Tivoli
Tivoli – olomoucký margarín z továrny S. Heikorn
Margarín s noblesním jménem
Na drobných reklamních tiskovinách z období první republiky se objevuje značka TIVOLI DÉLICATESSE MARGARIN. Za elegantním, téměř středomořsky znějícím názvem se však neskrývá dovozový výrobek ani zahraniční producent. Tivoli patřilo k výrobkům významného olomouckého podniku S. Heikorn, jednoho z velkých moravských zpracovatelů olejů a tuků. Dochovaná reklamní účtenka spojuje označení Tivoli přímo s firmou S. Heikorn, Olomouc, takže původ výrobku lze určit poměrně bezpečně.
Tivoli tak můžeme zařadit mezi dnes téměř zapomenuté značky, které ve své době stály na pultech československých obchodů vedle másla, sádla a dalších jedlých tuků. Přídomek „Délicatesse“ měl výrobku dodat dojem jemnosti a vyšší jakosti – přesně v duchu reklamy meziválečné doby, kdy výrobci začínali stále výrazněji pracovat nejen s cenou a užitkem, ale také s názvem, obalem a image značky.
Heikornové a počátky velkého olomouckého podniku
Historie firmy sahá hluboko do 19. století. Jako rok založení podniku S. Heikorn je uváděn rok 1870. Rodina Heikornů se zabývala především obchodem s cukrem a lihem a od konce 19. století byla pevně spojena s Olomoucí. Muzeum cenných papírů řadí firmu S. Heikorn přímo do odvětví průmyslu olejů a tuků a rovněž uvádí rok založení 1870.
Rozhodující rozvoj přišel po první světové válce. Salomonův syn Adolf Heikorn začal podnik rozšiřovat a roku 1920vznikl nový tovární komplex na území jižně od historického centra Olomouce, v prostoru dnešní Galerie Šantovka. Původní výroba octa se postupně rozrostla o zpracování rostlinných olejů, hořčici a zejména margarín, později také o mýdla a prací prostředky. Z malého podniku se tak během několika desetiletí stal rozsáhlý průmyslový závod.
Tivoli vznikalo v moderní továrně na tuky a oleje
Margarín nebyl v Heikornově sortimentu žádným okrajovým zbožím. Zpracování tuků a olejnatých surovin patřilo k hlavním oborům závodu a továrna postupně získala zařízení umožňující výrobu ve velkém měřítku. V polovině třicátých let patřil podnik k významným průmyslovým zaměstnavatelům Olomouce a jeho provozy zahrnovaly lisovny olejů, rafinerii i další části potřebné ke zpracování tuků. Dobové zprávy z roku 1936 popisovaly jeho olejářské provozy jako mimořádně moderní.
Právě do tohoto prostředí patřilo Tivoli. Dochovaná reklamní účtenka s označením Tivoli Délicatesse Margarin – S. Heikorn, Olomouc představuje cenný drobný doklad toho, jak široký sortiment značkových výrobků firma nabízela. Nešlo tedy o pozdější výrobek národního podniku MILO, ale o značku spojenou už s érou rodiny Heikornů.
Od S. Heikorn k názvu MILO
S historií Tivoli se nevyhnutelně spojuje jméno MILO, pod kterým si olomouckou továrnu pamatují především poválečné generace. Tady je ale potřeba rozlišovat jednotlivá období.
Původní podnik nesl jméno S. Heikorn. Ve třicátých letech se však v souvislosti s továrnou objevovalo také označení MILO, vycházející z názvu Mährische Industrie für Lebensmittel Olmütz. Podle dochovaných historických pramenů bylo označení spojeno s podnikem už před druhou světovou válkou, zatímco k formální změně společnosti na MILO-WERKE došlo za okupace, roku 1942, po zásadní změně vlastnických poměrů židovského rodinného podniku.
Proto není přesné popisovat prvorepublikové Tivoli jednoduše jako „margarín MILO“. Historicky správnější označení zní:
Tivoli – margarín firmy S. Heikorn, Olomouc; závod později známý jako MILO.
Továrna, která určovala průmyslovou tvář Olomouce
Heikornův podnik postupně zabral rozsáhlé území mezi centrem Olomouce a řekou Moravou. Ve třicátých letech zde fungoval rozsáhlý komplex vyrábějící jedlé tuky, rostlinné oleje, margarín, ocet a později rovněž mýdla a prací prostředky. Židovská obec Olomouc uvádí Heikornovu továrnu mezi významnými židovskými průmyslovými podniky města a připomíná její důležitost právě ve třicátých letech 20. století.
Další osud závodu už kopíroval dramatické dějiny střední Evropy. Za okupace prošel podnik arizací, po válce následovalo znárodnění a jméno MILO se postupně stalo synonymem olomoucké výroby olejů, tuků, mýdel a později kosmetiky. Továrna přežila několik politických režimů, poválečné reorganizace i přechod k moderní průmyslové produkci. Výroba v historickém areálu nakonec skončila a velká část staveb byla v letech 2008–2009 zbořena. Na jejich místě dnes stojí Galerie Šantovka.
Tivoli jako malá stopa velkého průmyslového příběhu
Značka Tivoli dnes zůstává především na drobných reklamních památkách – účtenkách, papírových reklamách a dalších předmětech, které kdysi ležely na pultech obchodů a po desetiletích se dostaly do sbírek. Právě jejich význam je ale větší, než se může zdát. Zatímco jméno MILO přežilo v paměti Olomouce velmi dlouho, jednotlivé předválečné značky Heikornovy továrny téměř zmizely.
Tivoli Délicatesse Margarin je jednou z nich. Připomíná dobu, kdy moderní potravinářský průmysl začal prodávat nejen samotný výrobek, ale také jeho jméno, grafickou podobu a příslib kvality. A zároveň vrací dnešnímu známému názvu MILO jeho starší vrstvu – éru rodiny Heikornů, která vybudovala v Olomouci jeden z nejvýznamnějších závodů na zpracování olejů a tuků.
Pro sbírku Reclamare proto patří Tivoli jednoznačně na Olomouc a k firmě S. Heikorn. MILO je pokračováním příběhu továrny, nikoli náhradou původního jména výrobce.
Zdroje
Muzeum cenných papírů – S. Heikorn, Olomouc; evidenční záznam podniku, obor průmyslu olejů a tuků, založení 1870.
Židovská obec Olomouc – Přínos židovských podnikatelů městu; Heikornův podnik a jeho sortiment ve 30. letech 20. století.
Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT – Co jsme si zbořili, heslo Adolf Heikorn / MILO, Olomouc; historie továrny od roku 1920 a její průmyslový vývoj.
Český lid, 101/2014 – zmínka o firmě Heikorn, později MILO, jako výrobci margarínu a mýdla.
Olomoucký REJ – historie Heikornova závodu, výroba margarínu, olejů a dalších výrobků a vývoj označení MILO.
Dobová reklamní účtenka „TIVOLI DÉLICATESSE MARGARIN – S. Heikorn, Olomouc“, dochovaný sběratelský exemplář z období první republiky.
