Vaňkova pražská semena VIII.

Jindřich Vaněk se narodil v r. 1869 v české komunitě ve slovinském Mariboru. V r. 1899 založil v Praze firmu na prodej semenářského a zahradnického sortimentu. Sídlem firmy byl zpočátku dům U Zlaté Husy na Václavském náměstí, později byl prosperující podnik přemístěn na nové působiště do Holešovic na Bubenské nábřeží, kde Vaněk nechal jako sídlo firmy i své rodiny postavit dům se jménem „Maribor“.

Štukový nápis „Semenářství Jindř. Vaněk“ přečkal od r. 1912 všechny možné režimy a po celkové opravě domu je na jeho fasádě k vidění dodnes. Sortiment semen a sazenic byl již od dob rakouskouherské monarchie postupně rozšiřován i o zahradnické náčiní nebo zemědělské chemikálie. Firma vydávala vlastní časopis, katalogy i zahrádkářskou literaturu. Vaňkův podnik se stal v meziválečném období největším semenářským a zahradnickým podnikem v Československu a dosáhl špičkové evropské úrovně. Po celou dobu trvání firmy byl Vaněk jejím ředitelem. V únoru 1948 byl jeho celoživotní podnik znárodněn, v důsledku čehož si v březnu 1948 Jindřich Vaněk vzal život. 

Je známo velké množství plechových a smaltovaných reklam této firmy a většinou se jedná o jednoduché nápisové cedule. Výjimku tvoří dvě zde uvedené protlačované plechové cedule ve formátu 37 × 25 s motivem květin a zeleniny, případně s vyobrazením pestrobarevného papouška spolu s dalším ptačím komparsem. Mimochodem velmi podobná reklama, rovněž s motivem papouška, a dokonce i ve stejném formátu, je známa i od semenářské firmy Bahlsen a je zajímavé, že obě tyto zmíněné cedule – jak pro Vaňka, tak i pro Bahlsena – zhotovila osvědčená firma na výrobu plechových reklam Josefa Černého v Lenešicích.

VAŇKOVA PRAŽSKÁ SEMENA – příběh muže, který zasel celý svůj život

Téměř padesát let budoval Jindřich Vaněk firmu, která přežila monarchii, první světovou válku, vznik Československa, hospodářskou krizi i druhou světovou válku. Prodával něco zdánlivě nepatrného. Semena. Z malých papírových sáčků ale postupně vyrostl jeden z nejvýznamnějších československých semenářských podniků. A když mu jej v roce 1948 stát vzal, Jindřich Vaněk už nedokázal začít znovu.

Jindřich Vaněk

Jindřich Vaněk se narodil 10. července 1869. Své semenářství založil v Praze roku 1899 a začal budovat podnik zaměřený na výrobu, dovoz a prodej osiv. Byla to příhodná doba. České země se rychle modernizovaly, zemědělství zvyšovalo produktivitu a rostla poptávka po kvalitním osivu. Vaněk nabízel semena jetele, obilovin, krmného ovsa, pícnin a trav, krmnou i cukrovou řepu. Později přibyly stovky druhů zeleniny, květin a okrasných rostlin. Firma nesla jeho vlastní jméno: JINDŘICH VANĚK – PRAHA a postupně vzniklo označení, které znali zákazníci po celé republice: VAŇKOVA PRAŽSKÁ SEMENA.

U Zlaté husy

Na první pohled by člověk semenářskou firmu na jednom z nejprestižnějších míst Prahy nečekal. Vaněk však sídlil přímo na Václavském náměstí 7 v domě U Zlaté husy. Téměř půl století byla tato adresa spojena s jeho podnikem. Odtud odcházely katalogy, ceníky a objednávky. Sem přicházeli zákazníci. A odtud se budovala obchodní síť, která postupně překročila hranice českých zemí. Ještě před první světovou válkou dodával Vaněk semena dokonce černohorskému královskému dvoru. Z pražského obchodníka se stával respektovaný semenář.

Souboj o české zahrady

Konkurence přitom nebyla malá. V Praze působila zavedená semenářská firma Rott & Vogel, která velmi intenzivně používala reklamu. O českého zákazníka se ucházela také vídeňská Wolfnerova semena. Vaněk zvolil jinou cestu. Postupně budoval důvěru zákazníků, rozšiřoval nabídku a spojoval prodej s odbornými radami. Ještě před první světovou válkou se mu podařilo získat velmi silné postavení na českém semenářském trhu. Jeho největší reklamou nakonec nebyl jediný plakát. Byla jí důvěra ve jméno Vaněk.

