Velimská čokoláda III.
Velimská čokoláda
Od Szalatnayů přes rodinu Glaserů až k pohádkovým čokoládám a Pedru
Velim u Kolína by dnes asi málokdo hledal na mapě evropského čokoládového průmyslu. Přesto právě zde vznikl podnik, který patřil k nejstarším průmyslovým výrobcům čokolády v českých zemích a jehož historie se nakonec protáhla přes více než jedno století. Velimská čokoláda nebyla nějakou krátkodobou regionální značkou. Za první republiky stála za rozsáhlým sortimentem čokolád, kakaa, bonboniér, cukrovinek a kávových náhražek, podnik zaměstnával stovky lidí a své zboží prodával i mimo Československo. A právě z této továrny vede přímá cesta také k jednomu z nejslavnějších výrobků československého socialismu – žvýkačce Pedro.
Uherská rodina, evangelický farář a továrna u železnice
Začátek příběhu leží hluboko v 19. století. Velim byla ještě převážně zemědělskou obcí, její další vývoj ale výrazně ovlivnila železnice a rodina Szalatnayů uherského původu. Výraznou osobností byl velimský evangelický duchovní Justus Emanuel Szalatnay de Nagy Szalatna, vzdělaný muž s kontakty daleko za hranicemi obce. Roku 1869 spolu se svým bratrancem Janem Pavlem Szalatnayem, který působil jako ředitel cukrovaru v Ovčárech u Nových Dvorů, založili ve Velimi podnik na výrobu kávových náhražek, čokolády a sladu. Krátce nato do vedení vstoupil také Janův mladší bratr Josef Gustav Adolf Szalatnay. Roku 1870 už byl podnik v rejstříku veden jako Továrna na kávové surogáty, čokoládu a slad ve Velimi bratří Szalatnay. O dva roky později se změnil na akciovou společnost.
To je mimochodem důležitý detail. Velimská čokoláda nezačala až někdy ve 20. století, jak by se podle pozdější slávy cukrovinek a žvýkaček mohlo zdát. Čokoláda byla součástí výrobního programu už v samotných počátcích podniku.Továrna tak náležela k první generaci průmyslových čokoládoven na českém území; Muzeum čokolády ji řadí mezi významné podniky vzniklé v druhé polovině 19. století, po smíchovském Klugeho závodu či Kneislově továrně a ještě před pozdějším nástupem Maršnerova Orionu.
Přicházejí Glaserové
Zásadní obrat nastal roku 1892, kdy závod koupili podnikatelé z židovské rodiny Glaserů, spojení již předtím s výrobou cikorky v Lenešicích u Loun. V pramenech se objevují Adolf Glaser starší a jeho švagr Adolf Glaser mladší. Glaserové původní velimský podnik nejen převzali, ale především systematicky modernizovali a rozšiřovali. V letech 1895–1897 vznikla nová kotelna a strojovna, následovala další výrobní budova, roku 1908 železobetonová dvoupatrová stavba podle projektu stavitele Matěje Blechy a inženýra Bruna Bauera a roku 1911 nový tovární komín. Další přístavby pokračovaly i za první republiky. Charakteristickou tovární věž, která patří k nejvýraznějším částem areálu dodnes, postavil podnik v letech 1921–1922.
Z původního závodu se během několika desetiletí stala rozsáhlá potravinářská továrna. Vyráběla čokoládu, kakaový prášek, bonboniéry, cukrovinky, oplatky, perníky a kávové náhražky. Polský rejstřík ochranných známek z roku 1925 dokonce zachycuje firmu pod německým názvem Velimer Chocolade, Candiden u. Kaffeesurrogatfabrik Adolf Glaser & Co., což pěkně ukazuje, že podnik nepřemýšlel jen v hranicích českého trhu. Firma měla obchodní vazby do zahraničí a po první světové válce vytvořila roku 1921 také pobočku ve Vídni; roku 1930 vznikl vedlejší závod či expediční sklad v Brně pro zásobování Moravy.
