VDP

Velkonákupní společnosti družstev v Praze (VDP) se podrobněji věnujeme u polévkového koření „Věra“, společnost v rámci nabídky širokého sortimentu výrobků vyráběla ve své továrně v Bohušovicích nad Ohří i rybí konzervy.

VDP a družstevní uzenářská výroba v Moravské Ostravě

Když si dělníci začali stavět vlastní obchodní svět

Za nenápadnou zkratkou VDP, která se objevovala na obalech, reklamách a nejrůznějších výrobcích první republiky, se skrýval jeden z největších hospodářských projektů československého družstevnictví. Nebyl to jeden obchod, jedna továrna ani jedna značka. Byl to pokus vybudovat vedle soukromého obchodu celý vlastní hospodářský systém – od nákupu surovin přes výrobu potravin až po jejich dopravu a prodej v tisících družstevních prodejen.

Kořeny Velkonákupní společnosti družstev – VDP sahaly do roku 1908, kdy vznikla Dělnická nákupní a výrobní společnost Jaroš a spol. Už o několik let později se podnik proměnil ve velkonákupní organizaci spotřebních družstev a od roku 1912 používal název Velkonákupní společnost konsumních družstev v Praze, z něhož pocházela známá zkratka VDP. Roku 1928 byl název zjednodušen na Velkonákupní společnost družstev, zkratka však zůstala.

Myšlenka byla jednoduchá, ale ve své době velmi ambiciózní. Jednotlivá družstva neměla nakupovat mouku, cukr, kávu, tuky, maso nebo průmyslové zboží každé samo a za podmínek diktovaných velkoobchodníky. Spojila svou kupní sílu. VDP nakupovala ve velkém, budovala sklady, organizovala dopravu a postupně začala některé druhy zboží sama vyrábět. Spotřební družstvo tak mohlo zákazníkovi nabídnout výrobek, jehož cesta od výrobce až k pultu byla z velké části pod kontrolou družstevního hnutí.

Ostrava – ideální město pro družstevnictví

Málokde měla tato myšlenka tak dobré podmínky jako na Ostravsku. Prudce industrializovaný region dolů, hutí, železáren a strojírenských podniků soustřeďoval desetitisíce dělnických rodin, pro něž byla cena základních potravin každodenním tématem. Právě zde vzniklo roku 1919 spotřební družstvo Budoucnost, které se během několika následujících desetiletí stalo jedním z nejvýznamnějších družstev na severní Moravě a ve Slezsku.

Budoucnost nebyla jen sítí obchodů. Už od počátku se snažila vytvořit vlastní hospodářské zázemí. Roku 1920 získala rozsáhlý areál na Cihelní ulici v Moravské Ostravě, kde postupně soustředila sklady, administrativu a vlastní výrobní provozy.

A právě zde se dostáváme k uzeninám.

Ostravské družstvo si část potravin, které prodávalo svým členům a zákazníkům, začalo vyrábět samo. Mezi doloženými provozy byla uzenářská výroba, vedle ní pražírna kávy a výroba ovocných šťáv. Družstevní prodejna tak nemusela být pouze posledním článkem obchodního řetězce. Za pultem mohl ležet výrobek pocházející z vlastního družstevního provozu.

Uzeniny bez soukromého prostředníka

U masa a uzenin měla taková výroba zvláštní význam. Šlo o zboží každodenní spotřeby, jehož kvalitu zákazník okamžitě poznal a u něhož hrály velkou roli čerstvost, hygiena a cena. Vlastní výroba umožňovala družstvu lépe kontrolovat celý proces a zároveň omezit počet prostředníků mezi výrobcem a spotřebitelem.

Pro dělnickou rodinu v Moravské Ostravě to byl praktický projev myšlenky, která jinak mohla znít velmi abstraktně. Člověk vstoupil do družstevní prodejny, koupil maso nebo uzeninu a věděl, že obchod patří organizaci, jejímž smyslem bylo zásobovat vlastní členy. Část zisku se neměla ztratit v dlouhém řetězci velkoobchodníků a překupníků, ale vracet se zpět do družstevního systému.

Právě tato schopnost propojit ideu s obyčejným každodenním nákupem byla jedním z důvodů obrovského růstu spotřebních družstev mezi světovými válkami.

VDP a Budoucnost – dvě části jednoho systému

Zde je důležité rozlišit dvě jména, která spolu velmi úzce souvisela, ale neznamenala totéž. VDP byla celostátní velkonákupní a výrobní organizací družstev, zatímco Budoucnost byla ostravským spotřebním družstvem, které provozovalo vlastní síť obchodů a také své výrobní provozy.

Budoucnost byla na VDP silně napojena. Z historických pramenů vyplývá, že právě prostřednictvím Velkonákupní společnosti získávala podstatnou část sortimentu pro své prodejny. VDP představovala velké zásobovací srdce systému, zatímco místní družstvo zajišťovalo prodej a podle místních podmínek také vlastní výrobu.

Proto dnes může být při určování starých reklamních předmětů snadné oba světy zaměnit. Značky, názvy družstev a společné distribuční struktury se vzájemně prolínaly. U ostravské uzenářské výroby však dostupné historické prameny bezpečně dokládají především výrobní provoz družstva Budoucnost v Moravské Ostravě. Dokud nebude nalezen další dobový dokument potvrzující přímo výrobní závod VDP pod jejím vlastním jménem v Ostravě, je správné tuto hranici zachovat.

Od obchodu k vlastnímu průmyslu

Samotná VDP mezitím vyrostla v organizaci, jejíž rozměr se původním zakladatelům sotva mohl zdát představitelný. Přestala být pouhou společnou nákupní kanceláří. Budovala sklady a vlastní výrobní závody a postupně se stala jedním z pilířů československého družstevního hospodářství.