Maribor v Holešovicích

Firma rostla tak rychle, že prostory na Václavském náměstí přestaly stačit. V roce 1910 koupil Jindřich Vaněk pozemky v pražských Holešovicích poblíž tehdejších jatek. Vznikl zde nový komplex s obytným domem na dnešním Bubenském nábřeží 9 a navazujícím firemním zázemím v dnešní ulici U Topíren 4–6. Projekt vypracovala kancelář významného pražského stavitele Matěje Blechy a za autora návrhu je považován architekt Emil Králíček. Dům dostal jméno: MARIBOR. Podle Vaňkova rodiště. Na fasádě se objevil nápis: SEMENÁŘSTVÍ JINDŘ. VANĚK a ten na domě přežil i dobu, která se snažila jméno původního majitele vymazat.

Semena nestačí prodávat

Jindřich Vaněk velmi dobře chápal, že semenářství je založeno především na důvěře. Zákazník kupuje malý sáček, ve kterém na první pohled není téměř nic. Výsledek uvidí až za několik týdnů nebo měsíců. Proto firma věnovala velkou pozornost kvalitě osiva, jeho klíčivosti a výběru odrůd. Rozsáhlý sortiment doprovázely katalogy, ceníky a odborné návody. Vaněk se zákazníkem nechtěl být v kontaktu pouze v okamžiku, kdy mu něco prodával. Chtěl ho také naučit, jak dosáhnout dobré úrody.

Vaňkův zahradnický rádce

Jindřich Vaněk proto psal a vydával vlastní odborné publikace. Vznikl Vaňkův zahradnický rádce a Vaňkův hospodářský rádce. Firma vydávala také kratší návody věnované konkrétním tématům – například pěstování žampionů nebo správné péči o trávník. V nabídce byla další literatura pro zahrádkáře a zemědělce. Postupně přibylo i zahradnické náčiní, hnojiva, rotační sekačky, ptačí budky nebo krmivo pro ptactvo. Vaňkovo jméno tak nebylo pouze na sáčku se semeny. Stávalo se značkou spojenou s celou zahradou.

Reklama, která rostla spolu se zahradou

Vaňkova pražská semena patří také k výrazným značkám české prvorepublikové reklamy. Dochovaly se reklamní plakáty, smaltované cedule, pohlednice, firemní nálepky, katalogy, obálky, účtenky a objednací dopisnice. Smaltované tabule s nápisem Vaňkova pražská semena visely na venkovských obchodech a prodejnách zemědělských potřeb. Firma používala také zásilkový obchod. Katalog se tak mohl dostat do rukou zákazníka na druhém konci republiky, zákazník vyplnil objednávku a semena mu přišla poštou nebo železnicí. Dochovaný nákladní list z 29. července 1919 například zaznamenává přepravu dvou pytlů řepných a travních semen. Obchod se semeny už nebyl pouze obchodem za pultem. Byl to dobře organizovaný distribuční systém.

Padesát adres za dvanáct druhů květin

Vaněk uměl se zákazníky pracovat překvapivě moderně. V roce 1924 například nabízel každému, kdo firmě poskytne 50 spolehlivých adres potenciálních zákazníků, odměnu v podobě dvanácti druhů letniček spolu s návodem k jejich pěstování. Dnes bychom tomu říkali databázový nebo doporučovací marketing. Tehdy to byla jednoduše chytrá cesta, jak dostat Vaňkův katalog do dalších domácností. A katalog byl pro semenářskou firmu jedním z nejdůležitějších reklamních prostředků. Nebyl pouze seznamem cen. Byl příslibem budoucí zahrady.

Otec Palacký, Švehla a Chlouba Prahy

Vaňkův sortiment zároveň krásně ukazuje dobu, ve které firma působila. V katalogu z roku 1924 bylo možné objednat například keřové fazole s názvem Ministrpresident Švehla nebo Otec Palacký. Petržel nesla jméno Chlouba Prahy. A mezi maceškami se objevovaly odrůdy Dr. Alice Masaryková nebo dokonce Jindřich Vaněk. Názvy odrůd tak nebyly pouze botanickým označením. Odrážely politiku, společnost, vlastenectví i marketing první republiky. Zahrádka mohla být malým obrazem své doby.

Od hospodáře k zahrádkáři

Ve dvacátých a třicátých letech se měnila také struktura zákazníků. Vedle velkých zemědělců přibývali majitelé menších užitkových a okrasných zahrad. Rozvíjelo se československé zahrádkářství. Vaněk na změnu reagoval rozšířením sortimentu zeleniny, letniček, trvalek i skleníkových rostlin. Firma už neprodávala pouze hospodáři, který potřeboval osít pole. Prodávala také rodině, která chtěla vlastní rajčata. Ženě, která chtěla před domem macešky. Majiteli vily, který zakládal trávník. A dítěti, které chtělo sledovat, jak z malého semínka něco vyroste.

Katalog jako svět na papíře

Vaňkovy katalogy se staly významnou součástí propagace firmy. Jejich význam dokládá i skutečnost, že je dnes ve svých sbírkách uchovává Národní zemědělské muzeum. Dochoval se například Hlavní zahradnický ceník semen z roku 1944, na jehož titulní straně stojí: JINDŘICH VANĚK – PRAHA II., VÁCLAVSKÉ NÁM. 7 „U ZLATÉ HUSY“ – ODBORNÉ SEMENÁŘSKÉ ZÁVODY A DOVOZNÍ FIRMA – VAŇKOVA PRAŽSKÁ SEMENA. Rok 1899 stojí na jedné straně obálky. Rok 1944 na druhé. Mezi nimi je pětačtyřicet let práce.

