, pušku vz. 24, signalizaci, letectvo, jezdectvo nebo lehké a těžké dělostřelectvo. Dnes je doloženo nejméně šestnáct různých čísel.

První listy nesly dokonce tištěné povolení Ministerstva národní obrany s číslem jednacím. Thymolin tak spojil komerční reklamu s tehdejší brannou výchovou obyvatelstva. V době rostoucího ohrožení Československa nacistickým Německem dostával zákazník spolu s reklamou na zubní pastu zároveň populárně-naučný materiál o vlastní armádě.

Pro značku to bylo mimořádně silné spojení. Čistota, zdraví, disciplína a fyzická zdatnost se přirozeně propojovaly s obrazem moderního československého vojáka. Thymolin už nebyl jen pasta stojící ráno vedle umyvadla. Stal se součástí širšího obrazu moderního, zdravého a sebevědomého Československa.

Reklama, která šla za mladými

Schnöbling velmi dobře věděl, že návyk na pravidelné čištění zubů je nejlepší vytvořit už v dětství. Thymolin proto systematicky vstupoval také do prostředí mladých lidí. V ročníku 1932–1933 časopisu Skaut–Junák se například reklama na Thymolin objevovala na každé titulní straně.

To nebyla náhoda. Meziválečná propagace ústní hygieny měla výrazný osvětový charakter. Výrobci zubních past potřebovali nejprve vytvořit samotný každodenní zvyk čištění zubů – a teprve potom mohli soutěžit o to, kterou tubu zákazník koupí. Reklama se proto přirozeně prolínala se zdravotní výchovou.

Právě Thymolin je výborným příkladem značky, u níž se hranice mezi reklamou a osvětou téměř ztrácela.

Konec Schnöblingova podniku

Druhá světová válka a poválečné politické změny přinesly rodinnému podniku konec. Po roce 1945 byla Schnöblingova firma zestátněna, respektive její majetek přešel pod státní správu; prameny se v přesném právním popisu procesu poněkud rozcházejí. František Schnöbling přišel nejen o podniky, ale také o další rodinný majetek. Zemřel v únoru 1949 v Praze.

Thymolin však svého výrobce přežil.

V roce 1951 získal značku národní podnik SETUZA v Ústí nad Labem a výroba pokračovala i v socialistickém Československu. Ještě v roce 1953 je Thymolin doložen v oficiálních cenových přehledech jako běžně prodávaná zubní pasta v 58gramové tubě.

To je možná nejlepším důkazem síly značky. Firma, která ji proslavila, zmizela, politický systém se změnil, soukromé továrny byly znárodněny – ale jméno Thymolin bylo příliš známé na to, aby se zahodilo.

Z tuby do českého jazyka

Na Thymolinu je nakonec nejzajímavější právě to, co se podaří jen málokteré značce. Její jméno překročilo hranice reklamy.

„Thymolinový úsměv“ se stal výrazem, kterému člověk rozuměl, i když už samotnou tubu Thymolinu dávno nepoužíval. Znamenal zářivě bílé, pravidelné a dokonale vypadající zuby – přesně ten obraz, který desítky let vytvářely reklamní plakáty.

A právě proto je stará cedule Thymolin něčím víc než reklamou na zubní pastu. Připomíná značku, která dokázala spojit lékárnickou tradici, moderní grafický design, zdravotní osvětu, skauting i československou armádu do jednoho mimořádně silného reklamního světa.

Nakonec po ní nezůstala jen tuba, plakát nebo smaltovaná cedule.

Zůstalo po ní slovo.

ZDROJE: Routledge Open History – studie k zdravotní a dentální osvětě v meziválečném Československu; Národní zemědělské muzeum – Letní sídlo Františka Schnöblinga ve Strančicích u Prahy; Muzeum umění a designu Benešov – Miloš Slovák: Grafický designér firmy Baťa; Fronta.cz / Martin Marek – Plakáty Thymolin – Československo a československá armáda do roku 1938; dobové firemní dokumenty Fr. Schnöbling, Továrna zubních přípravků THYMOLIN, Praha I., Malé náměstí 457.