Václav Rubeš, Roudnice II.

Václav Rubeš – obchodník U mostu, který provoněl Roudnici kávou

Obchod, který stál „proti mostu“

Na starých reklamních diapozitivech někdy zůstane zaniklý svět zachován překvapivě dokonale. Několik slov, jméno obchodníka, město a obrázek zboží stačí k tomu, aby se po téměř sto letech začal znovu skládat příběh člověka, jeho obchodu i každodenního života města. Přesně tak je tomu u tří dochovaných reklam spojených se jménem Václava Rubeše z Roudnice nad Labem. Jedna představuje jeho podnik prostě jako „Odborný obchod KÁVOU“, druhá láká na „Vína, lahůdky, zboží koloniální“ a třetí propaguje přímo „Rubešovu kávu“. Dohromady vytvářejí obraz pozoruhodně moderně propagovaného obchodu, jehož existence je v Roudnici doložena po více než čtyři desetiletí.

Václav Rubeš nebyl pouze anonymním jménem na reklamě. V roudnických pramenech vystupuje jako kupec, obchodník s koloniálním a smíšeným zbožím, trafikant, člen místního Sokola a člověk zapojený do společenského života města. Jeho obchod stál na místě, které tehdejší Roudničané zřejmě nemuseli nijak složitě hledat. Dobové zprávy používají jednoduché označení „proti mostu“ a později přímo „U mostu“. Přesnou ulici a číslo domu se zatím zjistit nepodařilo, takže spojovat provozovnu s konkrétním dnešním domem by bylo předčasné. Jisté však je, že poloha u labského mostu byla pro obchodníka mimořádně výhodná: kolem proudili obyvatelé města, lidé přicházející z druhého břehu i zákazníci z okolních obcí. Rubeš tak obchodoval na jednom z přirozených komunikačních uzlů Roudnice.

Od kupce k odborníkovi na kávu

Nejstarší bezpečně doložená stopa Václava Rubeše pochází už z roku 1897. V programu roudnického gymnázia je uveden mezi podporovateli školy jako „Václ. Rubeš, kupec“. Znamená to, že jeho jméno bylo v obchodním a občanském prostředí Roudnice známé už na konci 19. století. O dva roky dříve se mezi podporovateli stejného gymnázia objevuje „J. Rubeš, kupec“, avšak zda šlo o příbuzného, případně předchůdce Václava Rubeše v rodinném podniku, zatím doloženo není. Stejně opatrně je nutné zacházet s Jaroslavem Rubešem z Roudnice, obchodním příručím hledajícím roku 1907 místo. Příbuznost se nabízí, ale prameny ji zatím nepotvrdily.

Mnohem barvitější obrázek Rubešova podnikání poskytuje tisk z roku 1908. Tehdy už nešlo pouze o obyčejný obchod se základními potravinami. Rubeš inzeroval „hojný výběr pražené a nepražené kávy“, čaj, sardinky, jamajský a kubánský rum, likéry, koňak a nejrůznější tuzemská i zahraniční vína. Nabídka připomínala spíše dobře zásobený lahůdkářský a koloniální obchod velkého města než skromný krám okresní Roudnice. Koloniální obchody představovaly na přelomu 19. a 20. století fascinující směs domácího a exotického světa. Káva, čaj, kakao, koření, jižní ovoce, rybí konzervy, rum či zahraniční vína byly zbožím, jehož původ sahal daleko za hranice monarchie, ale které se postupně stávalo běžnou součástí měšťanské domácnosti. Rubeš na tuto proměnu spotřebních návyků evidentně reagoval velmi brzy.

Ještě zajímavější je jeho důraz na kávu. Formulace „pražená a nepražená káva“ ukazuje, že zákazník mohl vybírat mezi hotovým produktem a zelenými zrny určenými k domácímu pražení, což bylo na počátku 20. století stále běžné. Pozdější reklamní diapozitiv už Rubešův podnik označuje přímo za „Odborný obchod KÁVOU“. Káva tedy nebyla jen jednou položkou mezi desítkami jiných. Stala se zjevně jednou z obchodních specializací a nakonec i produktem, který mohl nést samotné Rubešovo jméno.