Čokoláda jako značka Velimi
Právě za Glaserů se jméno VELIM začalo stále výrazněji měnit z pouhého označení místa výroby v obchodní značku. Dochované účtenky, obaly, reklamní materiály a plakáty pracují s názvem Velim velmi sebevědomě. Reklama nabízela společně „Velimskou kávu, čokoládu a cukrovinky“, na firemních tiskovinách se objevují tabulky čokolády i dětské motivy a samotné označení VELIM postupně získalo vlastní grafickou podobu. Archivní materiály potvrzují oficiální název firmy Velimská továrna na čokoládu, cukrovinky a kávové náhražky Adolf Glaser a spol.
Velim měla navíc jednu reklamní specialitu, která je dnes pro sběratele mimořádně půvabná – malé čokolády s pohádkami nebo příběhy vytištěnými na obalu. Člověk tedy nekupoval jen několik kousků čokolády, ale zároveň drobný obrázkový či literární předmět. Tento koncept přežil dokonce změnu režimu a podobné „pohádkové čokolády“ se vyráběly ještě po druhé světové válce. Dochované obaly z 50. let nesou označení „Velimská pohádková čokoláda“ a jednotlivé série přinášely klasické pohádky či krátké příběhy. Je to krásný příklad marketingu dávno předtím, než marketing začal používat slovník dnešních „sběratelských edic“ – dítě chtělo další čokoládu nejen kvůli sladkosti, ale také kvůli další pohádce.
Velim byla známá i výrobou čokoládových figurek, včetně dutých figurek, které se následně ručně dokončovaly a balily. Některé zdroje připisují závodu dokonce průkopnické postavení v české výrobě čokoládových vánočních kolekcí. U konkrétního tvrzení, že právě Velim roku 1892 vytvořila úplně první českou vánoční kolekci, bych však byl opatrnější – tato informace se opakuje v populárních textech, ale zatím ji nemám podloženou stejně silným dobovým pramenem jako samotnou historii továrny.
Továrna, kde vznikla žvýkačka RICI
Do historie české reklamy a sladkostí ovšem Velim nevstoupila pouze čokoládou. Glaserové experimentovali také s výrobkem, který byl pro zdejší zákazníky na začátku 20. století téměř exotický – žvýkací gumou RICI. Prameny se v přesném datu zahájení výroby rozcházejí: část literatury uvádí rok 1902, odbornější novější práce a industriální databáze uvádějí 1910. Jisté je, že Velim patřila v tomto oboru k absolutním průkopníkům Rakouska-Uherska. RICI se prodávala mimo jiné v příchutích Nektar a Rose, jednotlivé kousky byly poprášené cukrovou moučkou a zpočátku se ukládaly nebalené do plechových krabiček.
Podle jedné dochované tradice se první pokus s RICI dokonce příliš dlouho neudržel, protože tehdejší zákazníci nechápali výrobek, který se po žvýkání nepolyká, ale vyhazuje. Představa, že si člověk koupí potravinu, chvíli ji žvýká a pak ji vyplivne, působila na generaci zvyklou neplýtvat jídlem poněkud absurdně. Ať už je tato historka ve všech detailech přesná či nikoli, krásně ukazuje, jak nezvyklým zbožím tehdy žvýkačka byla.
Zlatá léta první republiky
Po rozpadu Rakouska-Uherska přišla Velim o část tradičního trhu a podnik se musel vypořádat s poválečným nedostatkem surovin, omezenými dodávkami cukru i sociálními konflikty. Glaserové ale továrnu udrželi a dále rozvíjeli. Postupně do ní vstoupili synové další generace – Jindřich, Alfred a Rudolf Glaserovi – a podnik dál sázel především na široký sortiment cukrovinek a čokolád. Roku 1937 zde pracovalo až kolem 500 zaměstnanců, takže už zdaleka nešlo o malého venkovského výrobce, ale o významný průmyslový závod.
A právě z meziválečných desetiletí pochází mnoho předmětů, které dnes dělají Velim tak zajímavou pro sběratele staré reklamy: plechovky na kakao, krabičky bonbonů, účtenky, obaly čokolád, reklamní cedule i grafické tiskoviny. Na nich se potkává industriální sebevědomí první republiky s překvapivě hravou reklamou. Jednou firma používá dítě natahující se po tabulkách čokolády, jindy elegantní ženu pojídající čokoládu, jinde čistou typografii a velké jméno VELIM. Čokoláda už nebyla luxusem určeným pouze měšťanským salonům; stávala se běžným spotřebním zbožím a reklama ji prodávala dětem, rodinám i jako dárek.
