Vacata

Vacatův Kynetín – pražský prášek do pečiva z Konviktské ulice

Prášek do pečiva z Prahy I

Pod názvem Vacatův Kynetín se ve třicátých letech prodával československý prášek do pečiva vyráběný firmou V. Vacata v Praze I. Dobové úřední prameny řadí podnik mezi výrobce poživatin a uvádějí jej jako „V. Vacata, velkovýroba poživatin, Praha I., Konviktská 24, Konvikt“. Firma tedy nebyla pouze obchodníkem s jedním výrobkem, ale patřila mezi specializované pražské producenty potravinářských přípravků.

Kynetín byl jedním z výrobků, které výrazně měnily způsob domácího pečení. Místo tradičního kynutí pomocí kvasnic bylo možné připravit těsto rychle pomocí chemického kypřicího prášku. Právě ve dvacátých a třicátých letech se podobné výrobky stále výrazněji prosazovaly v československých kuchyních a soupeřily mezi sebou nejen cenou, ale také recepty, ochrannými známkami a reklamou.

Václav Vacata a jeho velkovýroba poživatin

Nejdůležitější dobový pramen přímo jmenuje výrobce jako Václava Vacatu. Národní zemědělské muzeum ve studii o kypřicích látkách reprodukuje historickou etiketu „Vacatův prášek do pečiva Kynetin“ a zároveň jej identifikuje jako výrobek Václava Vacaty, Praha I. Publikace jej řadí mezi ochranné známky kypřicích prášků z roku 1929.

Na dobové etiketě je uvedeno „V. Vacata Praha“, ochranná známka s obrázkem moučníku a praktické informace pro hospodyni. Sáček obsahoval přibližně 15 gramů prášku, byl určen pro 1 kilogram mouky a jeho cena byla podle reprodukovaného obalu 70 haléřů. Součástí etikety byl dokonce recept na bábovku.

To je typické pro tehdejší potravinářskou reklamu: výrobce neprodával pouze surovinu, ale rovnou zákaznici ukazoval, co s ní může připravit.

Konviktská 24 – „Konvikt“

Úřední zdravotnická ročenka z roku 1938 uvádí firmu velmi přesně: V. Vacata, velkovýroba poživatin, Praha I., Konviktská 24 „Konvikt“. Ve stejné rubrice jsou uvedeni i další výrobci prášků do pečiva, například Dr. Oetker v Brně, A. Klimeš s výrobkem Pravá ruka nebo firma Ed. Haas v Liberci.

Vacata tedy působil v oboru, kde byla konkurence překvapivě silná. Kypřicí prášek už nebyl anonymní chemickou směsí prodávanou v drogerii. Měl vlastní název, ochrannou známku, obal a často i reklamní kuchařku.

Označení Konvikt souviselo s Konviktskou ulicí v centru Prahy. Firma tak sídlila přímo v historickém jádru města, nikoli v průmyslové periferii.

Kynetín nebo Kynetin?

Na sběratelských materiálech se dnes objevují obě podoby názvu: Kynetín i Kynetin. Dobové reprodukce Národního zemědělského muzea zachycují označení „Kynetin“, zatímco dochované reklamní sešity jsou často popisovány jako Vacatův Kynetín.

Pro katalogizaci historického předmětu je proto nejlepší respektovat přesný pravopis na konkrétním obalu. V běžném textu lze používat podobu Vacatův Kynetín, pod níž je dnes výrobek nejčastěji sběratelsky známý, ale samotné etikety dokazují, že se v dobové grafice vyskytovala také forma bez čárky.

Rok 1929 – ochranná známka Kynetinu

Národní zemědělské muzeum uvádí Vacatův Kynetin mezi ochrannými známkami kypřicích prášků z roku 1929. Vedle něj reprodukuje například značku Pravá ruka firmy A. Klimeš a výrobek Dobrá hospodyňka Josefa Krůty.

Je to velmi dobrý doklad rozvoje značkového potravinářství za první republiky. Tři výrobci nabízeli prakticky stejnou funkci – nakypřit těsto – ale každý se snažil vytvořit vlastní jméno a vlastní vizuální symbol.

Vacata zvolil Kynetín a ochrannou známku s moučníkem.

Marketingový princip byl jednoduchý: zákaznice neměla v obchodě říct „dejte mi nějaký prášek do pečiva“. Měla požadovat Kynetín.

Bábovka bez dlouhého kynutí

Kypřicí prášky změnily zejména domácí přípravu bábovek, dortových korpusů a různých třených moučníků. Český rozhlas při výstavě Muzea T. G. M. v Rakovníku připomněl právě značky Květa a Vacatův Kynetín jako příklady prášků, které se v první polovině 20. století přidávaly do bábovkového těsta.