V listopadu 1908 se Václav Rubeš objevuje také v celostátní inzerci jako roudnický prodejce Vydrovy dětské mouky. To je drobný, ale důležitý detail. Ukazuje, že jeho obchod byl zapojen do distribuční sítě značkových potravin a že jej výrobci považovali za zavedené místní prodejní místo. V roce 1914 jej pak Chytilův úplný adresář Království českého řadí mezi roudnické obchodníky se smíšeným zbožím a připojuje poznámku „i traf.“, tedy že provozoval rovněž trafiku. Sortiment Rubešova obchodu tak byl skutečně široký: od kávy a čaje přes lahůdky, vína a lihoviny až po tabákové zboží.

Dáma s šálkem kávy

První z dochovaných diapozitivů je výtvarně jemnější a pravděpodobně také starší. Na modrém pozadí je zobrazena mladá žena s tmavými vyčesanými vlasy a růží ve vlasech. Má růžové šaty, přes ramena šedý šál a v ruce drží šálek kávy. Přes obraz vede bílá stuha s červenými linkami nesoucí jméno „VÁCLAV RUBEŠ“, nad ní stojí „Odborný obchod KÁVOU“ a dole jednoduše „Roudnice n/L.“. Reklama neukazuje obchod ani balení výrobku. Prodává atmosféru – eleganci, vůni, požitek a určitou kulturu pití kávy.

Zvláštní cenu má tento diapozitiv také díky dochované značce jeho výrobce. Na skle lze rozeznat označení TROJAN a na horním papírovém štítku text odkazující na „Diapositivy FR. TROJAN, Praha II., Trojanova…“. Rešerše umožnila výrobce identifikovat jako pražský podnik Fr. J. Trojana. Už v letech 1908–1909 se prezentoval jako „první odborný atelier pro diapositivy“ a sídlil v Praze II, Na Zbořenci 289. V prosinci 1921 je Trojan doložen znovu na adrese Trojanova 4 v Praze II a pozdější odborná literatura uvádí firmu „Diapozitivy Fr. Trojan, Trojanova ul. 4, Praha II“ společně s označením „Kinoreklama Trojan“. Právě tato změna adresy je důležitým vodítkem při datování Rubešovy reklamy.

Diapozitiv lze s rozumnou opatrností zařadit přibližně do let 1920–1928. Adresa v Trojanově ulici je doložena od roku 1921 a této době odpovídá i výtvarné zpracování ženy, její účes a oděv. Přesnější rok zatím určit nelze. Už samotná existence takové reklamy však ukazuje, že Rubeš využíval médium, které bylo na svou dobu velmi moderní. Reklamní diapozitivy se promítaly v kinech před filmem nebo mezi jednotlivými částmi programu. Obchodník tak nemusel čekat, až zákazník projde kolem výlohy nebo otevře noviny. Jeho jméno se objevilo přímo před očima publika sedícího v potemnělém kinosále.

Od kávy k vínu, humru a lahůdkám

Druhý dochovaný diapozitiv patří už do jiného výtvarného světa. Na černém pozadí stojí štíhlá dívka s krátkým mikádem, jejíž postavu zčásti zakrývá obrovský vinný list. Kolem ní jsou rozmístěny láhve vína a likérů, hrozny, ovoce, sýr, uzeniny a dokonce humr. Text je strohý: „V. RUBEŠ – ROUDNICE – Vína, lahůdky – zboží koloniální.“ Je to téměř katalog požitků meziválečné měšťanské domácnosti, převedený do jednoho ručně kolorovaného obrázku.

Také tento diapozitiv nese podpis výrobce. Ve spodní části je štítek „KINOREKLAMA URBAN, Vys. Mýto, dříve Krátký“ a v obraze značka firmy. Za podnikem stál Jaroslav Urban z Vysokého Mýta. Jeho předchůdce je v roce 1927 doložen jako „Kinoreklama Krátký (dříve Krátký a Liška)“ na náměstí 13/I ve Vysokém Mýtě. V adresářích republiky z let 1930–1932 už vystupuje Jaroslav Urban s formulací „dříve K. Krátký“ a později je uváděn na adrese Komenského 92/II. Firma fungovala nejméně ještě ve druhé polovině třicátých let. Na základě těchto údajů a stylu reklamy lze Rubešův diapozitiv klást přibližně do období 1929–1937.