Sladký podnik s tragickým koncem jedné rodiny
Příběh Glaserů bohužel patří zároveň k temným kapitolám českého podnikání. Po německé okupaci byl podnik jako židovský majetek podroben arizaci. Na přelomu let 1939 a 1940 musel Rudolf Glaser továrnu opustit a 22. ledna 1940 byl oficiálně ustanoven německý nucený správce Franz Tauchmann. Dochovaná dokumentace popisuje převzetí podniku velmi chladným úřednickým jazykem: dosavadní majitelé předali informace, klíče a peníze a závod opustili. Za několika řádky administrativy se skrýval konec rodinného podnikání budovaného téměř půl století.
Část Glaserovy rodiny stihla odejít do zahraničí, část však nacistické perzekuci neunikla. Tragický osud majitelů továrny je podrobně zpracován Ladislavem Jouzou a Miroslavou Jouzovou ve studii příznačně nazvané Podnikání ve sladkostech s trpkým koncem. Historie Velimské čokolády je proto nejen příběhem značky, ale také připomínkou podnikatelské rodiny, které byl závod násilně odebrán.
Z Velimské čokolády k Pedru
Po válce už se továrna Glaserům nevrátila. Byla znárodněna a v dalších desetiletích opakovaně začleňována do stále větších státních celků – přes podniky Standard a Polabské čokoládovny až po České a následně Československé čokoládovny, n. p. Modřany. Výrobní program se postupně měnil. Čokoláda ustupovala specializaci na želé, gumovité cukrovinky a nakonec opět na žvýkačky.
A zde se kruh téměř symbolicky uzavřel. Továrna, která už na počátku 20. století experimentovala s RICI, začala roku 1968 vyrábět bublinkovou žvýkačku Pedro. Později přibyly plátkové žvýkačky a zdravotní Sevak. V 80. letech byla výroba obrovská – ročně se ve Velimi vyrábělo přibližně 1 200 až 1 400 tun žvýkaček, z toho samotného Pedra zhruba 800 až 900 tun. Pro několik generací československých dětí tak slovo Velim už neznamenalo čokoládu, nýbrž růžové Pedro.
Po privatizaci Čokoládoven získala roku 1992 podnik skupina Nestlé. Výroba cukrovinek byla ve Velimi zastavena roku 1993 a o rok později závod definitivně skončil. Areál u železnice dodnes stojí, ale více než stoletá kontinuita výroby sladkostí byla přerušena.
Velimská čokoláda tak patří k těm značkám, jejichž skutečný příběh je mnohem větší než samotný reklamní předmět. Za jednoduchým slovem VELIM na staré ceduli nebo obalu stojí uherská evangelická rodina Szalatnayů, podnikatelská dynastie Glaserů, jedna z nejstarších českých čokoládoven, první pokusy se žvýkačkou, pohádkové obaly, továrna s pěti sty zaměstnanci, násilná arizace i poválečný státní průmysl. A nakonec Pedro – výrobek, který znal téměř každý, aniž by většina lidí tušila, že vyrůstá z tradice továrny založené už roku 1869.
Zdroje
Ladislav Jouza – Miroslava Jouzová: Podnikání ve sladkostech s trpkým koncem. Velimská továrna na čokoládu, cukrovinky a kávové náhražky a rodina Glaserů, Židé v Čechách 2, Židovské muzeum v Praze, 2009.
Cesty a památky: Velimská továrna na čokoládu a kávové náhražky.
Obec Velim: historie obce a osobnost Justa Emanuela Szalatnaye.
Muzeum čokolády a marcipánu Tábor: Čokoláda v českých zemích.
Národní zemědělské muzeum: materiály k historii cukrovinek a žvýkaček.
Polský patentový věstník, 1925 – ochranné známky Velimské továrny Adolf Glaser & Co.