Dvě války

Jindřich Vaněk dokázal svou firmu provést dvěma světovými válkami. Přežila rozpad Rakouska-Uherska. Přežila vznik nové republiky. Přežila hospodářskou krizi třicátých let. Přežila nacistickou okupaci. A paradoxně právě bezprostředně po druhé světové válce se jí podle dobových vzpomínek velmi dařilo. V Praze působila řada schopných zahradníků a Vaňkovo semenářství patřilo k jejich významným dodavatelům. Jindřichu Vaňkovi bylo téměř osmdesát let. Firma existovala skoro půl století. Mohlo se zdát, že to nejhorší přežila. Nepřežila.

Únor 1948

V únoru 1948 převzala moc v Československu komunistická strana. Následovalo znárodňování soukromých podniků. Mezi nimi bylo i Vaňkovo semenářství. Muž, který od roku 1899 budoval podnik nesoucí jeho vlastní jméno, o něj přišel. Nebyla to firma, kterou koupil. Nebyla to investice, kterou zdědil. Byla to práce téměř celého jeho života. Katalog po katalogu. Zákazník po zákazníkovi. Dům po domu. Pole po poli. Semínko po semínku.

15. března 1948

Jindřich Vaněk znárodnění svého podniku neunesl. 15. března 1948 zemřel vlastní rukou. Bylo mu 78 let. Muž, který celý život prodával lidem něco spojeného s novým začátkem, růstem a budoucností, sám žádnou budoucnost svého díla neviděl. Firma, kterou budoval téměř padesát let, byla později začleněna do státního podniku Sempra. Národní zemědělské muzeum tuto návaznost výslovně uvádí ve své odborné publikaci. Jméno Jindřicha Vaňka z podniku zmizelo. Ale ne úplně.

Nápis, který přežil

Na holešovickém domě Maribor totiž zůstal nápis: SEMENÁŘSTVÍ JINDŘ. VANĚK Přežil válku. Přežil znárodnění. Přežil desetiletí socialismu. A když se po roce 1989 rodina mohla k části svého majetku vrátit, byl stále na svém místě. Rodina však nedostala zpět všechno. V roce 1992 byla navrácena část původního obytného objektu a prodejny, výrobní závod už vrácen nebyl. Vaňkova pravnučka Olga Šerclová přesto společně s Ludmilou Duškovou navázala na rodinnou semenářskou tradici a znovu otevřela prodejnu. Po více než čtyřiceti letech se tak jméno Vaněk vrátilo tam, odkud mělo zmizet.

VAŇKOVA PRAŽSKÁ SEMENA

Ze staré reklamní cedule se na nás dnes usmívají květiny a zelenina. Je veselá. Barevná. Optimistická. A právě proto je skutečný příběh firmy tak silný. Za nápisem VAŇKOVA PRAŽSKÁ SEMENA je muž, který téměř půl století budoval podnik od několika druhů zemědělských osiv až po jednu z nejznámějších semenářských firem v zemi. Jeho katalogy putovaly po republice. Jeho semena rostla na polích i v zahradách. Jeho reklamní cedule visely na obchodech. Jeho jméno stálo na sáčcích, účtenkách, knihách i na domě v Holešovicích. Přežil dvě války. Nepřežil okamžik, kdy mu vzali to, čemu věnoval celý život. Jindřich Vaněk zemřel. Jeho jméno ale nezmizelo. Na starém domě zůstal nápis. Rodina se vrátila. A semena se začala znovu prodávat. Protože právě semeno má jednu zvláštní vlastnost. Může ležet dlouho v zemi a vypadat, že z něj už nikdy nic nebude.

A potom znovu vyklíčí.

Kredity: Jindřich Vaněk (1869–1948) – zakladatel semenářského závodu a autor odborných zahradnických publikací; Matěj Blecha – stavební kancelář projektu holešovického firemního komplexu; Emil Králíček – pravděpodobný autor architektonického návrhu domu Maribor; Olga Šerclová – pravnučka Jindřicha Vaňka a pokračovatelka rodinné semenářské tradice; Mgr. Magdaléna Šustová – autorka odborného zpracování historie firmy pro Muzeum Prahy.

Zdroje: Muzeum Prahy, Magdaléna Šustová, Semenářství Vaněk. Tragický konec padesátiletého úsilí | Národní zemědělské muzeum, Prameny a studie 70 – Ceníky a katalogy, sbírka katalogů a ceníků včetně Hlavního zahradnického ceníku semen Jindřicha Vaňka z roku 1944 | Semena Vaněk – historie firmy | Euro, Vstávej semínko, holala! – historie Vaňkova semenářství a domu Maribor