Rozdíl mezi oběma reklamami je krásnou ukázkou toho, jak rychle se během dvacátých let proměnila reklamní estetika. Starší Trojanova dáma působí ještě téměř secesně či salonním dojmem. Urbanova dívka už patří do světa art deca, krátkých vlasů, geometrické stylizace, koktejlů a meziválečné elegance. Rubešův podnik přitom zůstává tentýž. Jen způsob, jakým se představuje zákazníkům, se přizpůsobuje nové době.

Rubešova káva jako vlastní značka

Třetí dochovaná reklama, známá jako „Rubešova káva“, celý příběh posouvá ještě o krok dál. V dostupných pramenech nebyla nalezena jiná firma stejného jména obchodující s kávou, a spojení s Václavem Rubešem z Roudnice je proto velmi pravděpodobné. Také tento diapozitiv vznikl u Kinoreklamy Urban ve Vysokém Mýtě a časově patří do stejného meziválečného období jako reklama na vína a lahůdky.

Označení „Rubešova káva“ je důležité. Naznačuje totiž, že Rubeš už nechtěl vystupovat jen jako člověk, který prodává kávu od jiných dodavatelů. V očích zákazníka měl být s kávou spojen přímo jeho vlastní obchod a jeho jméno. Zda si kávu sám pražil, vytvářel vlastní směsi nebo ji nechával pražit externě a prodával ji pod svým jménem, zatím prameny neumožňují rozhodnout. Bylo by lákavé představit si v zadní části obchodu malou pražičku, ale pro takovou scénu nemáme důkaz. Jisté je pouze to, že specializace na kávu je doložena už reklamou z roku 1908 a později se stala natolik významnou součástí identity obchodu, že vznikla samostatná reklama na „Rubešovu kávu“.

To představuje pozoruhodnou kontinuitu. Mezi inzerátem z roku 1908 a meziválečným diapozitivem leží přibližně dvě desetiletí, během nichž se změnil stát, měna, hospodářské poměry i reklamní jazyk. Rubeš však zůstával spojen s kávou.

Rubeš a roudnický Sokol

Obchodník v menším českém městě nebyl pouze člověkem stojícím za pultem. Obchod, spolkový život, politika a společenské vztahy se navzájem prolínaly a Rubeš je dobrým příkladem. V letech 1924–1927 jej regionální Podřipský kraj opakovaně označuje jako „bratra Václava Rubeše, obchodníka proti mostu“. Slovo „bratr“ zde není rodinným označením, ale tradičním sokolským oslovením.

Rubeš obstarával například předprodej vstupenek a jeho obchod sloužil jako kontaktní místo při sokolských akcích. Jindy se u něj vydávaly pokladničky určené ke sbírkám na stavbu sokolovny. Dobová výzva vybízela členy, aby si je vyzvedli právě „u br. V. Rubeše proti mostu“. Obchod se tak stával něčím víc než místem nákupu. Byl bodem v městské síti společenských vztahů – místem, kam lidé přicházeli nejen pro kávu, víno nebo tabák, ale také kvůli veřejným a spolkovým záležitostem.

V roce 1928 se v publikaci vydané k šedesáti letům roudnického Sokola objevil Rubešův inzerát s mimořádně cenným údajem: „RUBEŠ, U mostu, obchod zbožím koloniálním v Roudnici n. L.“ Právě odsud pochází jedno z nejpřesnějších místních určení provozovny. Bohužel stále neznáme číslo domu, a dokud nebude nalezen živnostenský rejstřík, dobový adresář s úplnou adresou nebo fotografie předmostí s čitelným označením obchodu, není možné podnik bezpečně přiřadit ke konkrétní budově.

Další stopu poskytuje časopis Legie, v jehož novoročních blahopřáních z let 1931 a 1932 figuruje „Václav Rubeš, obchodník s chotí, Roudnice“. Samotná přítomnost v tomto listu ovšem nestačí k tvrzení, že Rubeš byl československým legionářem. Takový závěr by vyžadoval další doklad. Jisté je pouze to, že jeho jméno se v prostředí časopisu objevovalo. Už roku 1922 byl rovněž uveden mezi osobami spojenými s družstvem navázaným na národní demokraty. Ani tento jednotlivý údaj však sám o sobě neopravňuje k širším závěrům o jeho politickém působení.