Sortiment družstevních prodejen byl obrovský. Potraviny, káva, cukrovinky, tuky, mouka a pečivo stály vedle drogistického a dalšího spotřebního zboží. VDP zároveň pochopila význam vlastní značky. Družstevní výrobek neměl být anonymním zbožím z pytle nebo bedny – měl mít jméno, obal a reklamu.

Ve dvacátých a třicátých letech se tak kolem družstevního obchodu vytvořila svébytná vizuální kultura. Reklamní cedule, obaly, plakáty, účtenky, kalendáře a etikety měly zákazníkovi připomínat, že nakupuje uvnitř systému, který je alternativou k běžnému soukromému obchodu.

Dokonce i obyčejná klobása nebo kus uzeného masa se tak stávaly součástí mnohem většího příběhu.

Cihelní ulice – srdce ostravské Budoucnosti

Areál na Cihelní ulici byl fyzickým ztělesněním této myšlenky. Nebyla to elegantní prodejna v centru města určená k reprezentaci. Bylo to hospodářské zázemí – místo, kam přijíždělo zboží, kde se skladovalo, zpracovávalo a odkud se rozváželo do jednotlivých družstevních obchodů.

Právě existence vlastní uzenářské výroby ukazuje, jak daleko se Budoucnost vzdálila představě obyčejného spolku několika spotřebitelů. Z družstva se stal skutečný hospodářský podnik se sklady, výrobou a distribuční sítí.

Ostrava byla pro podobný systém téměř ideálním prostředím. Tisíce zaměstnanců dolů a hutí žily v relativně malém prostoru a vytvářely obrovský stabilní trh. Družstevní prodejny byly součástí každodenního života jejich rodin a Budoucnost postupně vytvořila síť, která zasahovala daleko za samotnou Moravskou Ostravu.

Reklama, která neprodávala jen salám

Právě proto jsou dnes reklamní předměty spojené s družstevní uzenářskou výrobou tak zajímavé. Na první pohled propagují něco naprosto obyčejného – salám, párky, šunku nebo jiný masný výrobek. Ve skutečnosti však propagovaly také určitou představu o společnosti.

Družstevní reklama zákazníkovi říkala, že dobré a cenově dostupné zboží nemusí pocházet pouze od soukromého továrníka. Družstva mohou mít vlastní nákup, vlastní sklady, vlastní výrobu i vlastní obchody.

Byla to reklama a zároveň hospodářský program.

A podobně jako Baťa vytvořil kolem obuvi celý systém výroby, distribuce a prodeje, snažilo se družstevní hnutí vytvořit vlastní paralelní svět každodenní spotřeby. Rozdíl spočíval v principu vlastnictví: smyslem družstva nebylo vytvořit majetek jediného podnikatele, ale spojit hospodářskou sílu velkého množství členů.

Konec první republiky, ale ne konec družstev

Nacistická okupace zásadně narušila fungování československého družstevnictví stejně jako celé domácí hospodářství. Po válce se družstva znovu rozvíjela, jenže po únoru 1948 se jejich původní charakter začal měnit. Komunistický stát postupně přetvořil družstevní sektor v součást centrálně řízeného hospodářství.

Původní myšlenka dobrovolného sdružování spotřebitelů se tak stále více vzdalovala světu, z něhož na počátku století VDP a místní družstva vyrostly. Názvy družstevních prodejen však přežívaly a družstevní obchod se stal na desetiletí běžnou součástí československých měst i venkova.

Dnešní COOP se k této více než stoleté tradici českého spotřebního družstevnictví stále hlásí. Za současnou značkou tak leží historie sahající přes první konzumní spolky, VDP, meziválečné výrobní podniky a regionální družstva až do současnosti.

Uzeniny z Moravské Ostravy jako kus velkého příběhu

Stará reklama na uzenářskou výrobu v Moravské Ostravě proto není jen vzpomínkou na zaniklý masný provoz. Je malým fragmentem mimořádně rozsáhlého experimentu, v němž se českoslovenští spotřebitelé pokusili vytvořit vlastní hospodářský svět.

Na jednom konci stála velká VDP, která nakupovala zboží ve velkém, provozovala vlastní výrobní podniky a zásobovala družstva po celé republice. Na druhém stála místní Budoucnost v Ostravě se svými obchody, sklady a vlastní výrobou v areálu na Cihelní ulici. Mezi nimi proudilo zboží, peníze a objednávky a výsledkem byla síť, která dokázala zásobovat desetitisíce domácností.

A někde uprostřed tohoto složitého systému stál řezník či uzenář v Moravské Ostravě, který vyráběl párky, salámy a uzené maso pro družstevní prodejny.

Právě v tom je kouzlo podobné staré reklamy. Za obyčejnou uzeninou se najednou objeví celý svět prvorepublikového družstevnictví – VDP, Budoucnost, dělnická Ostrava, vlastní továrny, sklady, prodejny a ambice vybudovat hospodářství, v němž bude spotřebitel zároveň jeho spolumajitelem.

ZDROJE

COOP – historie spotřebních družstev a Velkonákupní společnosti družstev (VDP).
Krásná Ostrava, historická studie o spotřebním družstvu Budoucnost – areál na Cihelní ulici, vlastní výroba uzenin, kávy a ovocných šťáv a vazby na VDP.
Archivní a regionální materiály k dějinám spotřebního družstva Budoucnost v Ostravě.
Historické materiály českého spotřebního družstevnictví – vývoj VDP od roku 1908, reorganizace 1912 a změna názvu 1928.