Starší české bábovky bývaly často kynuté pomocí droždí. Chemický prášek umožnil úplně jiný postup: těsto nebylo třeba nechat dlouho kynout a výsledek byl při správném dávkování mnohem předvídatelnější.

Právě proto výrobci přikládali k práškům recepty. Nový výrobek bylo potřeba zákazníka naučit používat.

51 receptů jako reklama

Vacata šel v tomto směru velmi daleko. Dochoval se reklamní materiál Kynetinu, který obsahoval 51 receptů na koláče, zákusky a další moučníky. Sběratelské záznamy jej popisují přímo jako reklamní materiál firmy V. Vacata, Praha I, Konvikt, velkovýroba prášků do pečiva.

Vedle toho se dochoval samostatný 36stránkový receptář Vacatův Kynetín z roku 1934, vydaný V. Vacatou, velkovýrobou prášku do pečiva v Praze.

Takový sešitek byl mnohem účinnější reklamou než obyčejný leták. Hospodyně jej nevyhodila, ale uložila mezi kuchařské recepty. Při každém dalším pečení se jí značka Kynetín znovu připomněla.

Recept jako obchodní nástroj

Potravinářské firmy první republiky velmi dobře pochopily, že zákazník musí výrobek nejprve správně použít, aby si jej znovu koupil. U kypřicího prášku to bylo obzvlášť důležité. Špatné množství mohlo způsobit nízký moučník, nepříjemnou chuť nebo naopak příliš rychlé nakypření.

Proto obal Kynetinu rovnou uváděl dávkování a recept. Reklamní kuchařka pak tento princip rozvinula do desítek jídel.

Značka se tím přestala prezentovat jen jako chemická pomůcka a začala být součástí domácího pečení.

To je stejný reklamní model, který velmi úspěšně používali i velcí výrobci jako Dr. Oetker: výrobek, recept a značka byly propojeny do jednoho celku.

Konkurence byla obrovská

Zdravotnická ročenka z roku 1938 ukazuje, kolik firem se tehdy v Československu výrobou prášků do pečiva zabývalo. Vedle Vacaty uvádí například Dr. Oetker, A. Klimeše, Ed. Haase, Mavitan, značku Odin a další podniky.

Kynetín se tedy musel prosadit na trhu plném konkurence.

Jeho výhodou byla jasná značka, výrazný obal, ochranná známka a především promyšlená práce s recepty. V době, kdy si hospodyně kuchařské návody vystřihovaly z novin a opisovaly do sešitů, měl bezplatný receptář skutečnou hodnotu.

Vacatův Kynetín

Příběh Vacatova Kynetinu je možná malý ve srovnání s velkými potravinářskými koncerny, ale přesně ukazuje, jak moderní už byla reklama československých výrobců mezi válkami.

Máme výrobce:

Václav Vacata.

Máme firmu:

V. Vacata, velkovýroba poživatin.

Máme adresu:

Praha I, Konviktská 24 – Konvikt.

Máme ochrannou známku doloženou roku 1929, receptář z roku 1934 a stále existující obaly, na kterých je dávkování, cena i recept na bábovku.

Z malého sáčku kypřicího prášku tak přežil překvapivě kompletní obraz firmy.

A možná právě to je na podobných reklamních předmětech nejhezčí. Původní Kynetín byl dávno vysypán do mouky a sněden v bábovce.

Ale sáček a receptář přežily.

A díky nim se dá téměř po sto letech znovu dohledat výrobce, adresa i cena jednoho obyčejného prášku do pečiva z pražského Konviktu.

Zdroje

Národní zemědělské muzeum Praha – Prameny a studie 44: Alchymie v kuchyni, studie Kypřicí látky v kuchyni; reprodukce ochranné známky „Vacatův prášek do pečiva Kynetin“, Václav Vacata, Praha I, rok 1929, dávkování, cena a dobová etiketa.

Zdravotnická ročenka Republiky československé 1938 – seznam výrobců prášků do pečiva; V. Vacata, velkovýroba poživatin, Praha I., Konviktská 24 „Konvikt“.

Aukro – Vacatův Kynetín, sešit receptů 1934; 36 stran, vydal V. Vacata, velkovýroba prášku do pečiva, Praha.

Bazoš – dochovaný reklamní materiál V. Vacata, Praha I, Konvikt, velkovýroba prášků do pečiva; soubor 51 receptů na koláče, zákusky a další pečivo.

Český rozhlas – reportáž Muzea T. G. M. Rakovník o historii bábovek; zmínka o značkách Květa a Vacatův Kynetínjako kypřicích prášcích používaných v první polovině 20. století.