Čtyři desetiletí za pultem

Adresáře třicátých let ukazují, že Rubešův obchod přežil první světovou válku, vznik Československa, poválečnou inflaci i hospodářské otřesy počátku třicátých let. V adresářích republiky z let 1931–1938 je stále veden jako „Rubeš, Václav, obchod koloniálním zbožím“ a u jeho jména se objevuje konto poštovní spořitelny P 202.426. Je tedy zřejmé, že ještě hluboko ve třicátých letech šlo o fungující obchodní podnik, nikoli pouze o jméno přežívající ve starších seznamech.

Když spojíme jednotlivé dochované údaje, vychází najevo mimořádně dlouhá kontinuita. Václav Rubeš je jako kupec doložen už roku 1897 a jako obchodník působí ještě na počátku roku 1938. To představuje nejméně čtyřicet let obchodní činnosti v Roudnici nad Labem. Za tu dobu se změnilo prakticky všechno kolem něj. Rakousko-Uhersko vystřídala Československá republika, korunu rakousko-uherskou koruna československá, měnila se móda, spotřební zvyklosti, způsob reklamy i sortiment, který zákazníci od moderního obchodu očekávali. Rubešův podnik se však těmto změnám zjevně dokázal dlouho přizpůsobovat.

Jeho reklama je toho výmluvným dokladem. Roku 1908 oslovoval zákazníky klasickým novinovým inzerátem. Ve dvacátých letech už nechal své jméno promítat v kině prostřednictvím kolorovaného diapozitivu pražského výrobce Trojana. Později využil modernější reklamní tvorbu Kinoreklamy Urban z Vysokého Mýta. Z prostého obchodníka nabízejícího kávu se v reklamě postupně stal „odborný obchod kávou“ a nakonec se objevila dokonce „Rubešova káva“. V dnešním jazyce bychom řekli, že Rubeš budoval vlastní obchodní značku. Dobová terminologie byla jiná, princip však nikoli: zákazník si měl spojit určité zboží, především kávu, s konkrétním jménem.

Leden 1938: konec Rubešova obchodu

Dlouhý příběh má ovšem poměrně tvrdý závěr. Dne 19. ledna 1938 přinesly Lidové noviny v rubrice „Vyrovnání a konkursy“ zprávu týkající se „Václava Rubeše, obchod se smíš. zbožím“. O deset dní později, 29. ledna 1938, uvádí Český Lloyd mezi konkursy „Václav Rubeš, obchod smíšeným zbožím, Roudnice n. Lab.“. Na obchodníka, jehož jméno lze v Roudnici sledovat od konce 19. století, tedy byl vyhlášen konkurs.

Co přesně k úpadku vedlo, zatím nevíme. Nebylo by poctivé doplňovat příběh domněnkami o hospodářské krizi, dluzích, konkurenci, věku majitele nebo rodinných poměrech. Žádný z dosud nalezených pramenů příčinu konkursu nevysvětluje. Stejně tak zatím není znám jeho výsledek – zda následovalo vyrovnání s věřiteli, likvidace podniku, prodej zásob, převzetí obchodu někým jiným nebo jiný způsob ukončení řízení. Odpověď by mohl obsahovat dochovaný konkursní spis Krajského soudu v Litoměřicích, pokud se jej podaří nalézt.

Jeden nepřímý důkaz však máme. V adresáři Protektorátu z roku 1939 už Václav Rubeš mezi roudnickými obchodníky s koloniálním zbožím uveden není. V kombinaci s konkursem z ledna 1938 je proto velmi pravděpodobné, že právě rok 1938 znamenal konec jeho podniku. Přesnější formulace zatím možná není.

Je v tom zvláštní historická ironie. Rubešův obchod přežil světovou válku, rozpad monarchie, vznik republiky i velkou hospodářskou krizi, aby zmizel těsně před další katastrofickou proměnou českých dějin. V lednu 1938 ovšem nikdo při čtení konkursní rubriky nemohl vědět, co Československo během následujících měsíců čeká.

Co o Václavu Rubešovi stále nevíme

Přestože se podařilo obchodní činnost Václava Rubeše sledovat překvapivě podrobně, jeho osobní život zůstává zatím téměř neznámý. Neznáme bezpečně datum jeho narození ani úmrtí. Nevíme, kdy přesně obchod založil, zda jej převzal po někom z rodiny ani zda v něm pracovala jeho manželka nebo další příbuzní. Zmínka o „Václavu Rubešovi, obchodníku s chotí“ z počátku třicátých let potvrzuje existenci manželky, ale sama o sobě o rodině mnoho dalšího neprozrazuje.

Nevyřešena zůstává i přesná adresa obchodu. Dobové formulace „proti mostu“ a „U mostu“ jsou pro tehdejšího Roudničana dokonale srozumitelné, pro dnešního badatele však zdaleka nestačí k bezpečnému určení domu. Lze předpokládat polohu poblíž roudnického předmostí, ale přiřadit Rubešovu provozovnu ke konkrétnímu dnešnímu číslu popisnému by bez dalšího pramene bylo hádání.

Stejně otevřená zůstává otázka výroby „Rubešovy kávy“. Víme, že Rubeš prodával praženou i nepraženou kávu již roku 1908, později propagoval „Odborný obchod KÁVOU“ a nakonec vznikla reklama přímo na „Rubešovu kávu“. Nevíme však, zda vlastnil pražicí zařízení a připravoval vlastní směsi přímo v Roudnici, zda nakupoval kávu již upraženou, nebo využíval služeb jiné pražírny. Právě tady může ještě archivní výzkum přinést velmi zajímavé překvapení.

Tři sklíčka a jeden zmizelý obchod

Na Václavu Rubešovi je krásně vidět, proč jsou staré reklamní diapozitivy mnohem víc než jen půvabné sběratelské předměty.

Bez nich bychom měli jméno v adresáři, několik novinových inzerátů a stručnou konkursní zprávu. Získali bychom základní obchodní životopis, ale chyběl by člověk, který se snažil své zákazníky zaujmout. Reklamní sklíčka nám ukazují právě tuto druhou stránku podnikání.

Na jednom se usmívá elegantní žena se šálkem kávy. Na druhém stojí artdecová dívka obklopená vínem, ovocem, sýry, uzeninami a humrem. Třetí nese jméno produktu – Rubešova káva. Jsou to tři malé fragmenty marketingu firmy, která fungovala v době, kdy samotné slovo marketing v dnešním významu prakticky nikdo nepoužíval.

Přitom princip reklamy je až překvapivě současný. Nestačí říci, že prodáváte kávu. Je třeba vytvořit kolem ní atmosféru. Nestačí nabídnout víno a lahůdky. Musíte zákazníkovi ukázat svět, do něhož tyto výrobky patří. A nestačí prodávat dobrý produkt – nejlepší je, když si jej zákazník zapamatuje pod vaším jménem.

Rubeš to zřejmě pochopil velmi dobře.

Jeho první reklama prodává požitek z kávy. Druhá prodává hojnost a eleganci. Třetí prodává jméno.

A právě jméno nakonec přežilo samotný obchod.

Epilog: vůně kávy po téměř sto letech

Někdy po roce 1920 se v některém roudnickém kině zhaslo. Projektor promítl na plátno modré sklíčko s mladou ženou držící šálek kávy. Nad ní se objevila slova „Odborný obchod KÁVOU“, přes obraz jméno „VÁCLAV RUBEŠ“ a dole „Roudnice n/L.“.

Diváci se možná bavili, povídali si, čekali na film nebo reklamu téměř nevnímali. Někteří z nich však následující den mohli projít přes město k mostu, otevřít dveře Rubešova obchodu a koupit si čtvrt kila kávy, láhev vína, čaj, sardinky nebo něco z lahůdek.

Nikdo z nich netušil, že skleněná reklama, která na několik vteřin zazářila před filmem, může jejich každodenní svět přežít.

Obchod zmizel. Nevíme zatím ani přesně, ve kterém domě byl. Zmizela výloha, regály, vůně čerstvé kávy i lidé, kteří za pultem stáli. Zanikla firma a z běžné paměti města se vytratilo i jméno jejího majitele.

Zůstalo několik řádků v adresářích, staré noviny, konkursní oznámení – a tři reklamní diapozitivy.

A právě díky nim se po téměř století může na několik okamžiků znovu rozsvítit reklama obchodu Václava Rubeše „U mostu“ v Roudnici nad Labem.

PRAMENY A ZDROJE

Dobový tisk a periodika

Venkov, 29. 11. a 6. 12. 1908
Inzerce Václava Rubeše v Roudnici nad Labem. Nabídka pražené a nepražené kávy, čaje, sardinek, rumu, likérů, koňaku a tuzemských i zahraničních vín. Digitalizováno v systému Kramerius Národní knihovny ČR. V rešerši je doloženo mimo jiné znění o „hojném výběru pražené a nepražené kávy“.

Národní listy, 7. 11. 1908
Reklamní seznam prodejců Vydrovy dětské mouky; pro Roudnici je uveden Václav Rubeš. Digitalizováno v systému Kramerius Národní knihovny ČR.

Podřipský kraj, 1924–1927
Opakované zprávy o Václavu Rubešovi jako roudnickém obchodníkovi „proti mostu“ a členu Sokola. Zmínky souvisejí mimo jiné s předprodejem vstupenek a vydáváním pokladniček pro sbírku na stavbu sokolovny. Čísla z 7. 11. 1924, 14. 11. 1924, 26. 6. 1925, 10. 7. 1925, 25. 9. 1925, 15. 1. 1926 a 17. 6. 1927.

Tribuna, 19. 9. 1924; Večerní České slovo, 19. a 25. 9. 1924
Zmínka „V. Rubeš, obchod., Roudnice n. L.“ v souvislosti s náborem hudebníků.

Legie, 24. 12. 1931 a 29. 12. 1932
Novoroční blahopřání se záznamem „Václav Rubeš, obchodník s chotí, Roudnice“. Samotný výskyt v listu není důkazem Rubešova legionářství.

Lidové noviny, 19. 1. 1938
Rubrika „Vyrovnání a konkursy“, Václav Rubeš, obchod se smíšeným zbožím.

Český Lloyd, 29. 1. 1938
Rubrika Konkursy: „Václav Rubeš, obchod smíšeným zbožím, Roudnice n. Lab.“ Digitalizováno v systému Kramerius Národní knihovny ČR.

Adresáře a další dobové publikace

Program obecního reálného a vyššího gymnasia v Roudnici, 1897
Mezi podporovateli školy uveden „Václ. Rubeš, kupec“. Jde o nejstarší dosud bezpečně zjištěnou zmínku o Václavu Rubešovi jako kupci v Roudnici.

Chytilův úplný adresář Království českého, 1914, s. 1146
Roudnice – obchod smíšeným zbožím: „Václav Rubeš (i traf.)“.

Šedesát let Sokola roudnického, 1928
Inzerát: „RUBEŠ, U mostu, obchod zbožím koloniálním v Roudnici n. L.“ Jeden z nejdůležitějších dokladů pro lokalizaci provozovny.

Adresář Republiky československé pro průmysl, živnosti a obchod, ročníky 1933–1938
Záznamy Václava Rubeše mezi roudnickými obchodníky koloniálním zbožím; uváděno konto poštovní spořitelny P 202.426.

Adresář Protektorátu Čechy a Morava, 1939, Roudnice nad Labem, s. 1101–1102
Václav Rubeš již mezi místními obchodníky koloniálním zbožím uveden není. Tento údaj podporuje předpoklad, že podnik po konkursu roku 1938 ukončil činnost.

Prameny k výrobcům reklamních diapozitivů

Vynálezy a pokroky, 1908–1909
Inzerce firmy Fr. J. Trojan, prezentované jako „první odborný atelier pro diapositivy“, Praha II., 289, Na Zbořenci. Pramen pomáhá identifikovat výrobce staršího Rubešova reklamního diapozitivu.

Národní listy, 3. 12. 1921
Inzerce Trojana na adrese Trojanova 4, Praha II. Důležitý orientační bod